Komplexní ekvivalence v Milton-modelu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-04.19
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Milton-model
Druh	vzorec
Anglicky	Complex equivalence (Milton Model)
Jiné názvy	rovnítko mezi chováním a významem
Obecnější heslo	Milton-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Komplexní ekvivalence je výpověď, která klade rovnítko mezi dvě věci různého druhu, obvykle mezi pozorovatelné chování nebo okolnost a vnitřní stav, záměr či význam. Typický tvar je „to, že X, znamená, že Y“: to, že mlčíš, znamená, že souhlasíš; to, že se ptáš, znamená, že nedůvěřuješ; to, že jsi ještě tady, znamená, že jsi připravený. V meta-modelu se komplexní ekvivalence vykládá jako zkreslení, které má terapeut zpochybnit otázkou, jak konkrétně jedno znamená druhé, a v učebnicové podobě Milton-modelu se tentýž tvar objevuje jako prostředek vedení posluchače (O'Connor a Seymour 1990). Hypnotizér vykládá jakoukoli reakci posluchače, mrknutí, změnu dechu, pohyb ruky, jako znamení, že se děje to, co navrhuje. Pro kompendium je vzorec vysoce rizikový. Dává mluvčímu moc určovat, co chování druhého „znamená“, a v uzavřených systémech dokáže proměnit jakékoli jednání, včetně kladení otázek a nesouhlasu, v doklad pro tvrzení mluvčího.

Původ a souvislosti🔗

Pojem komplexní ekvivalence vychází z meta-modelu, který Bandler a Grinder vytvořili jako nástroj k rozboru toho, jak klienti v řeči vypouštějí, zkreslují a zobecňují svou zkušenost (Bandler a Grinder 1975). Mezi zkresleními má komplexní ekvivalence zvláštní postavení, protože nespojuje příčinu s následkem, ale znak s významem. Protějškem v meta-modelu je stránka o komplexní ekvivalenci. V Milton-modelu se vzorec často spojuje se spojkami a implikovanou příčinností: zatímco spojka naznačuje, že jedno vede k druhému, komplexní ekvivalence tvrdí, že jedno je druhým (O'Connor a Seymour 1990).

Kognitivní terapie popsala příbuzný jev nezávisle. Beck uvádí svévolnou inferenci jako kognitivní zkreslení, v němž člověk vyvozuje závěr bez dostatečného dokladu nebo proti němu (Beck 1976). Komplexní ekvivalence je její jazykově vyjádřenou podobou, s tím rozdílem, že závěr nevyvozuje sám člověk o sobě, ale druhý o něm. V hypnotické tradici se výklad jakékoli reakce klienta jako potvrzení postupu pojí s ericksonovským principem utilizace, tedy s tím, že hypnotizér pracuje s tím, co klient přináší, místo aby to potlačoval (Erickson a Rossi 1979).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má komplexní ekvivalence tři prvky. Prvním je pozorovatelný znak: chování, tělesný projev, okolnost nebo slovo. Druhým je přisouzený význam, nejčastěji vnitřní stav, postoj nebo vlastnost osoby. Třetím je spona, která oba prvky ztotožní: „znamená“, „je znamením“, „ukazuje, že“, „to je přece“, nebo jen jejich prosté postavení vedle sebe (O'Connor a Seymour 1990). Klíčové je, že vztah mezi znakem a významem se netvrdí jako hypotéza, ale jako samozřejmost, a že výklad podává ten, kdo z něj má prospěch.

Ve vlivovém užití se rozlišují dvě funkce. Potvrzující funkce vykládá chování posluchače jako doklad, že se děje, co mluvčí chce: setrvání jako závazek, mlčení jako souhlas, únava jako „uvolnění odporu“. Využívá přitom potřebu lidí jednat v souladu s tím, co už udělali, kterou výzkum vlivu popisuje jako princip závazku a důslednosti (Cialdini 2009). Diskvalifikující funkce vykládá chování posluchače jako doklad jeho nedostatku: otázka jako nedůvěra, pochybnost jako nevyspělost, nesouhlas jako strach. Tato funkce je jádrem toho, co kompendium popisuje jako strategickou reinterpretaci, protože mění význam jednání druhého bez jeho souhlasu a často proti jeho vlastní výpovědi.

Obě funkce se mohou střídat podle toho, co mluvčí potřebuje, a právě toto střídání je pro pozorovatele cenným vodítkem. Týž znak, například mlčení, může být v jednu chvíli vyložen jako souhlas a v jinou jako vzdor, aniž by se změnilo cokoli kromě zájmu vykladače. Kde význam chování nezávisí na chování samém, ale na tom, co se v danou chvíli hodí, nejde o porozumění, ale o přidělování významu. Gilovich ukazuje, že lidé snadno vidí v nejednoznačných údajích potvrzení toho, co už předem očekávají (Gilovich 1991), a vykladač, který má na výsledku zájem, je tomuto sklonu vystaven dvojnásob.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je gramatický tvar „to, že…, znamená, že…“ nebo jeho kratší podoby, v nichž se pozorovatelná věc bez vysvětlení ztotožní s vnitřním stavem. Druhým znakem je jednostrannost výkladu: mluvčí vykládá chování posluchače, ale ne své vlastní, a posluchačův výklad vlastního chování nepřijímá. Třetím znakem je nevyvratitelnost: každá možná reakce posluchače se vyloží ve prospěch mluvčího, a výklad tak nelze vyvrátit žádným pozorováním (Popper 1959). Kdo souhlasí, potvrzuje; kdo nesouhlasí, potvrzuje také, protože nesouhlas „znamená“ odpor. Čtvrtým znakem je výhodnost výkladu pro mluvčího nebo pro skupinu, kterou zastupuje.

