Předrámcování🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-08.14
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Reframing a rámce
Druh	vzorec
Anglicky	Pre-framing
Jiné názvy	předběžné rámování, pre-frame
Obecnější heslo	Rámec
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předrámcování je nastavení rámce dřív, než přijde obsah, ke kterému se vztahuje. Mluvčí předem ohlásí, jak bude sdělení, zkušenost nebo budoucí událost chápat, a tím ovlivní, jak ji posluchač přijme, až nastane. Může jít o neškodné ohlášení struktury prezentace, o vytvoření očekávání před terapeutickým sezením, nebo o předem přidělený význam budoucí kritice, pochybnosti či nepříjemnému prožitku. V NLP se předrámcování chápe jako jeden ze způsobů práce s rámci, vycházející z obecné teze, že význam události závisí na rámci, do něhož je zasazena (Bandler a Grinder 1982). Na rozdíl od přerámování, které mění význam už známé události, předrámcování působí preventivně: rozhoduje o výkladu dřív, než má posluchač k dispozici fakta. Pro kompendium je to jeden z nejrizikovějších rámců, protože dovoluje zneplatnit argumenty dřív, než zazní.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že očekávání utváří prožitek, je v kořenech NLP silně zastoupena. Erickson pracoval s tím, že nápad zasetý na začátku rozhovoru se později může uplatnit, aniž by si toho klient všiml, a jeho žáci a komentátoři tento postup popisovali jako součást nepřímé sugesce (Haley 1973; Erickson, Rossi a Rossi 1976). Kompendium tuto souvislost rozvádí na stránce o setí. Mimo NLP je vliv očekávání na prožitek dobře popsán ve výzkumu hypnózy: sociokognitivní přístup ukazuje, že velká část hypnotických reakcí závisí na tom, co člověk očekává, že se stane (Kirsch a Lynn 1995).

Druhou souvislostí je teorie postojové imunizace. McGuire ukázal, že lidé, kteří jsou předem upozorněni na argumenty proti svému postoji a dostanou k nim slabší podobu s vyvrácením, odolávají pozdějšímu přesvědčování lépe (McGuire 1964). Van der Linden na tomto základě rozpracoval předběžné vyvracení dezinformací jako obranný nástroj (van der Linden 2023). Mechanismus je však symetrický: stejnou cestou lze „naočkovat“ člověka proti pravdivým informacím. Skupiny s vysokou kontrolou tento obrácený postup používají, když nováčky předem připravují na to, co jim řekne rodina, bývalí členové nebo novináři. Hassan popisuje, jak se v takových skupinách pěstuje strach z vnějšího světa a z odchodu, který pak zkresluje příjem jakékoli kritiky (Hassan 1988).

Struktura vzorce🔗

Předrámcování má tři strukturní prvky: budoucí událost, předem přidělený význam a vazbu na identitu nebo vztah. Budoucí událost je to, co teprve přijde: prezentace, sezení, rozhovor s rodinou, pochybnost, nepříjemný pocit. Předem přidělený význam je výklad, který mluvčí nabídne dřív, než událost nastane, například „to bude jen tvůj strach“ nebo „to říkají lidé, kteří nerozumějí“. Vazba na identitu nebo vztah spojí přijetí výkladu s tím, kým posluchač je nebo ke komu patří: kdo by kritice uvěřil, ukázal by, že ještě nedospěl, nebo by zradil skupinu. Hassan popisuje, jak skupiny s vysokou kontrolou spojují pochybnosti a kritiku se slabostí člena nebo s nevěrností vůči skupině (Hassan 1988).

Strukturálně je důležité, že předrámcování mění pořadí úsudku. Za normálních okolností člověk nejprve slyší argument a pak ho posuzuje. Po předrámcování nejprve ví, co argument znamená, a teprve potom ho slyší, takže hodnotí spíš shodu s předem daným výkladem než obsah. Jazykově se předrámcování opírá o presupozice: výrok „až o nás začnou mluvit špatně“ předpokládá, že kritika přijde a že bude nespravedlivá, aniž by to tvrdil přímo. Lifton popsal jako jeden z rysů totálního prostředí jazyk, který složité otázky uzavírá do krátkých, předem hodnotících formulí (Lifton 1961). Předrámcování tyto formule připravuje pro budoucí použití.

Detekční znaky🔗

Manipulativní předrámcování se pozná podle toho, že se týká budoucí kritiky, pochybnosti nebo nepříjemné zkušenosti a předem jim přiděluje význam, který chrání mluvčího. Typické jsou výroky, že lidé zvenčí nebudou rozumět, že pochybnosti jsou znakem odporu nebo vývoje, že zhoršení stavu je známkou toho, že metoda „začíná působit“, nebo že ten, kdo odejde, to později bude litovat; tento poslední typ Hassan popisuje jako vštěpování fobie z odchodu (Hassan 1988). Předrámcování bývá emočně nabité a spojené s ujištěním o vztahu: varování přichází od někoho, kdo se vydává za ochránce. Dalším znakem je selektivita, kdy se předem zneplatňují právě ty zdroje informací, které by mohly mluvčího nebo skupinu kontrolovat.

