Presupozice v Milton-modelu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-04.30
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Milton-model
Druh	vzorec
Anglicky	Presuppositions (Milton Model)
Jiné názvy	předpoklady v sugesci
Obecnější heslo	Milton-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Presupozice je to, co musí být pravdivé, aby věta dávala smysl. Kdo se ptá, kdy člověk přestal něco dělat, předpokládá, že to dělal; kdo říká, že si posluchač brzy uvědomí určitou věc, předpokládá, že ta věc platí. Presupozice se od tvrzení liší tím, že se nevyslovuje jako sdělení, o kterém se jedná, ale tvoří pozadí, na kterém se sdělení odehrává. Milton-model presupozice využívá záměrně: obsah, který by posluchač jako výslovné tvrzení mohl odmítnout, přesune do předpokladu věty, a pozornost posluchače nasměruje k podružné stránce výroku, například k času, způsobu nebo míře. Bandler a Grinder věnovali presupozicím v rozboru Ericksonova jazyka zvláštní pozornost a pokládali je za jeden z hlavních prostředků, jimiž sugestivní řeč působí (Bandler a Grinder 1975b). Celá rodina katalogu Jazykové presupozice popisuje jednotlivé jazykové spouštěče presupozic. Tato stránka se zaměřuje na jejich roli v sugestivní řeči a na to, proč patří k nejrizikovějším vzorcům Milton-modelu: působí v jakékoli řeči, nevyžadují zvláštní kontext a dají se jen obtížně zpochybnit, protože nikdo nic netvrdil.

Původ a souvislosti🔗

Presupozice jsou dobře prozkoumaným jevem lingvistické pragmatiky. Levinson popsal jejich klíčovou vlastnost, totiž že přetrvávají i v záporu a v otázce: věta, která popírá nebo se ptá, ponechává předpoklad nedotčený, a popsal také typické jazykové prostředky, které presupozice vyvolávají, jako jsou určité popisy, faktivní slovesa, slovesa změny stavu, časové věty, vytýkací konstrukce a opakovací výrazy (Levinson 1983). Od presupozice je třeba odlišit konverzační implikaturu, tedy význam, který posluchač vyvozuje z toho, že mluvčí dodržuje nebo porušuje obecná pravidla spolupráce v rozhovoru (Grice 1975). Bandler a Grinder s presupozicemi pracovali už v meta-modelu, kde je pojímali jako místa, v nichž se skrývají nevyslovené předpoklady klientova modelu světa (Bandler a Grinder 1975). V Milton-modelu směr obrátili: presupozice se nehledají a nezpochybňují, ale vytvářejí. Rozdíl mezi oběma přístupy popisuje stránka o presupozicích v meta-modelu. Mimo NLP i lingvistiku má jev zvláštní význam ve forenzní psychologii. Klasický experiment ukázal, že pouhá změna slovesa v otázce na dopravní nehodu změnila odhad rychlosti vozidel a že svědci, kterým byla položena otázka se silnějším slovesem, později častěji uváděli, že viděli rozbité sklo, které na místě nebylo (Loftus a Palmer 1974).

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má presupozice v sugestivní řeči tři prvky. Prvním je předpokládaný obsah, tedy to, co má posluchač přijmout. Druhým je jazykový spouštěč, který obsah přesune do pozadí věty: časová věta, faktivní sloveso, sloveso změny stavu, otázka, která se ptá na podrobnost, nebo disjunkce, jejíž obě strany sdílejí týž předpoklad (Levinson 1983; Bandler a Grinder 1975b). Třetím prvkem je popředí výroku, tedy to, o čem se zdánlivě jedná a na co posluchač reaguje: kdy se něco stane, jak rychle, jakým způsobem, kterou z možností si vybere.

Účinek vzorce vyplývá z vlastnosti, kterou lingvistika dobře popsala: presupozice přežívá zápor i otázku (Levinson 1983). Posluchač, který odpoví na popředí výroku, ať kladně, nebo záporně, předpoklad tím mlčky přijímá. Kdo chce předpoklad odmítnout, musí opustit téma, které mu bylo nabídnuto, a zpochybnit samotnou stavbu otázky, což v běžném rozhovoru působí neobvykle, nezdvořile nebo podezřívavě. V tom spočívá asymetrie vzorce: mluvčí za předpoklad neodpovídá, protože ho nevyslovil, a posluchač, který ho chce odmítnout, nese sociální náklady toho, že rozhovor narušil. Spojka „nebo“ s předpokladem sdíleným oběma stranami tvoří samostatný vzorec iluze volby. Ve vztazích s vysokou kontrolou se presupozice často vážou na výklad posluchačovy minulosti, jeho blízkých nebo jeho vlastních pocitů, a přepisují je, aniž by to bylo řečeno.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je sporný obsah umístěný do vedlejší věty, do otázky nebo do slovesa, které předpokládá jeho pravdivost: posluchač si má „uvědomit“, „přiznat si“ nebo „konečně vidět“ něco, o čem se nikdy nejednalo. Druhým znakem jsou otázky, na které nelze odpovědět, aniž by posluchač přijal jejich předpoklad. Třetím znakem je opakování: tentýž předpoklad se objevuje v různých větách a v různých podobách, až se stane součástí společného pozadí rozhovoru a posluchač ho začne užívat sám. Čtvrtým znakem je reakce mluvčího na zpochybnění předpokladu, kdy odpoví, že nic takového netvrdil, a vrátí rozhovor k popředí. Kompendium popisuje, jak opakované přepisování posluchačovy minulosti a vnímání ničí důvěru ve vlastní paměť, u detekční signatury gaslightingu. U člověka, který byl vzorci dlouho vystaven, se objevuje přesvědčení, které si nedokáže zdůvodnit ani si vybavit, kdy ho přijal, protože ho nikdy nikdo výslovně netvrdil. Herman popisuje, jak v uzavřených a kontrolujících vztazích dochází k postupnému přepisu výkladu vlastních zážitků a vztahů (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Presupozice jsou všudypřítomnou součástí jazyka a téměř každá věta nějakou obsahuje; jejich výskyt proto sám nic nedokazuje. Legitimní je presupozice, která předpokládá jen to, co je známo, doloženo nebo dohodnuto. Policista, který se svědka ptá, kdy odcházel z práce, a je z nezávislého záznamu doloženo, že v práci byl, nevnáší do výpovědi sporný obsah. V terapii může mít presupozice legitimní funkci vyjádření naděje: věta, která předpokládá, že klientovi bude lépe, nevnucuje mu cizí obsah, ale sdílí očekávání, na kterém se terapeut s klientem shodl. Forenzní rozhovor naopak klade důraz na to, aby se do otázek nevnášely předpoklady, které by mohly ovlivnit paměť svědka; zásady takového rozhovoru shrnuje stránka Forenzní rozhovor, a jejich oprávněnost dokládá výzkum vlivu formulace otázek na výpověď (Loftus a Palmer 1974).

