Pacing aktuální zkušenosti🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-04.27
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Milton-model
Druh	vzorec
Anglicky	Pacing current experience
Jiné názvy	popis aktuální zkušenosti, smyslově ověřitelný pacing
Obecnější heslo	Milton-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Pacing aktuální zkušenosti je vzorec, v němž mluvčí popisuje to, co posluchač právě teď prokazatelně prožívá: že sedí, slyší hlas, cítí opěradlo židle, dýchá, vidí světlo v místnosti, nebo že se mu právě honí hlavou otázky. Každý takový popis je ověřitelný a posluchač ho v duchu nemůže odmítnout. Podle NLP vytváří řada takových popisů stav tichého souhlasu a důvěry v mluvčího, na který lze navázat výrokem, jenž ověřitelný není: sugescí, výkladem nebo požadavkem. Tento přechod od sledování k vedení NLP nazývá pacing a leading a popisuje ho jako jeden ze základních principů Ericksonovy hypnotické práce (Bandler a Grinder 1975b). Pro kompendium je vzorec důležitý, protože se objevuje daleko za hranicí terapie: na motivačních akcích, v prodejních prezentacích, ve skupinách, které získávají nové členy, a v projevech charismatických vůdců. Jeho síla spočívá v tom, že každý jednotlivý výrok je pravdivý, a posluchač proto nemá důvod se bránit ve chvíli, kdy se pravdivé výroky mění v neověřitelné.

Původ a souvislosti🔗

Erickson a Rossi popsali, jak Erickson soustavně navazoval na to, co pacient právě dělal a prožíval, a jak využíval nesporná tvrzení, takzvané truismy, aby pacient sugesce přijímal bez odporu (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Bandler a Grinder z rozboru jeho přepisů vyvodili obecný princip: mluvčí nejprve sleduje průběžnou zkušenost posluchače a teprve poté začne přidávat prvky, které ji mají změnit (Bandler a Grinder 1975b). V pozdějších seminářích tento princip rozvedli jako základ práce s transem a rozšířili ho i na sladění neverbálního chování (Grinder a Bandler 1981). Vzorec je blízký truismům a řadě souhlasů, od nichž se liší tím, že se týká výlučně přítomné, smyslově ověřitelné zkušenosti posluchače. Mimo NLP se příbuzný jev zkoumal pod jménem chameleonský efekt: lidé v rozhovoru spontánně a bez vědomého záměru napodobují držení těla a gesta druhých, a napodobování zvyšuje vzájemnou sympatii a plynulost interakce (Chartrand a Bargh 1999). NLP z podobných pozorování vyvodilo, že záměrné sladění s druhým vytváří raport, který lze využít k vedení. Tento krok od spontánního jevu k záměrné technice však výzkum nepotvrdil.

Struktura vzorce🔗

Vzorec má čtyři prvky. Prvním jsou popisy, které jsou smyslově konkrétní, týkají se přítomné chvíle a posluchač si je může okamžitě ověřit. Druhým je tichý souhlas posluchače, který nevyžaduje odpověď: posluchač si jen v duchu potvrdí, že popis odpovídá. Třetím prvkem je přechod, obvykle spojka nebo časová vazba, která na řadu popisů naváže výrok jiného druhu (Bandler a Grinder 1975b). Čtvrtým prvkem je samotné vedení: výrok o vnitřním stavu, který posluchač teprve má zažít, o pravdivosti sdělení, o tom, co posluchač „už ví“, nebo o rozhodnutí, které „cítí“. Pro pozorovatele je podstatné, že první dva prvky jsou pravdivé a poslední dva nikoli nutně, a že výrok jako celek tento rozdíl zakrývá.

Účinek vzorce lze popsat dvěma způsoby. Podle NLP souhlas s ověřitelnými popisy vytváří setrvačnost, která se přenese i na další výrok. Střízlivější výklad říká, že mluvčí, který přesně popisuje posluchačovu zkušenost, působí jako někdo, kdo posluchači rozumí, a tento dojem porozumění se přenáší na důvěryhodnost dalších tvrzení. Když posluchač nemá motivaci nebo příležitost obsah sdělení důkladně zvážit, rozhodují o jeho postoji spíše taková vnější vodítka než argumenty (Petty a Cacioppo 1986). Velké publikum, únava, hudba a emočně silná atmosféra jsou podmínky, které důkladné zvažování ztěžují. K vzorci patří i neverbální složka, kterou kompendium popisuje u prosodické dominance: pomalé, rytmické tempo řeči a hlas, který se nese přes celou místnost.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je řada nesporných popisů přítomné chvíle, které nemají v rozhovoru informační hodnotu: posluchač ví, že sedí a slyší, a mluvčí mu to přesto opakovaně sděluje. Druhým znakem je přechod od ověřitelného k neověřitelnému, spojený spojkou nebo časovou vazbou, která naznačuje souvislost, jež neexistuje. Třetím znakem je postupná změna druhu popisů: od vnějších vjemů k vnitřním stavům a od vnitřních stavů k přesvědčením. Čtvrtým znakem je silný pocit, že mluvčí posluchači „rozumí“ nebo „čte jeho myšlenky“, ačkoli ho nezná a popisuje jen to, co by v dané situaci zažíval téměř kdokoli. V prostředích, kde se vzorec užívá k získávání členů, kompendium popisuje jeho roli u vzorce guru a adept: pocit, že vůdce člověka zná lépe než on sám, je častou součástí počáteční fáze vazby (Singer a Lalich 1995). Po odeznění situace se u posluchače někdy objevuje rozpačitost, proč s něčím souhlasil, a neschopnost vybavit si, jaký argument ho přesvědčil.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Sledování zkušenosti druhého má v pomáhajících profesích legitimní a důležité místo. Reflexe toho, co klient právě prožívá, je základní dovedností klientsky orientované terapie a slouží tomu, aby se klient cítil slyšen a mohl svou zkušenost dále zkoumat (Rogers 1951). Motivační rozhovor pracuje s reflexemi podobně a zdůrazňuje, že mají sledovat klientův směr, ne ho nenápadně měnit (Miller a Rollnick 2013). Lékař, který uzná, že pacient je unavený z čekání, popisuje jeho aktuální zkušenost a nenavazuje na ni žádné tvrzení, které by si pacient nemohl ověřit. V klinické hypnóze, na kterou pacient přistoupil a kde je cíl dohodnut, je navazování na aktuální zkušenost legitimní součástí indukce (Erickson, Rossi a Rossi 1976).

