Raport se skupinou🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-18.11
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Raport a kalibrace
Druh	vzorec
Anglicky	Group rapport
Jiné názvy	raport s publikem, skupinový raport
Obecnější heslo	Raport
Užití	převážně vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Raport se skupinou označuje v NLP rozšíření souznění, které se původně popisovalo v rozhovoru dvou lidí, na publikum, třídu, tým nebo shromáždění. Řečník podle této představy přizpůsobuje tempo, hlasitost, slovník a témata stavu, v jakém se skupina nachází, popisuje to, co posluchači právě zažívají, a postupně je vede do společného emočního ladění. Výsledkem má být pocit, že sál „dýchá spolu“ a že řečník mluví každému z duše. Na rozdíl od individuálního raportu se zde přidává síla davu: posluchači nevnímají jen řečníka, ale i ostatní, a jejich reakce si navzájem potvrzují. Pro kompendium je vzorec důležitý proto, že velké semináře, náborová setkání a uzavřená shromáždění patří k prostředím, ve kterých se lidé pod vlivem atmosféry rozhodují k závazkům, které by v klidu nepřijali. Sociální psychologie přitom ukazuje, že lidé v nejisté situaci posuzují správnost vlastního jednání podle jednání ostatních, takže skupinový stav není jen kulisou, ale samostatným zdrojem vlivu (Cialdini 2009).

Původ a souvislosti🔗

NLP vzniklo v prostředí seminářů. Základní učebnice zakladatelů je upraveným přepisem workshopů, na kterých Bandler a Grinder předváděli práci s jednotlivými účastníky před publikem a komentovali ji pro sál (Bandler a Grinder 1979). Už tento formát spojuje individuální raport s publikem: divák sleduje rozhovor, který se před ním odehrává, a prožívá ho spolu s ostatními. Stejný formát má i kniha o hypnotických technikách, ve které se skupinové ukázky a výklad prolínají (Grinder a Bandler 1981). Pozdější popularizace přenesly práci s raportem na prezentace, výuku a vedení týmů a představily ji jako dovednost dobrého řečníka (O'Connor a Seymour 1990). Mimo NLP mají principy, o které se skupinový raport opírá, dlouhou historii v rétorice, kazatelství a politické řeči. Sociální psychologie popsala sociální důkaz, tedy sklon řídit se tím, co dělají ostatní, zvláště v nejisté situaci, jako jeden z nejsilnějších principů vlivu (Cialdini 2009). Studium kultů ukázalo, jak se skupinové shromáždění, společné zpěvy, rituály a intenzivní citová atmosféra používají k náboru a k upevnění příslušnosti (Singer a Lalich 1995).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má skupinový raport tři vrstvy. První je přizpůsobení stavu sálu: řečník pojmenovává to, co posluchači zjevně zažívají, únavu, napětí, zvědavost, a tím vytváří pocit, že je vidí. Tato vrstva odpovídá jazykovému vzorci pacingu aktuální zkušenosti, jen je adresována mnoha lidem najednou. Druhá vrstva je synchronizace: společné tleskání, vstávání, opakování hesel, zvedání rukou nebo hudba, které sjednocují tělesný stav sálu; společné zpěvy a rituály popisuje literatura o kultech jako prostředek náboru a upevnění příslušnosti (Singer a Lalich 1995). Třetí vrstva je převod společného stavu na společný názor. Řečník mluví v první osobě množného čísla, „všichni to tu cítíme“, a odlišuje skupinu od těch venku, kteří „to nepochopí“. Tak se emoční souznění mění v identitu a z identity v závazek.

Rozhodujícím mechanismem je, že jednotlivec ve skupině nevidí jen svou vlastní reakci, ale i reakce ostatních, a ty mu slouží jako informace o tom, co je správné cítit a dělat (Cialdini 2009). Pokud se v takové atmosféře vyzve k veřejnému projevu, například ke zvednutí ruky nebo k vystoupení před sál, vzniká veřejný závazek, který člověk později obtížně odvolává, protože by tím narušil vlastní konzistenci. Festinger popsal, jak nesoulad mezi jednáním a postojem vede k úpravě postoje, aby jednání dávalo smysl (Festinger 1957). Kdo v sále veřejně souhlasil, má pak sklon souhlas dodatečně zdůvodňovat.

