Slovesa změny času a stavu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-06.08
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové presupozice
Druh	vzorec
Anglicky	Change-of-time verbs and adverbs
Jiné názvy	slovesa změny stavu, přestat, začít, ještě, už
Obecnější heslo	Jazykové presupozice
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Slovesa změny času a stavu jsou výrazy, které popisují začátek, konec nebo trvání děje: „začít“, „přestat“, „pokračovat“, „skončit“, „zůstat“, „změnit se“, a s nimi příslovce „už“, „ještě“, „pořád“, „stále“, „dosud“, „dál“ a „konečně“. Každý z nich předpokládá stav, který předcházel. Věta „Přestal jsi pít“ předpokládá, že adresát pil; otázka „Pokračuješ ještě v těch lžích?“ předpokládá, že lhal a že to trvá. Lingvistické přehledy řadí slovesa změny stavu mezi základní spouštěče presupozic a ukazují, že předpoklad přetrvává i tehdy, když se věta zneguje (Levinson 1983). V NLP jsou tato slova uvedena jak mezi presupozicemi, které meta-model pomáhá u klienta rozpoznat, tak mezi prostředky Milton-modelu, kterými lze žádoucí změnu předložit jako něco, co už probíhá (Bandler a Grinder 1975; Bandler a Grinder 1975b). Pro kompendium je vzorec mimořádně závažný, protože dokáže do rozhovoru vložit minulost, o které se nikdy nejednalo.

Původ a souvislosti🔗

Nejznámějším příkladem tohoto vzorce je otázka, zda už dotazovaný přestal bít svou ženu, kterou logika a rétorika uvádějí jako školní případ otázky s komplexním předpokladem: odpověď „ano“ i „ne“ přiznává, že k bití docházelo. Lingvistika na podobných větách studovala, jak se presupozice chovají v otázkách, záporech a podmínkách, a jak je kontext může zrušit (Levinson 1983). Z hlediska konverzační logiky platí, že mluvčí by porušil zásady kooperace, kdyby mluvil o ukončení děje, který nikdy neprobíhal, a posluchač proto předpokládá, že probíhal (Grice 1975). Právě tato ochota je zdrojem síly vzorce.

Bandler a Grinder začlenili slovesa změny stavu do seznamu syntaktických prostředí, ve kterých se presupozice objevují, a doporučovali terapeutům všímat si, co klient těmito slovesy o své minulosti předpokládá (Bandler a Grinder 1975). V knize o hypnotických vzorcích pak tatáž slova popsali jako způsob, jak o změně mluvit tak, jako by už začala (Bandler a Grinder 1975b). Pro češtinu je důležité, že význam změny nese často i slovesný vid a příslovce „už“ a „ještě“. Spojení „už ne“ a „ještě pořád“ předpokládají opačné stavy v minulosti a čeština je užívá velmi hojně, takže vzorec může být méně nápadný než v angličtině.

Struktura vzorce🔗

Vzorec spojuje dva časové body. Pozdější bod, o kterém výpověď mluví, nese tvrzení nebo otázku. Dřívější bod, stav před změnou, se předpokládá. Manipulativní užití staví do dřívějšího bodu sporný obsah, nejčastěji obvinění nebo negativní vlastnost, a do pozdějšího bodu otázku, na kterou se dá snadno odpovědět. Kdo odpoví na pozdější bod, potvrdí dřívější, protože předpoklad slovesa změny stavu přetrvává v otázce i pod záporem (Levinson 1983). Příslovce „pořád“ a „ještě“ přidávají další vrstvu: předpokládají nejen dřívější stav, ale i to, že trvá, a tím z jedné události dělají vlastnost. Příslovce „konečně“ naopak předpokládá, že změna byla dlouho očekávána, a vkládá do výpovědi hodnocení dosavadního stavu jako nežádoucího.

Ve výslechu a ve svědecké výpovědi má vzorec zvláštní riziko. Otázka, která předpokládá dřívější stav, může dotazovaného vést k tomu, aby ho začal pokládat za skutečný. Experimenty ukázaly, že formulace otázky ovlivňuje odhady i pozdější vzpomínky na událost (Loftus a Palmer 1974). Proto standardy forenzního rozhovoru doporučují otázky, které nepředpokládají nic, co dotazovaný sám neuvedl. Podrobněji tento kontext rozebírá heslo Presupozice ve výslechu a svědectví.

