Porušení selekčních omezení🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-03.17
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Meta-model
Druh	vzorec
Anglicky	Selectional restriction violation (Meta Model)
Jiné názvy	sémantická anomálie, připsání jednání neživému
Obecnější heslo	Meta-model
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Porušení selekčních omezení je pojem z generativní lingvistiky. Označuje větu, ve které sloveso nebo přídavné jméno spojuje s podmětem či předmětem, jemuž podle běžných významových pravidel nepřísluší: neživé věci se připisuje vůle, abstrakci cit, rostlině úmysl. Věty jako „systém nemá rád výjimky“, „ta firma mě chce zničit“ nebo „pravidla se na vás zlobí“ jsou gramaticky v pořádku, ale porušují omezení, která sloveso klade na to, kdo může být jeho činitelem (Chomsky 1965). V NLP se pojem objevuje ve dvou rolích. V Milton-modelu je doložen jako záměrný prostředek, který posluchače nutí hledat smysl neobvyklé věty a tím ho vtahuje do vlastního výkladu (Bandler a Grinder 1975b). Z hlediska meta-modelu, kterému se věnuje tato stránka, jde o znak v řeči: věta, v níž jedná neživá věc, často vypouští skutečného činitele, a otázka po tom, kdo vlastně jedná, ho může vrátit. Zařazení kategorie do meta-modelu se mezi autory NLP liší; některé výklady ji vedou samostatně, jiné ji zahrnují pod širší skupinu sémantických nesprávností.

Původ a souvislosti🔗

Chomsky v teorii syntaxe rozlišil mezi pravidly, která určují gramatickou stavbu věty, a selekčními pravidly, která určují, jaká slova se mohou spojovat podle svých významových rysů, například podle životnosti nebo konkrétnosti. Věta, která tato pravidla porušuje, není gramaticky nesprávná, ale je významově odchylná (Chomsky 1965). Bandler a Grinder převzali z transformační gramatiky rámec hloubkové a povrchové struktury a předpoklad, že rozdíl mezi nimi lze jazykově zachytit (Bandler a Grinder 1975). V popisu hypnotického jazyka Miltona Ericksona pak uvedli porušení selekčních omezení jako jeden ze vzorců, jimiž hypnotizér vytváří větu, která nemá přímý smysl a vyžaduje vnitřní dotvoření posluchačem (Bandler a Grinder 1975b). Tomuto užití se věnuje stránka o porušení selekčních omezení v Milton-modelu.

Kognitivní lingvistika přinesla k jevu důležitý doplněk. Lakoff a Johnson ukázali, že personifikace, tedy chápání neživých jevů v lidských pojmech, není okrajová ozdoba řeči, ale běžný způsob, jakým lidé rozumějí abstraktním a složitým jevům, a že každá taková personifikace zvýrazňuje určitou stránku jevu a jinou zakrývá (Lakoff a Johnson 1980). Totéž platí o institucích: věta „trh rozhodl“ nebo „úřad si přeje“ dává abstrakci vůli a zároveň určuje, jak o ní lze mluvit a s kým lze vést spor. Blízký vztah má kategorie k nominalizaci, která z děje dělá věc: nominalizovaný děj („rozhodnutí“, „vztah“, „komunikace“) se v dalších větách snadno stává činitelem, který „chce“, „vyžaduje“ nebo „trestá“.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má výrok tři části: činitele, který podle běžných pravidel nemůže jednat nebo cítit, sloveso jednání či prožitku a vypuštěný skutečný činitel, tedy člověk nebo skupina lidí, kteří jednají za neživou entitou. Meta-model sleduje právě tento třetí, chybějící prvek, protože jeho vypuštění mění rozložení odpovědnosti (Bandler a Grinder 1975). Pozorovatel by měl rozlišovat tři podoby. První je ustálená metafora, jejíž obraznost si nikdo neuvědomuje („čas utíká“); ta obvykle nic nezakrývá. Druhá je básnický nebo terapeutický obraz, jehož obraznost je zřejmá a který slouží výrazu nebo porozumění. Třetí je institucionální nebo vztahová personifikace, která připisuje rozhodnutí entitě, jež nemůže být oslovena ani pohnána k odpovědnosti, a tím chrání toho, kdo skutečně rozhodl. Pro defenzivní analýzu je podstatná třetí podoba. Strukturně se v ní spojují dvě kategorie meta-modelu: porušení selekčních omezení a nespecifikovaný referenční index. Výrok „systém vám to nepovolí“ zároveň dává systému vůli a zakrývá, kdo pravidlo stanovil, kdo ho vykládá a kdo by mohl udělit výjimku. Kompendium popisuje příbuzný mechanismus u kategorické transgrese, kde se záměna kategorií používá k narušení schopnosti člověka posoudit, s čím vlastně mluví.

Detekční znaky🔗

Jazykovým znakem je sloveso vůle, emoce nebo úsudku („chce“, „nemá rád“, „zlobí se“, „rozhodl“, „trestá“) spojené s neživým nebo abstraktním podmětem: systémem, pravidly, procesem, vesmírem, energií, skupinou jako celkem. Znakem v interakci je to, že na otázku „kdo přesně o tom rozhodl?“ následuje opakování personifikace („tak to systém prostě má“) nebo odkaz na jinou neosobní instanci. V uzavřených skupinách a spirituálních prostředích se objevuje personifikace kosmických sil, které „posílají zkoušky“ nebo „trestají pochybnost“; pokyny vedoucího se tak prezentují jako vůle něčeho, s čím nelze polemizovat. Hassan popisuje, že manipulativní skupiny odvozují autoritu vedení od nadosobních zdrojů a že tím činí kritiku vedení kritikou samotné pravdy (Hassan 1988).

