Auditivně digitální systém🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.06
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Auditory digital system
Jiné názvy	Ad, auditivně digitální, vnitřní řeč
Obecnější heslo	Reprezentační systémy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Auditivně digitální systém je v modelu NLP označení pro zpracování zkušenosti ve slovech: vnitřní řeč, komentování, pojmenovávání, uvažování v pojmech a logické vyvozování. Model ho značí zkratkou Ad a odlišuje ho od auditivně tonálního zpracování, které se týká zvuku jako takového, tedy výšky, rytmu a barvy (Dilts a kol. 1980). Označení „digitální“ odpovídá rozlišení, které do teorie komunikace zavedli Watzlawick a spolupracovníci: digitální komunikace pracuje s libovolnými znaky, jako jsou slova, kdežto analogová komunikace s podobností, jako je tón hlasu nebo gesto (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). Auditivně digitální systém má v modelu zvláštní postavení. Na rozdíl od zraku, sluchu, cítění, čichu a chuti nejde o smyslový kanál, ale o jazykové zpracování zkušenosti získané jinými kanály, a některé popisy ho proto chápou jako systém „o systémech“. Pro kompendium je pojem důležitý tím, že pojmenovává kritické a analytické myšlení, a v nesprávných rukou se tak může stát nálepkou, pod kterou se toto myšlení vydává za překážku.

Původ a souvislosti🔗

V raných textech NLP stál sluchový systém jako jeden celek. S rozvojem notace strategií se ukázalo, že je třeba odlišit vnitřní slovní komentář od vnitřních zvuků a hlasů, a svazek Diltse a spolupracovníků tento rozdíl používá v systematickém popisu sekvencí, ve kterých lidé rozhodují, učí se nebo se motivují (Dilts a kol. 1980). Oddělení slovního a tonálního zpracování navazovalo na teorii komunikace palo-altské školy, ze které NLP čerpalo i jiné pojmy (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967; Bateson 1972). Vnitřní řeč je přitom tématem, které má v psychologii samostatnou a mnohem starší tradici. Kognitivní terapie staví na pozorování, že lidé si v duchu automaticky komentují situace a že tyto automatické myšlenky ovlivňují jejich náladu a jednání (Beck 1976). Racionálně emoční terapie podobně zdůrazňovala roli vnitřních vět, které si člověk opakuje, a jejich iracionálních předpokladů (Ellis 1962). NLP tento proud nepřevzalo výslovně, ale jeho auditivně digitální systém pokrývá stejnou oblast z jiného úhlu: nezajímá ho obsah vnitřních vět, ale jejich forma a místo v sekvenci kroků.

Struktura vzorce🔗

Model popisuje auditivně digitální systém několika rysy. Jde o zpracování ve slovech, symbolech a pojmech, nikoli v obrazech nebo pocitech. Projevuje se vnitřním dialogem, tedy tím, že člověk k sobě v duchu mluví, hodnotí, plánuje nebo se kritizuje; tato oblast má v katalogu vlastní stránku jako vnitřní dialog. Za jazykové znaky se považují predikáty, které nejsou smyslové: „rozumím“, „dává to smysl“, „logicky vzato“, „uvažuji“, „vím“. Model k nim přiřazuje i oční přístupový signál, pohled dolů na jednu stranu, který spojuje s vnitřní řečí (Bandler a Grinder 1979). V populárních příručkách se auditivně digitální člověk popisuje jako ten, kdo potřebuje fakta, postupy a zdůvodnění a kdo „přemýšlí příliš“. Strukturálně je důležité, že model tu pojmenovává reflexi, tedy schopnost uvažovat o vlastní zkušenosti. Kdo s tímto pojmem pracuje, rozhoduje zároveň o tom, zda je reflexe zdrojem nebo překážkou. V terapii vnitřního kritika se zkoumá, kdy vnitřní řeč člověku škodí; ve vlivovém prostředí se může tvrdit, že škodí vždy, když vede k pochybnostem.

Vztah k technikám kompendia🔗

Auditivně digitální systém je v katalogu místem, kde se model NLP nejvíce dotýká tématu celé knihy, totiž epistemické autonomie. Vnitřní řeč je nástroj, kterým člověk ověřuje, srovnává, pochybuje a vyvozuje; kdo ji ovládne nebo zdiskredituje, ovládá jeho poznávání. Kompendium popisuje řadu technik, které tuto funkci napadají jinými cestami: zahlcením odborně znějícími pojmy, iluzí složitosti, která má odradit od samostatného posouzení, nebo nálepkami, které z pochybnosti dělají známku nevyspělosti (Hassan 1988). Slovník NLP se do těchto technik vkládá snadno, protože nabízí technické pojmenování pro to, co by jinak znělo jako prostá výzva k poslušnosti. Rozpoznání proto začíná u otázky, co přesně má být „vypnuto“ a komu to prospěje. Souvislost s terminologickou mystifikací je přímá: odborně znějící slovo nahrazuje argument a zároveň umlčuje toho, kdo by se na argument zeptal (Lifton 1961).

