Implikativní slovesa🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-06.16
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Jazykové presupozice
Druh	vzorec
Anglicky	Implicative verbs
Jiné názvy	implikativa, slovesa pokusu a opomenutí
Obecnější heslo	Jazykové presupozice
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Implikativní sloveso je sloveso, jehož užití předpokládá nějakou okolnost kolem děje, o kterém se mluví: pokus, obtíž, povinnost, úmysl nebo očekávání. Kdo řekne „podařilo se mu otevřít dveře“, sděluje, že dveře otevřel, a zároveň předpokládá, že se o to pokoušel a že to nebylo samozřejmé. Kdo řekne „zapomněl zamknout“, sděluje, že nezamkl, a předpokládá, že zamknout měl nebo chtěl. Předpoklad přetrvává i pod záporem: „nepodařilo se mu otevřít“ stále předpokládá pokus. Lingvistická pragmatika uvádí implikativní slovesa mezi spouštěči presupozic a jako typické příklady jmenuje slovesa s významem „podařit se“, „zapomenout“, „náhodou něco udělat“ nebo „vyhnout se“ (Levinson 1983). V češtině sem patří i „stihnout“, „opomenout“, „obtěžovat se“, „odvážit se“, „dovolit si“ nebo „nenamáhat se“. Pro kompendium jsou důležitá tím, že dokážou do věty vložit nevyslovené pravidlo, tedy předpoklad, co člověk měl udělat, co se od něj čekalo nebo co mu nepříslušelo.

Původ a souvislosti🔗

Kategorii implikativních sloves vymezil na začátku sedmdesátých let lingvista Lauri Karttunen, který si všiml, že některá slovesa nesou dvojí obsah: tvrzení o tom, zda se děj uskutečnil, a předpoklad o okolnostech, které mu předcházely. Levinson tyto poznatky shrnuje v rámci přehledu spouštěčů presupozic, kde zároveň ukazuje, že presupozice obecně jsou citlivé na kontext a v některých souvislostech je lze zrušit (Levinson 1983). Teorie konverzace vysvětluje, proč posluchač takový předpoklad obvykle přijme: pokud mluvčí volí sloveso „zapomněl“ místo prostého „neudělal“, posluchač předpokládá, že volba má smysl, a doplní si povinnost nebo úmysl, který by ji vysvětlil (Grice 1975).

Neurolingvistické programování převzalo z lingvistiky své doby přehled presupozičních prostředí, mezi nimiž jsou slovesa, která předpokládají předchozí stav nebo očekávání (Bandler a Grinder 1975). V literatuře a výcviku NLP se navíc rozšířila úvaha o slově „zkusit“, podle níž výzva ke zkoušení mlčky předpokládá možnost neúspěchu; té se věnuje heslo Slovo „zkusit“. Příbuzná jsou slovesa popsaná v hesle Slovesa změny času a stavu a modální výrazy, které pravidla vyslovují přímo, popsané v hesle Modální operátor nutnosti.

Struktura vzorce🔗

Výpověď s implikativním slovesem má popředí a pozadí. V popředí je tvrzení o tom, co se stalo nebo nestalo, a to bývá pravdivé: člověk skutečně nezavolal, skutečně přišel pozdě, skutečně něco udělal. V pozadí je předpoklad o normě, ke které se jednání vztahuje: měl zavolat, měl přijít včas, nesměl to udělat bez svolení. Pokud adresát reaguje na popředí, například vysvětlením, proč nezavolal, přijímá tím normu v pozadí; předpoklad implikativního slovesa zůstává zachován i tehdy, když se popředí popírá (Levinson 1983). Implikativní sloveso tak umožňuje zavést pravidlo, o kterém se nikdy nejednalo, a zároveň hodnotit jeho porušení.

Jednotlivá slovesa nesou různé druhy norem. „Zapomenout“ a „opomenout“ předpokládají povinnost nebo úmysl (Levinson 1983). „Dovolit si“ a „odvážit se“ předpokládají hierarchii, v níž jednání podléhá svolení. „Obtěžovat se“ a „namáhat se“ předpokládají, že jednání bylo očekávané a zdráhavě nebo vůbec neprovedené. „Podařit se“ a „stihnout“ předpokládají obtíž, což může být uznáním úsilí, ale také nevysloveným tvrzením, že úspěch byl nepravděpodobný. Opakující se slova jako „zase“ nebo „jako obvykle“, popsaná v hesle Opakovací slova, pak normu proměňují v ustálené pravidlo a jednotlivý případ v doklad charakteru.

