Zkušenost je kódována smysly🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.17
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	Experience is coded in the senses
Jiné názvy	smyslové kódování zkušenosti
Obecnější heslo	Zkušenost má strukturu
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad „zkušenost je kódována smysly“ tvrdí, že lidé vnímají, pamatují si a myslí v podobě vnitřních smyslových reprezentací: obrazů, zvuků, tělesných pocitů, a v menší míře chutí a vůní. Myšlení podle něj není abstraktní proces oddělený od smyslů, ale vnitřní vidění, slyšení a cítění. Neurolingvistické programování na předpokladu vystavělo pojem reprezentačních systémů a k němu tři navazující tvrzení. Lidé mají sklon upřednostňovat jeden systém. Upřednostňovaný systém se pozná ze slov, která volí, a z pohybů očí. Sladění s upřednostňovaným systémem druhého zlepšuje porozumění a důvěru (Bandler a Grinder 1979). Je třeba rozlišovat mezi samotným předpokladem a těmito tvrzeními. Předpoklad, že v myšlení hrají roli smyslové představy, je v psychologii rozumný. Navazující tvrzení o preferovaném systému, jeho zjistitelnosti a o účincích sladění byla empiricky testována a neobstála. Pro kompendium je předpoklad důležitý, protože na jeho nepotvrzených odvozeninách stojí řada praktik, v nichž si někdo přisvojuje schopnost číst cizí myšlení nebo pravdivost z očí a slov.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení reprezentačních systémů se v NLP objevuje již v raných textech, v nichž Grinder a Bandler rozebírali, jak se nesoulad mezi kanály komunikace, tedy mezi slovy, hlasem a tělem, projevuje v terapii (Grinder a Bandler 1976). V seminářích z konce sedmdesátých let pak systém rozpracovali do podoby, která se rozšířila v populární literatuře: smyslové predikáty jako ukazatel systému, oční přístupové signály jako ukazatel toho, zda si člověk vybavuje, nebo konstruuje obraz či zvuk, a sladění predikátů jako způsob budování raportu (Bandler a Grinder 1979). Dilts a spolupracovníci zasadili reprezentační systémy do modelu strategií, podle něhož je každé myšlenkové jednání posloupností smyslových kroků (Dilts a kol. 1980). Bandler v následujících letech přesunul pozornost ke kvalitám jednotlivých reprezentací, takzvaným submodalitám (Bandler 1985). Myšlenka, že myšlení je zakotveno ve smyslové a tělesné zkušenosti, má i nezávislé filozofické a lingvistické kořeny. Lakoff a Johnson ukázali, že běžný jazyk je prostoupen metaforami odvozenými z tělesné zkušenosti, jako když „vidíme“ souvislosti nebo „uchopujeme“ problém (Lakoff a Johnson 1980). Fenomenologickou linii této myšlenky kompendium rozvádí na stránce o vtělenosti u Merleau-Pontyho.

Struktura vzorce🔗

Předpoklad má strukturu dvou vrstev. Spodní vrstva je teze o povaze myšlení: vnitřní reprezentace mají smyslový charakter. Horní vrstva je soustava ukazatelů, podle kterých lze z vnějšího chování vyvozovat, která reprezentace právě probíhá. NLP pro horní vrstvu uvádí především slova a oči. Člověk, který říká „vidím to jasně“, má podle tohoto čtení přednostně vizuální systém; člověk, který se při vzpomínání podívá určitým směrem, si podle něj vybavuje obraz, kdežto pohled jiným směrem prozrazuje konstrukci (Bandler a Grinder 1979). Na ukazatelích pak stojí praktické postupy: přizpůsobení vlastních slov systému druhého a vyvozování o tom, zda druhý vzpomíná, nebo vymýšlí.

Analyticky je slabým místem přechod mezi vrstvami. I kdyby myšlení mělo smyslový charakter, neplyne z toho, že slova nebo pohled spolehlivě ukazují, který smyslový kanál je právě činný. Smyslové metafory jsou v jazyce z velké části konvenční a lidé je užívají bez ohledu na to, jak vnitřně myslí (Lakoff a Johnson 1980). Pohyby očí mají řadu příčin, od soustředění po vyhýbání se pohledu druhého. Když se na takto nejistém přechodu postaví praktika s vysokými sázkami, například posuzování pravdivosti výpovědi, vzniká riziko vážného omylu. Katalog se jednotlivým ukazatelům věnuje na stránkách preferovaný reprezentační systém a oční přístupové signály.

