Jazykové presupozice🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-06.01
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové presupozice
Druh	vzorec
Anglicky	Linguistic presuppositions
Jiné názvy	presupozice, předpoklady výpovědi, spouštěče presupozic
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	vysoké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Presupozice je obsah, který výpověď nepodává jako sdělení, ale jako východisko. Kdo řekne „Petr přestal kouřit“, tvrdí, že Petr dnes nekouří, a zároveň předpokládá, že dříve kouřil. Ten druhý obsah se v rozhovoru neprojednává; posluchač ho musí přijmout, aby výpovědi vůbec rozuměl. Lingvistická pragmatika popisuje presupozice jako informace spojené s určitými slovy a konstrukcemi, takzvanými spouštěči, a jako obsah, který přetrvává i tehdy, když se věta zneguje nebo převede na otázku: „Petr nepřestal kouřit“ i „Přestal Petr kouřit?“ stále předpokládají, že Petr kouřil (Levinson 1983). Neurolingvistické programování převzalo pojem ze soudobé lingvistiky a použilo ho dvojím způsobem: jako kategorii meta-modelu, která má pomoci odhalit, co klient o světě nevysloveně předpokládá, a jako prostředek Milton-modelu, kterým lze sugesci zabalit do předpokladu, a tím ji vyjmout z diskuse (Bandler a Grinder 1975; Bandler a Grinder 1975b). Tato stránka je zastřešujícím heslem rodiny; jednotlivé spouštěče popisují samostatná hesla.

Původ a souvislosti🔗

Otázka, co věta předpokládá, je v logice a filozofii jazyka starší než NLP. Levinson ve svém přehledu sleduje linii od Fregeho úvahy, že vlastní jméno předpokládá existenci svého nositele, přes Strawsonovu polemiku s Russellem o větách se „současným francouzským králem“ až k lingvistickým pracím šedesátých a sedmdesátých let, které sestavily seznamy spouštěčů a řešily, proč se presupozice ve složených větách někdy zachovávají a jindy mizí (Levinson 1983). Paralelně vznikla Griceova teorie konverzace. Podle ní mluvčí i posluchač vycházejí z principu kooperace: posluchač předpokládá, že mluvčí říká tolik, kolik je třeba, pravdivě, k věci a srozumitelně, a co z doslovného znění chybí, si doplní tak, aby výpověď dávala smysl (Grice 1975). Právě tato ochota doplňovat je z hlediska kompendia klíčová, protože vysvětluje, proč posluchač nevyslovený předpoklad obvykle přijme bez námitky.

Bandler a Grinder znali transformační gramatiku a generativní sémantiku své doby a v první knize o meta-modelu zařadili presupozice mezi jevy, kterými si člověk ochuzuje model světa; v příloze uvedli přehled syntaktických prostředí, ve kterých se presupozice v angličtině objevují (Bandler a Grinder 1975; Chomsky 1965). V knize o hypnotických vzorcích Miltona Ericksona pak tytéž konstrukce popsali obráceně, jako nástroj, kterým terapeut klientovi předkládá žádoucí výsledek jako samozřejmost (Bandler a Grinder 1975b). Erickson a jeho spolupracovníci sami mluvili spíše o implikaci a o nepřímých formách sugesce, které ponechávají klientovi pocit, že k závěru dospěl sám (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Pozdější učebnice NLP z obou zdrojů převzaly zkrácené seznamy spouštěčů bez lingvistického aparátu, který je provázel (O'Connor a Seymour 1990).

Struktura vzorce🔗

Výpověď s presupozicí má dvě vrstvy. První vrstva je tvrzení, o kterém se jedná a ke kterému se dá přímo říct „ne“. Druhá vrstva je předpoklad, který tvoří pozadí; přímá odpověď na tvrzení ho nezpochybňuje, ale naopak potvrzuje. Na otázku „Kdy jste začal podvádět manželku?“ nelze odpovědět časovým údajem, aniž by člověk přiznal podvádění. Pro pozorovatele je užitečné rozlišit, zda předpoklad patří do společně sdíleného základu rozhovoru, nebo zda je nový a sporný. V běžné komunikaci presupozice nesou to, co je oběma stranám známé, a šetří tím slova. Pragmatika popisuje i jev, kdy posluchač mlčky přijme předpoklad, který dosud sdílený nebyl, aby rozhovor mohl plynule pokračovat; tento jev se označuje jako akomodace a je v každodenní řeči zcela běžný (Levinson 1983).

