Opakovací slova🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-06.09
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové presupozice
Druh	vzorec
Anglicky	Repetitive cue words
Jiné názvy	iterativa, zase, znovu, opět, také
Obecnější heslo	Jazykové presupozice
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Opakovací slova jsou výrazy, které předpokládají, že se děj nebo stav už někdy vyskytl: „zase“, „znovu“, „opět“, „ještě jednou“, „zpátky“, „vrátit se“, „opakovat“, „pokolikáté“ a v širším smyslu i „také“ a „taky“. Věta „Zase jsi zapomněl“ tvrdí, že adresát zapomněl, a předpokládá, že zapomněl už dříve. Kolik dřívějších případů bylo a jaké byly, se neříká; řada zůstává nevyslovená, a proto ji nelze zkontrolovat. Lingvistické přehledy uvádějí iterativní výrazy mezi standardními spouštěči presupozic a ukazují, že předpoklad dřívějšího výskytu přetrvává i v záporné větě („Nezapomněl jsi zase“) a v otázce (Levinson 1983). Přehled Milton-modelu uvádí opakovací slova jako samostatnou kategorii presupozic (Bandler a Grinder 1975b). Pro kompendium je vzorec důležitý tím, že z jediné události dokáže v jazyce udělat vzorec chování, a tedy vlastnost člověka.

Původ a souvislosti🔗

Iterativa patří mezi spouštěče, na kterých lingvistika ukazovala, že presupozice není totéž co logické vyplývání. Předpoklad dřívějšího výskytu se v některých kontextech ruší, například když mluvčí výslovně dodá, že se to stalo poprvé, a přesto se v běžné řeči spolehlivě přenáší (Levinson 1983). Z hlediska konverzační logiky by mluvčí, který řekne „zase“ o první události, porušil očekávání, že říká pravdu a že jeho slova jsou relevantní; posluchač proto předpokládá, že dřívější výskyty existují (Grice 1975). Bandler a Grinder do přehledu presupozic zařadili opakovací slova spolu s dalšími výrazy, které předpokládají předchozí zkušenost, a v hypnotickém jazyce je popsali jako způsob, jak navázat na zážitek, který klient údajně už měl (Bandler a Grinder 1975b).

Meta-model sleduje příbuzný jev pod názvem univerzální kvantifikátor: slova „vždycky“, „nikdy“, „všichni“ zobecňují jednotlivé zkušenosti na pravidlo (Bandler a Grinder 1975). Opakovací slovo je mírnější podobou téhož zobecnění. Neříká „vždycky“, ale předpokládá „už předtím“, a proto vzbuzuje méně odporu. Kognitivní terapie popisuje přílišné zobecňování jako jedno z typických zkreslení usuzování, kdy člověk z jedné události vyvozuje obecný závěr o sobě nebo o světě (Beck 1976). Opakovací slova mohou takové zkreslení podporovat zvenčí: mluvčí ho nevysloví, ale jazykově ho předpokládá.

Struktura vzorce🔗

Vzorec má tři složky. První je současná událost, o které se mluví a která obvykle skutečně nastala. Druhá je opakovací slovo, které k ní připojuje nevyslovenou řadu dřívějších výskytů. Třetí je hodnocení nebo závěr, který se opírá o řadu, a ne o současnou událost. Adresát, který reaguje na současnou událost, například se omluví za dnešní zapomnění, mimoděk přijme i řadu, protože ji nezpochybnil a předpoklad dřívějšího výskytu přetrvá i popření současné události (Levinson 1983). Síla vzorce roste s opakováním. Kdo slyší „zase“ o každé drobné chybě, slyší nakonec nepřetržitý příběh selhávání, i když jednotlivé chyby by samy o sobě nebyly ničím zvláštním.

V kontrolujících vztazích má tento jazyk zvláštní význam. Stark popisuje donucující kontrolu jako trvalý vzorec, ve kterém nejde o jednotlivé incidenty, ale o jejich souhrn, který postupně omezuje svobodu oběti (Stark 2007). Opakovací slova jsou jazykovým zrcadlem tohoto vzorce: každé „zase“ připomíná souhrn a činí z něj rámec, ve kterém se posuzuje každá další událost. Kompendium tento rámec rozebírá u Starkova rámce donucující kontroly. Opakovaná slova mohou ve vztahu získat i funkci podnětu, který sám vyvolává napětí; tuto souvislost katalog sleduje u kotvení v kontrolujících vztazích.

Varianty🔗

Vzorec se objevuje ve třech podobách. Iterativní příslovce („zase“, „znovu“, „opět“) se vztahují k ději a v obviňující řeči slouží k připomenutí řady selhání; lingvistický přehled je uvádí mezi iterativními spouštěči spolu se slovesy návratu a opakování (Levinson 1983). Slovesa návratu („vrátit se k“, „zase sklouznout do“, „spadnout zpátky“) předpokládají dřívější stav a v terapeutickém nebo náboženském jazyce se jimi popisuje recidiva, kterou mluvčí předpokládá, ale nedokládá. Aditivní částice („také“, „taky“, „i ty“) předpokládají, že se děj týkal někoho dalšího, a slouží k zařazení adresáta do skupiny („taky ses nechal ovlivnit“); jejich podrobnější rozbor obsahuje heslo částice jen, i, dokonce. Zvláštní případ představuje spojení opakovacího slova s univerzálním kvantifikátorem („zase, jako vždycky“), které z řady činí pravidlo.

