Univerzální kvantifikátory v Milton-modelu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-04.20
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Milton-model
Druh	vzorec
Anglicky	Universal quantifiers (Milton Model)
Jiné názvy	zobecňující slova, všeobecné výroky
Obecnější heslo	Milton-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Univerzální kvantifikátory jsou slova a spojení, která tvrzení vztahují na všechny případy bez výjimky: „všichni“, „každý“, „nikdo“, „nic“, „vždy“, „nikdy“, „všude“. V meta-modelu Bandler a Grinder popsali univerzální kvantifikátor jako typický nositel zobecnění, jímž člověk ochuzuje svou mapu světa, a navrhli, aby terapeut takové zobecnění zpochybnil hledáním výjimky: opravdu nikdy? opravdu nikdo? (Bandler a Grinder 1975). V Milton-modelu se tentýž jazykový prostředek užívá k opačnému účelu. Hypnotizér formuluje výroky tak obecně, že se vztahují na každého posluchače, a tím je činí obtížně odmítnutelnými, nebo jimi podává určitý vývoj jako nevyhnutelný (Bandler a Grinder 1975b). Pro kompendium je vzorec zvláště významný ve vlivovém užití mimo hypnózu, protože bezvýjimečná tvrzení o světě, o lidech mimo skupinu nebo o osudu těch, kdo odešli, patří k běžným jazykovým nástrojům izolace a nátlaku.

Původ a souvislosti🔗

Zobecňování je v pojetí NLP jedním ze tří univerzálních procesů, jimiž lidé vytvářejí model světa, vedle vypouštění a zkreslování (Bandler a Grinder 1975). Univerzální kvantifikátor je jeho nejzřetelnějším jazykovým projevem. Protějškem v meta-modelu je stránka o univerzálním kvantifikátoru. V Milton-modelu se univerzální kvantifikátory často prolínají s truismy, tedy s obecně pravdivými výroky, které posluchač přijme bez námitek, a se ztraceným performativem, v němž zaznívá hodnocení bez hodnotitele (O'Connor a Seymour 1990).

Kognitivní terapie popsala nadměrné zobecnění jako jedno z kognitivních zkreslení, při němž člověk z jedné nebo několika zkušeností vyvodí pravidlo pro všechny situace (Beck 1976). Ellis upozorňoval na absolutistické myšlení, které mění přání v nutnosti a jednotlivé neúspěchy v důkazy o celkové bezcennosti (Ellis 1962). V terapii se tedy univerzální kvantifikátory sledují jako signál zkresleného myšlení klienta; ve vlivovém užití je vkládá do myšlení posluchače jiný člověk. Pragmatika ukazuje, proč na volbě kvantifikátoru tolik záleží. Výrazy jako „někteří“, „mnozí“, „většina“ a „všichni“ tvoří stupnici, a kdo zvolí nejvyšší stupeň, sděluje tím, že nižší by nestačil (Levinson 1983). Univerzální kvantifikátor tedy netvrdí jen mnoho; tvrdí, že výjimka neexistuje.

Struktura vzorce🔗

Vzorec má čtyři prvky. Prvním je kvantifikátor, vyjádřený zájmenem, příslovcem nebo záporem typu „nikdo“ či „nic“. Druhým je doména, na kterou se vztahuje, a která často mlčky zahrnuje posluchače nebo jeho okolí: „každý člověk“, „všichni, kdo odešli“, „nikdo venku“. Třetím je tvrzení, jehož bezvýjimečnost nelze ověřit, protože mluvčí nemůže znát všechny případy (Bandler a Grinder 1975). Čtvrtým je funkce, kterou tvrzení v rozhovoru plní. Lze rozlišit funkci zahrnující, kdy obecný výrok platí i pro posluchače a vytváří souhlas („každý někdy pocítí únavu“); funkci nevyhnutelnosti, kdy se určitý vývoj podává jako osud („dříve nebo později to pochopí každý“); funkci sociálního důkazu, kdy se jednání „všech“ nabízí jako vzor („všichni už se přihlásili“); a funkci vylučující, kdy se svět mimo skupinu nebo vztah popisuje jako jednolitě nepřátelský nebo nechápavý („nikdo jiný ti nepomůže“).

Poslední dvě funkce mají dobře doložené psychologické zázemí. Lidé se v nejistotě řídí tím, co dělají ostatní, a tvrzení o jednání „všech“ tuto tendenci aktivuje, i když je nepravdivé (Cialdini 2009). Vylučující funkce pak vytváří informační uzavřenost: pokud „nikdo venku“ nerozumí, není důvod se ptát lidí venku. Kompendium tento mechanismus popisuje jako vytváření pseudokonsenzu a v souvislosti s izolací svěřence.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je samotný kvantifikátor v tvrzení, které se týká lidí, jejich jednání nebo budoucnosti, tedy oblasti, kde bezvýjimečná pravidla téměř neexistují. Druhým znakem je nepoměr mezi tvrzením a tím, co mluvčí může vědět: odkud zná osud všech, kdo odešli, nebo názor všech lidí venku? Třetím znakem je směr tvrzení: univerzální kvantifikátory se v nátlakové řeči hromadí kolem rozhodnutí, která mluvčí potřebuje ovlivnit, například kolem odchodu, koupě, podpisu nebo přerušení kontaktu s blízkými. Čtvrtým znakem je spojení se ztraceným performativem a s modálními výrazy nutnosti („každý, kdo to myslí vážně, musí…“). Pátým znakem je reakce na protipříklad: mluvčí, který protipříklad odmítne jako výjimku potvrzující pravidlo nebo jako člověka, který „to ve skutečnosti nezvládl“, činí své tvrzení nevyvratitelným, a tím ho zbavuje empirického obsahu (Popper 1959).