Detekční znaky🔗

Vlivové užití pojmu má několik rozpoznatelných podob. Mluvčí označuje otázky, námitky nebo potřebu podkladů za projev „auditivně digitálního filtru“, „analytické hlavy“ nebo „levé hemisféry“, který brání skutečnému porozumění. Vyzývá k tomu, aby člověk „vypnul hlavu“, „přestal analyzovat“ a „začal prožívat“, a spojuje tuto výzvu s okamžikem, kdy má něco přijmout nebo podepsat. Kritické myšlení se popisuje jako fáze, kterou je třeba překonat, a ti, kdo se ptají, jako ti, kdo „ještě nejsou připraveni“. Lifton popsal v totalistických prostředích jazyk plný zkratek, které ukončují myšlení: krátké, zapamatovatelné fráze, jež uzavřou každou složitou otázku a znemožní další uvažování (Lifton 1961). Hassan popisuje v kultovních skupinách techniky zastavování myšlenek, při kterých se pochybnost přeruší opakovanou frází, modlitbou nebo zpěvem (Hassan 1988). Pojmenování kritické vnitřní řeči jako vadného „filtru“ je moderní, technicky znějící varianta téhož mechanismu: slovník, který se tváří jako popis mysli, slouží k umlčení její nejcennější funkce.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní práce s vnitřní řečí je jednou z nejlépe ověřených oblastí psychoterapie. Kognitivně behaviorální terapie učí klienty všímat si automatických myšlenek, zapisovat je a zkoumat, zda odpovídají skutečnosti, a tento postup má rozsáhlou empirickou oporu (Beck 1976). Podstatné je, že úsudek o tom, které myšlenky jsou neužitečné, zůstává na klientovi a opírá se o ověřování, nikoli o autoritu terapeuta. Také v běžném životě je užitečné rozpoznat, kdy se člověk „zacyklí“ v opakujícím se vnitřním komentáři, a dát si odstup. Manipulativní užití se liší tím, že nerozlišuje mezi neužitečnou ruminací a oprávněnou pochybností. Všechna vnitřní řeč, která vede k nesouhlasu, se označí za „filtr“, a její umlčení se vydává za osobní růst. Takové užití se může objevit na intenzivních seminářích osobního rozvoje, v obchodních školeních i v uzavřených skupinách, kde je pochybnost ohrožením. Rozlišovací otázka zní: pomáhá práce s vnitřní řečí člověku lépe ověřovat svůj úsudek, nebo ho učí přestat ověřovat?

Stav důkazů🔗

Vnitřní řeč a její vliv na prožívání jsou dobře zkoumané v obecné a klinické psychologii; kognitivní přístupy k ní mají solidní empirické zázemí, které však nevychází z NLP (Beck 1976; Ellis 1962). Specifická tvrzení NLP o auditivně digitálním systému, tedy že ho lze spolehlivě rozpoznat z predikátů nebo z pohledu dolů a že lidé s jeho převahou tvoří zvláštní typ, nebyla v kontrolovaném výzkumu potvrzena; přehledy z osmdesátých let nenašly pro tvrzení o reprezentačních systémech konzistentní podporu (Sharpley 1987). Pozdější souhrny konstatují, že klíčová tvrzení NLP zůstávají empiricky nepodložená (Witkowski 2010) a že kvalitní studie, které by podpořily užití technik NLP v koučinku, chybějí (Passmore a Rowson 2019). Populární spojení „analytického myšlení“ s levou hemisférou je zjednodušení, které neodpovídá současnému poznání o spolupráci obou hemisfér. Pro čtenáře z toho plyne, že pojem pojmenovává reálnou oblast, ale jeho specifické diagnostické a typologické nároky nejsou doloženy.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je hájit hodnotu vlastních otázek. Pokud někdo označí potřebu podkladů, zdůvodnění nebo času na rozmyšlenou za „filtr“, je to důvod ke zvýšené opatrnosti, nikoli k jejich opuštění. Legitimní nabídka snese otázky a rozmyšlení; nabídka, která je odmítá, se tím sama vyřazuje. Druhou obranou je rozlišit ruminaci od pochybnosti: opakující se vnitřní komentář, který člověka trápí a nic nového nepřináší, je jiná věc než konkrétní otázka, na kterou dosud nikdo neodpověděl. Třetí obranou je vnější ověření: popsat svou pochybnost někomu mimo skupinu nebo situaci a sledovat, zda ji považuje za rozumnou. Kompendium popisuje obnovu této schopnosti v textu o metakognitivní rehabilitaci. Lidé, kteří prošli prostředím, kde byla kritická vnitřní řeč soustavně umlčována, popisují po odchodu potíže s vlastním úsudkem a strach z pochybností; zotavení zahrnuje postupné obnovení důvěry ve vlastní uvažování, často s podporou terapie, která pracuje s obsahem myšlenek, nikoli s jejich vypínáním (Hassan 1988). Přehled ověřených přístupů nabízí stránka o terapeutických přístupech.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Reprezentační systémy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Auditivní reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Auditory representational system)
• Preferovaný reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Preferred representational system)
• Vnitřní dialog – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Internal dialogue)
• Meta-model – příbuzné heslo (Meta-model, Meta Model)
• Změna vnitřního hlasu – příbuzné heslo (Submodality, Changing the inner voice)
• Počítač – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Computer (super-reasonable))

V kompendiu

• EA-6.3.3 Metakognitivní rehabilitace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Čichový a chuťový systém – předchozí heslo rodiny
• Vedoucí systém – další heslo rodiny