Kontrastní rámec🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-08.10
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Reframing a rámce
Druh	vzorec
Anglicky	Contrast frame
Jiné názvy	rámec kontrastu, srovnávací rámec
Obecnější heslo	Rámec
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kontrastní rámec je takové uspořádání sdělení, ve kterém se věc nehodnotí sama o sobě, ale vedle jiné věci, zkušenosti nebo varianty, která byla vybrána jako srovnání. Význam pak neurčuje jen obsah posuzované věci, ale rozdíl mezi ní a srovnávacím bodem. V NLP se o kontrastu mluví ve dvou souvislostech. První je diagnostická: praktik porovnává dvě zkušenosti, které člověk prožívá odlišně, aby našel rozdíly v tom, jak si je představuje (Bandler 1985). Druhá je komunikační: řečník staví vedle sebe dvě možnosti tak, aby jedna z nich vynikla. Obě užití vycházejí z obecnější představy, že lidské vnímání pracuje s rozdíly, a ne s absolutními hodnotami (Bateson 1972). Pro kompendium je vzorec důležitý tím, že kdo vybírá srovnání, ovlivňuje úsudek, aniž by o posuzované věci řekl cokoli nepravdivého.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že vjem a význam vznikají z rozdílu, má v tradici, ze které NLP čerpalo, pevné místo. Bateson formuloval informaci jako rozdíl, který něco mění, a zdůrazňoval, že organismus nevnímá stav, ale změnu a odlišnost (Bateson 1972). Bandler a Grinder z toho v práci s přerámováním vyvodili, že táž zkušenost má jiný význam podle toho, s čím a v jakém kontextu se srovnává (Bandler a Grinder 1982). Pozdější práce se submodalitami, tedy s jemnými vlastnostmi představ, stavěla celé intervence na porovnání dvou zkušeností a na hledání rozdílu, který mezi nimi „dělá rozdíl“ (Bandler 1985; Andreas a Andreas 1987). V komunikačním užití má kontrast předchůdce v Ericksonově praxi: Haley mezi jeho typickými postupy uvádí nabídnutí horší alternativy, vedle níž se žádaná změna jeví jako snazší volba (Haley 1973). Kompendium diagnostický postup popisuje samostatně na stránce o kontrastní analýze.

Nezávisle na NLP se kontrastem soustavně zabývala sociální a kognitivní psychologie. Cialdini popisuje princip percepčního kontrastu jako jeden z mechanismů, které se v praxi vlivu využívají: druhá věc se jeví jinak, když jí předchází výrazně odlišná první (Cialdini 2009). Tversky a Kahneman ukázali, že číselný odhad se posouvá k výchozí hodnotě, i když je zjevně nahodilá, a že volba mezi stejnými možnostmi se mění podle toho, zda jsou popsány jako zisk nebo ztráta (Tversky a Kahneman 1974; Tversky a Kahneman 1981). Tyto nálezy nejsou výzkumem NLP a nelze je použít jako potvrzení jeho technik. Ukazují však, že jev, se kterým kontrastní rámec pracuje, je skutečný a dobře popsaný, i když teorie, jíž ho NLP vysvětluje, empiricky ověřena není.

Struktura vzorce🔗

Kontrastní rámec má tři prvky: posuzovanou věc, srovnávací bod a kritérium, podle kterého se rozdíl čte. Posuzovaná věc je to, o čem se má rozhodnout nebo co se má prožít jinak. Srovnávací bod je druhá věc postavená vedle ní: dražší nabídka, horší minulost, něčí neúspěch, představa katastrofy. Kritérium je měřítko, které určí, co je na rozdílu podstatné, například cena, bezpečí, rychlost nebo morální hodnota. Strukturálně se vzorec pozná podle toho, že srovnávací bod do rozhovoru nevstoupil sám, ale byl vybrán, a že výběr předurčuje směr úsudku: tatáž věc se jeví jinak podle toho, co jí bylo postaveno vedle (Cialdini 2009). Pozorovatel by si měl klást otázku, jaké jiné srovnání by bylo stejně oprávněné a k jakému závěru by vedlo.