Manipulativní užití staví právě na akomodaci. Sporný obsah se umístí do vrstvy předpokladů, takže pro jeho odmítnutí musí posluchač přerušit tok rozhovoru, vrátit se o krok zpět a pojmenovat něco, co nikdo výslovně neřekl. To vyžaduje pozornost a sociální odvahu a v rozhovoru s autoritou nebo pod časovým tlakem se to děje zřídka. Model pravděpodobnosti elaborace popisuje, že při nízké motivaci nebo kapacitě zpracovávat sdělení lidé hodnotí obsah podle okrajových vodítek, nikoli podle argumentů (Petty a Cacioppo 1986). Presupozice argument vůbec nepodává, takže ani při vysoké pozornosti není co hodnotit, dokud si posluchač předpoklad sám nevyjádří. Jednotlivé spouštěče, které rodina popisuje, se liší jen tím, jakou gramatickou cestou se předpoklad do věty dostane: přes existenci věci, přes časovou větu, přes sloveso změny stavu, přes predikát uvědomění nebo přes spojku „nebo“.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je asymetrie mezi tím, co výpověď výslovně tvrdí, a tím, co by bylo třeba dokázat. Pokud by sporný obsah vyslovený jako samostatná věta vyvolal námitku, ale ve vedlejší větě, v přivlastnění nebo v otázce prochází bez povšimnutí, je to důvod zpozornět. Druhým znakem je otázka, na kterou každá přímá odpověď potvrzuje předpoklad tazatele; logika a rétorika ji znají jako otázku s komplexním předpokladem a pragmatika připomíná, že už každá otázka s tázacím slovem předpokládá pravdivost své nevyplněné části (Levinson 1983). Třetím znakem je hromadění spouštěčů v krátkém úseku řeči, kdy výpověď obsahuje několik nevyslovených tvrzení naráz a posluchač by musel odmítat každé zvlášť. Čtvrtým znakem je reakce mluvčího na zpochybnění předpokladu: kdo mluví v dobré víře, předpoklad obvykle ochotně vysloví a doloží; kdo předpokladem nahrazoval argument, často reaguje podrážděním, označí otázku za útok nebo za „slovíčkaření“. U člověka, na kterého se presupozice dlouhodobě uplatňují, se objevuje pocit, že s ním „něco není v pořádku“, aniž by uměl říct co, protože tvrzení o něm nikdy nezazněla výslovně. Takové znaky popisuje kompendium i v detekční signatuře gaslightingu, kde se zpochybňování skutečnosti často opírá právě o věty, které sporný obsah předpokládají, místo aby ho tvrdily.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití presupozic je všudypřítomné a bez nich by se mluvit nedalo. Každé odkazování na společně známou osobu, věc nebo událost je presupozice a podle principu kooperace by bylo spíše porušením konverzačních norem, kdyby je mluvčí pokaždé znovu dokládal (Grice 1975). V terapii se presupozice používají k vyjádření důvěry ve změnu, jako když terapeut mluví o tom, co klient udělá „až se mu uleví“; Erickson podobné formulace popisoval jako nepřímou podporu, která klientovi ponechává volnost (Erickson, Rossi a Rossi 1976). Etická hranice v terapii leží tam, kde klient o užití takového jazyka ví, souhlasil s cíli práce a předpoklad se týká jeho vlastního, výslovně formulovaného cíle.

Manipulativní užití se pozná podle obsahu předpokladu a podle mocenského uspořádání rozhovoru. Předpokládá se něco, co je sporné, co by adresát při výslovném vyslovení odmítl a co slouží zájmu mluvčího: vina, závislost, nevyhnutelnost rozhodnutí, souhlas skupiny. Ve vyšetřování a v soudní síni může nevhodně formulovaná otázka vnést do výpovědi svědka informace, které svědek sám neuvedl; experimenty s formulací otázek ukázaly, že i změna jediného slova ovlivní nejen odhad, ale i pozdější vzpomínání (Loftus a Palmer 1974). Proto standardy forenzního rozhovoru dávají přednost otevřeným otázkám bez vneseného obsahu. Podrobněji se kontextu výslechu věnuje heslo Presupozice ve výslechu a svědectví.

