Dodatečné rámcování🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-08.15
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Reframing a rámce
Druh	vzorec
Anglicky	Post-framing
Jiné názvy	zpětné rámování, post-frame
Obecnější heslo	Rámec
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Dodatečné rámcování je přidělení významu události poté, co proběhla. Mluvčí vykládá, co se stalo, co to znamenalo a co to říká o účastnících, a tento výklad se stává rámcem, ve kterém se na událost bude vzpomínat. Může jít o shrnutí na konci porady, o komentář k zážitku na konci terapeutického sezení, o vysvětlení neúspěchu nebo o nový výklad konfliktu den po něm. V NLP se dodatečné rámcování chápe jako protějšek předrámcování a jako zvláštní případ významového přerámování, při kterém se mění smysl události, ne událost sama (Bandler a Grinder 1982). Pro kompendium je to jeden z nejdůležitějších rámců, protože paměť je zpětnému výkladu vystavena víc, než si lidé obvykle připouštějí. Kdo má poslední slovo o tom, co se stalo, může dlouhodobě ovlivnit, co si o tom druhý bude pamatovat.

Původ a souvislosti🔗

Bandler a Grinder stavěli práci s přerámováním na tom, že každá událost může mít více významů a že změna významu mění i reakci na ni (Bandler a Grinder 1982). Watzlawick a spolupracovníci dříve popsali reframing jako změnu pojmového nebo emočního rámce, ve kterém je situace prožívána, přičemž nový rámec odpovídá faktům stejně dobře jako původní (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). V hypnotické praxi, ze které NLP čerpalo, se po zážitku běžně komentuje, co se změnilo, a tím se zážitku zpětně potvrzuje význam, který mu terapeut přikládá (Erickson, Rossi a Rossi 1976). NLP z těchto zdrojů převzalo představu, že závěr rozhovoru je místem, kde se rozhoduje o tom, jak si ho účastníci zapamatují.

Mimo NLP je zpětné utváření významu a paměti dobře prozkoumáno. Loftus a Palmer ukázali, že způsob, jakým je po události položena otázka, mění nejen odhad, ale i pozdější vzpomínku na podrobnosti, které se nestaly (Loftus a Palmer 1974). Watzlawick, Beavin a Jackson popsali, že účastníci vztahu interpunktují sled událostí různě, tedy každý určuje, co bylo příčinou a co reakcí, a spory o tuto interpunkci patří k nejčastějším zdrojům konfliktů (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Kahneman popisuje sklon lidí vytvářet po události souvislý příběh, ve kterém se výsledek jeví jako předvídatelný, a podceňovat, jak nejasná situace byla předtím (Kahneman 2011).

Struktura vzorce🔗

Dodatečné rámcování má čtyři prvky: proběhlou událost, nabídnutý výklad, autoritu vykladače a vztah výkladu k vlastní vzpomínce účastníka. Proběhlá událost je to, co se skutečně stalo: rozhovor, konflikt, zážitek v sezení, neúspěch. Nabídnutý výklad určuje, čím událost „vlastně byla“: zkouškou, projevem péče, důkazem pokroku, selháním druhé strany. Autorita vykladače rozhoduje o tom, jakou váhu výklad dostane: terapeut, vedoucí skupiny nebo partner, na kterém je člověk závislý, mají větší vliv než náhodný pozorovatel. Výzkum paměti ukazuje, že i drobná změna ve formulaci otázky po události může posunout to, co si svědek později vybaví (Loftus a Palmer 1974); že autorita vykladače tento účinek spíš posílí než oslabí, je rozumná úvaha, ne výsledek citovaného experimentu. Vztah k vlastní vzpomínce je prvek, který odlišuje legitimní a manipulativní užití: buď výklad vzpomínku doplňuje a nechává ji platit, nebo ji nahrazuje.

Manipulativní varianta má typickou konfiguraci. Výklad přichází od toho, koho událost usvědčuje nebo komu výklad prospívá. Nový význam přesouvá odpovědnost: agrese se stává zkouškou důvěry, kontrola péčí, porušení dohody nedorozuměním, za které může druhý. Výklad se opakuje, dokud ho druhý nepřijme, a jeho vlastní popis se označuje za zkreslený. Herman popisuje tutéž obranu u pachatelů, kteří tvrdí, že se nic nestalo, že oběť přehání nebo že si za to může sama (Herman 1992). Tím se dodatečné rámcování přibližuje vzorci, který kompendium popisuje jako gaslighting: nejde jen o jiný výklad, ale o postupné odebírání důvěry ve vlastní paměť. Na rovině skupin a institucí odpovídá vzorci, který kompendium popisuje jako strategickou reinterpretaci.

Detekční znaky🔗

Manipulativní dodatečné rámcování prozrazuje několik znaků. Výklad události se objevuje až s odstupem, často ve chvíli, kdy druhá strana začala událost hodnotit kriticky. Výklad je v rozporu s tím, co si dotyčný pamatuje, a vykladač tento rozpor neřeší ověřením, ale tvrzením, že paměť dotyčného je zkreslená emocemi. Nový význam vždy mluvčího ospravedlňuje a druhou stranu zatěžuje. Výklady se v čase mění, ale každý nový je podáván se stejnou jistotou jako předchozí. V seminářovém a terapeutickém prostředí se vzorec objevuje tak, že každý prožitek, včetně nepříjemného nebo škodlivého, je na konci zpětně označen za důkaz účinku: pláč za uvolnění, zmatek za průlom, zhoršení za očistu. Výklad, který jakýkoli výsledek čte jako potvrzení, nelze ničím vyvrátit, a právě nevyvratitelnost Popper považoval za znak tvrzení, která nesplňují nárok empirické vědy (Popper 1959).

