Truismy🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-04.07
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Milton-model
Druh	vzorec
Anglicky	Truisms
Jiné názvy	samozřejmosti, nesporná tvrzení
Obecnější heslo	Milton-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Truismus je výrok, který je obecně pravdivý nebo který posluchač za pravdivý pokládá natolik samozřejmě, že ho nemá potřebu zvažovat. V Ericksonově a v návazné NLP terminologii slouží truismy jako forma nepřímé sugesce: mluvčí vysloví něco, co se týká lidí obecně nebo zkušenosti, kterou má každý, a posluchač to přijme bez odporu, protože není proti čemu se bránit (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Truismus sám o sobě nic nepožaduje. Jeho funkce v Milton-modelu spočívá v tom, co následuje: souhlas s nesporným výrokem má podle autorů NLP připravit souhlas s výrokem, který nesporný není, nebo přesměrovat pozornost posluchače k prožitku, o kterém se v obecné rovině mluvilo (Bandler a Grinder 1975b). Truismy jsou proto základním stavebním prvkem řady souhlasů a pacingu, tedy popisu aktuální zkušenosti, na který navazuje vedení. Pro kompendium je důležité rozlišovat mezi truismem jako informací a truismem jako mostem k závěru, který z něj neplyne.

Původ a souvislosti🔗

Erickson a jeho spolupracovníci popisovali truismy jako nejjednodušší formu nepřímé sugesce. Šlo o výroky o běžných psychických a tělesných procesech, které klient mohl ve vlastní zkušenosti snadno ověřit, například o tom, že pozornost někdy přirozeně bloudí nebo že tělo se při odpočinku samo uvolňuje. Takové výroky podle Ericksona otevíraly klientovi cestu k tomu, aby popsaný proces začal sám pozorovat a prožívat (Erickson, Rossi a Rossi 1976; Erickson a Rossi 1979). NLP truismy začlenilo do Milton-modelu a spojilo je s principem, který se v NLP označuje jako pacing a leading: mluvčí nejprve popisuje to, co posluchač sám pozoruje, a teprve pak přidává to, k čemu ho chce vést (Bandler a Grinder 1975b; Grinder a Bandler 1981). Rétorika zná podobný postup odedávna, například jako obecné místo, na kterém se řečník shodne s publikem, než přejde ke sporné tezi. Novější je až tvrzení, že takový souhlas vytváří zvláštní stav vnímavosti, ve kterém se kritické zvažování oslabuje.

Struktura vzorce🔗

Strukturu truismu jako vlivového vzorce tvoří tři prvky. Prvním je obecnost: výrok se týká „lidí“, „každého“, „většiny z nás“ nebo zkušenosti, kterou nelze popřít, aniž by se posluchač vyčlenil z lidského společenství. Druhým je nevyvratitelnost: výrok je formulován tak volně, že se na něj dá vztáhnout téměř jakákoli zkušenost, a proto ho nelze vyvrátit (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Třetím je napojení: na truismus navazuje výrok, který má jinou povahu, například hodnocení, závěr o posluchači nebo výzva, a spojení se vytvoří spojkou, časovou vazbou nebo prostou následností. Spojení přitom bývá logicky prázdné. Z toho, že každý někdy pochyboval, neplyne, že posluchač patří do určité skupiny, a z toho, že tělo se samo uvolňuje, neplyne, že posluchač je v transu.

Psychologicky truismus využívá snadnost zpracování. Výrok, se kterým souhlasíme bez námahy, nevyvolává pozornost systému pomalého a kritického uvažování a zpracovává se rychle a automaticky (Kahneman 2011). Rychlé zpracování se snadno přenáší i na následující výrok, zvlášť když přichází ve stejném rytmu a tónu. Truismus tedy nefunguje jako argument, ale jako naladění: posluchač zůstane v režimu souhlasu i ve chvíli, kdy by měl začít zvažovat. Tím se truismus blíží heuristikám a zkratkám úsudku, které kompendium popisuje v části o heuristikách podle Tverského a Kahnemana a o dvou systémech myšlení.

Detekční znaky🔗

Truismus se pozná podle obecnosti a nevyvratitelnosti. Varovné je, když řečník otevírá projev nebo rozhovor řadou takových výroků a teprve pak přechází k tvrzení, které se týká posluchače nebo jeho rozhodnutí. Klíčovým znakem je logická mezera mezi truismem a tím, co po něm následuje: spojení je vytvořeno slovy „a proto“, „a právě proto“, „takže“ nebo prostou následností, ale obsahově z truismu nic neplyne. Dalším znakem je výběr truismů, které se dotýkají citlivých míst, například nespokojenosti se životem, osamělosti, touhy po smyslu nebo obavy o blízké. Takové výroky jsou pravdivé pro každého, ale v posluchači vyvolávají pocit, že mluvčí mluví „přesně o něm“. Tento efekt připomíná mechanismus, kterým působí obecné osobnostní popisy, jež lidé hodnotí jako výstižné, ačkoli by se hodily na kohokoli. V náborových a seminářových prostředích se truismy kombinují s autoritou řečníka a s přítomností publika, které souhlasí, takže nesouhlas je o to obtížnější, protože lidé v nejistotě odvozují správné jednání z jednání ostatních (Cialdini 2009). Pozorovatel může každý truismus oddělit od toho, co po něm přišlo, a ptát se, zda by závěr obstál bez něj.

