Emoční zvládání🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.16
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Emotional coping
Jiné názvy	styl zvládání emocí
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Emoční zvládání je v rozšířených katalozích metaprogramů neurolingvistického programování kategorie, která popisuje obvyklý způsob, jakým člověk zachází se silnými emocemi, zvlášť v situacích napětí, konfliktu nebo ohrožení. Výklad NLP sleduje především dvě osy. První se týká toho, zda člověk v emoci zůstává a prožívá ji zevnitř, nebo od ní odstupuje a dívá se na situaci jakoby zvenku; NLP tuto osu popisuje pojmy asociace a disociace. Druhá osa se týká toho, zda člověk pod emočním tlakem spíš ustupuje, útočí, nebo hledá vyjednávání. Katalog Halla a Bodenhamera obsahuje vedle kognitivních vzorců i kategorie, které se týkají prožívání a zvládání emocí, a chápe je jako kontextové vzorce (Hall a Bodenhamer 1997). Metaprogram se odlišuje od metaprogramu reakce na stres, který v profilu LAB popisuje hlavně okamžitou reakci na pracovní tlak. Pro kompendium je kategorie důležitá tím, že se nálepky o „emočním stylu“ druhého často používají k tomu, aby mu byla upřena důvěryhodnost a podíl na rozhodování.

Původ a souvislosti🔗

NLP čerpalo pozorování o tom, jak lidé pod tlakem komunikují, mimo jiné z práce Virginie Satirové. Ta popsala opakující se komunikační postoje, do nichž lidé v napětí upadají, když chrání svou sebeúctu: usmiřování, obviňování, přehnanou rozumovost a odvádění pozornosti (Satir 1972). Tyto postoje nejsou metaprogramy v užším smyslu, ale ukazují, odkud se v NLP vzala představa, že způsob zacházení s emocí lze rozpoznat z řeči a postoje. Rozlišení mezi asociovaným a disociovaným prožíváním je v NLP spojeno s technikami práce s představami a vzpomínkami, které se objevují už v raných textech oboru (Bandler a Grinder 1979). Do katalogu metaprogramů je pak zařadili autoři, kteří se snažili popsat co nejširší škálu rozdílů mezi lidmi (Hall a Bodenhamer 1997).

Mimo NLP se stejnou oblastí zabývá rozsáhlý výzkum regulace emocí, který rozlišuje například přehodnocení situace, potlačení výrazu emoce nebo vyhýbání a sleduje jejich důsledky pro duševní zdraví. Tato tradice pracuje s ověřovanými měřítky a s experimentálními postupy, a je proto metodologicky jinde než intuitivní kategorie NLP. Pro defenzivní čtení je důležitá ještě jedna souvislost: odstup od emocí může být v klinickém smyslu i obranou po traumatu. Herman popisuje, jak lidé vystavení opakovanému ohrožení přecházejí mezi zaplavením emocemi a otupělostí a jak tato střídání nejsou volbou stylu, ale důsledkem toho, co zažili (Herman 1992).

Struktura vzorce🔗

Metaprogram má podobně jako ostatní kategorie rodiny dvě vrstvy. První je rozpoznání: pozorovatel sleduje, zda člověk o emočně náročné události mluví v první osobě a přítomném čase, s tělesnými popisy a s viditelným prožitkem, nebo naopak ve třetí osobě, s odstupem a věcně. Všímá si také, zda člověk v konfliktu ustupuje, přitvrzuje, nebo hledá řešení (Hall a Bodenhamer 1997). Druhou vrstvou je výklad: z pozorování se vyvozuje, jak bude člověk reagovat v budoucích situacích a jak s ním mluvit.

Pro analýzu vlivu je klíčové, co se s takovým výkladem dále děje. V asymetrickém vztahu se emoční styl druhého snadno přemění v argument proti jeho úsudku. Věta „ty to emočně nezvládáš“ mění otázku, o čem se rozhoduje, na otázku, kdo smí rozhodovat, a vylučuje druhého z rozhovoru právě ve chvíli, kdy je pro něj nejdůležitější. Opačná podoba se týká odstupu: kdo mluví klidně a věcně, bývá prohlášen za „chladného“ a jeho výpověď za nevěrohodnou (Vrij 2008). V obou případech se z popisu stylu stává soud o platnosti toho, co člověk říká. Kompendium podobný mechanismus popisuje u latentní emocionální modulace, kdy se u druhého nenápadně vyvolávají emoce, jako úzkost, frustrace nebo vina, a ty pak ovlivňují jeho úsudek.

