Rozrámcování🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-08.16
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Reframing a rámce
Druh	vzorec
Anglicky	De-framing
Jiné názvy	de-framing, rozložení rámce
Obecnější heslo	Rámec
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Rozrámcování je rozložení rámce, tedy přesvědčení, zobecnění nebo výkladového schématu, na jednotlivé prvky tak, že rámec jako celek přestane fungovat. Místo nového výkladu, který by nahradil starý, se zkoumá, z čeho se starý výklad skládá: z jakých zkušeností vznikl, které slovo nese jeho váhu, kde přesně platí a kde ne. Pokud se ukáže, že celek stojí na několika málo zobecněných případech, rámec ztratí přesvědčivost. Strukturálně se vzorec opírá o práci meta-modelu, který vede od zobecněného výroku k jeho konkrétnímu obsahu (Bandler a Grinder 1975), a o vzorec rozložení, který NLP řadí k jazykovým postupům práce s přesvědčeními (Dilts 1999). Pro kompendium je rozrámcování dvojsečné. Může člověku pomoci zbavit se zobecnění, které mu škodí, ale stejně tak lze rozebrat hodnoty, hranice a závazky, které ho chrání před vlivem druhého.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že zobecnění ztrácí sílu, když se rozloží na konkrétní případy, je v NLP přítomna od prvních prací. Bandler a Grinder popsali tři procesy, kterými lidé vytvářejí svůj model světa, vypouštění, zkreslování a zobecňování, a meta-model jako soubor otázek, které tyto procesy zpětně odkrývají (Bandler a Grinder 1975). Dilts později rozpracoval soubor jazykových vzorců pro práci s přesvědčeními, mezi nimiž je i rozložení přesvědčení na menší části, z nichž některé neobstojí (Dilts 1999). Kompendium tento vzorec popisuje u rozložení v rámci Sleight of Mouth. Termín rozrámcování se v pozdější praktické literatuře NLP užívá pro tento typ práce obecně, tedy pro odebrání rámce místo jeho výměny.

Paralely existují v kognitivní a racionálně emoční terapii. Ellis vedl klienty k tomu, aby zpochybňovali absolutní požadavky, které na sebe a svět kladou, a zkoumali, z čeho jejich přesvědčení vlastně vyplývají (Ellis 1962). Beck popsal práci s automatickými myšlenkami, při níž se zobecnělé hodnocení sebe sama rozkládá na konkrétní situace a testuje proti důkazům (Beck 1976). Na rozdíl od NLP tyto přístupy vznikly s nárokem na empirické ověření a byly kontrolovaně zkoumány. Lakoff a Johnson ukázali, že pojmové rámce jsou strukturovány metaforami, které některé stránky zkušenosti zvýrazňují a jiné skrývají (Lakoff a Johnson 1980). Rozložení rámce tedy může odkrýt, co rámec zakrýval, ale také odebrat strukturu, o kterou se člověk opíral.

Struktura vzorce🔗

Rozrámcování má tři strukturní fáze, které pozorovatel pozná v průběhu rozhovoru: vyjmutí rámce, rozklad a ponechání bez náhrady. Vyjmutí rámce znamená, že se přesvědčení nebo hodnota přestane brát jako samozřejmé východisko a stane se předmětem zkoumání. Rozklad znamená, že se celek rozdělí na části: na zkušenosti, ze kterých vzešel, na slova, která ho nesou, na kontexty, ve kterých platí; k takovému rozkladu zobecnění vedou otázky meta-modelu (Bandler a Grinder 1975). Ponechání bez náhrady odlišuje rozrámcování od přerámování, které starý význam nahrazuje novým (Bandler a Grinder 1982): místo nového výkladu zůstává prázdné místo, které má člověk zaplnit sám.

Pro analýzu je podstatné, kdo prázdné místo zaplní. V legitimním užití je to dotyčný, který přesvědčení přezkoumal a rozhodl, co si z něj ponechá. V manipulativním užití je prázdné místo připravené: mluvčí rozebere rámec, který ho omezuje, a hned nabídne vlastní. Watzlawick a spolupracovníci rozlišovali změnu uvnitř systému a změnu samotného systému pravidel, a upozorňovali, že změna druhého řádu je silná právě tím, že mění rámec, ve kterém se o věcech rozhoduje (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Rozrámcování je nástroj změny druhého řádu a jako takový je stejně silný v rukou terapeuta jako v rukou toho, kdo chce rozebrat cizí obranu.

Detekční znaky🔗

Manipulativní rozrámcování se pozná podle toho, který rámec se rozebírá a kdy. Rozebírají se právě ty hodnoty, hranice nebo přesvědčení, které stojí mezi mluvčím a jeho požadavkem: zásady, které brání účastníkovi přijmout nabídku, závazky vůči rodině, které ztěžují vstup do skupiny, nebo morální intuice, která varuje před jednáním. Rozklad přichází v okamžiku konfliktu, ne v klidném zkoumání, a jeho tempo určuje mluvčí. Rozebírané hodnoty se popisují pejorativně, jako „naprogramování“, „podmínění“ nebo „cizí hlasy“, a jejich původ se líčí tak, aby nic z nich nepatřilo samotnému člověku. Vlastní rámec mluvčího přitom zůstává mimo zkoumání, podobně jako doktrína, kterou Lifton u totálních prostředí popsal jako posvátnou vědu, o níž se nepochybuje (Lifton 1961).