Manipulativní užití se rozpoznává podle tří otázek. Je předpokládaný obsah doložen, nebo dohodnut, nebo jde o sporné tvrzení, které by mluvčí jako výslovné nemohl obhájit? Otázka, která předpokládá sporné a neprokázané tvrzení, odpovídá tomu, co logika popisuje jako složenou otázku (Copi, Cohen a McMahon 2014). Slouží presupozice k tomu, aby posluchač přijal obsah, o kterém by jinak sám rozhodl jinak? A má mluvčí na přijetí předpokladu zájem, například proto, že ho vzdaluje od blízkých, přepisuje jeho minulost nebo ho zavazuje k jednání? Kompendium popisuje, jak se dodatečným přepisem významu mění smysl dřívějších událostí, u strategické reinterpretace.

Stav důkazů🔗

Presupozice jsou na rozdíl od většiny konstruktů NLP dobře doloženým jazykovým jevem, jehož vlastnosti lingvistika podrobně popsala (Levinson 1983). Doložen je i jejich význam pro paměť a výpověď: formulace otázky může ovlivnit nejen okamžitý odhad, ale i pozdější vzpomínku (Loftus a Palmer 1974). Specifická tvrzení NLP o tom, že presupozice v sugestivní řeči působí přímo na nevědomí a obcházejí kritické myšlení, však kontrolovanými studiemi ověřena nebyla. Hodnocení výzkumu NLP konstatuje, že jeho klíčová tvrzení kontrolované studie převážně nepodporují (Witkowski 2010), a kritické zhodnocení oboru upozorňuje na jeho slabou výzkumnou základnu (Tosey a Mathison 2009). Převzetí lingvistického pojmu samo o sobě nedokládá, že techniky, které se na něj odvolávají, mají prokázaný účinek. Pro čtenáře z toho plyne rozlišení: presupozice jsou skutečným a účinným prostředkem vlivu, jehož působení lze vysvětlit běžnými mechanismy porozumění a paměti, a jejich síla nevyplývá z toho, že by NLP objevilo zvláštní cestu do mysli posluchače.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vyslovit předpoklad nahlas a posoudit ho jako samostatné tvrzení. Místo odpovědi na otázku, kdy si člověk něco přizná, je legitimní se zeptat, zda to, co si má přiznat, vůbec platí, a na jakém podkladě to mluvčí tvrdí. Tím se předpoklad mění v tvrzení, za které musí mluvčí převzít odpovědnost. Druhou obranou je odmítnout odpovídat na popředí výroku, dokud není vyjasněno jeho pozadí; v rozhovoru, kde jde o podstatné věci, je toto narušení plynulosti oprávněné. Třetí obranou je všímat si opakujících se předpokladů a ptát se, kdy a od koho je člověk převzal. Ve forenzním a klinickém kontextu má zvláštní význam pečlivé zaznamenávání otázek spolu s odpověďmi, protože jen tak lze později posoudit, zda výpověď nebyla ovlivněna předpoklady tazatele (Loftus a Palmer 1974). Při zotavení z prostředí, kde se presupozicemi přepisovala minulost a vztahy, se pracuje s rekonstrukcí vlastního příběhu z nezávislých stop, s návratem k lidem, od nichž byl člověk vzdálen, a s postupnou obnovou důvěry ve vlastní paměť a úsudek (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Milton-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Milton-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Presupozice v meta-modelu – příbuzné heslo (Meta-model, Presuppositions (Meta Model))
• Rozsahová dvojznačnost – příbuzné heslo (Milton-model, Scope ambiguity)
• Modální operátory v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Modal operators (Milton Model))
• Iluze volby – příbuzné heslo (Milton-model, Illusion of choice)
• Zasévání myšlenky – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Seeding)
• Implikované direktivum – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Implied directive)
• Jazykové presupozice – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Linguistic presuppositions)
• Presupozice časových vět – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Subordinate clauses of time)
• Otázky s presupozicí – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Loaded questions)
• Slovo „zkusit“ – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Try)
• Předpokládané uzavření – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Assumptive close)
• Rozpoznání praktiky NLP v rozhovoru – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Recognising NLP practice in conversation)

V kompendiu

• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Srovnávací vypuštění v Milton-modelu – předchozí heslo rodiny