Proč a jak🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-17.20
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Metaprogramy
Druh	pojem
Anglicky	Philosophical direction
Jiné názvy	filozofický směr, původ a řešení
Obecnější heslo	Metaprogramy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Metaprogram „proč a jak“, v anglické literatuře označovaný jako filozofický směr, popisuje v neurolingvistickém programování, zda se člověk při setkání s problémem nebo novou situací přednostně ptá po příčinách, původu a smyslu, nebo po postupu, fungování a řešení. Člověk zaměřený na „proč“ chce nejdřív rozumět, odkud věc pochází, co ji způsobilo a co znamená; člověk zaměřený na „jak“ chce vědět, jak věc funguje, co s ní lze udělat a jak dál. Kategorie se objevuje v rozšířených katalozích metaprogramů, které vedle základních kategorií profilu LAB zahrnují i rozlišení stylů uvažování (Hall a Bodenhamer 1997). Má blízko k metaprogramu možnosti a postupy, který popisuje, zda člověk dává přednost hledání alternativ, nebo dodržování osvědčeného sledu činností. Pro kompendium je metaprogram zajímavý hlavně proto, že přesměrování rozhovoru od otázky „proč se to stalo“ k otázce „jak to vyřešíme“ patří k běžným prostředkům, jimiž se zakrývá odpovědnost.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení mezi otázkou po příčině a otázkou po postupu má v NLP hlubší kořeny než samotná kategorie metaprogramu. Krátká terapie, z níž NLP čerpalo, zdůrazňovala, že pátrání po příčinách problému často nevede k jeho řešení a že užitečnější je zkoumat, co problém udržuje a co se děje teď. Watzlawick a spolupracovníci tvrdili, že pro změnu je podstatnější otázka „co“ se děje a jak se problém udržuje než otázka, „proč“ vznikl (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Praxe NLP tento důraz převzala a v práci s jazykem se soustřeďuje na to, jak přesně klient svou zkušenost popisuje a co v popisu chybí (Bandler a Grinder 1975). Do katalogu metaprogramů se rozlišení dostalo jako popis osobního stylu, který se může lišit podle kontextu (Hall a Bodenhamer 1997). Konkrétní podobu kategorie zde popisujeme obecně a nepřipisujeme ji jednomu dílu, protože se v literatuře oboru objevuje v různých obměnách.

Je důležité vidět, že důraz krátké terapie na „jak“ před „proč“ vznikl v terapeutickém kontextu, kde jde o úlevu klienta (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974), a ne v kontextu, kde jde o zjištění odpovědnosti. Mimo terapii má otázka „proč“ jiný význam: v právu, ve vyšetřování nehod, v medicíně nebo ve vědě je zjištění příčiny podmínkou dobrého řešení i spravedlnosti. Přenos terapeutického důrazu do těchto oblastí je tak sám o sobě riskantní.

Struktura vzorce🔗

Metaprogram se rozpoznává z toho, jaké otázky člověk klade a jak strukturuje výklad. Kdo se přiklání k „proč“, začíná historií, souvislostmi a příčinami, a teprve pak přechází k důsledkům; kdo se přiklání k „jak“, začíná postupem a mechanismem a příčiny ho zajímají jen potud, pokud jsou potřebné pro řešení (Hall a Bodenhamer 1997). NLP z toho vyvozuje, jak sdělení uspořádat, aby bylo pro posluchače srozumitelné.

Pro analýzu vlivu je však podstatné, jak se rozlišení používá v rozhovoru o sporné věci. Struktura zneužití má dvě zrcadlové podoby. V první se otázka „proč“ prohlásí za neužitečný styl myšlení, za „filozofování“ nebo za „lpění na minulosti“, a rozhovor se přesune k řešení. Tím se zablokuje zjištění příčiny, a tedy i odpovědnosti; kdo se ptá, proč došlo k úrazu, je odkázán na to, že „je praktik“ a má se bavit o tom, jak dál. Kompendium příbuzný mechanismus popisuje u tematické diverze, kdy se pozornost od nepříjemného tématu odvádí k jinému; teorie argumentace takový tah zná jako odvádění pozornosti od sporné otázky (Damer 2009). Ve druhé podobě se naopak otázka „jak“ odsouvá nekonečným rozebíráním příčin: místo rozhodnutí, které by něco změnilo, se vede další analýza, a status quo se tím udržuje. Obě podoby mají společné to, že styl druhého slouží jako argument, proč jeho otázka nemá odpověď.

Detekční znaky🔗

Zneužití se pozná podle několika znaků. Na otázku po příčině události, zvláště události, za kterou může nést odpovědnost mluvčí nebo instituce, přichází odpověď, že taková otázka je neproduktivní, akademická nebo zahleděná do minulosti. Tazateli se přisuzuje styl myšlení, který je „nepraktický“, a jeho otázka se tím diskvalifikuje. Navrhované řešení přitom nezahrnuje nic, co by souviselo s příčinou, a nedává tedy záruku, že se událost nebude opakovat. V opačné podobě se rozhodnutí opakovaně odkládá s odkazem na to, že ještě nerozumíme všem souvislostem, a každé nové zjištění vyvolá potřebu dalšího zkoumání. Ve skupinách s vysokou kontrolou se otázky po smyslu a původu učení odbývají jako známka nedostatečné víry nebo intelektuální pýchy, zatímco otázky „jak“ se vítají, pokud se týkají plnění úkolů; Lifton popsal v uzavřených systémech zákaz zpochybňování základních předpokladů, který se vydává za posvátnost doktríny (Lifton 1961).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití uznává obě otázky jako oprávněné a domlouvá jejich pořadí. Facilitátorka, která na poradě po neúspěšném projektu nabídne, zda se nejdřív bavit o příčinách, nebo rovnou o dalších krocích, a dodá, že obojí dává smysl, používá rozlišení ke strukturování rozhovoru. V terapii může být užitečné, když klient, který se dlouho točí v otázce, proč se mu něco stalo, rozpozná, že odpověď na ni ho zatím k úlevě nevede, a zkusí se zaměřit na to, jak se problém v přítomnosti udržuje (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Stejně legitimní je opačný posun, kdy klient, který dlouho řeší jen postupy, potřebuje porozumět smyslu svého jednání. Takové užití nepovyšuje jednu otázku nad druhou a rozhodnutí o pořadí nechává na tom, komu rozhovor slouží.

