Vizuální submodality🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.02
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	pojem
Anglicky	Visual submodalities
Jiné názvy	kvality zrakové představy
Obecnější heslo	Submodality
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Vizuální submodality jsou v neurolingvistickém programování vlastnosti, kterými se vyznačuje zraková představa: velikost, jas, barevnost nebo černobílost, ostrost, vzdálenost, umístění v zorném poli, přítomnost rámečku, pohyb či nehybnost a to, zda člověk vidí scénu vlastníma očima, nebo sám sebe v ní jako pozorovatel. Jde o nejpodrobněji rozpracovanou skupinu submodalit, protože obor od počátku pracoval se zrakovými představami nejčastěji (Bandler 1985). Pojem navazuje na vizuální reprezentační systém: zatímco ten říká, že člověk zážitek reprezentuje obrazem, vizuální submodality popisují, jaký ten obraz je. Výkladová teze NLP zní, že citová intenzita a subjektivní význam představy závisejí do velké míry na těchto kvalitách, například že velký, jasný a blízký obraz vyvolává silnější reakci než malý, tmavý a vzdálený. Pro kompendium je pojem především slovníkem, který umožňuje rozpoznat, kdy se v rozhovoru pracuje s představami, a odlišit popis prožitku od pokusu jej přeladit.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišování vlastností zrakových představ je v NLP spojeno s modelem reprezentačních systémů, který Bandler a Grinder rozvíjeli koncem sedmdesátých let, a s myšlenkou, že lidé se liší tím, jakým smyslovým jazykem o zkušenosti mluví (Bandler a Grinder 1979). Rané systematizace přidaly představu, že uvnitř modality lze rozlišit jemnější kvality (Dilts a kol. 1980). Ústřední roli získaly zrakové kvality v Bandlerově knize z poloviny osmdesátých let, kde podrobné úvahy o jasu, velikosti a vzdálenosti obrazu tvoří základ technik změny (Bandler 1985). Andreasovi pak zrakové submodality spojili s řadou dalších témat, od přesvědčení po vnímání času (Andreas a Andreas 1987). Zvláštní postavení mezi zrakovými rozlišeními má dvojice asociovaného a disociovaného pohledu, tedy prožívání scény zevnitř, nebo jejího sledování zvenčí. NLP ji pokládá za jednu z nejvlivnějších kvalit vůbec a staví na ní techniky práce s traumatickými vzpomínkami; v katalogu ji popisují samostatná hesla asociace a disociace. Je třeba dodat, že psychologie mentálních představ zkoumá živost, perspektivu a emoční náboj představ samostatně, s vlastní terminologií a metodami, a na NLP se při tom neodvolává.

Struktura vzorce🔗

Pojem má popisnou a výkladovou vrstvu. Popisná vrstva je katalog rozlišení, který se obvykle uvádí jako dvojice protikladů: velký a malý, blízký a vzdálený, jasný a tmavý, barevný a černobílý, ostrý a rozmazaný, pohyblivý a statický, orámovaný a panoramatický, zevnitř a zvenčí. Některé kvality jsou spojité, jiné binární; NLP tento rozdíl zdůrazňuje, protože u binárních kvalit se podle něj změna prožitku projevuje skokem (Andreas a Andreas 1987). Výkladová vrstva přiřazuje kvalitám význam. Podle ní je to, co je pro člověka důležité, naléhavé nebo skutečné, obvykle reprezentováno větší, jasnější a bližší představou, kdežto minulé, nepodstatné nebo vyřízené se vzdaluje a bledne (Bandler 1985).

Výkladová vrstva připomíná běžný jazyk. Čeština i angličtina mluví o „velkých“ věcech, o „jasných“ důkazech, o vzpomínkách, které „vyblednou“, a o problémech, které jsou „na obzoru“. Kognitivní lingvistika ukázala, že takové prostorové a smyslové metafory pojmy skutečně strukturují a že zvýrazňují jen některé stránky zkušenosti (Lakoff a Johnson 1980). Shoda s běžným jazykem dává výkladu intuitivní přesvědčivost. Pozorovatel by ale měl rozlišovat mezi tím, že lidé o důležitosti mluví jazykem velikosti a blízkosti, a tvrzením, že velikost a blízkost představy důležitost způsobují. To první je dobře doložená vlastnost jazyka; to druhé je hypotéza o mechanismu, kterou NLP nedoložilo.