Varianty🔗

Vzorec má tři hlavní podoby. Ukončovací slovesa („přestat“, „skončit“, „nechat“) předpokládají dřívější děj a typicky slouží k obvinění, které se nevysloví. Počáteční slovesa („začít“, „dostat se k“, „objevit se“) předpokládají předchozí absenci a v terapeutickém jazyce slouží k tomu, aby se o žádoucí změně mluvilo jako o probíhající, například „kdy jste začal pozorovat první zlepšení“ (Bandler a Grinder 1975b). Trvací slova („pokračovat“, „pořád“, „ještě“, „stále“) předpokládají dřívější i současný stav a v obviňující řeči mění jednotlivou událost v trvalý rys. Úzce s nimi souvisejí opakovací slova, která předpokládají dřívější výskyt téhož děje, a časové věty, které předpokládají celý děj vedlejší věty.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je sloveso ukončení nebo trvání vztažené k ději, který adresát nikdy nepotvrdil, zejména k negativnímu chování nebo vlastnosti. Kontrolní postup spočívá v tom, že pozorovatel z otázky vytáhne předpokládaný dřívější stav a vysloví ho samostatně: „Přestal jsi lhát?“ se změní na „Tvrdím, že jsi lhal.“ Pokud tvrzení v této podobě vyžaduje doklad, otázka ho zakrývala. Druhým znakem je spojení „už“ s otázkou typu ano–ne, při kterém obě odpovědi potvrzují předpoklad. Třetím znakem je opakované „pořád“ nebo „ještě“ u popisu adresátových reakcí, které z jednotlivých událostí vytváří charakteristiku („pořád se urážíš“). Čtvrtým znakem je, že se předpokládaná minulost v rozhovorech postupně ustaluje a začíná se o ní mluvit jako o známé věci. U adresáta to může vést k nejistotě ve vlastní paměti a k přebírání cizího popisu vlastní minulosti; tento posun kompendium popisuje u pěstování sebepochybnosti, kde se opakované vnější hodnocení mění v sebepopis (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je běžné tam, kde předchozí stav je doložený nebo nesporný. Lékař, který se ptá, zda pacient pokračuje v užívání předepsaného léku, vychází ze záznamu. V terapii se slovesa změny užívají k tomu, aby se pozornost klienta obrátila k pokroku, který sám popsal, nebo aby se o změně mluvilo s nadějí. Erickson a jeho spolupracovníci pracovali s jazykem, který změnu nepřikazuje, ale počítá s ní, a chápali ho jako nepřímou podporu klientovy vlastní schopnosti měnit se (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Hranicí je, zda předpokládaný stav odpovídá zkušenosti klienta a zda klient může předpoklad bez obtíží opravit.

Manipulativní užití vkládá do předpokladu obvinění, diagnózu nebo trvalou negativní vlastnost. Je typické v obviňujících rozhovorech v rodině a v partnerství, v nátlakových rozhovorech na pracovišti a ve výslechu vedeném s předem hotovou verzí událostí. Jeho nebezpečnost spočívá v tom, že adresát, který na otázku odpoví, předpoklad potvrdí (Levinson 1983), a ten se pak může objevit v pozdějším shrnutí jako jeho vlastní výpověď.

Stav důkazů🔗

Lingvistický popis sloves změny stavu jako spouštěčů presupozic je pevný (Levinson 1983) a vliv formulace otázek na výpovědi a vzpomínky je experimentálně doložen (Loftus a Palmer 1974). Tvrzení NLP, že tato slovesa v terapeutickém nebo hypnotickém jazyce spolehlivě navozují změnu, však kontrolovanými studiemi ověřena nebyla (Bandler a Grinder 1975b). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních studií, ze kterých by bylo možné účinnost metody vyvodit (Sturt a kol. 2012), a rané hodnocení NLP dospělo k obdobně skeptickému závěru o empiricky testovaných tvrzeních oboru (Heap 1988). Pro čtenáře kompendia platí, že riziko vzorce ve výslechu je doložené obecnějším výzkumem svědecké výpovědi, kdežto jeho terapeutický přínos zůstává nedoložený.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je neodpovídat v rámci otázky a vrátit se k předpokladu: „Ptáš se, jestli jsem přestal; já netvrdím, že jsem to dělal.“ Taková odpověď je pro adresáta mnohem bezpečnější než „ano“ nebo „ne“. Druhou obranou je trvat na konkrétnosti: kdy, kde a jak se předpokládaný stav projevoval a kdo ho pozoroval. Třetí obranou je v úředních a právních situacích požádat o přeformulování otázky nebo o zaznamenání, že předpoklad otázky nebyl přijat. Kdo zná nejčastější podoby vzorce předem, rozpozná je v reálné situaci rychleji; výzkum očkování proti přesvědčování ukazuje, že předchozí seznámení s oslabenou formou působení zvyšuje odolnost vůči jeho plné formě (McGuire 1964). Při zotavení po dlouhodobém působení pomáhá rekonstruovat vlastní minulost z nezávislých zdrojů, jako jsou zápisky, korespondence nebo svědectví blízkých, a oddělit to, co se skutečně dělo, od toho, co bylo v rozhovorech jen předpokládáno. Herman zdůrazňuje, že obnova souvislého vyprávění vlastní minulosti je jádrem zotavení po dlouhodobém nátlaku (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové presupozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Jazykové presupozice – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Presupozice časových vět – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Subordinate clauses of time)
• Opakovací slova – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Repetitive cue words)
• Otázky s presupozicí – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Loaded questions)
• Implikativní slovesa – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Implicative verbs)
• Presupozice ve výslechu a svědectví – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Presuppositions in questioning and testimony)
• Časové kódování zkušenosti – příbuzné heslo (Časová osa, Temporal coding of experience)
• Slovo „zatím“ – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Yet)
• Časové posuny v jazyce – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Verb tense shifts)

V kompendiu

• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.3 Pěstování sebepochybnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Komentářová příslovce a přídavná jména – předchozí heslo rodiny
• Opakovací slova – další heslo rodiny