Kompendium podobný mechanismus na rovině celého pojmového aparátu popisuje u konceptuální dekonstrukce a jeho důsledek, ztrátu schopnosti rozlišovat pravdu a omyl, u internalizace radikálního relativismu. Lifton popsal, jak totální prostředí rozkládá předchozí identitu a hodnoty člověka a nahrazuje je doktrínou skupiny (Lifton 1961). U člověka, na kterého bylo rozrámcování uplatněno manipulativně, je typická dezorientace v otázce, co si vlastně myslí, ztráta jistoty v morálních úsudcích a sklon přejímat úsudky toho, kdo rozklad vedl.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní rozrámcování je dobrovolné, týká se rámce, který člověku škodí, a nechává ho rozhodnout, co z rámce zůstane. Kognitivně-behaviorální terapeut, který s klientem s depresí zkoumá, z čeho se skládá přesvědčení „jsem úplně neschopný“, v jakých situacích se objevuje a co mu odporuje, používá rozklad k obnově úsudku (Beck 1976). V narativních přístupech se škodlivý příběh oddělí od člověka, aby ho mohl posoudit zvenčí; kompendium tento postup popisuje u externalizační fáze rekonstrukce. Společným znakem je, že klient o rozkladu ví, souhlasí s ním a může ho kdykoli zastavit.

Manipulativní rozrámcování rozebírá rámec, který chrání, a nabízí na jeho místo rámec mluvčího. Rozlišuje se podle tří otázek. Komu rámec před rozkladem sloužil: člověku, nebo bránil jen požadavku mluvčího? Kdo zaplní prázdné místo? A je stejnému rozkladu vystaven i rámec toho, kdo rozklad vede? Kritické zhodnocení NLP určené manažerům a vývojovým praktikům zdůrazňuje, že u jeho nástrojů je třeba posuzovat nejen deklarovaný účinek, ale i účel a etiku jejich použití (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Rozrámcování jako technika NLP nebylo kontrolovaně zkoumáno a o jeho účinku nelze tvrdit nic na základě experimentů. Lze ho posoudit jen nepřímo. Přístupy, které pracují s podobným rozkladem zobecnělých přesvědčení, tedy kognitivní a racionálně emoční terapie, vznikly s nárokem na empirické ověření (Beck 1976; Ellis 1962) a jejich pozdější výzkum se vztahuje k jejich vlastním protokolům, ne k technikám NLP. Pro meta-model a jazykové vzorce přesvědčení, o které se rozrámcování opírá, kritické přehledy konstatují nedostatek kvalitních studií (Witkowski 2010; Passmore a Rowson 2019). Sharpley upozornil, že řada tvrzení NLP je formulována tak, že je obtížné je empiricky testovat (Sharpley 1987). Čtenář by měl rozrámcování chápat jako popis běžného rozhovorového mechanismu, jehož síla je doložena hlavně klinickou zkušeností a kvalitativním popisem, nikoli kontrolovaným výzkumem.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je rozlišit zkoumání vlastních hodnot od jejich zneplatnění na objednávku druhého, v duchu principu epistemické autonomie, z něhož kniha vychází (etické aspekty). Hodnoty a přesvědčení lze přezkoumat, ale rozumné je to dělat ve vlastním tempu, bez přítomnosti konkrétního požadavku, kterému hodnota brání, a s někým, kdo z výsledku neprofituje. Když někdo rozebírá zásadu přesně ve chvíli, kdy brání jeho návrhu, je legitimní zkoumání odložit. Druhou obranou je trvat na symetrii: pokud jsou vaše hodnoty „podmíněné“, jsou podmíněné i hodnoty mluvčího, a jeho nabídka tedy nemá přednost jen proto, že ji nabízí on. Třetí obranou je všímat si, kdo zaplňuje prázdné místo, a nepřijímat nový rámec v okamžiku dezorientace, kterou rozklad vyvolal: když je schopnost pečlivě posoudit sdělení snížena, například rozptýlením, rozhodují o jeho přijetí spíš okrajové podněty než síla argumentů (Petty a Cacioppo 1986).

V zotavení po dlouhodobém rozkladu hodnot jde o znovunalezení vlastních orientačních bodů. Klinická literatura o zotavení po kontrole zdůrazňuje obnovu autonomie a vlastního úsudku v bezpečném vztahu a pozvolné ověřování, které hodnoty člověk přijímá za své (Herman 1992). Pomáhá rekonstruovat, jaké hodnoty člověk zastával před vstupem do vztahu nebo skupiny a které z nich byly rozebrány, a dát si čas na rozhodnutí, které z nich obnoví. Odborník, který s rozrámcováním pracuje terapeuticky, by měl prázdné místo ponechat klientovi a vyhnout se pokušení zaplnit ho vlastním výkladem.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1999). Sleight of Mouth: The Magic of Conversational Belief Change. Capitola: Meta Publications.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Reframing a rámce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Rámec – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Mapa není území – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The map is not the territory)
• Rámec – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Frame (concept))
• Meta-model – příbuzné heslo (Meta-model, Meta Model)
• Rozložení na části – příbuzné heslo (Sleight of Mouth, Chunk down)
• Reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Reframing)
• Chunking dolů – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Chunking down)
• Obrana proti vlivovým vzorcům – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Defence against influence patterns)

V kompendiu

• Systematická konceptuální dekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.4 Internalizace radikálního relativismu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.2 Externalizační fáze protokol – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Dodatečné rámcování – předchozí heslo rodiny
• Přerámování selhání na zpětnou vazbu – další heslo rodiny