U člověka, který je takovému jazyku dlouhodobě vystaven, se může objevit pocit, že rozhodnutí o jeho životě dělají neosobní síly, se kterými nelze vyjednávat. V institucionálním kontextu se pak projevuje rezignace na stížnost a odvolání, protože není jasné, komu by měly být adresovány. Tento efekt souvisí s mechanismem, který kompendium popisuje u terminologické mystifikace: jazyk, který se tváří jako popis, ve skutečnosti uzavírá prostor pro otázky. Lifton popsal podobný účinek u nabitého jazyka totalistických prostředí, jehož definitivně znějící fráze ukončují přemýšlení dřív, než se otázka vysloví (Lifton 1961).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je široké. Personifikace patří k přirozeným prostředkům jazyka, literatury i běžné řeči a bez ní by se o mnoha abstraktních jevech mluvilo jen těžko (Lakoff a Johnson 1980). V terapii může klient popisovat svůj stav obrazně („úzkost mě drží pod krkem“), a terapeut takový obraz často nerozbíjí, ale používá ho k porozumění; některé směry pracují s externalizací problému jako s legitimním způsobem, jak oddělit člověka od jeho obtíží. Ani v meta-modelu nejde o to, každou metaforu zpochybňovat. Smysl kategorie je v rozpoznání situací, kdy obraz zakrývá činitele, na kterém záleží.

Manipulativní užití staví neživou entitu mezi toho, kdo rozhoduje, a toho, koho se rozhodnutí týká. V organizacích slouží k odvrácení námitek („to nejsem já, to chce vedení“, „proces to vyžaduje“), v blízkých vztazích k odosobnění kontroly („náš vztah potřebuje, abys…“), v uzavřených skupinách k připsání pokynů nadosobní autoritě. V Milton-modelu se navíc používá záměrně k vytvoření významové nejasnosti, kterou si posluchač vyplní sám, a tím k oslabení kritického posouzení sdělení (Bandler a Grinder 1975b). Tosey a Mathison upozorňují, že tentýž jazykový prostředek může sloužit vyjasnění i zamlžení a že hodnocení závisí na účelu a kontextu (Tosey a Mathison 2009).

Stav důkazů🔗

Lingvistický pojem selekčních omezení je dobře zakotven v teorii syntaxe a sémantiky (Chomsky 1965) a význam personifikace pro lidské myšlení je podrobně popsán v kognitivní lingvistice (Lakoff a Johnson 1980). Empiricky neověřena však zůstávají tvrzení NLP, že porušení selekčních omezení má specifický hypnotický nebo terapeutický účinek, nebo že otázky meta-modelu na tuto kategorii mají vlastní terapeutický přínos. Kritické přehledy výzkumu NLP konstatují, že ověřitelná tvrzení oboru většinou podporu nenašla a že kvalitních studií je málo (Witkowski 2010; Passmore a Rowson 2019). Výzkum hypnózy navíc zdůrazňuje roli očekávání, postojů a motivace účastníka v reakci na sugesci (Kirsch a Lynn 1995), což oslabuje představu, že by rozhodující byla určitá jazyková formule. Pro čtenáře plyne rozlišení: rozpoznat personifikaci, která zakrývá odpovědnost, je užitečná analytická dovednost; tvrzení o zvláštní síle takových vět nemá empirickou oporu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vrátit do věty činitele. Na výrok „systém to nepovolí“ lze odpovědět otázkou, kdo konkrétně o věci rozhodl, podle jakého pravidla a na koho se lze obrátit s odvoláním. V institucionálním prostředí pomáhá žádat písemné odůvodnění s uvedením odpovědné osoby. Druhou obranou je rozlišovat obraz a tvrzení: metafora, která pomáhá popsat prožitek, nepotřebuje zpochybnění, kdežto personifikace, která brání v kladení otázek, ano. Třetí obranou je pozornost k nadosobním autoritám v uzavřených skupinách: pokud se pokyny konkrétního člověka prezentují jako vůle vesmíru, energie nebo osudu, je legitimní ptát se, kdo tento výklad podává a z čeho vychází (Hassan 1988). Při zotavení po odchodu z prostředí, ve kterém byla rozhodnutí připisována neosobním silám, pomáhá postupná obnova vědomí, že za každým rozhodnutím stál člověk, s nímž bylo možné, alespoň v principu, nesouhlasit. To otevírá cestu ke zpracování vztahu k těm, kdo skutečně rozhodovali, místo k abstrakcím, se kterými se vyrovnat nelze (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Chomsky, N. (1965). Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, MA: MIT Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Meta-model – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Meta-model – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Hluboká a povrchová struktura – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Deep and surface structure)
• Nominalizace – příbuzné heslo (Meta-model, Nominalisation)
• Nespecifikovaný referenční index – příbuzné heslo (Meta-model, Unspecified referential index)
• Ztracený performativ – příbuzné heslo (Meta-model, Lost performative)
• Porušení selekčních omezení v Milton-modelu – příbuzné heslo (Milton-model, Selectional restriction violation (Milton Model))

V kompendiu

• EA-5.1.6 Kategorická transgrese – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Meta-model jako výslechový nástroj – předchozí heslo rodiny