#nlp-vzorec

267 stránek se štítkem #nlp-vzorec.

Zobrazit v Mapě knihy Všechny štítky

Všechny stránky 267

Nespecifikovaný referenční indexVýrazy jako „lidi“, „oni“ nebo „to se nedělá“, které nejmenují, o kom je řeč: kde jde o ohleduplnou neurčitost a kde o vypůjčenou váhu anonymní většiny.
NominalizacePřevedení děje na podstatné jméno, které zakrývá aktéry a průběh: kde jde o běžnou zkratku řeči a kde se z procesu stává neměnná věc, o které nelze jednat.
Porušení selekčních omezeníVýroky, které neživým věcem či abstrakcím připisují vůli a city: jak je meta-model čte jako znak skryté odpovědnosti a kdy jde jen o běžnou metaforu či básnický obraz.
Presupozice v meta-modeluPresupozice jako kategorie meta-modelu: co výrok mlčky předpokládá, jak se skrytý předpoklad pozná a proč je zvlášť rizikový v otázkách, výsleších a svědectví.
Příčina a následekKategorie meta-modelu pro výroky typu „ty mě nutíš“: jak spojují cizí chování s vlastním stavem či jednáním a jak se jimi přesouvá odpovědnost na druhého.
Prosté vypuštěníVěta, z níž vypadl předmět nebo okolnost děje: většinou běžná úspornost řeči, v nátlaku prázdné místo, které si adresát vyplní tím nejhorším.
Srovnávací vypuštěníSrovnání bez uvedeného měřítka („lepší“, „víc“, „málo“): kde jde o běžnou zkratku a kde o posuvnou laťku, kterou nelze nikdy dosáhnout ani zpochybnit.
Univerzální kvantifikátorSlova „vždycky“, „nikdy“, „všichni“ a „nikdo“, která mění jednotlivé zkušenosti v zákon bez výjimek: kde pomáhají shrnout pravidlo a kde uzavírají budoucnost.
Ztracený performativHodnotící soud podaný bez toho, kdo ho vynáší („je špatné…“, „správný člověk…“): kde shrnuje sdílenou normu a kde z názoru autority dělá neosobní pravdu.
Metaprogramy v marketinguLadění reklamních a prodejních sdělení podle metaprogramů zákazníků: co se tvrdí, jak se pozná sdělení šité na obavy profilu a jaká obrana chrání úsudek spotřebitele.
Metaprogramy v náboru a řízeníUžití metaprogramů a profilu LAB při výběru, motivování a hodnocení zaměstnanců: co se slibuje, jak se pozná skryté profilování a proč neověřená typologie nemá rozhodovat o lidech.
Změna metaprogramůTvrzení NLP, že metaprogramy člověka lze záměrně přenastavit: odkud pochází, jak poznat nátlak skrytý za „přeprogramováním“ a proč chybí důkazy.
Analogové značeníVyznačení části řeči tónem, tempem nebo gestem tak, aby vzniklo druhé sdělení: jak analogové značení rozpoznat a odlišit od běžné prozodie.
Řada souhlasůŘada snadných souhlasů jako příprava sporného požadavku: jak vzorec funguje, co o něm říká výzkum závazku a konzistence a jak přerušit jeho setrvačnost.
CitaceSdělení vložené do úst někoho jiného: jak vzorec citace v Milton-modelu přesouvá odpovědnost za požadavek a jak rozpoznat, komu citát ve skutečnosti míří.
Čtení myšlenek v Milton-modeluVzorec Milton-modelu, v němž mluvčí tvrdí, že zná myšlenky a pocity posluchače: od vytváření dojmu porozumění po přepisování cizí zkušenosti. Znaky a obrana.
Fonologická dvojznačnostVzorec Milton-modelu, v němž stejně znějící slova nesou dva významy: jak se pozná v mluvené řeči, co o něm říká výzkum a jak se proti němu bránit.
Iluze volbyNabídka alternativ, které všechny předpokládají týž výsledek: jak se otázka „zda“ ztrácí v otázce „kdy a jak“ a proč posluchač zažívá souhlas jako vlastní volbu.
Interpunkční dvojznačnostVzorec Milton-modelu, v němž hranice vět splývají, pauzy padají na nečekaná místa a věty zůstávají nedokončené: jak se pozná, co o něm víme a jak se bránit.
Komplexní ekvivalence v Milton-modeluVzorec Milton-modelu, který klade rovnítko mezi pozorovatelné chování a vnitřní význam: „to, že…, znamená, že…“. Jak mění otázky v důkazy a jak se mu bránit.
Konverzační postulátyOtázka po schopnosti nebo ochotě, která ve skutečnosti žádá: jak Milton-model využívá nepřímé řečové akty a kde zdvořilost přechází ve skrytý tlak.
Milton-modelSoubor jazykových vzorců, které NLP odvodilo z řeči Miltona Ericksona: jak se pozná záměrná neurčitost a kde přechází z terapie ve skrytý vliv.
Modální operátory v Milton-modeluSlova nutnosti a možnosti v sugestivní řeči: jak permisivní „můžete“ a pravidla bez autora vymezují, co posluchač pokládá za možné.
Záporné příkazySugesce vyslovená záporem: proč obsah, který má posluchač odmítnout, přesto vstupuje do hovoru a jak zápor poskytuje mluvčímu možnost popřít, co naznačil.