Na straně posluchače se dlouhodobé působení projevuje přejímáním bezvýjimečných tvrzení do vlastní řeči a myšlení: „nikdy to nezvládnu“, „nikdo mě nebere vážně“, „venku je to všude stejné“. V kontextu skupin s kontrolou myšlení tvoří taková tvrzení součást uzavřeného světového názoru, který Hassan popisuje v modelu řízení chování, informací, myšlení a emocí (Hassan 1988); kompendium jej rozvádí ve stránce o modelu BITE v praxi.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Univerzální kvantifikátory mají legitimní místo tam, kde je zobecnění skutečně platné nebo přibližně platné a kde nic od posluchače nežádá. Lékař, který staršímu pacientovi řekne, že každý občas zapomene, kam si dal klíče, normalizuje běžnou zkušenost a snižuje zbytečnou úzkost. V terapii se obecné výroky o lidské zkušenosti používají k tomu, aby klient necítil, že je se svým prožitkem sám. Také v ericksonovské tradici se obecné výroky o tom, co lidé běžně prožívají, užívají k navázání na zkušenost klienta (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Legitimní užití spojuje přibližná pravdivost, ochota připustit výjimku a to, že zobecnění slouží posluchači.

Manipulativní užití používá bezvýjimečnost jako zbraň. V uzavřených skupinách popisuje svět venku jako jednolitě nebezpečný a osud odcházejících jako jednolitě špatný; v prodeji vytváří dojem, že „všichni“ už nabídku přijali; ve vztazích s donucující kontrolou přesvědčuje partnera, že „nikdo jiný“ by ho nesnesl. Tversky a Kahneman ukázali, že lidé odhadují četnost jevů podle toho, jak snadno si vybaví příklady (Tversky a Kahneman 1974); kdo opakovaně slyší jen o těch, kdo odchodu litovali, odhadne jejich podíl jako vyšší, než je.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že univerzální kvantifikátory mají v hypnotické řeči zvláštní účinek, chybí kontrolované studie. Přehledy výzkumu NLP nenacházejí podporu pro hlavní tvrzení oboru (Sharpley 1987; Witkowski 2010), a systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních dokladů pro doporučení jeho intervencí (Sturt a kol. 2012). Sporné je i to, zda je užitečné vyčleňovat univerzální kvantifikátory jako samostatný hypnotický vzorec, když jde o běžný prostředek jazyka, jehož vliv se dá vysvětlit obecnými principy usuzování a sociálního vlivu.

Tyto obecné principy jsou však dobře doloženy. Výzkum sociálního vlivu ukazuje sílu tvrzení o tom, co dělají ostatní (Cialdini 2009), výzkum heuristik ukazuje, jak výběr příkladů zkresluje odhad četnosti (Tversky a Kahneman 1974), a kognitivní terapie, která pracuje s nadměrným zobecňováním, je mnohem lépe empiricky prověřená než NLP. Pro čtenáře kompendia z toho plyne, že univerzální kvantifikátory si zaslouží pozornost ne jako hypnotický trik, ale jako nejjednodušší jazykový prostředek, jímž se neověřené tvrzení vydává za zákon.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je hledání výjimky. Jediný protipříklad vyvrací bezvýjimečné tvrzení, a otázka „opravdu všichni? kdo konkrétně?“, kterou meta-model formuloval pro terapii, funguje i jako obrana v rozhovoru (Bandler a Grinder 1975). Užitečné je přeložit tvrzení do přesnějšího kvantifikátoru: místo „všichni, kdo odešli, litovali“ se ptát, kolik lidí odešlo, kolik z nich mluvčí zná a co o nich skutečně ví. U vylučujících tvrzení pomáhá konkrétní ověření: obnovit kontakt s lidmi „venku“ a zjistit, zda opravdu nerozumějí. Znalost vzorce předem zvyšuje odolnost vůči němu podobně jako očkování proti přesvědčování (McGuire 1964).

Zotavení po dlouhodobém působení se týká hlavně bezvýjimečných tvrzení, která si člověk osvojil o sobě a o světě. Kognitivní terapie s nimi pracuje tak, že je převádí na hypotézy a hledá k nim doklady a protipříklady (Beck 1976). Po odchodu z uzavřené skupiny je důležité obnovit sociální síť, protože právě kontakt s lidmi mimo skupinu nejpřímočařeji vyvrací tvrzení, že „nikdo venku“ nerozumí. Herman zdůrazňuje, že zotavení probíhá ve vztazích a že obnova spojení s ostatními je jeho nezbytnou součástí (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Milton-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Milton-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Univerzální kvantifikátor – příbuzné heslo (Meta-model, Universal quantifier)
• Truismy – příbuzné heslo (Milton-model, Truisms)
• Řada souhlasů – příbuzné heslo (Milton-model, Yes set)
• Ztracený performativ v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Lost performative (Milton Model))
• Modální operátory v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Modal operators (Milton Model))
• NLP v politické řeči – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in political speech)

V kompendiu

• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.1.1 Model BITE v praxi (Hassan) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.2.2 Izolace svěřence (mentee isolation) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Komplexní ekvivalence v Milton-modelu – předchozí heslo rodiny
• Modální operátory v Milton-modelu – další heslo rodiny