Komentářová příslovce a přídavná jména🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-06.07
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové presupozice
Druh	vzorec
Anglicky	Commentary adverbs and adjectives
Jiné názvy	hodnoticí příslovce, naštěstí, samozřejmě, bohužel
Obecnější heslo	Jazykové presupozice
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Komentářová příslovce a přídavná jména jsou slova, kterými mluvčí k výpovědi připojuje vlastní postoj: „naštěstí“, „bohužel“, „samozřejmě“, „pochopitelně“, „zjevně“, „nepochybně“, „přirozeně“, „bezpochyby“, nebo hodnoticí přívlastek typu „tvoje zbytečná scéna“. Výpověď „Naštěstí jsi to nakonec přiznal“ předpokládá, že adresát něco přiznal, a zároveň nese hodnocení, že je to příznivé. Ani předpoklad, ani hodnocení nejsou předmětem tvrzení; tvrdí se jen to, že k přiznání došlo nakonec. Přehled Milton-modelu uvádí komentářová příslovce a přídavná jména jako kategorii presupozic, kterou lze obsah věty předložit jako samozřejmý a komentovat jen jeho okolnosti (Bandler a Grinder 1975b). Pro kompendium je vzorec důležitý tím, že spojuje dvě nevyslovené vrstvy: pravdivost obsahu a jeho hodnocení. Adresát, který chce odmítnout hodnocení, obvykle mimoděk přijme obsah, a naopak.

Původ a souvislosti🔗

Filozofie jazyka rozlišuje mezi tím, co výpověď tvrdí, a tím, co sděluje jinak. Grice zavedl vedle konverzačních implikatur také implikatury konvenční, tedy významy, které se k výrazu vážou samotným jeho slovem, ale nepatří k tomu, co bylo ve vlastním smyslu řečeno; jeho příkladem bylo slovo „tedy“, které sděluje, že jedno plyne z druhého, aniž by to mluvčí tvrdil (Grice 1975). Levinson rozvádí tento pojem a ukazuje, že takové významy nejsou součástí pravdivostních podmínek věty a nedají se běžným způsobem popřít (Levinson 1983). Komentářová příslovce lze vyložit podobně: „bohužel“ sděluje postoj mluvčího, ale věta s ním je pravdivá, nebo nepravdivá stejně jako věta bez něj. Hodnocení tak vstupuje do rozhovoru, aniž by se o něm dalo jednat jako o tvrzení.

Bandler a Grinder si v meta-modelu všímali výroků, ve kterých zaznívá hodnocení bez toho, kdo hodnotí, a nazvali je ztraceným performativem (Bandler a Grinder 1975). Komentářové příslovce je často právě takovým hodnocením: „samozřejmě“ neříká, pro koho je věc samozřejmá, a „naštěstí“ neříká, komu je to ku prospěchu. Teorie komunikace k tomu připojuje rozlišení obsahové a vztahové roviny sdělení: každé sdělení vypovídá nejen o věci, ale i o vztahu mezi mluvčími (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Komentářové příslovce je typickým nositelem vztahové roviny, protože určuje, kdo v rozhovoru hodnotí a kdo je hodnocen.

Struktura vzorce🔗

Vzorec má tři složky. První je obsah věty, který se předpokládá a nezpochybňuje; právě kvůli němu řadí přehled Milton-modelu komentářová příslovce mezi presupozice (Bandler a Grinder 1975b). Druhá je komentář, který obsah hodnotí z pozice mluvčího, ale bez výslovného „já si myslím“. Třetí je vlastní tvrzení věty, často podružné, ke kterému se pozornost adresáta upírá. U příslovcí samozřejmosti („samozřejmě“, „zjevně“, „pochopitelně“) přistupuje ještě čtvrtý prvek: předpoklad, že obsah je obecně známý, takže kdo ho zpochybní, staví se mimo okruh rozumných lidí. V tom se vzorec blíží truismům, tedy výrokům, se kterými nelze rozumně nesouhlasit, jen s tím rozdílem, že komentářové příslovce dokáže samozřejmost připojit i ke spornému obsahu.