Nespecifikovaná slovesa v Milton-modeluSlovesa děje bez udání způsobu v sugestivní řeči: proč se jimi vyslovená sugesce nemůže nesplnit a jak se jimi přisvojuje posluchačův prožitek.
Nespecifikovaný referenční index v Milton-modeluNeurčitý podmět v sugestivní řeči: jak výrok o „lidech“ a „člověku“ dovolí posluchači vztáhnout sugesci na sebe a jak vytváří anonymní autoritu.
Nominalizace v Milton-modeluAbstraktní podstatná jména bez účastníků v sugestivní řeči: proč si je každý posluchač naplní sám a jak se z nich stává uzavřený slovník skupiny.
Pacing aktuální zkušenostiŘada nesporných popisů přítomné chvíle, na kterou navazuje neověřitelné tvrzení: jak se souhlas s vjemy přenáší na obsah a proč se posluchač cítí pochopen.
Porušení selekčních omezení v Milton-modeluVěta, která věcem, zvířatům nebo abstrakcím připisuje lidské vlastnosti: jak Milton-model využívá sémantickou anomálii a kdy jde o metaforu a kdy o vliv.
Presupozice v Milton-modeluPředpoklady skryté ve stavbě věty v sugestivní řeči: jak se sporný obsah přesune do pozadí výroku, kde ho posluchač přijme, ať odpoví ano, nebo ne.
Připojené otázkyTvrzení s dovětkem typu „že ano?“, které předjímá souhlas: jak připojené otázky rozpoznat v prodeji, výslechu i ve vztazích a jak jim nepodlehnout.
Řetězení sugescíSugesce navázané na sebe tak, že každý přijatý článek působí jako důvod pro další: jak řetěz vytváří setrvačnost a proč posluchač nedokáže určit, kde se rozhodl.
Rozsahová dvojznačnostVzorec Milton-modelu, v němž není jasné, jak daleko ve větě sahá přívlastek, zápor nebo podmínka: rozpoznání, důkazy, obrana v nabídkách a výsleších.
Spojky a implikovaná příčinnostVzorec Milton-modelu, který spojkami „a“, „zatímco“ či „protože“ připojuje k pravdivým popisům závěr, jenž z nich neplyne. Tři stupně, znaky, důkazy, obrana.
Srovnávací vypuštění v Milton-modeluSrovnání bez měřítka v sugestivní řeči: jak „hlouběji“, „víc“ a „lépe“ bez udání čeho a než co nutí posluchače dosadit vlastní srovnání a jak tím řídí jeho hodnocení.
Syntaktická dvojznačnostVzorec Milton-modelu, v němž stavba věty připouští dvojí rozbor: jak skrývá hrozby a sliby, jak se pozná a co o jeho účinku víme.
TruismyNesporné obecné výroky jako vstupní brána sugesce: jak truismus v Milton-modelu získává souhlas a jak oddělit souhlas s banalitou od souhlasu se závěrem.
Úmyslná vágnostZákladní princip Milton-modelu: řeč dost určitá, aby zněla smysluplně, a dost neurčitá, aby si obsah dosadil posluchač. Rozpoznání, důkazy a obrana.
Univerzální kvantifikátory v Milton-modeluVzorec Milton-modelu, který slovy „všichni“, „nikdo“, „vždy“ a „nikdy“ mění neověřená tvrzení v bezvýjimečná pravidla: funkce, znaky, důkazy a obrana.
Vložené otázkyOtázka zabalená do oznamovací věty: jak Milton-model využívá nepřímé tázání, jak ho odlišit od zdvořilosti a jak neodpovídat na nevyslovené.
Vložené příkazyVzorec Milton-modelu, který skrývá pokyn uvnitř delší věty: jak se pozná, co se o jeho účinku ví a jak mu čelit návratem k výslovnému požadavku.
Ztracený performativ v Milton-modeluVzorec Milton-modelu, v němž hodnocení zazní bez hodnotitele: názor mluvčího se mění v neosobní normu, se kterou se nedá polemizovat. Znaky, důkazy a obrana.
Existenční presupozicePojmenování, přivlastnění a určité odkazy předpokládají, že označená věc existuje: kdy to šetří slova a kdy se tak vytváří vina, porucha nebo problém, který nikdo nedoložil.
Faktivní slovesaSlovesa a výrazy typu „litovat, že“, „vědět, že“ či „je smutné, že“, které obsah vedlejší věty předkládají jako hotový fakt: rozpoznání, užití a obrana.
Implikativní slovesaSlovesa typu „podařilo se“, „zapomněl“ či „dovolil si“, která mlčky předpokládají pokus, povinnost nebo očekávání: jak nesou nevyslovená pravidla a jak je číst.
Jazykové presupozicePresupozice jako to, co výpověď mlčky předpokládá: lingvistický základ, jak s nimi pracuje NLP a jak poznat, kdy se jimi sporné tvrzení vydává za hotovou věc.
Komentářová příslovce a přídavná jménaPříslovce jako naštěstí, samozřejmě nebo bohužel a hodnoticí přívlastky předpokládají obsah věty a přidávají k němu hodnocení, o kterém se nejedná; detekce a obrana.
Kontrafaktuální podmínkyPodmínky proti skutečnosti, které předpokládají, že se něco nestalo, a mlčky k tomu připojují nedoložitelnou příčinu: od vysvětlení k přisouzení viny.