Detekční znaky🔗

Práce s vizuálními submodalitami se v rozhovoru pozná podle otázek a návrhů, které se týkají podoby představy, nikoli jejího obsahu. Mluvčí se ptá, jak velký obraz je, jak daleko, zda je barevný, zda má rámeček a zda se v něm člověk vidí. Následují slovesa manipulace s obrazem: zmenšit, oddálit, ztmavit, rozmazat, posunout do rohu, nebo naopak zvětšit, přiblížit a rozjasnit. V reklamě a v médiích se tytéž kvality uplatňují přímo, bez rozhovoru: produkt je velký, jasný a blízko, konkurence nebo varování malé a v pozadí; katalog tomu věnuje samostatné heslo o submodalitách v reklamě. Varovné znaky v osobním kontaktu jsou tři. Prvním je, že kvalita představy se vydává za doklad pravdivosti obsahu, například že jasná a velká vize vůdce je pravdivější než malá rozmazaná pochybnost člena. Druhým je, že změna podoby představy má oslabit cit, který je pro mluvčího nepohodlný. Třetím je, že mluvčí rozhoduje o tom, jak má představa „správně“ vypadat. Tyto znaky se objevují v prostředích, která kompendium popisuje jako uzavřené systémy s regulací prožívání (Lifton 1961).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je především výkladové a popisné. Klient, který sám říká, že na nehodu myslí „jakoby zdálky a bez barev“, podává informaci, se kterou může terapeut pracovat, a slovník vizuálních kvalit pomáhá tomuto popisu porozumět. Odborník musí zároveň vědět, že oddálený a odbarvený prožitek může být i znakem disociace, která si zaslouží klinické posouzení, a ne další „úpravu obrazu“. Práce s představami má své místo i v ověřených terapiích. Systematická desenzibilizace pracuje s postupným vybavováním představ v uvolněném stavu (Wolpe 1958) a kognitivní terapie se zabývá obrazovými podobami automatických myšlenek (Beck 1976). V obou případech je rámec teoreticky zdůvodněn, cíl dohodnut a výsledky kontrolovány.

Manipulativní užití využívá intuitivní přesvědčivost výkladové vrstvy. Pokud se člověku řekne, že jeho pochybnost je „jen malý rozmazaný obrázek“, nabízí se mu technický popis, který pochybnost zbavuje obsahu: místo důvodů se mluví o velikosti a ostrosti. Stejně lze zveličit hrozbu nebo touhu tím, že se o nich mluví jako o velkých, blízkých a jasných. Psychologie úsudku ukázala, že to, co se vybavuje snadno a živě, lidé pokládají za častější a pravděpodobnější (Tversky a Kahneman 1974). Živost představy tak skutečně ovlivňuje úsudek, avšak jako zdroj chyby, nikoli jako cesta k pravdě. Kdo vědomě zesiluje živost jedné představy a tlumí jinou, nezlepšuje úsudek druhého, ale zkresluje ho.

Stav důkazů🔗

Empirická opora tvrzení o vizuálních submodalitách je slabá. Kontrolovaných studií, které by ověřovaly specificky, že změna velikosti, jasu nebo vzdálenosti představy spolehlivě mění citovou reakci podle předpovědí NLP, je málo a v přehledech výzkumu NLP nehrají významnou roli. Witkowski při rozboru databáze výzkumů NLP dospěl k závěru, že většina empirických prací tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010). Starší hodnocení došlo k podobnému závěru u základních předpokladů o reprezentačních systémech (Heap 1988), a kritický přehled pro oblast koučinku konstatuje nedostatek kvalitních studií obecně (Passmore a Rowson 2019). Je poctivé dodat, že nezávislý výzkum mentálních představ obecně podporuje souvislost mezi živostí či perspektivou představy a její citovou intenzitou. Tato shoda však neznamená, že by se potvrdil konkrétní katalog NLP, jeho předpovědi o kritických kvalitách nebo rychlost a trvalost změn, které obor slibuje. Rozdíl mezi obecnou souvislostí a konkrétní technikou je přesně tím místem, kde se tvrzení NLP od doloženého poznání vzdalují (Tosey a Mathison 2009).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit podobu představy od její pravdivosti. Jasnost, velikost a blízkost obrazu nic nevypovídají o tom, zda je to, co obraz zachycuje, skutečné nebo správné; pochybnost i vize se posuzují podle důvodů a dokladů. Kdo slyší, že jeho námitka je „malá“ a „rozmazaná“, může se vrátit k obsahu a zeptat se, jaké doklady mluví pro opak. Druhou obranou je všímat si, kdo navrhuje, jak má představa vypadat. Je-li to druhá strana a týká-li se změna citu, který jí překáží, je namístě ostražitost. Třetí obranou proti mediální podobě vzorce je zpomalit: živý obraz produktu nebo hrozby je signálem, že se pracuje se zrakovou naléhavostí, a ne důvodem k okamžitému rozhodnutí. Kapitola o kognitivních vědách v kompendiu vysvětluje, proč rychlé zpracování podléhá takovým vlivům snáze než pomalé uvažování (Kahneman 2011).

U lidí, jejichž vnitřní představy byly v nátlakovém prostředí soustavně „upravovány“, se zotavení opírá o návrat k vlastním slovům a k vlastnímu tempu. Klinik by měl rozlišovat mezi spontánní změnou podoby vzpomínky, která provází zpracování, a změnou vnucenou zvenčí, a u oddálených, odbarvených prožitků myslet na disociaci. Herman zdůrazňuje, že obnova kontinuity paměti a důvěry ve vlastní vnímání probíhá v bezpečném vztahu a ne rychlými zásahy (Herman 1992). Odborník, který slovník vizuálních submodalit používá, by měl klientovi říci, že jde o užitečný jazyk pro popis prožitku, nikoli o doložený mechanismus.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Submodality – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vizuální reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Visual representational system)
• Asociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Association)
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Elicitace submodalit – příbuzné heslo (Submodality, Eliciting submodalities)
• Filmová technika – příbuzné heslo (Submodality, Movie theatre technique)
• Prostorové umístění představ – příbuzné heslo (Submodality, Spatial location of images)
• Submodality v reklamě a médiích – příbuzné heslo (Submodality, Submodalities in advertising and media)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.7 EA v digitálním věku — algoritmy, AI, generativní modely, deepfakes – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Elicitace submodalit – předchozí heslo rodiny
• Auditivní submodality – další heslo rodiny