Nespecifikovaný referenční index v Milton-modelu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-04.24
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Milton-model
Druh	vzorec
Anglicky	Unspecified referential index (Milton Model)
Jiné názvy	chybějící referenční index v sugesci, neurčitý podmět
Obecnější heslo	Milton-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Referenční index je to, k čemu se podstatné jméno nebo zájmeno ve větě vztahuje. Když je nespecifikovaný, věta mluví o „lidech“, „někom“, „člověku“, „každém“, „některých“ nebo o neurčitém „oni“ a „to“, a neříká, o koho nebo o co jde. Meta-model takové místo zpochybňuje otázkou „kdo konkrétně“, protože chybějící index často zakrývá, že mluvčí zobecňuje vlastní zkušenost nebo se vyhýbá odpovědnosti (Bandler a Grinder 1975). Milton-model nespecifikovaný index užívá záměrně. Výrok o neurčitém člověku si posluchač snadno vztáhne na sebe, a sugesce k němu tak dorazí, aniž by mu byla adresována. Zároveň může neurčitá skupina vystupovat jako anonymní autorita: „lidé“, kteří něco vědí, „ti, kdo to myslí vážně“, „někteří z vás“, kdo už pochopili. Pro kompendium je vzorec důležitý, protože spojuje dvě vlastnosti: obchází přímé oslovení, proti němuž by se posluchač mohl ohradit, a vytváří normu, za kterou nikdo konkrétní neodpovídá.

Původ a souvislosti🔗

Bandler a Grinder popsali chybějící referenční index jako formu vypouštění, při níž se z povrchové věty ztrácí informace o tom, kdo je nositelem děje nebo jeho předmětem (Bandler a Grinder 1975). V rozboru Ericksonových přepisů ukázali, že Erickson s neurčitými podměty pracoval soustavně: mluvil o tom, co „člověk může“ zažít, nebo o tom, co dělali jiní, a nechával pacienta, aby si mezi nimi našel místo (Bandler a Grinder 1975b). Ericksonova praxe vyprávět pacientům příběhy o jiných lidech, často s poučením, které pacient mohl, ale nemusel vztáhnout na sebe, je dobře zdokumentována ve sbírce jeho vyučovacích příběhů (Rosen 1982). Odtud vycházejí příbuzné vzorce katalogu, citace a Můj přítel John, které vkládají sugesci do úst nebo osudu někoho jiného. Mimo NLP je s vzorcem spřízněn dobře popsaný mechanismus sociálního důkazu: lidé v nejisté situaci posuzují, co je správné, podle toho, co dělají nebo si myslí druzí, zejména druzí jim podobní (Cialdini 2009).

Struktura vzorce🔗

Vzorec pracuje dvěma mechanismy. Prvním je sebe-přiřazení. Neurčitý podmět je prázdné místo, které posluchač obsadí. Výrok o tom, co „člověk někdy cítí“, nežádá souhlas, a proto nevyvolává ani nesouhlas; posluchač si však ve chvíli porozumění vybaví vlastní zkušenost, a výrok se tak stane výrokem o něm (Bandler a Grinder 1975b). Na rozdíl od přímého oslovení neklade otázku, na kterou by bylo možné odpovědět „ne“. Druhým mechanismem je anonymní autorita. Neurčitá skupina se vydává za nositele vědění nebo normy: lidé, kteří prošli programem, „vědí“, zkušení „tuší“, ti, kdo to myslí vážně, „nepochybují“. Výrok formálně popisuje skupinu, ale fakticky stanoví požadavek, a protože skupina nemá jména, nelze ověřit ani to, zda existuje.

Oba mechanismy se často spojují s třídicím účinkem. Když mluvčí oznámí, že „někteří z vás už pochopili“, rozdělí posluchače na ty, kdo pochopili, a ty, kdo zatím ne, aniž by řekl, co přesně je třeba pochopit a kdo k jaké skupině patří. Každý posluchač se pak sám posuzuje a sám se snaží dostat do lepší skupiny. Bandler a Grinder upozorňovali, že chybějící index posluchač doplňuje sám a že mluvčí tím přenechává volbu, koho se výrok týká, jemu (Bandler a Grinder 1975b); v třídicím užití se z této volby stává zkouška, kterou posluchač skládá sám před sebou. Kompendium popisuje vytváření zdánlivé shody mlčící většiny u vytváření pseudokonsenzu; nespecifikovaný index je jeho nejmenší jazyková jednotka.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem jsou neurčité podměty, které nesou hodnocení nebo normu: neříkají jen, co se děje, ale co je správné, rozumné nebo vyspělé. Druhým znakem je odmítnutí nebo vyhýbání se odpovědi na otázku, kdo konkrétně je míněn a odkud to mluvčí ví. Třetím znakem je rozptýlená odpovědnost: požadavek nikdo nevyslovil jako svůj, a proto ho nikdo nemusí obhajovat. Kdo ho odmítne, neodmítá konkrétního člověka, ale „všechny“, kteří to vidí jinak. Čtvrtým znakem je třídění posluchačů do neurčitých skupin podle toho, zda už něco „pochopili“ nebo „přijali“. U člověka, který byl tomuto vzorci dlouhodobě vystaven, se objevuje přesvědčení, že jeho pochybnosti jsou výjimečné a že ostatní je nemají, přestože to nikdy nikdo neověřil. Toto přesvědčení posiluje izolaci, protože člověk o pochybnostech nemluví, aby se nevyčlenil (Hassan 1988).

