Kalibrace souhlasu a nesouhlasu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-18.08
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Raport a kalibrace
Druh	vzorec
Anglicky	Yes/no calibration
Jiné názvy	kalibrace ano/ne, neverbální ano a ne
Obecnější heslo	Kalibrace
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kalibrace souhlasu a nesouhlasu je vzorec neurolingvistického programování, při němž si pozorovatel vytváří obraz toho, jak konkrétní člověk neverbálně vypadá, když souhlasí, a jak vypadá, když nesouhlasí. Sleduje přitom drobné změny, které NLP označuje jako minimální signály: barvu a napětí pokožky, drobné pohyby hlavy, změny dechu, rtů, očí a postoje (Bandler a Grinder 1979). Vzorec je zvláštním případem obecného pojmu kalibrace, podle kterého se neverbální projevy nedají číst podle univerzálního slovníku, ale je třeba se je naučit u každého člověka zvlášť. Podle NLP má pozorovatel po takové kalibraci rozpoznat neverbální „ano“ a „ne“ i tam, kde je člověk nevysloví, nebo kde slova a tělo nesouhlasí. Pro kompendium je vzorec jedním z nejcitlivějších v celé rodině, protože se dotýká otázky, kdo má poslední slovo o tom, co člověk chce: on sám, nebo ten, kdo ho „přečetl“.

Původ a souvislosti🔗

Kalibrace patří k nejstarším dovednostem, které NLP vyučovalo. Bandler a Grinder ji odvodili z pozorování terapeutů, kteří podle nich reagovali na jemné změny v chování klienta dřív, než klient cokoli řekl, a v seminářích kladli důraz na zpřesnění smyslového vnímání, které nazývali smyslovou ostrostí (Bandler a Grinder 1979). V hypnotické práci Ericksona sloužilo sledování drobných reakcí pacienta, například kývání hlavou nebo pohybů prstů, jako způsob komunikace v transu, kdy pacient odpovídal neverbálně na otázky terapeuta (Erickson, Rossi a Rossi 1976). V pozdějších učebnicích NLP se kalibrace souhlasu a nesouhlasu stala běžným cvičením a zároveň základem tvrzení, že vyškolený praktik pozná, co si druhý „opravdu“ myslí (O'Connor a Seymour 1990).

Mimo NLP je čtení neverbálních projevů předmětem rozsáhlého výzkumu. Ekman popsal základní emoční výrazy obličeje a jejich krátké, neúplné podoby a zdůraznil, že výraz emoce neprozrazuje její příčinu ani záměr člověka (Ekman 2003). Výzkum detekce lži ukázal, že neexistuje žádný neverbální znak, který by spolehlivě odlišoval pravdu od lži, a že lidé včetně profesionálů rozpoznávají klamání jen o málo lépe než náhodně (Vrij 2008). Tyto poznatky jsou pro hodnocení vzorce zásadní, protože ukazují, kde končí to, co lze z těla přečíst.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec dvě fáze. V první fázi pozorovatel sleduje člověka v situacích, kdy zná jeho odpověď, například když odpovídá na otázky, jejichž odpověď je zřejmá, nebo když mluví o něčem, co má a nemá rád, a zapamatuje si, jak se v těchto situacích liší jeho neverbální projevy. Ve druhé fázi tyto rozdíly používá jako klíč, podle kterého vykládá reakce v situacích, kde odpověď nezná nebo kde mu odpověď nestačí. Celek je tedy pokusem o vytvoření osobního slovníku neverbálních reakcí, nikoli univerzálního, a v tom se NLP odlišuje od populárních příruček řeči těla (Bandler a Grinder 1979).

Pozorovatel by měl rozlišit tři různé nároky, které se ve vzorci skrývají. Prvním je skromný nárok, že pozornost k neverbálním projevům druhého pomáhá všimnout si, kdy je třeba se doptat. Druhým je silnější nárok, že lze spolehlivě rozpoznat souhlas a nesouhlas, které člověk nevyslovil. Třetím je nejsilnější nárok, že neverbální „ano“ nebo „ne“ je pravdivější než vyslovené slovo. První nárok je rozumný. Druhý je nejistý, protože stejné neverbální projevy mají mnoho příčin, například únavu, bolest, rozpaky nebo kulturní zvyklosti (Vrij 2008). Třetí nárok je epistemicky i eticky problematický, protože staví výklad pozorovatele nad výpověď člověka o sobě samém.

Detekční znaky🔗

Manipulativní podoba vzorce se pozná podle toho, že mluvčí vykládá vaše neverbální projevy jako souhlas nebo nesouhlas a jeho výklad má přednost před tím, co jste řekli. Typickými znaky jsou výroky, které nárokují přístup k vašemu skutečnému přání: „vidím na tobě, že to chceš“, „tvoje tělo říká něco jiného“, „poznám, že lžeš“. Dalším znakem je selektivita: výklad těla se uplatní jen tam, kde podporuje cíl mluvčího, a když tělo „říká ne“, mluvčí to přejde. V prodeji se vzorec projevuje tím, že prodejce reaguje na drobné projevy váhání okamžitým přeformulováním nabídky, a v jednání tím, že se váhání vykládá jako „skrytý souhlas“, který stačí jen vyslovit. Selektivní výklad tohoto druhu odpovídá obecnému sklonu vykládat nejednoznačné podněty ve prospěch hypotézy, kterou už pozorovatel má (Gilovich 1991).