Na úrovni zpracování lze účinek vyložit výzkumem rámování: tentýž výsledek popsaný jako zisk, nebo jako ztráta vede lidi k odlišným rozhodnutím (Tversky a Kahneman 1981). Příslovce „naštěstí“ a „bohužel“ jsou nejkratšími prostředky takového rámování. Neposouvají fakta, ale určují, jak se k nim má posluchač emočně vztáhnout. Kompendium popisuje skryté řízení emočního vyznění výpovědí u latentní emocionální modulace; komentářová příslovce jsou jedním z jejích jazykových prostředků.

Varianty🔗

Lze rozlišit tři skupiny. Příslovce hodnocení („naštěstí“, „bohužel“, „bohudík“, „zaplaťpánbůh“) určují emoční znaménko události; odpovídají anglickým příkladům, které uvádí přehled Milton-modelu (Bandler a Grinder 1975b). Příslovce samozřejmosti a jistoty („samozřejmě“, „zjevně“, „nepochybně“, „jak každý ví“) předkládají obsah jako nesporný a nesouhlas jako výstřednost. Hodnoticí přívlastky („tvoje zbytečná hysterie“, „ta nešťastná chyba“, „tvoje pochopitelná nejistota“) vkládají hodnocení přímo do pojmenování a spojují se tak s existenční presupozicí. Zvláštním případem je „pochopitelně“ nebo „samozřejmě chápu“ vztažené k emocím adresáta: mluvčí tím projevuje porozumění, ale zároveň určuje, co adresát cítí a že je to přechodná reakce, kterou lze shovívavě přejít.

Odlišení od příbuzných jevů🔗

Komentářová příslovce je třeba odlišit od několika podobných prostředků. Zmírňující výrazy jako „možná“, „snad“ nebo „zdá se mi“ hodnocení nepředpokládají, ale naopak oslabují a dávají posluchači prostor nesouhlasit; jsou to v jistém smyslu opačné nástroje. Ironie užívá hodnoticích slov s obráceným významem a posluchač ji zpravidla rozpozná jako hru, tedy jako zjevné porušení požadavku pravdivosti, ne jako předpoklad (Grice 1975). Otevřeně vyslovený názor („myslím si, že to byla chyba“) hodnocení nese, ale nese ho jako tvrzení s uvedeným hodnotitelem, ke kterému se lze vyjádřit. Od komplexní ekvivalence, která výslovně spojuje chování s významem („když mlčíš, znamená to, že…“), se komentářové příslovce liší tím, že význam nevysloví, jen ho připojí. Pro detekci je proto rozhodující, zda hodnocení stojí v pozici tvrzení, nebo v pozici předpokladu.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je příslovce samozřejmosti připojené k tvrzení, které samozřejmé není. Kontrolní postup spočívá v tom, že pozorovatel příslovce převede na samostatnou větu s uvedeným hodnotitelem: „samozřejmě jsi to pokazil“ se změní na „já tvrdím, že jsi to pokazil, a považuji to za samozřejmé“. Pokud tato podoba vyžaduje zdůvodnění, které výpověď neobsahuje, komentář zakrýval tvrzení. Druhým znakem je hodnoticí přívlastek u pojmenování adresátova chování nebo pocitů. Třetím znakem je, že hodnocení se v rozhovorech opakuje, ale nikdy není vysloveno jako názor, se kterým by šlo nesouhlasit. U adresáta se při dlouhodobém působení objevuje sklon přebírat hodnocení do vlastního popisu událostí; vlastní zkušenost pak popisuje slovy mluvčího. Takový posun souvisí s tím, co kompendium popisuje jako strategickou reinterpretaci: událost zůstává stejná, mění se její výklad (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je všudypřítomné. Lidé běžně vyjadřují postoj k tomu, co sdělují, a příslovce jako „bohužel“ jsou zdvořilou cestou, jak ohlásit nepříjemnou zprávu. Podle principu kooperace posluchač takový komentář chápe jako postoj mluvčího, ne jako tvrzení o světě (Grice 1975). V terapii může komentář vyjadřovat podporu nebo uznání, například „pochopitelně je to pro vás těžké“, pokud tím terapeut potvrzuje zkušenost, kterou klient sám vyslovil. Hranicí je, zda komentář zkušenost klienta zrcadlí, nebo ji teprve definuje.