Sociální kontext síly truismu dále zvyšuje. Když publikum kolem posluchače souhlasně přikyvuje, souhlas se stává normou, a odchýlit se od ní znamená vystoupit ze skupiny. Sociální psychologie popisuje, že lidé v nejistých situacích odvozují správné jednání z toho, jak se chovají ostatní, a že tento sociální důkaz působí nejsilněji mezi lidmi, kteří se zdají podobní (Cialdini 2009). Pozorovatel by si proto měl všímat nejen obsahu truismu, ale i toho, zda řečník souhlas publika výslovně vyvolává, například zvednutím rukou nebo hromadnou odpovědí, a zda na něj pak odkazuje jako na doklad, že posluchači jeho závěr sdílejí.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Truismy patří k přirozené řeči a mají legitimní funkce. Lékařka, která pacientovi řekne, že zotavení po dlouhé nemoci obvykle probíhá postupně, mu podává realistické očekávání, které odpovídá odbornému poznání. Terapeut, který klientovi připomene, že úzkost má tendenci vrcholit a pak opadat, mu pomáhá snést nepříjemný stav. V obou případech je truismus informací, kterou lze ověřit, a nevede k žádnému skrytému závěru. Kognitivní terapie pracuje s podobnými výroky jako s korektivy katastrofického myšlení (Beck 1976). Manipulativní užití využívá truismus jako most. Posluchač souhlasí s tím, že každý chce být šťastný, a v následující větě se mu nabízí, že cesta ke štěstí vede přes konkrétní kurz, skupinu nebo osobu. Kompendium popisuje tento posun u vzorce guru a adepta, kde obecná moudrost vůdce slouží k ospravedlnění konkrétních požadavků. Lifton upozornil, že uzavřené skupiny užívají ustálené fráze, které se tváří jako samozřejmé pravdy a ukončují přemýšlení (Lifton 1961). Truismus se v takovém prostředí stává nástrojem, který kritickou otázku předem odzbrojuje: kdo by nesouhlasil s tím, že je třeba růst?

Stav důkazů🔗

Ericksonovo pojetí truismů vychází z klinického pozorování, ne z kontrolovaného výzkumu, a NLP k němu žádná vlastní empirická data nepřidalo. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že jeho jazykové vzorce nebyly v kontrolovaných podmínkách potvrzeny jako specificky účinné (Heap 1988; Witkowski 2010). Výzkum hypnózy ukazuje, že hypnotická odpověď závisí především na očekáváních, motivaci a naučených reakčních sadách subjektu, nikoli na přesné jazykové formě sugesce (Kirsch a Lynn 1995). Obecná kognitivní psychologie přitom dokládá jevy, na kterých vzorec staví: snadno zpracovatelné výroky působí pravdivěji, opakování zvyšuje důvěru v tvrzení a souhlas vytváří tlak na konzistenci (Kahneman 2011; Cialdini 2009). Truismus tedy může přispívat k přesvědčivosti tím, že naladí posluchače na souhlas a vytvoří dojem porozumění. Nic však nenasvědčuje tomu, že by šlo o techniku, která spolehlivě obchází kritické myšlení u posluchače, jenž je pozorný a má čas.

Obrana a zotavení🔗

Hlavní obranou je oddělit souhlas s truismem od souhlasu s tím, co následuje. Kdo si všimne, že souhlasí s nesporným výrokem, může si položit otázku, co přesně z něj plyne a zda z něj plyne to, co mluvčí navrhuje. Truismus lze bez potíží přijmout a závěr odmítnout, protože spolu logicky nesouvisejí. Druhou obranou je požadovat konkrétnost: obecné výroky o lidech nic neříkají o konkrétní nabídce, skupině nebo osobě, a ty je třeba posoudit podle doložitelných údajů. Třetí obranou je vědomí, že pocit „mluví přesně o mně“ vzniká snadno a není dokladem porozumění ani kompetence mluvčího. Výzkum předběžného vyvracení ukazuje, že lidé, kteří znají typické rétorické postupy manipulace, je pak spolehlivěji rozpoznávají (van der Linden 2023). Pro lidi, kteří odešli ze skupiny, kde se truismy staly nezpochybnitelnými pravdami, je součástí zotavení znovu je otevřít jako obyčejné, a tedy diskutovatelné výroky, a oddělit od nich požadavky, které se na nich vezly (Hassan 1988).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Erickson, M. H., & Rossi, E. L. (1979). Hypnotherapy: An Exploratory Casebook. New York: Irvington.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1981). Trance-formations: Neuro-Linguistic Programming and the Structure of Hypnosis. Moab: Real People Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• van der Linden, S. (2023). Foolproof: Why Misinformation Infects Our Minds and How to Build Immunity. London: 4th Estate.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Milton-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Milton-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Řada souhlasů – příbuzné heslo (Milton-model, Yes set)
• Úmyslná vágnost – příbuzné heslo (Milton-model, Artful vagueness)
• Ztracený performativ v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Lost performative (Milton Model))
• Univerzální kvantifikátory v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Universal quantifiers (Milton Model))
• Pacing aktuální zkušenosti – příbuzné heslo (Milton-model, Pacing current experience)
• Složená sugesce – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, Compound suggestion)
• Predikáty uvědomění – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Awareness predicates)
• Komentářová příslovce a přídavná jména – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Commentary adverbs and adjectives)
• Pacing a leading – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Pacing and leading)

V kompendiu

• EA-7.3.2 Tversky a Kahneman: Heuristiky – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.3.1 Kahneman: Systém 1 a 2 – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Připojené otázky – předchozí heslo rodiny
• Řada souhlasů – další heslo rodiny