Detekční znaky🔗

Skupinový raport v manipulativní podobě má několik pozorovatelných znaků. Akce je dramaturgicky stavěná tak, že citová intenzita stoupá v předvídatelných vlnách, obvykle s hudbou, osobními příběhy a opakovanými výzvami k tělesnému zapojení. Řečník často mluví za celý sál a připisuje posluchačům pocity, které nemohl ověřit. Objevuje se ostré odlišení skupiny od vnějšího světa a zpochybnění kritiků jako lidí, kteří „to nikdy nezažili“. Výzva k rozhodnutí přichází na vrcholu atmosféry, ne po klidném vysvětlení, a je spojena s časovým omezením nebo veřejným projevem. Kolem sálu bývají připraveni lidé, kteří hned nabízejí registraci, platbu nebo podpis. Kompendium popisuje obdobné prostředí u vzorce guru a adept a u vytváření pseudokonsenzu, kde se dojem jednomyslnosti vyrábí, aby nahradil skutečné přesvědčení jednotlivců. U účastníků se po akci často objevuje euforie, která během několika dní opadá, a potom překvapení nad vlastním rozhodnutím nebo stud, že se nechali strhnout. Tato časová křivka odpovídá rozdílu mezi periferním a centrálním zpracováním sdělení: rozhodnutí, která vznikla pod vlivem atmosféry, sympatie k řečníkovi a reakcí okolí, bývají méně stálá a hůře odolávají pozdějšímu promýšlení než rozhodnutí založená na posouzení argumentů (Petty a Cacioppo 1986). Pro pozorovatele je proto užitečné ptát se, kolik času dělí vrchol emoční intenzity od výzvy k závazku a zda posluchači mezi nimi dostali informace, které by umožnily rozhodnutí zvážit.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní práce s publikem je každodenní součástí výuky, přednášení a vedení. Učitel, který pozná, že třída je unavená, a zařadí přestávku nebo změnu činnosti, se skupině přizpůsobuje. Přednášející, který navazuje na zkušenost posluchačů a mluví jejich jazykem, zlepšuje srozumitelnost. Takové užití nesměřuje k rozhodnutí, které by měli posluchači udělat na místě, a nechává jim prostor nesouhlasit, ptát se a odejít. Rogers podobné pojetí výuky popsal jako vyučování zaměřené na studenta, v němž učitel vytváří podmínky pro vlastní učení posluchačů, místo aby jim vnucoval závěry (Rogers 1951).

Manipulativní užití staví na tom, že rozhodnutí přijde v okamžiku, kdy je jednotlivec nejvíce pohlcen atmosférou a nejméně schopen zvažovat. Singer a Lalich popsaly, jak náborová setkání skupin využívají intenzivní citovou atmosféru, pocit výjimečnosti a přítomnost nadšených členů k tomu, aby nový člověk přijal závazek dřív, než se o skupině dozví podstatné informace (Singer a Lalich 1995). Hranice mezi oběma užitími se proto nedá určit podle samotné techniky. Určuje ji vztah mezi atmosférou a rozhodnutím, množství informací, které posluchači dostanou, a skutečná možnost odmítnout bez sociální ceny.

Stav důkazů🔗

Specifická tvrzení NLP o raportu se skupinou nebyla, pokud je známo, kontrolovaně testována. Obecné hodnocení výzkumu NLP konstatuje, že klíčová tvrzení oboru nemají empirickou oporu a že výzkum je metodologicky slabý (Witkowski 2010). Hodnocení Národní rady pro výzkum USA nenašlo doklady, že by techniky NLP zvyšovaly vliv mluvčího (Druckman a Swets 1988). Mechanismy, na nichž skupinový vliv skutečně stojí, jsou naopak doloženy dobře, ale nezávisle na NLP: sociální důkaz a závazek a konzistence patří k nejlépe popsaným principům vlivu (Cialdini 2009) a teorie kognitivní disonance vysvětluje, proč veřejné jednání mění následné postoje (Festinger 1957). Literatura o kultech dokládá, jak se tyto principy kombinují v náborových a skupinových situacích (Singer a Lalich 1995). Pro čtenáře z toho plyne, že síla velkých seminářů nespočívá v technice NLP, ale v dobře známé dynamice skupiny a v dramaturgii akce, která je navržená tak, aby rozhodnutí padlo pod jejím vlivem.

Obrana a zotavení🔗

Nejjednodušší obranou je předem si stanovit, že na místě nic nepodepíšu ani nezaplatím, a tohoto pravidla se držet bez ohledu na to, jak silná atmosféra bude. Pravidlo stanovené v klidu působí jako předem přijatý závazek, který vyvažuje tlak sálu. Druhou obranou je vědomě sledovat, kdy vlastní reakce přestává být vlastní: kdy tleskám, protože tleskají všichni, a kdy proto, že souhlasím. Třetí obranou je mít s sebou nebo po akci k dispozici člověka, který nebyl součástí atmosféry a s nímž lze rozhodnutí probrat. Výzkum očkování proti přesvědčování ukazuje, že předem poznané argumenty a techniky ztrácejí část své síly, pokud je člověk dopředu rozpozná (McGuire 1964). U lidí, kteří se v atmosféře zavázali a později toho litují, se zotavení týká hlavně studu. Pomáhá vysvětlit, že skupinová dynamika působí na většinu lidí a že její síla nesvědčí o osobní slabosti. Pokud se akce stala vstupní branou do uzavřené skupiny, otevírá se širší téma odchodu, které kompendium zpracovává v obranných a klinických kapitolách, včetně šesti podmínek myšlenkové reformy.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Raport a kalibrace – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Raport – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Raport – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Rapport)
• Pacing aktuální zkušenosti – příbuzné heslo (Milton-model, Pacing current experience)
• Otevřený rámec – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Open frame)
• Kotvení ve skupině – příbuzné heslo (Kotvení, Group anchoring)
• NLP v sektách a kultovních skupinách – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in cults)
• Efekt guru na seminářích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Guru effect in seminars)
• Velké motivační semináře – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Large-group seminars)

V kompendiu

• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.3 Šest podmínek myšlenkové reformy (Singerová) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Přerušení raportu – předchozí heslo rodiny
• Sladění hodnot – další heslo rodiny