Na straně posluchače se vzorec projevuje postupnou ztrátou kontroly nad významem vlastního jednání. Člověk začne předem zvažovat, jak bude jeho chování vyloženo, vyhýbá se otázkám, aby nebyly vykládány jako nedůvěra, a přebírá cizí slovník pro popis vlastních stavů. Lifton popsal v systémech myšlenkové reformy, jak se zkušenost jednotlivce podřizuje doktríně, která určuje, co jeho prožitky znamenají (Lifton 1961). Při dlouhodobém působení ve vztahu je obraz blízký tomu, co kompendium popisuje v detekční signatuře gaslightingu.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Spojování chování s významem je běžnou součástí porozumění druhým lidem a v mnoha profesích je nezbytné. Lékař vykládá příznaky, psycholog si všímá neverbálních projevů, rodič čte chování dítěte. Legitimní užití se od manipulativního liší tím, že vztah mezi znakem a významem se drží jako hypotéza, ověřuje se s tím, o koho jde, a připouští se, že týž znak může mít různé významy. V terapii se proto tělesné projevy klienta nabízejí jako možná vodítka, ne jako jisté výklady, a klient má poslední slovo; přístup zaměřený na klienta zdůrazňoval právě jeho vlastní rámec porozumění (Rogers 1951).

Manipulativní užití zbavuje druhého práva vykládat vlastní jednání. V uzavřených skupinách se otázky po financích, po pravidlech nebo po minulosti vůdce vykládají jako znamení nepřipravenosti, a otázky tak mizí. V prodeji se setrvání na schůzce vykládá jako zájem a zájem jako závazek. Ve vztazích s donucující kontrolou se chování partnera vykládá tak, aby potvrzovalo obraz, který o něm má kontrolující osoba. Stark popisuje donucující kontrolu jako soustavné omezování autonomie druhého (Stark 2007), a vnucený výklad jeho jednání k tomuto omezování patří. Hassan popisuje řízení myšlení a emocí ve skupinách, v němž skupina určuje, jak mají členové chápat vlastní pochybnosti (Hassan 1988).

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že komplexní ekvivalence má v hypnóze zvláštní účinek, neexistují kontrolované studie. Přehledy výzkumu NLP nenacházejí podporu pro hlavní tvrzení oboru a upozorňují na nízkou kvalitu dostupných studií (Witkowski 2010; Passmore a Rowson 2019). Lilienfeld a spolupracovníci řadí mezi znaky pseudovědeckých přístupů v klinické psychologii mimo jiné tvrzení, která nelze vyvrátit (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015), a komplexní ekvivalence v diskvalifikující funkci je právě takovým tvrzením na úrovni jednoho rozhovoru.

Dobře doložená je naopak nespolehlivost usuzování z chování na vnitřní stavy. Výzkum detekce klamu ukazuje, že lidé vyvozují z chování druhých závěry o jejich pravdomluvnosti jen o málo lépe než náhodně (Vrij 2008), a test tvrzení spojovaného s NLP, že směr pohledu prozrazuje lež, podporu nenašel (Wiseman a kol. 2012). Pro čtenáře kompendia z toho plyne, že výklady typu „to, že…, znamená, že…“ mají povahu domněnky, a že sebejistota, s níž jsou vysloveny, o jejich správnosti nic neříká.

Obrana a zotavení🔗

Obranou je oddělit znak od významu. Odpověď „to, že se ptám, znamená, že se ptám“ vrací chování jeho prostý obsah a odmítá přisouzený výklad. Pomáhá také vyslovit vlastní výklad vlastního jednání a trvat na něm: „ptám se, protože chci rozumět, kam jdou peníze“. Kde mluvčí vykládá každou reakci ve svůj prospěch, je užitečné tuto nevyvratitelnost pojmenovat; výklad, který nemůže být nikdy mylný, není výklad, ale pravidlo. Znalost vzorce předem zvyšuje odolnost vůči němu podobně jako očkování proti přesvědčování (McGuire 1964).

Zotavení po dlouhodobém působení komplexních ekvivalencí zahrnuje znovuzískání práva vykládat vlastní chování a pocity. Lidé po odchodu z uzavřené skupiny nebo z kontrolujícího vztahu často popisují, že automaticky přemýšlejí, co by jejich jednání „znamenalo“ v očích bývalé autority. Pomáhá vědomě oddělovat, co člověk udělal, od toho, co si o tom myslí on sám, a od toho, co o tom tvrdili druzí. Herman zdůrazňuje, že obnova vlastního výkladu zkušenosti je jádrem zotavení z dlouhodobé kontroly (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Erickson, M. H., & Rossi, E. L. (1979). Hypnotherapy: An Exploratory Casebook. New York: Irvington.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Milton-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Milton-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Komplexní ekvivalence – příbuzné heslo (Meta-model, Complex equivalence)
• Čtení myšlenek v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Mind reading (Milton Model))
• Spojky a implikovaná příčinnost – příbuzné heslo (Milton-model, Conjunctions and implied causatives)
• Pacing aktuální zkušenosti – příbuzné heslo (Milton-model, Pacing current experience)
• Přesvědčení o významu – příbuzné heslo (Přesvědčení, Beliefs about meaning)

V kompendiu

• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Spojky a implikovaná příčinnost – předchozí heslo rodiny
• Univerzální kvantifikátory v Milton-modelu – další heslo rodiny