Manipulativní užití staví do komentáře hodnocení, které by jako tvrzení neobstálo, a činí z něj rámec, ve kterém se o věci mluví. Je typické v konfliktech, ve kterých jedna strana hodnotí druhou („samozřejmě zase přeháníš“), v institucích, které komentují kritiku („tato bohužel nepodložená stížnost“), a v rétorice, která vydává sporná tvrzení za obecně známá („jak samozřejmě všichni víme“). Jeho společným rysem je, že hodnotitel zůstává skrytý a hodnocení nelze odmítnout, aniž by se rozhovor stočil ke slovům místo k věci; hodnocení bez uvedeného hodnotitele popisuje meta-model jako ztracený performativ (Bandler a Grinder 1975).

Stav důkazů🔗

Rozlišení mezi tím, co výpověď tvrdí, a tím, co sděluje jinými cestami, je v pragmatice pevně ukotvené (Grice 1975; Levinson 1983). Obecný účinek rámování na rozhodování je doložen experimentálně (Tversky a Kahneman 1981). Tvrzení NLP, že komentářová příslovce v hypnotickém jazyce spolehlivě vedou k přijetí obsahu, však nebyla ověřena kontrolovanými studiemi; opírají se o rozbory přepisů Ericksonových sezení (Bandler a Grinder 1975b). Kritické přehledy konstatují, že NLP přejímá terminologii a příklady z vědeckých oborů, aniž by sama přinášela empirické ověření svých tvrzení (Roderique-Davies 2009; Witkowski 2010). Pro tuto stránku z toho plyne, že popis mechanismu je pevný, ale tvrzení o jeho samostatné síle je třeba brát jako hypotézu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vrátit hodnotitele do věty: „Pro koho je to samozřejmé?“ nebo „Kdo říká, že je to naštěstí?“ Taková otázka nepopírá obsah, jen ho mění z předpokladu na názor, ke kterému se lze vyjádřit. Druhou obranou je oddělit obsah od hodnocení a vyjádřit se k obojímu zvlášť: nejprve zda se něco stalo, potom jak to hodnotit. Třetí obranou je metakomunikace, tedy komentář ke způsobu, jakým se mluví, například upozornění, že hodnocení v rozhovoru zaznívá jen z jedné strany; teorie komunikace popisuje schopnost mluvit o komunikaci samé jako podmínku řešení vztahových konfliktů (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Při zotavení po dlouhodobém působení pomáhá všímat si, která hodnoticí slova člověk převzal do vlastního popisu, a zkoušet tytéž události popsat neutrálně. Kognitivní terapie k tomu vede systematicky, když klient odděluje událost od jejího hodnocení a hodnocení zkouší jako hypotézu (Beck 1976).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové presupozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Jazykové presupozice – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Ztracený performativ – příbuzné heslo (Meta-model, Lost performative)
• Komplexní ekvivalence – příbuzné heslo (Meta-model, Complex equivalence)
• Truismy – příbuzné heslo (Milton-model, Truisms)
• Ztracený performativ v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Lost performative (Milton Model))
• Částice „jen“, „i“, „dokonce“ – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Qualifiers only, even, too)
• Vztažné věty jako presupozice – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Relative clauses)
• Faktivní slovesa – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Factive verbs)
• Hodnotově nabitá slova – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Loaded words)

V kompendiu

• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.3.2 Strategická reinterpretace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Predikáty uvědomění – předchozí heslo rodiny
• Slovesa změny času a stavu – další heslo rodiny