Detekční znaky🔗

Vlivové užití předpokladu se v rozhovoru projevuje dvěma způsoby. První je nápadné přizpůsobování slovníku: mluvčí po několika větách začne opakovat smyslová slova druhého, často spolu se zrcadlením postoje a tempa, a vytváří tak dojem neobvyklé blízkosti. Samo o sobě takové přizpůsobení nemusí být manipulativní, lidé se přirozeně a nevědomě sbližují ve způsobu řeči i pohybech (Chartrand a Bargh 1999). Varovným znakem je spojení s tlakem na rozhodnutí v krátkém čase nebo se situací, v níž mluvčí sleduje vlastní zisk. Druhý způsob je nárok na čtení myšlení. Mluvčí tvrdí, že z pohledu nebo slov pozná, jak druhý myslí, co skrývá nebo zda lže, a toto „zjištění“ používá jako argument. Objevuje se při náboru, při vyjednávání, ve vztazích i v neformálních výsleších. Typickým znakem je, že se nárok podává s jistotou a bez možnosti ověření, a že druhý je postaven do pozice, kdy musí vyvracet výklad vlastních očí. Vrij upozorňuje, že laici i profesionálové nadhodnocují výpovědní hodnotu neverbálních znaků při posuzování lži (Vrij 2008).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pracuje se spodní vrstvou předpokladu a ponechává stranou nepodložené ukazatele. V psychoterapii se běžně pracuje s představami, například v expozičních postupech, v práci se vzpomínkami nebo v nácviku zvládání, a smyslově konkrétní popis pomáhá klientovi i terapeutovi lépe porozumět prožitku. Kognitivní terapie zkoumá vedle automatických myšlenek i obrazy, které se s nimi spojují (Beck 1976). Ve výuce může pestrost smyslových příkladů usnadnit pochopení látky. V těchto případech se smyslová povaha zkušenosti nepoužívá k tomu, aby se o druhém něco zjistilo bez jeho vědomí, ale ke společnému popisu toho, co člověk sám sděluje.

Manipulativní užití staví na horní vrstvě a mění ji v nástroj autority. Kdo tvrdí, že z očí pozná lež, ačkoli kontrolované studie tuto schopnost nepotvrdily (Wiseman a kol. 2012), získává zdánlivý přístup k pravdě, kterou druhý nemůže zpochybnit. Kdo systematicky zrcadlí smyslový slovník druhého, aby obešel jeho úsudek, používá předpoklad k vytváření důvěry, která neodpovídá skutečnému vztahu. Riziko je nejvyšší tam, kde jsou vysoké sázky: při posuzování výpovědí, v pracovních pohovorech, při vyšetřování nebo v partnerských sporech o to, „co se doopravdy stalo“.

Stav důkazů🔗

Spodní vrstva předpokladu má v obecné psychologii oporu: výzkum mentálních představ ukazuje, že představování si obrazů nebo zvuků sdílí některé rysy s jejich vnímáním, a kognitivní lingvistika doložila zakotvení pojmů v tělesné zkušenosti (Lakoff a Johnson 1980). Horní vrstva neobstála. Sharpley v přehledu výzkumu shody predikátů a preferovaného reprezentačního systému konstatoval, že studie nepodporují ani existenci stabilního preferovaného systému zjistitelného z řeči či očí, ani příznivý účinek sladění predikátů na vztah (Sharpley 1984). V navazujícím přehledu dospěl k závěru, že data jsou převážně nepodpůrná (Sharpley 1987). Wiseman a spolupracovníci v sérii experimentů testovali tvrzení, že směr pohledu prozrazuje lež, a nenašli pro ně žádnou podporu (Wiseman a kol. 2012). Witkowski po přehledu výzkumné databáze NLP dospěl k závěru, že naprostá většina empirických studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010). Pro praxi z toho plyne, že vyvozování myšlenkového stylu nebo pravdivosti z očí a slov nemá vědeckou oporu.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je odmítnout oční pohyby a volbu slov jako důkaz čehokoli o vlastním myšlení nebo pravdivosti. Pokud mluvčí tvrdí, že z pohledu pozná lež, je legitimní upozornit, že tato schopnost byla experimentálně testována a nepotvrdila se, a požádat o posouzení podle ověřitelných skutečností (Wiseman a kol. 2012). V profesním prostředí, například při pohovorech nebo vyšetřování, je namístě trvat na postupech, které mají empirickou oporu, a na tom, aby se do záznamů nedostávaly závěry založené na „čtení očí“. Výzkum detekce lži ukazuje, že spolehlivější než neverbální znaky je obsah výpovědi a jeho ověřování (Vrij 2008).

Pro rozpoznání falešné blízkosti pomáhá všímat si, zda pocit porozumění odpovídá tomu, co o druhém skutečně vím, a zda se dostavuje v situaci, kdy po mně druhý něco chce. Rychle vzniklá důvěra není sama o sobě podezřelá, ale je dobrým důvodem odložit důležité rozhodnutí. U lidí, kterým byla opakovaně „čtena“ myšlenka nebo lež z očí, bývá součástí zotavení obnova přesvědčení, že vlastní tělo a pohled nejsou svědky proti nim. Herman zdůrazňuje, že návrat pocitu kontroly nad vlastním tělem a projevem patří k základům obnovy po dlouhodobé kontrole (Herman 1992).

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Grinder, J., & Bandler, R. (1976). The Structure of Magic II: A Book about Communication and Change. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Vrij, A. (2008). Detecting Lies and Deceit: Pitfalls and Opportunities (2. vyd.). Chichester: Wiley.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Zkušenost má strukturu – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Reprezentační systémy – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Representational systems)
• Preferovaný reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Preferred representational system)
• Predikáty – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Predicates)
• Oční přístupové signály – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Eye accessing cues)
• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Časové kódování zkušenosti – příbuzné heslo (Časová osa, Temporal coding of experience)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.1.10 Merleau-Ponty: vtělenost – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Zkušenost má strukturu – předchozí heslo rodiny
• Komunikace probíhá vědomě i nevědomě – další heslo rodiny