Manipulativní užití se rozpoznává podle toho, kam sledování vede. Rozhodující otázky jsou tři. Navazuje na popisy přítomné zkušenosti tvrzení, které posluchač nemůže ověřit, a je mu předkládáno jako něco, co z popisů plyne? Má mluvčí na tom, co posluchač přijme, vlastní zájem? A dal posluchač souhlas s tím, že bude veden, nebo neví, že k vedení dochází? Empatická reflexe zůstává u zkušenosti druhého (Rogers 1951; Miller a Rollnick 2013); manipulativní pacing ji používá jako odrazový můstek k cíli mluvčího.

Stav důkazů🔗

Tvrzení NLP o zvláštní účinnosti pacingu a leadingu nebylo kontrolovanými studiemi doloženo. Výzkum, který testoval příbuzné tvrzení o sladění predikátů s preferovaným smyslovým systémem posluchače, nenašel podporu pro to, že by takové sladění zlepšovalo vztah nebo výsledek rozhovoru (Sharpley 1984). Pozdější přehled výzkumu NLP došel k podobnému závěru o celém oboru (Sharpley 1987), a průchod výzkumnou databází tento obraz potvrdil (Witkowski 2010). Výzkum chameleonského efektu doložil, že spontánní napodobování zvyšuje sympatii (Chartrand a Bargh 1999); nelze z něj však vyvodit, že záměrné sledování zkušenosti posluchače vytváří stav, ve kterém přijme neověřitelné tvrzení. Pro výklad účinku vzorce stačí dobře doložené mechanismy přesvědčování, kdy dojem porozumění a důvěryhodnosti mluvčího působí jako vnější vodítko (Petty a Cacioppo 1986), a role očekávání v odpovědi na sugesci (Kirsch a Lynn 1995).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je všímat si okamžiku přechodu. Kdo si uvědomí, že po řadě nesporných popisů přišel výrok jiného druhu, může ho oddělit a posoudit samostatně: to, že sedím a slyším, nic neříká o pravdivosti toho, co následuje. Druhou obranou je nepovažovat pocit, že mluvčí posluchači rozumí, za doklad čehokoli. Popisy, které by platily téměř pro každého v místnosti, nejsou známkou zvláštního porozumění, ale obecnosti. Třetí obranou je odložit rozhodnutí na dobu mimo situaci, ve které byl vzorec uplatněn: mimo místnost, mimo atmosféru a ideálně po rozhovoru s někým, kdo nebyl přítomen. Výzkum odolnosti vůči přesvědčování ukazuje, že předchozí seznámení s mechanismem vlivu tuto odolnost zvyšuje (McGuire 1964). Při zotavení po zkušenosti, kdy byl člověk takto opakovaně veden, pomáhá rekonstruovat, co bylo skutečně řečeno a co si z toho vyvodil sám, a rozpustit stud za to, že souhlasil: vzorec je navržen tak, aby souhlas vyvolal, a jeho účinek není známkou slabosti. Kompendium se obecným zásadám obrany věnuje v oddílu Obrana a kalibrace.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Milton-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Milton-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Raport – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Rapport)
• Pacing a leading – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Pacing and leading (concept))
• Truismy – příbuzné heslo (Milton-model, Truisms)
• Řada souhlasů – příbuzné heslo (Milton-model, Yes set)
• Čtení myšlenek v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Mind reading (Milton Model))
• Spojky a implikovaná příčinnost – příbuzné heslo (Milton-model, Conjunctions and implied causatives)
• Komplexní ekvivalence v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Complex equivalence (Milton Model))
• Řetězení sugescí – příbuzné heslo (Milton-model, Linking suggestions)
• Pacing a leading – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Pacing and leading)
• Sladění dechu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Breathing matching)
• Vedení v raportu – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Leading in rapport)
• Raport se skupinou – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Group rapport)

V kompendiu

• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.1 Prosodická dominance – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Obrana a kalibrace: obrana proti epistemické anihilaci – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Záporné příkazy – předchozí heslo rodiny
• Řetězení sugescí – další heslo rodiny