Muzeum starých přesvědčení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-16.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Přesvědčení
Druh	vzorec
Anglicky	Museum of old beliefs
Jiné názvy	muzeum minulých přesvědčení
Obecnější heslo	Cyklus změny přesvědčení
Užití	převážně terapeutické
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Muzeem starých přesvědčení se v NLP nazývá vzorec, který pracuje s představou, že přesvědčení, jež člověk opustil, nemusí zmizet ani být popřeno, ale může dostat místo „v muzeu“: zůstává vzpomínkou na to, čemu člověk kdysi věřil, už ale neřídí jeho jednání. Vzorec rozvíjí poslední fázi cyklu změny přesvědčení, tedy stav, kdy si člověk pamatuje, že něčemu věřil, a vnímá to jako uzavřenou část svého příběhu. Podle tradice NLP tím přesvědčení ztrácí naléhavost, protože se z něj stane exponát s historickou hodnotou, nikoli pravidlo pro současnost (Dilts a DeLozier 2000). Pro kompendium je vzorec zajímavý dvojím způsobem. Terapeuticky popisuje zdravou schopnost uchovat kontinuitu života i po změně názoru. Manipulativně se týž obraz užívá k tomu, aby se dřívější já člověka, jeho vztahy a hodnoty prohlásily za minulost, ke které se nemá smysl vracet.

Původ a souvislosti🔗

Vzorec patří do souboru technik práce s přesvědčeními, který se v NLP rozvíjel od konce osmdesátých let v okruhu Roberta Diltse (Dilts 1990; Dilts, Hallbom a Smith 1990). Opírá se o obecnější předpoklad oboru, že prožitky jsou v mysli kódovány v určitých kvalitách, jako je vzdálenost, jas nebo umístění v představě, a že změna těchto kvalit mění i to, jak silně na člověka prožitek působí (Bandler 1985). Představa muzea je v tomto smyslu metafora pro takové přeuspořádání: přesvědčení se z místa, kde je „přítomné“, přesune na místo, kde je „minulé“. Souhrnné prameny systemického NLP vzorec uvádějí jako součást práce s přechodem mezi postoji k přesvědčení (Dilts a DeLozier 2000).

Mimo NLP existuje příbuzná myšlenka v narativních a kognitivních přístupech: člověk může o svých dřívějších názorech mluvit jako o tom, co mu v určité době dávalo smysl, aniž by je dnes sdílel nebo se za ně musel stydět. Kognitivní terapie popisuje, že trvalá změna přesvědčení bývá spojena s porozuměním, proč přesvědčení vzniklo a k čemu člověku sloužilo (Beck 1976). V literatuře o kontrolujících skupinách se naopak opakovaně objevuje opačný mechanismus: předchozí identita člena se prohlašuje za falešnou nebo překonanou a skupinová identita za skutečnou (Hassan 1988). Muzeum starých přesvědčení stojí přesně na hraně mezi těmito dvěma procesy, a proto ho kompendium popisuje.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má vzorec tři prvky. Prvním je časové označení: přesvědčení se popisuje v minulém čase, jako něco, čemu člověk „věřil“. Druhým je zachování: přesvědčení se nemaže ani nezesměšňuje, ale uchovává se s uznáním, že v minulosti mělo svůj důvod. Třetím je odstup: přesvědčení se umisťuje mimo současné rozhodování, takže ho člověk může pozorovat, ale neřídí se jím. Tradice NLP k tomu přidává práci s představovaným prostorem nebo s kvalitami vnitřního obrazu, kterými se má odstup podpořit (Bandler 1985). Kompendium tento postup nepopisuje do podrobností; pro rozpoznání stačí vědět, že jádrem vzorce je přeřazení myšlenky z přítomnosti do minulosti.

Z defenzivního hlediska je rozhodující, kdo o přeřazení rozhoduje a co všechno se do muzea ukládá. V terapeutickém užití rozhoduje klient a ukládá se jedno konkrétní přesvědčení, například přesvědčení o vlastní bezcennosti. V manipulativním užití rozhoduje mluvčí a do muzea se ukládá mnohem víc: dřívější názory, kritické myšlení, vztahy s rodinou, profesní identita. Lifton popsal, jak totalistické prostředí přepisuje osobní minulost člena tak, aby předchozí život vypadal jako omyl a přítomnost ve skupině jako jediná pravdivá kapitola (Lifton 1961). Obraz muzea tomuto přepisu dodává jemnější podobu: dřívější já není odsouzeno, je jen „vystaveno“, a právě proto se člověk necítí napaden a nebrání se.

Detekční znaky🔗

Manipulativní užití vzorce se pozná podle několika znaků. Mluvčí opakovaně popisuje názory člověka z doby před vstupem do skupiny, vztahu nebo kurzu jako „staré“, „to, čemu jsi věřil dřív“ nebo „tvoje dřívější verze“, a to zvlášť tehdy, když člověk tyto názory použije jako argument proti současnému dění. Hlasy lidí z dřívějšího života, například rodiny nebo přátel, se přiřazují k tomuto minulému já, takže jejich námitky ztrácejí váhu. Do minulosti se přesouvá i schopnost pochybovat: „ten, kdo se pořád ptal, už nejsi ty“. Hassan popsal u členů kontrolujících skupin rozštěpení mezi skupinovou a původní identitou, kdy se původní identita vnímá jako cizí a nebezpečná (Hassan 1988). Souvisí s tím heslo o štěpení já v manipulativních skupinách.