Odlišení od příbuzných jevů🔗

Opakovací slova je třeba odlišit od doloženého opakování. Kdo uvádí, že se událost stala znovu, a dokáže dřívější výskyty jmenovat, nevytváří řadu, jen na ni odkazuje; v klinické anamnéze nebo v auditu je takové odkazování nutné. Od univerzálního kvantifikátoru, kterým meta-model popisuje zobecnění zkušenosti na pravidlo (Bandler a Grinder 1975), se opakovací slovo liší tím, že netvrdí pravidlo, jen předpokládá precedens, a proto je méně nápadné a obtížněji se odmítá. Od sloves změny stavu se liší tím, že nepředpokládá jiný předchozí stav, ale tentýž děj v minulosti. Pro pozorovatele je proto rozhodující, zda předpokládaný precedens je sdílený a doložitelný, nebo zda se v rozhovoru objevuje jen jako nevyslovené pozadí hodnocení, které se o něj opírá.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je opakovací slovo u hodnocení chování nebo vlastností adresáta, za kterým nenásleduje žádný konkrétní dřívější příklad. Kontrolní postup spočívá v otázce, zda by mluvčí dokázal dřívější výskyty vyjmenovat a zda by s nimi adresát souhlasil. Druhým znakem je častost: pokud se „zase“ objevuje u většiny drobných událostí, vytváří trvalý rámec, ve kterém se každá další událost posuzuje jako potvrzení. Třetím znakem je spojení s vlastnostmi místo s jednáním („zase jsi sobecký“ místo „dnes jsi to nedokončil“). U adresáta se při dlouhodobém působení objevuje očekávání vlastního selhání a sklon popisovat sám sebe stejným jazykem; podobný posun kompendium popisuje v detekční signatuře gaslightingu, kde se opakovaně zpochybňuje paměť oběti formulacemi, které předpokládají, že se mýlila už dříve (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vychází z doložené řady. Vedoucí, který konstatuje, že kontrola našla tutéž chybu znovu jako loni, se opírá o zprávu, kterou může předložit, a mluví o postupu, ne o osobě. V terapii se opakovací slova užívají i podpůrně: připomínka, že klient něco zvládl „znovu“, potvrzuje jeho schopnost, kterou sám předvedl. Pozitivní využití předpokladu dřívější úspěšné zkušenosti patří k běžnému jazyku podpůrných přístupů, včetně motivačního rozhovoru, který zdůrazňuje posilování klientovy vlastní důvěry ve změnu (Miller a Rollnick 2013). Hranicí je, zda předpokládaná řada je doložitelná a zda slouží klientovi.

Manipulativní užití vytváří řadu, která není doložena, a staví na ní hodnocení člověka. Je typické pro kontrolující partnerské a rodinné vztahy, pro nátlakové prostředí na pracovišti a pro skupiny, ve kterých se odchylky člena od normy popisují jako opakující se selhání. Jeho podstatou je, že jednotlivé události se nehodnotí samy o sobě, ale vždy jako další článek řady, kterou nikdo nevyslovil. Zvenčí tak podporuje přílišné zobecňování, které kognitivní terapie popisuje jako typické zkreslení usuzování (Beck 1976).

Stav důkazů🔗

Iterativní výrazy jako spouštěče presupozic jsou v pragmatice dobře popsané (Levinson 1983) a přílišné zobecňování jako zkreslení usuzování patří k ustáleným pojmům kognitivní terapie (Beck 1976). Tvrzení NLP, že opakovací slova v hypnotickém jazyce spolehlivě aktivují dřívější zkušenost klienta a usnadňují přijetí sugesce, však nebyla prověřena kontrolovanými studiemi (Bandler a Grinder 1975b). Kritické zhodnocení NLP upozorňuje na slabou výzkumnou základnu oboru a na to, že jeho tvrzení byla systematicky testována jen výjimečně (Tosey a Mathison 2009), a rozbor databáze výzkumů NLP došel k závěru, že kontrolované studie tvrzení oboru převážně nepodporují (Witkowski 2010). Popis mechanismu je proto spolehlivý, ale jeho samostatný účinek zůstává neprokázaný.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit současnou událost od předpokládané řady a mluvit o každé zvlášť: „Dnes jsem to opravdu zapomněl; o jakých dalších případech mluvíš?“ Taková odpověď přijímá odpovědnost za to, co se stalo, a odmítá řadu, která nebyla doložena. Druhou obranou je trvat na konkrétních příkladech a nedovolit, aby se řada posuzovala jako celek bez jednotlivostí. Třetí obranou je všímat si vlastního jazyka: kdo si o sobě začne říkat „zase“, převzal rámec, který mu byl vložen. Kognitivní terapie k tomu nabízí systematický postup, ve kterém klient přílišná zobecnění zkouší proti konkrétním událostem (Beck 1976). Při zotavení po dlouhodobém působení v kontrolujícím vztahu pomáhá sepsat skutečné události, na které se „zase“ odvolávalo, a porovnat jejich počet a závažnost s tím, jak byly ve vztahu popisovány. Takové srovnání často ukáže, že řada byla výrazně menší, než jak působila, a pomáhá obnovit realistický obraz sebe sama.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové presupozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Jazykové presupozice – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Univerzální kvantifikátor – příbuzné heslo (Meta-model, Universal quantifier)
• Pořadové číslovky – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Ordinal numerals)
• Slovesa změny času a stavu – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Change-of-time verbs and adverbs)
• Částice „jen“, „i“, „dokonce“ – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Qualifiers only, even, too)
• Kotvení v kontrolujících vztazích – příbuzné heslo (Kotvení, Anchoring in controlling relationships)

V kompendiu

• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.5 Starkův rámec coercive control – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Slovesa změny času a stavu – předchozí heslo rodiny
• Částice „jen“, „i“, „dokonce“ – další heslo rodiny