academic

1890 stránek v kategorii academic.

Všechny kategorie

Všechny stránky 1890

Emoční zvládáníMetaprogram popisující obvyklý způsob zacházení se silnými emocemi: výklad NLP, vztah k asociaci a disociaci a zneužití nálepky „emočně nezvládá“ k vyloučení z rozhodování.
Proč a jakMetaprogram zaměření na otázku „proč“, nebo na otázku „jak“: výklad NLP, vztah ke krátké terapii a zneužití přesměrování od příčin k řešení k zakrytí odpovědnosti.
Hodnoty při koupiMetaprogram nákupních kritérií cena, pohodlí, kvalita a čas: jak jej NLP popisuje, jak se jím ladí prodejní řeč a proč přisouzené kritérium zužuje srovnání nabídek.
Já a druzíMetaprogram směru pozornosti: zda člověk v rozhovoru reaguje na neverbální signály druhých, nebo hlavně na obsah, a jak se vnímavost k emocím mění v páku.
K cíli a od problémuMetaprogram směru motivace: zda člověk mluví o cílech, nebo o problémech, jak se tato kategorie zneužívá ke strašení a slibům a co o ní říká výzkum.
Kanál přesvědčeníKanál přesvědčení: podle NLP smyslová cesta, jíž člověk získává jistotu, že je něco pravda, a jak se doklad v ověřitelném kanálu nahrazuje působivou ukázkou.
KritériaKritéria v NLP: slova, jimiž člověk vyjadřuje, na čem mu v dané oblasti záleží, jak se jejich zrcadlení mění v nástroj vlivu a jak si vlastní měřítka uchránit.
Lidé a věciMetaprogram rozlišující zaměření pozornosti na lidi a jejich prožívání, nebo na úkoly, systémy a věci: co tvrdí NLP, co z toho plyne a kde se z popisu stává nálepka.
Metaprogramy v marketinguLadění reklamních a prodejních sdělení podle metaprogramů zákazníků: co se tvrdí, jak se pozná sdělení šité na obavy profilu a jaká obrana chrání úsudek spotřebitele.
Metaprogramy v náboru a řízeníUžití metaprogramů a profilu LAB při výběru, motivování a hodnocení zaměstnanců: co se slibuje, jak se pozná skryté profilování a proč neověřená typologie nemá rozhodovat o lidech.
Možnosti a postupyMetaprogram možností a postupů: zda člověka přitahují alternativy, nebo osvědčený postup, a jak se z toho stává iluze volby nebo neomylný systém.
Obecné a specifickéMetaprogram rozsahu: zda člověk potřebuje celek, nebo podrobnosti, a jak se vágní vize nebo záplava detailů používají k zakrytí toho, co by se dalo ověřit.
OdpovědnostMetaprogram přílišné, vyvážené a nedostatečné odpovědnosti: co NLP popisuje, jak se sklon přebírat odpovědnost zneužívá k vině a jak se hranice odpovědnosti obnovují.
Pracovní stylMetaprogram pracovního stylu: zda člověk pracuje nejraději sám, v blízkosti druhých, nebo ve spolupráci, a jak se domnělý styl stává zdůvodněním izolace.
Proaktivní a reaktivníMetaprogram úrovně aktivity: zda člověk jedná z vlastní iniciativy, nebo nejdřív zvažuje a vyčkává, a jak se z toho dělá nátlak na okamžité rozhodnutí.
Reakce na stresMetaprogram reakce na stres: podle NLP zda člověk při běžné pracovní zátěži prožívá emoce, nebo zůstává v úvaze, a proč z toho nelze dělat klinický ani výběrový soud.
Režim přesvědčeníRežim přesvědčení: kolik dokladů a jak dlouho podle NLP člověk potřebuje, aby něčemu uvěřil, a jak se malé splněné sliby stávají vstupenkou k velkému riziku.
Shoda a rozdílMetaprogram shody a rozdílu: zda člověk nejdřív vidí, co je stejné, nebo co je jiné, jak se toho využívá k zastírání rozsahu změny a k obratům přes vzdor.
Struktura pravidelMetaprogram popisující, zda má člověk pravidla pro sebe a zda je vztahuje i na druhé: jeho výklad v NLP a cesta od popisu stylu k ospravedlnění kontroly.
Vnitřní a vnější referenční rámecMetaprogram zdroje hodnocení: zda člověk soudí podle vlastních měřítek, nebo podle druhých, a jak se v kontrolujících skupinách pěstuje závislost na cizím úsudku.
Změna metaprogramůTvrzení NLP, že metaprogramy člověka lze záměrně přenastavit: odkud pochází, jak poznat nátlak skrytý za „přeprogramováním“ a proč chybí důkazy.
Analogové značeníVyznačení části řeči tónem, tempem nebo gestem tak, aby vzniklo druhé sdělení: jak analogové značení rozpoznat a odlišit od běžné prozodie.
Řada souhlasůŘada snadných souhlasů jako příprava sporného požadavku: jak vzorec funguje, co o něm říká výzkum závazku a konzistence a jak přerušit jeho setrvačnost.
CitaceSdělení vložené do úst někoho jiného: jak vzorec citace v Milton-modelu přesouvá odpovědnost za požadavek a jak rozpoznat, komu citát ve skutečnosti míří.