Manipulativní varianta obvykle kombinuje kontrast s vynecháním. Posuzovaná věc je srovnána s jedinou alternativou, která je zvolena tak, aby vypadala hůř, a ostatní možnosti se v rozhovoru neobjeví. Tím se kontrastní rámec blíží falešnému dilematu: z mnoha možností zbývají dvě a jedna z nich je předem nepřijatelná. Jazykově se často opírá o srovnávací deleci, tedy o výroky typu „je to lepší“ nebo „je to výhodnější“, u nichž chybí, s čím přesně se srovnává. Watzlawick a spolupracovníci upozorňovali, že změna rámce, do něhož se situace zasadí, mění její význam, aniž by se změnila fakta (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Kontrast je jeden z nejjednodušších způsobů, jak takovou změnu provést, protože nepotřebuje žádné nepravdivé tvrzení, jen pečlivě vybraný srovnávací bod.

Detekční znaky🔗

Kontrastní rámec se dá rozpoznat podle několika znaků. Srovnávací bod přichází od toho, kdo má na výsledku zájem, a ne ze sdíleného nebo předem dohodnutého měřítka. Srovnání je jednosměrné: posuzovaná věc se porovnává s horší alternativou, ale nikdy s lepší. Alternativa je často hypotetická nebo neověřitelná, například „jinde byste zaplatil dvakrát tolik“ nebo „jiný šéf by vás už dávno vyhodil“. Pořadí sdělení je uspořádané tak, že nejprve zazní extrémní varianta a teprve poté ta, na kterou mluvčí míří, což odpovídá mechanismu, který Cialdini popisuje u postupného ústupu od velkého požadavku k menšímu (Cialdini 2009).

Ve vztazích s kontrolou má kontrast podobu, která je méně viditelná a dlouhodobě škodlivější. Mluvčí srovnává současnou situaci druhého s horší minulostí nebo s horší představou: „vzpomeň si, jak jsi na tom byla, než jsi mě poznala“ nebo „jinde by se s tebou nikdo takhle nepáral“. Taková srovnání nepopírají současné nesnáze, ale činí je nesrovnatelně menšími, a tím brání tomu, aby je člověk vyhodnotil jako důvod ke změně. Stark popisuje donucující kontrolu jako vzorec, ve kterém pachatel reguluje každodenní život oběti a omezuje její možnosti srovnání s vnějším světem; srovnání tohoto druhu do takového vzorce zapadají (Stark 2007). Znakem pro klinika je, že klient o své situaci mluví téměř výhradně ve srovnáních, která pocházejí od druhé osoby, a nedokáže ji popsat vlastním měřítkem.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní kontrast je průhledný a symetrický. Lékař, který porovnává výsledky vyšetření s loňskými hodnotami změřenými stejným způsobem, používá srovnání, které nese informaci a které pacient může sám zkontrolovat. Kognitivní terapie pracuje s kontrastem mezi tím, co člověk očekával, a tím, co se skutečně stalo, a tím mu pomáhá testovat přesvědčení (Beck 1976). V terapeutickém užití NLP slouží srovnání dvou stavů k tomu, aby si klient všiml rozdílu, který dosud přehlížel, a sám rozhodl, co s ním udělá (Bandler 1985). Společným znakem je, že srovnávací bod je zvolen podle povahy otázky, ne podle žádoucí odpovědi.

