Otevřený rámec🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-08.12
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Reframing a rámce
Druh	vzorec
Anglicky	Open frame
Jiné názvy	volný rámec, otevřené kolo
Obecnější heslo	Rámec
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Otevřený rámec je ohlášený úsek rozhovoru, porady nebo skupinového setkání, ve kterém se dočasně ruší omezení tématu a účastníci mohou vznést cokoli, co považují za důležité. Je protějškem rámce výsledku a výzvy k relevanci: zatímco ty rozhovor drží u cíle, otevřený rámec na vymezenou dobu dovoluje odbočit a zachytit to, co se do programu nevešlo. V NLP patří k souboru konverzačních rámců, kterými se řídí průběh skupinové práce, a jeho deklarovaným účelem je, aby důležité informace nezůstaly nevyslovené jen proto, že neodpovídaly agendě. Úvodní literatura NLP pracuje s rámci obecně jako s nástrojem, kterým se řídí směr rozhovoru (O'Connor a Seymour 1990). Pro kompendium je vzorec zajímavý dvojím způsobem. Jako nástroj facilitace je převážně neškodný. Jako rámec, který slibuje bezpečí a svobodu sdělení, však může sloužit k tomu, aby lidé řekli víc, než by řekli jinde, a aby se jejich slova později použila proti nim.

Původ a souvislosti🔗

NLP vychází z představy, že význam sdělení i chování závisí na rámci, ve kterém se objeví, a že změnou rámce se mění i jeho význam (Bandler a Grinder 1982). Otevřený rámec je v tomto pojetí rámec s nejmenším počtem omezení. Kořeny podobné praxe ale leží mimo NLP. Klientem centrovaná terapie stavěla na přesvědčení, že člověk nejlépe zkoumá svou zkušenost v prostředí, které ho nehodnotí a neřídí, a terapeut proto vytváří prostor, ve kterém téma určuje klient (Rogers 1951). Motivační rozhovor zdůrazňuje otevřené otázky a reflektivní naslouchání jako způsob, jak klientovi umožnit vyjádřit vlastní důvody a obavy (Miller a Rollnick 2013).

Současně existuje dlouhá tradice zneužití otevřeného prostoru. Lifton při studiu myšlenkové reformy popsal „kult přiznání“: skupina vyžaduje stále důkladnější sebeodhalení, prezentuje ho jako cestu k čistotě a upřímnosti a získané informace se stávají nástrojem kontroly (Lifton 1961). Singerová a Lalichová popisují, jak se ve skupinách s vysokou kontrolou sdílení osobních selhání a tajemství používá k prohloubení závislosti člena na skupině (Singer a Lalich 1995). Kompendium tyto souvislosti rozvádí na stránce o Liftonových kritériích myšlenkové reformy.

Struktura vzorce🔗

Otevřený rámec má čtyři strukturní prvky: ohlášení, vymezení, příslib a naložení se sdělením. Ohlášení oznamuje, že nyní platí jiná pravidla než předtím. Vymezení určuje, jak dlouho a v jaké oblasti otevřenost platí: zda jde o pracovní témata, o pocity ze spolupráce, nebo o cokoli včetně osobního života. Příslib říká, co se se sdělením stane, například že zůstane ve skupině, nebude hodnoceno nebo bude zapsáno. Naložení se sdělením je to, co se s ním skutečně stane později. Pro pozorovatele je podstatné, že první tři prvky jsou slovní a viditelné, kdežto čtvrtý se projeví až s odstupem, a že právě rozdíl mezi příslibem a pozdějším naložením odlišuje legitimní užití od manipulativního. Lifton u kultu přiznání popsal přesně takový rozpor: přiznání se nabízí jako cesta k očistě, a pak slouží jako nástroj kontroly (Lifton 1961).

Manipulativní varianta má charakteristické nastavení prvků. Vymezení je široké nebo chybí, a otevřenost se tak vztahuje i na intimní a citlivé oblasti. Příslib je emocionální, nikoli procedurální: místo pravidla o důvěrnosti zazní ujištění o rodině, bezpečí nebo lásce. Rámec je spojen s modelem, ve kterém otevřenost je ctnost a mlčení podezřelé, takže formálně dobrovolné sdílení se stává očekávanou povinností. Cialdini popisuje, že veřejně vyslovené závazky a postoje mají sklon se upevňovat, protože člověk chce zůstat konzistentní s tím, co o sobě řekl před druhými (Cialdini 2009). Otevřený rámec tak může sloužit k tomu, aby účastník nahlas řekl něco, co ho pak váže, nebo aby přiznal něco, co ho činí zranitelným.

Detekční znaky🔗

Zneužitý otevřený rámec se pozná podle několika znaků. Otevřenost je nabízena jen jedním směrem: od účastníků se očekává sebeodhalení, kdežto vedoucí o sobě ani o pravidlech skupiny nic podstatného neříká. Pravidla o tom, kdo sdělení uslyší a zda se zapisují, nejsou výslovná, nebo se mění. Mlčení se komentuje, například jako známka uzavřenosti nebo nedůvěry, a tím přestává být volbou. Sdělení z otevřeného prostoru se později objevují v jiných souvislostech: v hodnocení člena, v jeho zesměšnění, v nátlaku na změnu chování nebo v informaci pro jeho nadřízené. Právě tento posun od přiznání k nástroji tlaku je jádrem toho, co Lifton označil za kult přiznání (Lifton 1961).

