Nespecifikovaná slovesa v Milton-modelu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-04.23
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Milton-model
Druh	vzorec
Anglicky	Unspecified verbs (Milton Model)
Jiné názvy	neurčitá slovesa v sugesci
Obecnější heslo	Milton-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Nespecifikované sloveso vyjadřuje děj, ale neříká, jak přesně probíhá: zažít, změnit, pocítit, pochopit, uvědomit si, objevit, zpracovat, otevřít se, pustit. Každé takové sloveso má mnoho možných naplnění a věta neurčuje, které z nich je míněno. V meta-modelu je to signál k otázce „jak konkrétně“, která vrací do věty vypuštěné podrobnosti (Bandler a Grinder 1975). V Milton-modelu se nespecifikovaná slovesa užívají záměrně. Mluvčí oznámí, že posluchač něco „zažije“ nebo „pochopí“, a ponechá na něm, aby si způsob, průběh a obsah doplnil. Výsledkem je sugesce, která se nemůže nesplnit: cokoli posluchač v dané chvíli prožije, lze dodatečně označit za to, co bylo ohlášeno. Pro kompendium je vzorec důležitý právě tímto rysem. Spojuje otevřenost, která může být v terapii šetrná, s nevyvratitelností, která v rukou autority slouží k přivlastnění cizího prožitku.

Původ a souvislosti🔗

Bandler a Grinder popsali nespecifikovaná slovesa jako jednu z forem vypouštění v meta-modelu: povrchová věta nese děj, ale ztrácí informaci o způsobu, prostředku a průběhu, kterou měl mluvčí původně k dispozici (Bandler a Grinder 1975). V rozboru Ericksonových přepisů pak ukázali, že tato neurčitost patří k jádru jeho sugestivního jazyka, protože dovoluje pacientovi reagovat způsobem, který odpovídá jeho vlastní zkušenosti, a mluvčímu nehrozí, že sugesce selže (Bandler a Grinder 1975b). Erickson a Rossi tento princip popisovali jako otevřenou sugesci: nabízí se celé pole možných reakcí a jakákoli z nich se přijme jako vhodná (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Z hlediska pragmatiky jazyka jde o využití obecné spolupráce posluchače. Grice ukázal, že posluchač předpokládá, že mluvčí sděluje tolik, kolik je třeba, a co ve výroku chybí, si domýšlí tak, aby výrok dával smysl (Grice 1975). Neurčité sloveso proto nevyvolává otázku, ale doplnění. Vzorec je blízce příbuzný nominalizacím v Milton-modelu: nominalizace zmrazí děj do věci, nespecifikované sloveso ho ponechá v pohybu, ale bez obrysů.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně jde o sloveso, u něhož chybí způsob, prostředek, pořadí a kritérium úspěchu. Věta říká, že se něco stane, ale ne co přesně, jak a podle čeho se to pozná. Z toho vyplývají dva účinky. Prvním je nemožnost selhání. Protože kritérium chybí, každá reakce posluchače spadá do rozsahu slovesa: pocit tepla, chladu, napětí i uvolnění lze označit za „zpracování“. Druhým účinkem je připsání. Posluchač prožije něco, co by se stalo i bez výroku, ale protože to bylo ohlášeno, přičte to mluvčímu a jeho vlivu. Výzkum hypnózy vysvětluje podobné jevy očekáváním: kdo očekává, že něco pocítí, snáze si všimne vjemů, které očekávání odpovídají, a vyloží je jako potvrzení (Kirsch a Lynn 1995).

V manipulativním rámci se vzorec obvykle spojuje s dalšími prvky. Nespecifikované sloveso otevře prostor, posluchač ho naplní vlastním prožitkem a mluvčí mu poté vyloží, co ten prožitek „znamená“. Výklad už specifický je: smutek znamená, že se uvolňují staré zábrany, neklid znamená, že ego se brání. Tím se pořadí obrací. Neurčité je jen to, co by šlo ověřit, totiž ohlášený děj, kdežto výklad, který posluchače zavazuje, je určitý a pochází od autority. Lifton popsal obdobné podřízení vlastního prožitku výkladu doktríny jako nadřazenost doktríny nad člověkem (Lifton 1961). Kompendium popisuje nevyvratitelné rámce tohoto typu u pasti epistemické vágnosti a u imunizace proti falsifikaci.

Detekční znaky🔗

Pozorovatel si všímá sloves vnitřní změny, která nemají uvedený způsob ani kritérium, a zejména toho, co následuje po nich. Varovným znakem je, když se po neurčitém ohlášení každá reakce posluchače vykládá jako jeho naplnění, včetně reakcí opačných. Dalším znakem je, že mluvčí na otázku „jak se pozná, že se to nestalo“ nedokáže nebo nechce odpovědět, nebo odpoví, že i nepřítomnost změny je druh změny; tvrzení, které připouští každé možné pozorování, nelze vyvrátit (Popper 1959). Třetím znakem je dodatečný výklad tělesných a emočních vjemů, který posluchači nesdělí nic nového o vjemech samých, ale přisoudí jim smysl v rámci mluvčího. Člověk, který je takovému jazyku vystaven dlouhodobě, přestává důvěřovat vlastnímu výkladu svých pocitů a čeká, až mu je vyloží někdo jiný. To je posun, který kompendium popisuje jako rozklad epistemické důvěry v sebe sama.