U člověka, na kterého je vzorec uplatňován, se projevuje přerušení životního příběhu. Mluví o svém dřívějším životě s odstupem, který neodpovídá času, jenž uplynul, a někdy s lehkým pohrdáním, které nepůsobí jako jeho vlastní. Obtížně si vybavuje, proč dříve zastával určité hodnoty, a vysvětlení přebírá od skupiny, jak to odpovídá Liftonovu popisu totalistického prostředí, které přepisuje osobní minulost člena (Lifton 1961). Když se vztahy z minulosti pokusí obnovit kontakt, reaguje s nejistotou, zda vůbec patří do jeho současnosti. To odpovídá popisu náhrady osobního narativu cizím rámcem, kterou kompendium rozebírá v hesle o nahrazení vlastního životního příběhu.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití vzorce je dobrovolné, ohraničené a zachovává kontinuitu. Člověk, který překonal například přesvědčení, že musí být dokonalý, aby měl hodnotu, může o něm mluvit jako o něčem, co mu kdysi pomáhalo přežít v náročném prostředí, a zároveň se jím už neřídit. Takové pojetí odpovídá tomu, co kognitivní terapie považuje za porozumění vzniku přesvědčení (Beck 1976), a zachovává člověku jeho životní příběh v celku. Podstatné je, že se ukládá jedno přesvědčení, nikoli celé dřívější já, a že rozhodnutí patří člověku samotnému.

Manipulativní užití je vnucené, plošné a přerušuje kontinuitu. Do muzea se ukládají přesvědčení, která chrání autonomii člověka, a jeho dřívější identita se zároveň prezentuje jako překonaná. Singer a Lalich popsaly, že kontrolující skupiny obvykle znevažují předchozí život nových členů a jejich vazby a že tím zvyšují závislost na skupině (Singer a Lalich 1995). Pro rozlišení slouží tři otázky. Kdo navrhl, že přesvědčení patří do minulosti? Ukládá se jedno přesvědčení, nebo celý dřívější svět člověka? A smí se člověk ke „starému“ přesvědčení vrátit, pokud zjistí, že bylo oprávněné?

Stav důkazů🔗

Vzorec muzea starých přesvědčení nebyl podle přehledů výzkumu NLP samostatně kontrolovaně testován a jeho údajná účinnost se opírá o výcvikové materiály a popisy z praxe. Celkové hodnocení výzkumu NLP je nepříznivé: většina kontrolovaných studií nepodporuje klíčová tvrzení oboru (Witkowski 2010) a systematický přehled zdravotních účinků nenašel dostatek kvalitních dat (Sturt a kol. 2012). Odborníci oslovení v delfské studii zařadili NLP mezi metody léčby duševních poruch, které považují za pravděpodobně zdiskreditované (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Už rané kritické hodnocení oboru dospělo k závěru, že dostupný výzkum ústřední tvrzení NLP nepotvrzuje (Heap 1988). Předpoklad, o který se vzorec opírá, totiž že změna kvalit vnitřních představ mění jejich emoční sílu, proto zůstává hypotézou, nikoli doloženým mechanismem specifickým pro NLP. Na druhé straně je dobře známo, že lidé mohou o svých dřívějších názorech mluvit jako o minulých a že porozumění jejich vzniku podporuje změnu (Beck 1976). Vzorec tak nabízí srozumitelnou metaforu, ne doložený mechanismus.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je chránit kontinuitu vlastního příběhu. Pokud někdo opakovaně označuje dřívější názory za „staré“, je užitečné se ptát, které konkrétní přesvědčení je míněno a proč by mělo být uzavřené, a zda by se k němu člověk mohl vrátit. Druhou obranou je udržovat vztahy s lidmi, kteří člověka znali dříve: jsou svědky jeho dřívějšího já a mohou mu připomenout, co pro něj bylo důležité. Třetí obranou je vlastní záznam, deník nebo korespondence z doby před změnou, který ukazuje, jak člověk tehdy myslel, a tím brání přepisu minulosti. Herman zdůrazňuje, že zotavení po dlouhodobé kontrole zahrnuje rekonstrukci životního příběhu, ve kterém mají místo období před traumatem, během něj i po něm (Herman 1992).

V klinické práci s lidmi, kteří opouštějí kontrolující skupinu, se proto obvykle postupuje opačně, než by naznačovalo manipulativní užití vzorce: dřívější já se z muzea „vrací“ a s ním hodnoty, schopnosti a vztahy, které skupina odsunula; Hassan popisuje odchod ze skupiny jako posilování původní identity, kterou skupinová identita překryla (Hassan 1988). Obnovu identity po takové zkušenosti popisuje heslo o identitní rekonstituci. Teprve když je kontinuita obnovena, může člověk sám rozhodnout, která přesvědčení skupiny chce mít jen jako vzpomínku na období, kterým prošel.

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R. (1990). Changing Belief Systems with NLP. Cupertino: Meta Publications.
• Dilts, R., & DeLozier, J. (2000). Encyclopedia of Systemic Neuro-Linguistic Programming and NLP New Coding. Scotts Valley: NLP University Press.
• Dilts, R., Hallbom, T., & Smith, S. (1990). Beliefs: Pathways to Health and Well-Being. Portland: Metamorphous Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Přesvědčení – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Cyklus změny přesvědčení – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Změna přesvědčení přes submodality – příbuzné heslo (Submodality, Belief change through submodalities)
• Změna osobní historie – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Change personal history)
• Štěpení já v manipulativních skupinách – příbuzné heslo (Práce s částmi, Splitting of the self in manipulative groups)
• Cyklus změny přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Belief change cycle)
• Limitující přesvědčení – příbuzné heslo (Přesvědčení, Limiting beliefs)
• Přesvědčení o identitě – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about identity)
• Efekt guru na seminářích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Guru effect in seminars)

V kompendiu

• Případ 10: Sektářské vycházení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.7 Self-narrative replacement – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-6.3.7 Identitní rekonstituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Cyklus změny přesvědčení – předchozí heslo rodiny
• Audit přesvědčení – další heslo rodiny