Manipulativní kontrast je asymetrický a jeho srovnávací bod je zvolen podle cíle mluvčího. V obchodě se projevuje řazením nabídek, ve kterém má extrémní varianta jedinou funkci: udělat cílovou variantu přijatelnou. V politické řeči se projevuje srovnáním s vybranou katastrofou, vůči které je jakákoli kritizovaná politika „menším zlem“. Ve skupinách s vysokou kontrolou se projevuje srovnáním života uvnitř s karikaturou života venku, které se opakuje tak často, že se stane jediným dostupným měřítkem. Lifton popsal podobný mechanismus jako rozdělení světa na čisté a nečisté, ve kterém je vnějšek vždy horší než vnitřek (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

Účinek kontrastu na úsudek je v psychologii dobře doložen, ale nejde o výzkum NLP. Experimenty s ukotvením odhadů a s rámováním rozhodnutí opakovaně ukazují, že srovnávací bod a popis možností mění volbu i u lidí, kteří o vlivu vědí (Tversky a Kahneman 1974; Tversky a Kahneman 1981; Kahneman 2011). Kompendium tento rozdíl rozvádí i na stránce o ukotvení odhadu na rozdíl od kotvení v NLP. Specifická tvrzení NLP, například že kontrast dvou představ odhalí „kritickou submodalitu“, jejíž změna spolehlivě promění prožitek, kontrolovaným výzkumem podložena nejsou. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že kvalitních studií je málo a že dostupné výsledky klíčová tvrzení oboru nepodporují (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Systematický přehled účinků na zdraví nenašel dostatek důkazů pro doporučení technik NLP (Sturt a kol. 2012). Pro čtenáře z toho plyne dvojí závěr: kontrastní rámec má reálný účinek na úsudek, ale tento účinek je vysvětlen obecnou psychologií rozhodování, nikoli modelem NLP.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je zeptat se, kdo srovnávací bod vybral a proč právě tento. U rozhodnutí o koupi, smlouvě nebo léčbě pomáhá vyžádat si několik srovnatelných alternativ z nezávislých zdrojů a posuzovat věc podle předem stanoveného vlastního měřítka, například rozpočtu nebo konkrétní potřeby. Z výzkumu rámování plyne praktický závěr, že u důležitých rozhodnutí pomáhá vědomě formulovat alternativní popis téže situace, protože teprve srovnání dvou rámců ukáže, jak silně jeden z nich úsudek táhl (Kahneman 2011). Pomáhá také odklad: kontrast nejsilněji působí bezprostředně po předložení extrémní varianty a slábne, když se k rozhodnutí člověk vrátí později a bez přítomnosti mluvčího.

V klinické práci s lidmi, jejichž měřítko normálnosti dlouhodobě určovala druhá osoba, jde o obnovu vlastního referenčního rámce. Pomáhá rekonstruovat, jak klient svou situaci hodnotil dřív, než se srovnání stala jediným dostupným měřítkem, a doplnit srovnání z prostředí mimo vztah nebo skupinu, například s tím, jak se k lidem běžně chovají přátelé, kolegové nebo rodina. Herman zdůrazňuje, že obnova úsudku probíhá ve vztahu, který nevnucuje vlastní výklad, a ve kterém má člověk prostor dospět k závěru sám (Herman 1992). Odborník, který s kontrastem pracuje terapeuticky, by měl hlídat, aby srovnání vycházelo z otázky klienta, a ne z představy terapeuta o tom, k čemu má klient dojít.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Reframing a rámce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Rámec – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Rámec – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Frame (concept))
• Srovnávací vypuštění – příbuzné heslo (Meta-model, Comparative deletion)
• Srovnávací presupozice – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Comparatives as presuppositions)
• Významový reframing – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Content (meaning) reframing)
• Předrámcování – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Pre-framing)
• Kotvení v NLP a efekt ukotvení – příbuzné heslo (Kotvení, NLP anchoring versus the anchoring heuristic)
• Kontrastní analýza – příbuzné heslo (Submodality, Contrastive analysis)
• Shoda a rozdíl – příbuzné heslo (Metaprogramy, Sameness and difference)

V kompendiu

• EA-1.2.1 Falešné dilema – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.2.2 Falešná ekvivalence – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kognitivní biasy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Rámec zpětného shrnutí – předchozí heslo rodiny
• Výzva k relevanci – další heslo rodiny