Ve skupinových prostředích se vzorec často pozoruje v situacích s vysokou emoční intenzitou, například po dlouhém programu, při nedostatku spánku nebo po silném společném prožitku. Singer a Lalich popisují, jak skupiny využívají navozených emočních a tělesných stavů a jejich následného výkladu k tomu, aby člen přičítal prožitek učení skupiny a jejímu vedení (Singer a Lalich 1995). Pro pozorovatele je proto užitečné sledovat nejen samotný výrok, ale i jeho načasování: neurčité ohlášení změny, které přichází ve chvíli únavy nebo dojetí, a výklad, který po něm následuje, tvoří dohromady vzorec, jehož jednotlivé části by samy o sobě mohly působit nevinně. Pozornost si zaslouží i to, zda mluvčí dává posluchači prostor, aby svůj prožitek popsal jako první, nebo zda ho předbíhá vlastním výkladem.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Otevřená slovesa mají v pomáhajících profesích legitimní místo. Relaxační a všímavostní cvičení často pracují s pokyny, které nechávají na účastníkovi, jak a co zaznamená, protože cílem není dosáhnout předepsaného prožitku. Klientsky orientovaná terapie se vědomě vyhýbá tomu, aby klientovi určovala obsah jeho zkušenosti, a nechává ho, aby ji pojmenoval sám (Rogers 1951). Motivační rozhovor pracuje s otevřenými otázkami, jejichž obsah určuje klient, a terapeut ho následně reflektuje jeho vlastními slovy (Miller a Rollnick 2013). Společným znakem legitimního užití je, že obsah, který posluchač dosadí, zůstává jeho a že mluvčí ho nepřepisuje. Manipulativní užití se pozná podle toho, že neurčitost je jen první polovinou vzorce. Druhou polovinou je výklad, kterým mluvčí posluchačův prožitek přisvojí, zařadí do svého rámce a použije jako doklad, že jeho působení funguje. Rozhodující otázkou tedy je, kdo nakonec určí, co se posluchači stalo.

Stav důkazů🔗

Pro tvrzení, že nespecifikovaná slovesa vyvolávají zvláštní hypnotický účinek, nejsou k dispozici kontrolované studie. Literatura NLP vzorec dokládá ukázkami z přepisů a z výcvikových seminářů (Bandler a Grinder 1975b). Přehledy výzkumu NLP opakovaně konstatují, že jeho hlavní tvrzení nemají empirickou oporu a že obor formuluje tvrzení tak, že je obtížné je vyvrátit (Sharpley 1987). K podobnému závěru došla odborná komise, která pro americkou armádu hodnotila techniky zvyšování výkonu a nenašla doklady pro účinnost NLP (Druckman a Swets 1988). Pozdější průchod výzkumnou databází tento obraz nezměnil (Witkowski 2010). Mechanismus, o který se popis vzorce opírá, lze přitom vysvětlit bez zvláštních předpokladů: posluchač doplňuje neúplné sdělení podle běžných pravidel konverzace (Grice 1975) a jeho vnímání vlastních vjemů ovlivňuje očekávání (Kirsch a Lynn 1995). Že vzorec funguje, v tomto smyslu není sporné; sporné je tvrzení, že funguje jinak a silněji než běžná sugestivní řeč.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na kritériu. U každého ohlášení, že člověk něco zažije, pochopí nebo zpracuje, je legitimní se zeptat, jak konkrétně se to projeví a podle čeho by se poznalo, že se to nestalo. Výrok, na který nelze odpovědět, není informace, ale rámec, a je možné ho tak také posuzovat. Druhou obranou je oddělit vjem od výkladu. Kdo si u sebe rozliší, co právě cítí v těle a co si o tom myslí, má oporu proti tomu, aby mu výklad dodal někdo jiný; kognitivní terapie s tímto rozlišením pracuje jako se základní dovedností (Beck 1976). Třetí obranou je všímat si, kdy mluvčí vykládá opačné reakce jako potvrzení téhož, protože to je spolehlivý znak nevyvratitelného rámce. Při zotavení z prostředí, kde výklad vlastních pocitů patřil autoritě, se obnovuje schopnost pojmenovat prožitek vlastními slovy a spolehnout se na ně. Klinik by měl dbát, aby sám nepřebíral roli vykladače, a výklad nechávat na klientovi, i když by mu jeho vlastní připadal přesnější (Rogers 1951).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Milton-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Milton-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Transderivační hledání – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Transderivational search)
• Nespecifikované sloveso – příbuzné heslo (Meta-model, Unspecified verb)
• Úmyslná vágnost – příbuzné heslo (Milton-model, Artful vagueness)
• Nominalizace v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Nominalisations (Milton Model))
• Nespecifikovaný referenční index v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Unspecified referential index (Milton Model))

V kompendiu

• EA-5.4.24 Past epistemické vágnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Nominalizace v Milton-modelu – předchozí heslo rodiny
• Nespecifikovaný referenční index v Milton-modelu – další heslo rodiny