Detekční znaky🔗

Zneužití se pozná podle několika znaků. Mluvčí opakovaně připisuje druhému stálý emoční vzorec, například „vždycky se hned rozbrečíš“ nebo „ty se pořád jen zlobíš“, a používá ho jako důvod, proč jeho slova neberou vážně. Emoční reakce druhého se komentuje místo obsahu, který sděluje: místo odpovědi na výtku přichází poznámka o tom, jak je výtka pronesena. Emoce se nejdřív vyvolá, například provokací nebo připomínáním bolestné události, a pak se použije jako doklad nezpůsobilosti. Klid a odstup se naopak vykládají jako necitlivost nebo lhaní, což výzkum klamu popisuje jako častý omyl pozorovatelů, kteří přeceňují význam projevu emocí pro posouzení pravdivosti (Vrij 2008). U člověka, na kterého je vzorec dlouhodobě uplatňován, se objevuje sebekontrola emočních projevů, potlačování oprávněného hněvu nebo smutku a pocit, že cokoli prožívá, bude použito proti němu.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je pozorovací, citlivé a v rukou člověka, o jehož emoce jde. Psycholožka v krizovém centru, která si všimne, že klientka mluví o hádce jakoby zvenku, a zeptá se, zda je to pro ni teď bezpečnější, respektuje její potřebu odstupu. V terapii je užitečné, když si klient uvědomí, jak obvykle zachází s emocemi a jaké to má důsledky, a když se rozhoduje, zda chce svůj repertoár rozšířit. Dialekticky behaviorální terapie pracuje s dovedností snášet silnou emoci, aniž by člověk jednal zkratkovitě, a kompendium ji popisuje na stránce o toleranci distresu. Kognitivní přístupy navíc ukazují, že emoce úzce souvisí s tím, jak člověk situaci vykládá, a že změna výkladu může změnit i prožitek (Beck 1976). Takové užití nezpochybňuje oprávněnost emoce ani úsudek člověka.

Manipulativní užití dělá z emočního stylu nástroj diskvalifikace. Starší sourozenec, který ve sporu o rodinné záležitosti řekne, že druhý „to emočně nezvládá“, a proto bude rozhodovat sám, mění emoci v důvod k převzetí moci. Ve skupinách s vysokou kontrolou se silné emoce, zejména pochybnosti, hněv nebo smutek, vykládají jako známka nedostatečné vyspělosti nebo „negativity“, a jejich projev se trestá; Hassan popisuje kontrolu emocí jako jednu ze složek, jimiž takové skupiny udržují své členy (Hassan 1988). Rozhodující otázky jsou: Komentuje se emoce místo obsahu? Byla emoce vyvolána tím, kdo ji pak používá jako argument? A vede pojmenování stylu k podpoře, nebo k vyloučení?

Stav důkazů🔗

Emoční zvládání jako metaprogram NLP nebylo podle dostupných přehledů ověřeno kontrolovanými studiemi a jeho rozpoznávání z řeči nemá doloženou spolehlivost. Kritické přehledy výzkumu NLP konstatují, že obor svá tvrzení obvykle nevystavuje přísnému ověření a že kontrolované studie je většinou nepodpořily (Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních dat k doporučení jeho intervencí (Sturt a kol. 2012). Výzkum regulace emocí mimo NLP je naopak rozsáhlý a ukazuje, že lidé používají různé strategie podle situace, že se tyto strategie dají učit a že některé z nich souvisejí s horším duševním zdravím; tento výzkum však nepracuje s kategoriemi metaprogramů a nepotvrzuje je. Výzkum detekce klamu dokládá, že projev emocí je špatným vodítkem k posouzení pravdivosti výpovědi (Vrij 2008), což je pro defenzivní čtení podstatnější než jakákoli typologie. Poctivý závěr zní, že metaprogram pojmenovává skutečnou oblast rozdílů mezi lidmi, ale nepřináší ověřený nástroj k jejímu posuzování.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit emoci od platnosti úsudku. Silný pocit neznamená, že člověk nemůže rozhodovat, a klid neznamená, že lže; výzkum klamu ukazuje, že vystupování člověka není spolehlivým vodítkem k pravdivosti jeho výpovědi (Vrij 2008). Pokud druhá strana komentuje emoci místo obsahu, je legitimní vrátit rozhovor k obsahu a navrhnout, aby se pokračovalo později, nikoli aby rozhodování převzal ten, kdo emoci komentuje. Užitečné je také všímat si, zda emoce nebyla vyvolána záměrně; kdo nejprve provokuje a pak upozorňuje na reakci, používá emoci jako past, ne jako informaci. Dovednosti snášení silné emoce, jak je popisuje dialekticky behaviorální terapie, pomáhají zůstat v rozhovoru, aniž by člověk musel emoci potlačit.

Zotavení po vztazích, v nichž byly emoce soustavně používány proti člověku, zahrnuje obnovu důvěry ve vlastní prožívání. Lidé často popisují, že se naučili emoce skrývat, protože každý jejich projev byl zneužit, a že teprve v bezpečném vztahu je mohou znovu prožívat a pojmenovávat (Herman 1992). Terapeutická práce se tu nesoustředí na změnu „emočního stylu“, ale na rozlišení, kdy byla emoce přiměřenou reakcí na nepřiměřenou situaci, a na postupné obnovení práva cítit hněv, smutek nebo strach, aniž by to znamenalo ztrátu hlasu. Rogers zdůrazňoval, že přijetí prožitku bez hodnocení je podmínkou změny, nikoli její překážkou (Rogers 1951).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Hall, L. M., & Bodenhamer, B. G. (1997). Figuring Out People: Design Engineering with Meta-Programs. Carmarthen: Crown House Publishing.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Asociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Association)
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Já a druzí – příbuzné heslo (Metaprogramy, Self and other)
• Reakce na stres – příbuzné heslo (Metaprogramy, Stress response)

V kompendiu

• EA-6.2.6 DBT — distress tolerance – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Časová orientace – předchozí heslo rodiny
• Hodnoty při koupi – další heslo rodiny