Kompendium popisuje související mechanismus u selektivní expozice, kde se filtruje, jaké informace se k člověku dostanou. Předrámcování filtr nepotřebuje: informace se k člověku dostane, ale je už předem zařazena. U člověka, na kterého byl vzorec uplatněn, je typické, že na kritiku skupiny reaguje stereotypními formulemi, které neodpovídají obsahu kritiky, a že silnou emocí, například strachem nebo hněvem, odpovídá ještě před tím, než argument doslechne. Singerová a Lalichová popisují podobné reakce u členů skupin, kteří byli na střet s vnějším světem předem připraveni (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní předrámcování zvyšuje průhlednost a ponechává posluchači volný úsudek. Finanční ředitelka, která před prezentací ohlásí, že žádná z variant rozpočtu není bez nevýhod a že u každé uvede náklady, připravuje posluchače na kritické hodnocení, ne na jeho potlačení. Lékař, který před zákrokem popíše, co pacient může cítit a které příznaky jsou naopak důvodem se ozvat, používá předrámcování k informovanému souhlasu. Předběžné vyvracení dezinformací je také předrámcováním, ale jeho legitimitu zakládá to, že se opírá o ověřitelná fakta a učí rozpoznávat techniky, nikoli o tom, kdo je důvěryhodný (van der Linden 2023).

Manipulativní předrámcování předem odnímá posluchači možnost posoudit budoucí informaci podle jejího obsahu. Rozlišuje se podle tří otázek. Týká se předem přidělený význam struktury sdělení, nebo budoucích argumentů a lidí? Učí posluchače, jak informace ověřit, nebo jak je odmítnout bez ověření? A chrání výklad posluchače, nebo mluvčího? Druhá otázka odpovídá rozdílu, na kterém stojí předběžné vyvracení: legitimní imunizace učí rozpoznávat manipulativní techniky, ne nedůvěřovat určitým lidem (van der Linden 2023). Kompendium tento vzorec řadí k mechanismům, které popisují Hassanova kritéria a také izolace svěřence v mentorských vztazích, kde se vnější rádci předem líčí jako nepřejícní nebo nekompetentní.

Stav důkazů🔗

Předrámcování jako technika NLP kontrolovaně zkoumáno nebylo. Mechanismy, na kterých stojí, jsou však doloženy mimo NLP. Vliv očekávání na hypnotické a sugestivní reakce je doložen výzkumem hypnózy, který ho vysvětluje očekáváním a sociálním kontextem, nikoli zvláštním stavem nebo technikou NLP (Kirsch a Lynn 1995). Účinek předběžného varování a imunizace na odolnost vůči pozdějšímu přesvědčování patří k dobře replikovaným nálezům sociální psychologie (McGuire 1964; van der Linden 2023). Popis obráceného užití ve skupinách s vysokou kontrolou pochází z klinické a kvalitativní literatury a nemá podobu kvantifikovaného výzkumu (Hassan 1988; Singer a Lalich 1995). Obecná tvrzení NLP o zvláštní účinnosti jeho rámcových technik kritické přehledy nepodporují (Heap 1988; Witkowski 2010). Rozumné je tedy chápat předrámcování jako skutečný jev, jehož síla je vysvětlena obecnou psychologií očekávání a postojů.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je rozpoznat, že výklad přišel dřív než fakta. Když člověk zjistí, že na kritiku nebo pochybnost reaguje formulí, kterou slyšel předem, může se zeptat, kdo mu tu formuli dal a zda se týká obsahu toho, co právě slyší. Pomáhá vrátit argumentu jeho vlastní obsah: vyslechnout ho celý, zapsat si ho a posoudit podle toho, zda je pravdivý, nikoli podle toho, kdo ho řekl. Druhou obranou je všímat si, které zdroje informací byly předem zneplatněny, a vědomě s nimi znovu navázat kontakt. Třetí obranou je naučit se samotný vzorec: kdo ví, že předem přidělený význam je technika, odolává jí lépe, což je i jádrem předběžného vyvracení (van der Linden 2023).

V zotavení po odchodu ze skupiny s vysokou kontrolou patří k práci rozpoznání předem připravených formulí, které se v člověku spouštějí při kontaktu s rodinou, s kritickými texty nebo s vlastními pochybnostmi. Klinická literatura o odchodu ze skupin zdůrazňuje, že pojmenování těchto formulí jako naučených a jejich oddělení od vlastního úsudku snižuje strach, který vyvolávají (Hassan 1988). Pomáhá pomalé, bezpečné znovuotevírání vztahů, které byly předem zneplatněny, a respekt k tomu, že tento proces může trvat dlouho. Odborník, který předrámcování používá v terapii, by měl vytvářet očekávání, která připouštějí i nepříznivý výsledek a nevážou ho na hodnotu klienta.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1982). Reframing: Neuro-Linguistic Programming and the Transformation of Meaning. Moab: Real People Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Haley, J. (1973). Uncommon Therapy: The Psychiatric Techniques of Milton H. Erickson, M.D. New York: W. W. Norton.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Reframing a rámce – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Rámec – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Otrávení studny – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy relevance, Poisoning the well)
• Rámec – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Frame (concept))
• Zasévání myšlenky – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Seeding)
• Jazykové presupozice – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Linguistic presuppositions)
• Kontrastní rámec – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Contrast frame)
• Dodatečné rámcování – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Post-framing)
• NLP v sektách a kultovních skupinách – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in cults)
• NLP v politické řeči – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in political speech)

V kompendiu

• EA-1.1.1 Selektivní expozice – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.4 Hassanova kritéria: autoritářská pyramida a kontinuum vlivu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.2.2 Izolace svěřence (mentee isolation) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Rámec důkazu – předchozí heslo rodiny
• Dodatečné rámcování – další heslo rodiny