Stav důkazů🔗

Je třeba rozlišovat dvě úrovně. Lingvistický popis presupozic je dobře rozpracovaný a nesporný: spouštěče, test zachování pod záporem i problém projekce ve složených větách patří do standardního obsahu pragmatiky (Levinson 1983). Rovněž je dobře doloženo, že formulace otázky může posunout odpovědi a vzpomínky dotazovaného (Loftus a Palmer 1974). Specifická tvrzení NLP však jdou dál: že presupozice obcházejí vědomou kritiku, prohlubují trans nebo spolehlivě vedou k přijetí sugesce. Taková tvrzení se v primární literatuře NLP opírají o příklady z praxe a o rozbor přepisů sezení, ne o kontrolované experimenty (Bandler a Grinder 1975b). Přehledy výzkumu NLP se týkají převážně jiných tvrzení oboru, zejména reprezentačních systémů, a nenacházejí podporu ani tam, kde testovatelná tvrzení existují (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Kritický přehled pro oblast koučinku konstatuje obecný nedostatek kvalitních studií technik NLP (Passmore a Rowson 2019). Poctivý závěr tedy zní, že mechanismus, o který se rodina opírá, je reálný a lingvisticky popsaný, ale že síla a spolehlivost účinku, kterou mu NLP připisuje, nebyly ověřeny.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je předpoklad vyslovit. Kdo převede nevyslovené tvrzení na samostatnou větu, například „předpokládáte, že jsem to udělal; to ale nebylo zjištěno“, vrací ho do vrstvy, o které se jedná, a kde ho lze odmítnout nebo ověřit. Druhou obranou je neodpovídat na otázku, jejíž každá odpověď předpoklad potvrzuje, a místo toho zpochybnit její východisko. Třetí obranou je zpomalit: presupozice působí nejsilněji v rychlém sledu, kdy není prostor se vrátit, a prosba o čas nebo o písemnou formu dává příležitost předpoklady rozpoznat. Přípravu předem podporuje výzkum očkování proti přesvědčování, podle něhož seznámení s oslabenou formou argumentu a s jeho vyvrácením zvyšuje odolnost vůči pozdějšímu plnému působení (McGuire 1964). Analogicky platí, že kdo zná nejčastější spouštěče, rozpozná je rychleji. U lidí, na které byly presupozice uplatňovány dlouhodobě v kontrolujícím vztahu, je součástí zotavení i zpětná rekonstrukce: vypsat, co o nich bylo v rozhovorech předpokládáno, a posoudit každé tvrzení samostatně. Tato práce probíhá nejlépe s podporou, ve vztahu, kde má člověk znovu právo na vlastní popis událostí (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Chomsky, N. (1965). Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, MA: MIT Press.
• Erickson, M. H., Rossi, E. L., & Rossi, S. I. (1976). Hypnotic Realities: The Induction of Clinical Hypnosis and Forms of Indirect Suggestion. New York: Irvington.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové presupozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Existenční presupozice – zvláštní případ tohoto hesla
• Presupozice časových vět – zvláštní případ tohoto hesla
• Pořadové číslovky – zvláštní případ tohoto hesla
• Presupozice spojky „nebo“ – zvláštní případ tohoto hesla
• Predikáty uvědomění – zvláštní případ tohoto hesla
• Komentářová příslovce a přídavná jména – zvláštní případ tohoto hesla
• Slovesa změny času a stavu – zvláštní případ tohoto hesla
• Opakovací slova – zvláštní případ tohoto hesla
• Částice „jen“, „i“, „dokonce“ – zvláštní případ tohoto hesla
• Srovnávací presupozice – zvláštní případ tohoto hesla
• Otázky s presupozicí – zvláštní případ tohoto hesla
• Vztažné věty jako presupozice – zvláštní případ tohoto hesla
• Kontrafaktuální podmínky – zvláštní případ tohoto hesla
• Faktivní slovesa – zvláštní případ tohoto hesla
• Implikativní slovesa – zvláštní případ tohoto hesla
• Vytýkací konstrukce – zvláštní případ tohoto hesla
• Presupozice v reklamě – zvláštní případ tohoto hesla
• Presupozice ve výslechu a svědectví – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Presupozice v meta-modelu – příbuzné heslo (Meta-model, Presuppositions (Meta Model))
• Milton-model – příbuzné heslo (Milton-model, Milton Model)
• Presupozice v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Presuppositions (Milton Model))
• Otázky s presupozicí – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Loaded questions)
• Faktivní slovesa – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Factive verbs)
• Presupozice ve výslechu a svědectví – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Presuppositions in questioning and testimony)
• Předrámcování – příbuzné heslo (Reframing a rámce, Pre-framing)
• Předpokládané uzavření – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Assumptive close)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Forenzní rozhovor – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Detekční signatura: Gaslighting vzorec – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Existenční presupozice – další heslo rodiny