V organizacích má zneužitý otevřený rámec často podobu konzultace, jejíž výsledek je předem rozhodnut. Účastníci jsou vyzváni, aby řekli cokoli, ale jejich námitky nemají vliv na rozhodnutí; slouží jen k tomu, aby vedení mohlo prohlásit, že se o věci otevřeně mluvilo a že panuje shoda. Prohlášená shoda pak působí jako sociální důkaz, podle kterého se lidé v nejistotě řídí (Cialdini 2009). Tento mechanismus kompendium popisuje u vytváření pseudokonsenzu. Znakem je, že po otevřené diskusi nenásleduje žádný záznam o tom, co zaznělo, ani zdůvodnění, proč námitky nebyly přijaty. U jednotlivce, na kterého je vzorec uplatňován dlouhodobě, se objevuje lítost po setkáních, pocit, že řekl víc, než chtěl, a postupně buď nutkavé sebeodhalování, nebo naopak úplné stažení.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní otevřený rámec je časově ohraničený, dobrovolný a procedurálně chráněný. Facilitátor, který na konci workshopu nabídne deset minut na témata mimo program a výslovně řekne, že nikdo mluvit nemusí, zachycuje opomenuté informace bez tlaku na sebeodhalení. V terapii je otevřený prostor součástí léčebného vztahu, ale je chráněn profesní mlčenlivostí, smlouvou a etickým kodexem, a terapeut nepoužívá to, co klient řekne, ve svůj prospěch (Rogers 1951). Legitimní užití se pozná podle toho, že příslib je konkrétní a ověřitelný a že sdělení slouží tomu, kdo ho vyslovil, nebo společnému úkolu.

Manipulativní užití sbírá informace a závazky ve prospěch toho, kdo rámec nastavil. Rozlišuje se podle tří otázek. Je otevřenost symetrická, nebo se týká jen slabší strany? Je jasné, co se se sdělením stane, a lze to ověřit? A má mlčení nebo odmítnutí nějakou cenu? Hassan řadí kontrolu informací mezi hlavní složky kontroly mysli ve skupinách (Hassan 1988), a otevřený rámec, ve kterém informace proudí jen od členů k vedení, je jedním z jejích nenápadných nástrojů. Kompendium na tento model odkazuje na stránce o Hassanových kritériích.

Stav důkazů🔗

Otevřený rámec nebyl jako technika NLP empiricky zkoumán a jeho účinek nelze doložit kontrolovanými studiemi. To, co je o něm známo, pochází z obecné psychologie a z výzkumu skupin. Účinek veřejných závazků na pozdější chování je doložen v sociální psychologii vlivu (Cialdini 2009). Popis zneužití sebeodhalení ve skupinách vychází z kvalitativního a klinického výzkumu, nikoli z experimentů, a má tedy povahu dobře zdokumentovaného vzorce, ne kvantifikovaného účinku (Lifton 1961; Singer a Lalich 1995). Kritické přehledy NLP upozorňují, že jeho nástroje pro skupinovou práci a koučink jsou popisovány hlavně v praktické literatuře bez systematického ověření a že tvrzení o jejich zvláštní účinnosti nejsou podložena (Tosey a Mathison 2009; Passmore a Rowson 2019). Rozumné je proto chápat otevřený rámec jako pojmenování běžné facilitační praxe, jejíž hodnota i riziko závisejí na pravidlech, která ho obklopují.

Obrana a zotavení🔗

Obrana stojí na tom, že se čtvrtý prvek rámce, tedy naložení se sdělením, vyjasní předem. Kdo je vyzván k otevřenému sdílení, může se zeptat, kdo sdělení uslyší, zda se zapisují, komu se předávají a co se s nimi stane, a rozhodnout se podle odpovědi; jde o tytéž podmínky, informovaný souhlas a výslovná pravidla důvěrnosti, které kniha vyžaduje od každého, kdo s cizími sděleními pracuje (etický kodex). Kde důvěrnost zaručuje jen ujištění vedoucího, ne pravidlo nebo profesní povinnost, je rozumné osobní informace nesdílet, protože právě taková sdělení se ve skupinách s vysokou kontrolou stávají nástrojem kontroly (Lifton 1961; Singer a Lalich 1995). Pomáhá také rozlišovat pracovní a osobní otevřenost: k pracovní poradě patří pracovní námitky, ne přiznání ze soukromého života. U organizačních konzultací chrání písemné vyjádření, které zůstane dohledatelné i tehdy, když se výsledek diskuse prezentuje jinak.

U lidí, jejichž sebeodhalení bylo ve skupině zneužito, patří k zotavení obnova hranic mezi soukromým a sdíleným. Klinická literatura o traumatu zdůrazňuje, že pocit bezpečí a kontroly nad tím, co člověk o sobě sdělí a komu, je předpokladem další práce, a že terapeutický vztah má být prvním místem, kde se tato kontrola vrací (Herman 1992). Pomáhá výslovně pojmenovat, že sdělení vynucené tlakem skupiny nebylo svobodnou volbou, a oddělit pocit studu z přiznání od odpovědnosti těch, kdo ho vyžadovali a zneužili. Facilitátor nebo terapeut, který s otevřeným rámcem pracuje, by měl vždy předem říct, co se se sděleními stane, a dodržet to.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Reframing a rámce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Rámec – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Rámec výsledku – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Outcome frame)
• Rámec zpětného shrnutí – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Backtrack frame)
• Výzva k relevanci – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Relevancy challenge)
• Raport se skupinou – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Group rapport)

V kompendiu

• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Výzva k relevanci – předchozí heslo rodiny
• Rámec důkazu – další heslo rodiny