Čtení myšlenek v Milton-modeluVzorec Milton-modelu, v němž mluvčí tvrdí, že zná myšlenky a pocity posluchače: od vytváření dojmu porozumění po přepisování cizí zkušenosti. Znaky a obrana.
Fonologická dvojznačnostVzorec Milton-modelu, v němž stejně znějící slova nesou dva významy: jak se pozná v mluvené řeči, co o něm říká výzkum a jak se proti němu bránit.
Iluze volbyNabídka alternativ, které všechny předpokládají týž výsledek: jak se otázka „zda“ ztrácí v otázce „kdy a jak“ a proč posluchač zažívá souhlas jako vlastní volbu.
Interpunkční dvojznačnostVzorec Milton-modelu, v němž hranice vět splývají, pauzy padají na nečekaná místa a věty zůstávají nedokončené: jak se pozná, co o něm víme a jak se bránit.
Komplexní ekvivalence v Milton-modeluVzorec Milton-modelu, který klade rovnítko mezi pozorovatelné chování a vnitřní význam: „to, že…, znamená, že…“. Jak mění otázky v důkazy a jak se mu bránit.
Konverzační postulátyOtázka po schopnosti nebo ochotě, která ve skutečnosti žádá: jak Milton-model využívá nepřímé řečové akty a kde zdvořilost přechází ve skrytý tlak.
Milton-modelSoubor jazykových vzorců, které NLP odvodilo z řeči Miltona Ericksona: jak se pozná záměrná neurčitost a kde přechází z terapie ve skrytý vliv.
Modální operátory v Milton-modeluSlova nutnosti a možnosti v sugestivní řeči: jak permisivní „můžete“ a pravidla bez autora vymezují, co posluchač pokládá za možné.
Záporné příkazySugesce vyslovená záporem: proč obsah, který má posluchač odmítnout, přesto vstupuje do hovoru a jak zápor poskytuje mluvčímu možnost popřít, co naznačil.
Nespecifikovaná slovesa v Milton-modeluSlovesa děje bez udání způsobu v sugestivní řeči: proč se jimi vyslovená sugesce nemůže nesplnit a jak se jimi přisvojuje posluchačův prožitek.
Nespecifikovaný referenční index v Milton-modeluNeurčitý podmět v sugestivní řeči: jak výrok o „lidech“ a „člověku“ dovolí posluchači vztáhnout sugesci na sebe a jak vytváří anonymní autoritu.
Nominalizace v Milton-modeluAbstraktní podstatná jména bez účastníků v sugestivní řeči: proč si je každý posluchač naplní sám a jak se z nich stává uzavřený slovník skupiny.
Pacing aktuální zkušenostiŘada nesporných popisů přítomné chvíle, na kterou navazuje neověřitelné tvrzení: jak se souhlas s vjemy přenáší na obsah a proč se posluchač cítí pochopen.
Porušení selekčních omezení v Milton-modeluVěta, která věcem, zvířatům nebo abstrakcím připisuje lidské vlastnosti: jak Milton-model využívá sémantickou anomálii a kdy jde o metaforu a kdy o vliv.
Presupozice v Milton-modeluPředpoklady skryté ve stavbě věty v sugestivní řeči: jak se sporný obsah přesune do pozadí výroku, kde ho posluchač přijme, ať odpoví ano, nebo ne.
Připojené otázkyTvrzení s dovětkem typu „že ano?“, které předjímá souhlas: jak připojené otázky rozpoznat v prodeji, výslechu i ve vztazích a jak jim nepodlehnout.
Řetězení sugescíSugesce navázané na sebe tak, že každý přijatý článek působí jako důvod pro další: jak řetěz vytváří setrvačnost a proč posluchač nedokáže určit, kde se rozhodl.
Rozsahová dvojznačnostVzorec Milton-modelu, v němž není jasné, jak daleko ve větě sahá přívlastek, zápor nebo podmínka: rozpoznání, důkazy, obrana v nabídkách a výsleších.
Spojky a implikovaná příčinnostVzorec Milton-modelu, který spojkami „a“, „zatímco“ či „protože“ připojuje k pravdivým popisům závěr, jenž z nich neplyne. Tři stupně, znaky, důkazy, obrana.
Srovnávací vypuštění v Milton-modeluSrovnání bez měřítka v sugestivní řeči: jak „hlouběji“, „víc“ a „lépe“ bez udání čeho a než co nutí posluchače dosadit vlastní srovnání a jak tím řídí jeho hodnocení.
Syntaktická dvojznačnostVzorec Milton-modelu, v němž stavba věty připouští dvojí rozbor: jak skrývá hrozby a sliby, jak se pozná a co o jeho účinku víme.
TruismyNesporné obecné výroky jako vstupní brána sugesce: jak truismus v Milton-modelu získává souhlas a jak oddělit souhlas s banalitou od souhlasu se závěrem.
Úmyslná vágnostZákladní princip Milton-modelu: řeč dost určitá, aby zněla smysluplně, a dost neurčitá, aby si obsah dosadil posluchač. Rozpoznání, důkazy a obrana.
Univerzální kvantifikátory v Milton-modeluVzorec Milton-modelu, který slovy „všichni“, „nikdo“, „vždy“ a „nikdy“ mění neověřená tvrzení v bezvýjimečná pravidla: funkce, znaky, důkazy a obrana.