Zvláštní postavení má výraz „náhodou“ a slovesa s podobným významem. Věta „náhodou jsem viděl tvoje zprávy“ předpokládá, že mluvčí zprávy vidět nechtěl ani neplánoval, a tím předem odmítá otázku, proč je četl. Ironické užití téhož výrazu působí opačně: „náhodou ses zapomněla zmínit, že tam bude i on“ doslova popisuje nezáměrné opomenutí, ale v kontextu naznačuje úmyslné zamlčení. Teorie konverzace takové místo vykládá jako zjevné porušení požadavku pravdivosti, z něhož posluchač vyvozuje opak doslovného významu (Grice 1975). Výčitka tak zazní, aniž by byla vyslovena, a mluvčí se může v případě námitky odvolat na doslovné znění. Obecně platí, že kdykoli mluvčí volí příznakové sloveso místo neutrálního, tedy „zapomněl“ místo „neudělal“ nebo „dovolil si“ místo „udělal“, nese volba sama informaci, kterou posluchač doplní, a právě v tomto doplnění se skrývá norma, kterou nikdo výslovně nestanovil.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je implikativní sloveso, jehož předpokládaná norma nebyla nikdy dohodnuta: „zase jsi zapomněl napsat, kde jsi“ ve vztahu, v němž povinnost hlásit pohyb nikdy nebyla předmětem jednání. Druhým znakem je sloveso hierarchie, „dovolil sis“, „troufla sis“, mezi lidmi, kteří jsou si formálně rovni. Třetím znakem je „podařilo se“ nebo „stihl jsi“ ve spojení s údivem, které předpokládá, že od adresáta se úspěch nečekal; opakovaně uplatňované na tutéž osobu vytváří obraz nekompetence, který kompendium popisuje u zesilování syndromu podvodníka. Čtvrtým znakem je hromadění takových sloves v hovoru o každodenních drobnostech, kdy každé z nich předpokládá další pravidlo. Stark popsala v rámci koncepce donucující kontroly, že kontrolující partner reguluje drobné úkony každodenního života a že síla kontroly spočívá v nahromadění takových pravidel, ne v jediném incidentu (Stark 2007). Implikativní slovesa jsou jedním z jazykových prostředků, jimiž se tato pravidla zavádějí bez výslovného příkazu.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Implikativní slovesa jsou v běžné řeči nezbytná a většinou neškodná. „Podařilo se nám opravit chybu včas“ předpokládá úsilí, které skutečně proběhlo; „zapomněl jsem ti poslat podklady“ přiznává vlastní povinnost, kterou mluvčí uznává. V těchto případech norma v pozadí je sdílená a mluvčí ji často vztahuje na sebe. V terapii může uznání obtíže („podařilo se vám to i přes únavu“) posílit klientovo vnímání vlastního úsilí, pokud odpovídá tomu, co klient sám prožil. Podle teorie konverzace je takové užití kooperativní, protože předpoklad odpovídá společnému pozadí rozhovoru (Grice 1975).

Manipulativní užití vztahuje implikativní slovesa jednostranně na adresáta a do pozadí ukládá normy, o kterých se nejednalo a se kterými by adresát nesouhlasil. Typickým prostředím jsou kontrolující vztahy, v nichž se tímto způsobem rozšiřuje okruh povinností a zákazů, a pracovní prostředí s nerovnou mocí, kde se „zapomněl jste“ používá i tam, kde úkol nikdy zadán nebyl. Herman popisuje, že dlouhodobá kontrola postupně ovládá i drobnosti každodenního života a narušuje u oběti vědomí vlastní autonomie (Herman 1992). Jazyk, který normy pouze předpokládá, je pro takovou kontrolu výhodný, protože se proti němu obtížně protestuje: nikdo nic nenařídil.

Stav důkazů🔗

Lingvistický popis implikativních sloves je zavedený a v podrobnostech, například v tom, jak pevné jsou jednotlivé předpoklady a kdy je kontext ruší, stále diskutovaný (Levinson 1983). Psychologický účinek implikativních sloves v přirozeném rozhovoru samostatně experimentálně zkoumán příliš nebyl; jejich význam pro kontrolující vztahy vychází spíše z klinických a sociologických popisů těchto vztahů než z laboratorních studií (Stark 2007). Tvrzení NLP o účinku presupozic obecně se opírají o ukázky a rozbory přepisů, ne o kontrolovaný výzkum (Bandler a Grinder 1975b). Hodnocení Národní rady pro výzkum USA z konce osmdesátých let nenašlo pro tvrzení NLP o ovlivňování výkonu a přesvědčování dostatečnou empirickou oporu (Druckman a Swets 1988) a pozdější přehledy dospěly k podobnému závěru (Witkowski 2010; Passmore a Rowson 2019). Je proto namístě brát implikativní slovesa jako dobře popsaný jazykový jev a nepřisuzovat jim změřenou sílu účinku, kterou zatím nikdo nezměřil.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vyslovit normu v pozadí a zeptat se na její původ: „říkáš, že jsem zapomněl; to předpokládá, že jsem měl povinnost ti psát. Kdy jsme se na tom dohodli?“ Tím se pravidlo přesouvá z pozadí do popředí, kde je lze přijmout, odmítnout nebo vyjednat. Druhou obranou je oddělit fakt od normy a přiznat jen fakt: „nenapsal jsem“ je jiné tvrzení než „zapomněl jsem napsat“. Třetí obranou je sledovat kumulaci a vést si přehled o tom, kolik nevyslovených pravidel vztah obsahuje; rámec donucující kontroly zdůrazňuje, že rozhodující je právě souhrn, ne jednotlivý výrok (Stark 2007). Při zotavení pomáhá vypsat povinnosti a zákazy, které byly během vztahu předpokládány, a u každé si položit otázku, zda s ní člověk někdy souhlasil. Takové vědomé znovuprojednání pravidel je součástí obnovy autonomie, kterou klinická literatura řadí mezi hlavní úkoly zotavení po dlouhodobé kontrole (Herman 1992). Kontext rámce donucující kontroly podrobněji popisuje stránka Starkův rámec coercive control.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Grice, H. P. (1975). Logic and conversation. In P. Cole & J. L. Morgan (Eds.), Syntax and Semantics 3: Speech Acts (pp. 41–58). New York: Academic Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Levinson, S. C. (1983). Pragmatics. Cambridge: Cambridge University Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Jazykové presupozice – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Jazykové presupozice – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Modální operátor nutnosti – příbuzné heslo (Meta-model, Modal operator of necessity)
• Slovesa změny času a stavu – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Change-of-time verbs and adverbs)
• Faktivní slovesa – příbuzné heslo (Jazykové presupozice, Factive verbs)
• Slovo „zkusit“ – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Try)

V kompendiu

• EA-8.2.5 Starkův rámec coercive control – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.2 Zesilování syndromu podvodníka – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Faktivní slovesa – předchozí heslo rodiny
• Vytýkací konstrukce – další heslo rodiny