Stark popisuje donucující kontrolu jako vzorec, ve kterém pachatel izoluje oběť a ovládá její každodenní život (Stark 2007); zpětné přepisování událostí do tohoto vzorce zapadá, protože oběti odebírá i vlastní popis situace. U člověka vystaveného takovému vzorci je typické, že vzpomínky na konflikty vypráví ve formulacích druhé strany, že si není jistý pořadím událostí a že pro vlastní vzpomínku hledá potvrzení u toho, kdo ji zpochybňuje. Herman popisuje podobnou ztrátu důvěry ve vlastní vnímání jako součást traumatu z dlouhodobé kontroly (Herman 1992). Pro klinika je cenným signálem, když klient opakovaně opravuje vlastní popis události slovy „ale on říkal, že to vlastně bylo…“.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní dodatečné rámcování pomáhá zkušenost začlenit a činí to tak, že výklad vzniká u toho, o jehož zkušenost jde. Terapeutka, která v závěrečném sezení klade otázku, co klient na uplynulém období vidí jinak než tehdy, nechává odpověď otevřenou a připouští, že zkušenost zůstane bolestná. Kognitivní terapie pracuje s novým výkladem minulých událostí, ale vždy proti důkazům a s tím, že událost se stala tak, jak se stala (Beck 1976). Narativní přístupy v klinické praxi, které kompendium popisuje u narativní rekonstrukce, také přepisují význam, ale s cílem vrátit klientovi autorství vlastního příběhu, ne ho předat terapeutovi.

Manipulativní dodatečné rámcování přenáší autorství příběhu na vykladače. Rozlišuje se podle tří otázek. Kdo výklad vytvořil: ten, kdo událost prožil, nebo ten, komu nový výklad prospívá? Připouští výklad, že se stalo něco špatného, nebo každou událost proměňuje v něco užitečného či zaslouženého? A vede k ověření faktů, nebo k jejich nahrazení? Festinger ukázal, že lidé po rozhodnutí nebo investici mají sklon upravovat svá přesvědčení tak, aby rozpor mezi nimi a skutečností zmenšili (Festinger 1957). Kdo nabízí zpětný výklad, který tento rozpor ruší, nabízí úlevu, a právě proto je takový výklad přitažlivý i tehdy, když je nepravdivý.

Stav důkazů🔗

Samotné dodatečné rámcování jako technika NLP kontrolovaně zkoumáno nebylo. Mechanismy, o které se opírá, jsou však v psychologii doloženy solidněji než většina tvrzení NLP. Vliv formulace otázek po události na pozdější vzpomínku patří k nejznámějším nálezům výzkumu paměti (Loftus a Palmer 1974). Zpětné zkreslení a sklon k souvislým příběhům po události jsou dobře popsány ve výzkumu úsudku (Kahneman 2011). Redukce kognitivní disonance po rozhodnutí je jedním ze základních nálezů sociální psychologie (Festinger 1957). Naproti tomu tvrzení NLP, že zpětné přerámování spolehlivě a trvale mění prožitek nebo chování, systematické přehledy nepodporují a upozorňují na nedostatek kontrolovaných studií (Sturt a kol. 2012; Witkowski 2010). Pro čtenáře z toho plyne, že dodatečné rámcování je třeba brát vážně spíš jako riziko pro paměť a úsudek než jako ověřený terapeutický nástroj.

Obrana a zotavení🔗

Nejúčinnější obranou je zachovat vlastní záznam události dřív, než přijde cizí výklad. Kdo si po důležitém rozhovoru, konfliktu nebo zážitku zapíše, co se stalo, vlastními slovy a s časovým údajem, má oporu, kterou pozdější výklad nerozloží; výzkum paměti ukazuje, že pozdější formulace otázky dokáže posunout i to, co si svědek události vybaví (Loftus a Palmer 1974). Druhou obranou je oddělit popis od výkladu: na otázku, co se stalo, odpovídat fakty, a výklad posuzovat jako jednu z možných hypotéz. Třetí obranou je všímat si, komu výklad prospívá, a nepřijímat zpětnou definici události od toho, koho událost usvědčuje, bez nezávislého ověření. Pomáhá také svěřit se někomu mimo vztah nebo skupinu, kdo může potvrdit, jak událost vypadala, když o ní člověk mluvil hned.

V klinické práci s lidmi, jejichž vzpomínky byly dlouhodobě zpětně přepisovány, se pracuje s obnovou kontinuity paměti a s validací vlastní zkušenosti. Pomáhá rekonstruovat časovou osu událostí z dostupných stop, tedy z deníků, zpráv nebo výpovědí jiných lidí, a výslovně oddělit to, co si klient pamatuje, od toho, co mu bylo později řečeno. Herman zdůrazňuje, že zotavení z traumatu zahrnuje obnovu schopnosti vyprávět vlastní příběh a mít ho za svůj (Herman 1992). Terapeut sám by se měl vyhnout tomu, aby klientovi nabízel hotové zpětné výklady, protože i dobře míněný výklad z autority může vzpomínku přetvořit.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Festinger, L. (1957). A Theory of Cognitive Dissonance. Stanford: Stanford University Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Reframing a rámce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Rámec – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Významový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Content (meaning) reframing)
• Rámec zpětného shrnutí – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Backtrack frame)
• Výzva k relevanci – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Relevancy challenge)
• Předrámcování – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Pre-framing)
• Práce s traumatem a riziko nepravých vzpomínek – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Trauma work and the risk of false memories)
• Manipulativní reframing v blízkých vztazích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Manipulative reframing in close relationships)

V kompendiu

• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.6 Narativní rekonstrukce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Předrámcování – předchozí heslo rodiny
• Rozrámcování – další heslo rodiny