Manipulativní užití používá rozlišení k zablokování otázky, která je pro mluvčího nepohodlná. Manažer, který zaměstnanci na otázku po příčině úrazu odpoví, že „proč“ je otázka pro filozofy, mění legitimní požadavek na vyšetření v projev nepraktického stylu. Takové přesměrování může využívat i obecného sklonu přijímat jakékoli zdůvodnění, které zní rozumně, i když je obsahově prázdné (Langer, Blank a Chanowitz 1978). Rozhodující otázky jsou: Je otázka „proč“ odmítána proto, že je v dané věci neužitečná, nebo proto, že je nepohodlná? Souvisí navrhované řešení s příčinou? A rozhoduje o pořadí otázek ten, komu rozhovor slouží?

Stav důkazů🔗

Metaprogram „proč a jak“ nebyl podle dostupných přehledů ověřen kontrolovanými studiemi a pro jeho rozpoznávání z řeči ani pro jeho předpovědní hodnotu neexistují doklady. Kritické přehledy výzkumu NLP uvádějí, že obor obecně neověřuje své kategorie a že většina jeho tvrzení zůstala nepotvrzena (Witkowski 2010). Rané hodnocení NLP konstatovalo, že dostupné studie klíčová tvrzení oboru nepodporují (Heap 1988), a jiný přehled kladl otázku, zda nejsou tvrzení NLP formulována tak, že je nelze empiricky testovat (Sharpley 1987). Teze krátké terapie, že pro změnu není vždy nutné znát příčinu, je srozumitelná a v terapeutické praxi rozšířená, ale je to pracovní zásada, ne empiricky doložený zákon, a nelze ji přenášet do oblastí, kde jde o odpovědnost (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974). Poctivý závěr je, že metaprogram pojmenovává rozdíl v tom, jaké otázky lidé kladou, ale jako typologie nemá empirickou oporu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na tom, že zjištění příčiny je podmínkou dobrého řešení všude tam, kde jde o odpovědnost, bezpečnost nebo opakování škody. Pokud mluvčí odbude otázku „proč“ poukazem na styl tazatele, je legitimní odpovědět, že nejde o styl, ale o věc, a požádat o řádné vyšetření nebo písemné zdůvodnění. Užitečné je ptát se, zda navrhované řešení souvisí s příčinou: řešení, které příčinu nezná, nedává záruku, že se událost nebude opakovat. Terapeutický argument, že ke změně není nutné znát příčinu, byl formulován pro potíže, které chce změnit sám klient (Watzlawick, Weakland a Fisch 1974), ne pro zjišťování odpovědnosti za škodu. Naopak tam, kde se rozhodnutí opakovaně odkládá dalším zkoumáním příčin, je legitimní žádat, aby se rozhodlo na základě toho, co je známo, a aby se stanovilo, jaké další zjištění by rozhodnutí změnilo. Kompendium se obecnému rámci otázek po smyslu a příčinách věnuje i v kapitole o filosofickém rámci.

Zotavení po prostředí, v němž byly otázky po smyslu soustavně zakazovány, zahrnuje obnovu práva se ptát. Lidé po odchodu z uzavřených skupin často popisují, že se naučili otázky „proč“ potlačovat jako nebezpečné, a že jejich návrat je pro ně nejdřív zdrojem úzkosti (Singer a Lalich 1995). Pomáhá prostředí, v němž je zpochybňování vítáno, četba z různých zdrojů a rozhovor s lidmi, kteří na otázky neodpovídají diskvalifikací tazatele, ale argumenty.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hall, L. M., & Bodenhamer, B. G. (1997). Figuring Out People: Design Engineering with Meta-Programs. Carmarthen: Crown House Publishing.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Langer, E. J., Blank, A., & Chanowitz, B. (1978). The mindlessness of ostensibly thoughtful action: The role of „placebic“ information in interpersonal interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 36(6), 635–642.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Watzlawick, P., Weakland, J. H., & Fisch, R. (1974). Change: Principles of Problem Formation and Problem Resolution. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Metaprogramy – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Metaprogramy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• K cíli a od problému – příbuzné heslo (Metaprogramy, Toward and away from)
• Možnosti a postupy – příbuzné heslo (Metaprogramy, Options and procedures)
• Obecné a specifické – příbuzné heslo (Metaprogramy, General and specific)

V kompendiu

• EA-1.3.3 Tematická diverze – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 2.5 Filosofický rámec: epistemologie, fenomenologie, hermeneutika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Důvěra – předchozí heslo rodiny
• Usuzování a vnímání – další heslo rodiny