Nejzávažnější podobu vzorec má ve vztazích, kde se čtení těla použije k popření výslovného odmítnutí, zvláště v oblasti intimity. Výrok, že „ústa říkají ne, ale tělo říká ano“, je signálem, který by měl být v kompendiu vždy chápán jako varovný, protože ruší platnost souhlasu. Nadřazení cizího výkladu vlastní zkušenosti člověka je strukturně příbuzné tomu, co Lifton u systémů myšlenkové reformy popsal jako nadřazení doktríny osobě (Lifton 1961). U člověka, vůči němuž se vzorec dlouhodobě používá, se objevuje nejistota, zda vůbec ví, co chce, a sklon hledat odpověď u druhého. Tento stav kompendium popisuje mezi diagnostickými indikátory epistemického poškození.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vzorce je pozornost, která vede k otázce. Klinik, který si všimne, že se pacient při určité zmínce zarazil, a zeptá se, zda je s tím něco v nepořádku, používá pozorování jako podnět k dialogu, ne jako náhradu odpovědi. Podobně učitel, vedoucí týmu nebo mediátor může vnímat drobné projevy nesouhlasu a vyslovit je jako otázku. Takové užití odpovídá pojetí empatického porozumění, v němž terapeut ověřuje, zda správně chápe prožívání klienta, a klient má poslední slovo (Rogers 1951). Kompendium systematické pozorování v klinickém kontextu popisuje u pozorovacího hodnocení, kde se pozorované chování vždy vykládá spolu s výpovědí člověka a s dalšími zdroji.

Manipulativní užití nahrazuje otázku výkladem. Mluvčí nečeká na odpověď, ale prohlásí, že ji zná, a výslovné slovo druhého prohlásí za méně pravdivé než svůj výklad. Kahneman ukazuje, jak snadno vzniká pocit jistoty z rychlého intuitivního úsudku, který se ale nemusí opírat o spolehlivé vodítko (Kahneman 2011); kompendium tento rámec rozebírá v kapitole o systému 1 a 2. Pozorovatel, který věří, že „přečetl“ druhého, je zvlášť náchylný k tomu, aby vlastní jistotu zaměnil za pravdivost.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že lidé mají individuální neverbální projevy, které se mohou lišit podle emočního stavu, existuje obecná podpora ve výzkumu emocí a výrazu (Ekman 2003). Pro tvrzení, že vyškolený pozorovatel dokáže z těchto projevů spolehlivě rozpoznat nevyslovený souhlas, nesouhlas nebo lež, podpora chybí. Výzkum detekce lži opakovaně ukazuje, že přesnost posuzování z neverbálních projevů je nízká a že výcvik ji zlepšuje jen omezeně (Vrij 2008). Konkrétní tvrzení NLP o čtení pravdomluvnosti z pohybů očí bylo experimentálně testováno a nepotvrdilo se (Wiseman a kol. 2012); katalog výsledek popisuje v hesle výzkum očních přístupových signálů. Obecná hodnocení NLP nenašla doklady pro jeho specifické modely (Witkowski 2010). Pro kalibraci souhlasu a nesouhlasu zvlášť nám nejsou známy kontrolované studie, které by její přesnost doložily. Čtenář by měl proto brát kalibraci jako způsob, jak si všimnout, že je třeba se zeptat, a ne jako metodu, jak se otázce vyhnout.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je princip, že vyslovené slovo má přednost před jakýmkoli výkladem těla. Pokud někdo tvrdí, že ví lépe než vy, co chcete nebo cítíte, je legitimní odpovědět, že o vašem přání rozhodujete vy a že platí to, co jste řekli. Druhou obranou je všímat si selektivity: výklad, který se uplatní jen tehdy, když vyhovuje mluvčímu, není čtením, ale nátlakem. Třetí obranou ve vztazích je brát opakované popírání výslovného odmítnutí jako vážný varovný znak, který odpovídá vzorcům kontrolujícího chování, jak je popisuje literatura o donucující kontrole (Stark 2007).

Zotavení u lidí, jejichž výslovné „ne“ bylo dlouhodobě přepisováno výkladem jejich těla, vyžaduje obnovu důvěry ve vlastní vnímání a ve vlastní hlas. Pomáhá vyslovovat přání a odmítnutí nahlas a zažívat, že jsou respektována, a to v bezpečném vztahu, například v terapii. Herman zdůrazňuje, že zotavení z traumatu stojí na obnově autonomie a na tom, že člověk znovu získá kontrolu nad svým tělem a rozhodováním (Herman 1992). Odborníci, kteří pracují s pozorováním neverbálních projevů, by měli vždy pojmenovat, co vidí, jako hypotézu a nechat klientovi poslední slovo.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Raport a kalibrace – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Kalibrace – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Oční přístupové signály – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Eye accessing cues)
• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Smyslová ostrost – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Sensory acuity)
• Kongruence – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Congruence)
• Připojené otázky – příbuzné heslo (Milton-model, Tag questions)
• Ideomotorická signalizace – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Ideomotor signalling)
• Testování kotvy – příbuzné heslo (Kotvení, Testing an anchor)
• Detekce lži v NLP – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Lie detection claims in NLP)
• Čtení řeči těla v NLP – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Body-language reading in NLP)
• Výzkum očních přístupových signálů – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, Research on eye accessing cues)

V kompendiu

• EA-6.1.4 Observational assessment – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.3.1 Kahneman: Systém 1 a 2 – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.1 Diagnostické indikátory a markery EA – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Zpětné shrnutí – předchozí heslo rodiny
• Vedení v raportu – další heslo rodiny