Pozorovatel by měl odlišit nespecifikovaný index od prostého zobecnění. Výrok o tom, co dělá „většina lidí“, může být věcným tvrzením, které má zdroj a lze ho ověřit. Vzorec Milton-modelu se od něj liší tím, že zdroj chybí, že skupina je vymezena hodnotově (ti vyspělí, ti připravení, ti, kdo to myslí vážně) a že výrok míří na rozhodnutí posluchače. Výzkum sociálního vlivu ukazuje, že odkaz na chování druhých působí nejsilněji tam, kde je situace nejasná a posluchač si není jistý vlastním úsudkem (Cialdini 2009). Proto se vzorec objevuje typicky na začátku vztahu se skupinou, kdy nový člen ještě nezná její zvyklosti a hledá vodítko, jak se chovat.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Neurčitý podmět má legitimní užití tam, kde chrání soukromí nebo usnadňuje přiznání potíže. Zdravotník, který řekne, že se něco stává „některým lidem“, dává posluchači možnost poznat se ve výroku, aniž by se musel před ostatními přiznat. Terapeutické příběhy o jiných lidech mohou nabídnout jiný pohled na vlastní situaci, a protože se netýkají posluchače výslovně, nechávají mu volbu, zda si z nich něco vezme (Rosen 1982). Společným znakem legitimního užití je, že výrok nevede k závazku vůči mluvčímu, že odkazuje na ověřitelnou pomoc a že na otázku „kdo“ existuje poctivá odpověď, i kdyby to byla odpověď „obecně platí, že…“ s uvedením zdroje. Manipulativní užití se pozná podle toho, že neurčitá skupina zastupuje normu, kterou si mluvčí nechce vzít za svou, a podle toho, že posluchač je skrze ni veden k závazku, který by mu přímo položený nemusel připadat přijatelný. Sociální důkaz je silný právě proto, že se uplatňuje v nejistotě (Cialdini 2009); anonymní skupina dodává jistotu, aniž by existovala.

Stav důkazů🔗

Tvrzení NLP, že nespecifikovaný referenční index obchází vědomou kontrolu a působí přímo na „nevědomí“, nebylo experimentálně ověřeno. Opírá se o rozbor přepisů a o praktickou zkušenost (Bandler a Grinder 1975b). Přehled výzkumu NLP konstatuje, že kontrolované studie jeho tvrzení převážně nepodporují (Witkowski 2010), a kritický přehled pro oblast koučinku upozorňuje na nedostatek kvalitních studií jednotlivých technik (Passmore a Rowson 2019). Dobře doložený je naopak obecnější mechanismus sociálního důkazu, kterým lze účinek anonymní autority vysvětlit bez předpokladu zvláštního zpracování (Cialdini 2009). Sebe-přiřazení neurčitého výroku je srozumitelné jako běžný proces porozumění, při kterém posluchač hledá ve vlastní zkušenosti, k čemu se výrok může vztahovat. Pro čtenáře z toho plyne, že vzorec je třeba brát vážně jako nástroj vlivu, ale ne jako důkaz, že by NLP odhalilo zvláštní cestu do mysli posluchače.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je doplnit index. U každého výroku o neurčitých lidech, který nese normu nebo hodnocení, je legitimní se zeptat, o koho konkrétně jde, kolik jich je a odkud to mluvčí ví. Pokud odpověď nepřijde, je rozumné s výrokem zacházet jako s názorem mluvčího, a ne jako se zjištěním o skupině. Druhou obranou je vrátit normu na úroveň výslovného požadavku. Místo otázky „patřím k těm, kdo to myslí vážně?“ je užitečnější otázka „chce po mně tento člověk, abych udělal tohle, a chci to udělat?“. Třetí obranou je ověřovat domnělou shodu přímo: mluvit s lidmi, o nichž se tvrdí, že něco vědí nebo cítí. Výzkum odolnosti vůči přesvědčování ukazuje, že předchozí seznámení s mechanismem vlivu zvyšuje schopnost mu odolat (McGuire 1964). Při zotavení z prostředí, kde neurčitá skupina zastupovala normu, pomáhá zjištění, že pochybnosti, které člověk pokládal za výjimečné, měli i jiní, a obnova vztahů mimo skupinu, ve kterých lze o pochybnostech mluvit otevřeně (Hassan 1988).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Rosen, S. (Ed.) (1982). My Voice Will Go with You: The Teaching Tales of Milton H. Erickson. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Milton-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Milton-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Nespecifikovaný referenční index – příbuzné heslo (Meta-model, Unspecified referential index)
• Citace – příbuzné heslo (Milton-model, Quotes)
• Úmyslná vágnost – příbuzné heslo (Milton-model, Artful vagueness)
• Nespecifikovaná slovesa v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Unspecified verbs (Milton Model))
• Můj přítel John – příbuzné heslo (Ericksonovská hypnóza, My friend John)

V kompendiu

• EA-2.1.9 Vytváření pseudokonsenzu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.4.24 Past epistemické vágnosti – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Nespecifikovaná slovesa v Milton-modelu – předchozí heslo rodiny
• Iluze volby – další heslo rodiny