Asociace🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.23
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Association
Jiné názvy	asociovaný stav, prožívání zevnitř
Obecnější heslo	Submodality
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Asociací se v neurolingvistickém programování rozumí způsob, jakým člověk prožívá vzpomínku, představu nebo očekávanou situaci „zevnitř“. Vidí ji vlastníma očima, slyší ji ze svého místa a cítí ji v těle, jako by se právě děla. Protikladem je disociace, při níž člověk vidí sám sebe v situaci jakoby zvenčí, z pozice diváka. NLP považuje rozdíl mezi oběma perspektivami za jednu z nejdůležitějších vlastností vnitřních představ, tedy za takzvanou submodalitu, která podle jeho tvrzení silně ovlivňuje intenzitu prožitku (Bandler 1985). Asociace v tomto smyslu není totéž co asociace v psychologii učení, kde slovo označuje spojení dvou podnětů nebo myšlenek, a není to ani klinický pojem. Jde o popis perspektivy, ze které je zkušenost vnitřně reprezentována. Pro kompendium je pojem důležitý ze dvou důvodů. Pomáhá rozumět tomu, proč některé vzpomínky zaplavují a jiné ne, a zároveň popisuje mechanismus, kterým lze člověka záměrně vtáhnout do emočně nabitého prožitku ve chvíli, kdy má rozhodovat.

Původ a souvislosti🔗

Rozlišení asociovaného a disociovaného prožívání se v NLP rozvinulo v práci s představami na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Bandler je popisoval jako jednu z vlastností vnitřních obrazů, kterou lze u člověka zjistit a kterou podle něj lze měnit, a stavěl na ní některé své intervence, například práci s fobiemi (Bandler 1985). Steve a Connirae Andreasovi zařadili asociaci a disociaci mezi submodality s největším vlivem na to, jak silně člověk situaci prožívá, a pracovali s nimi při změnách vztahu k minulým událostem (Andreas a Andreas 1987). Učebnicové shrnutí NLP pak rozlišení podává jako základní pojem, který se objevuje ve většině technik oboru (O'Connor a Seymour 1990). Samotná myšlenka, že lze vzpomínat ze dvou různých perspektiv, není vynálezem NLP. Kognitivní psychologie paměti zná rozdíl mezi vzpomínkou z vlastní perspektivy a vzpomínkou, v níž člověk vidí sám sebe jako pozorovatel, a zkoumá, jak tato perspektiva souvisí s emoční intenzitou vzpomínky. NLP tuto pozorovatelnou vlastnost zkušenosti převzalo, pojmenovalo po svém a připsalo jí roli téměř univerzální páky změny. V kontextu kompendia souvisí pojem s tím, co kniha popisuje jako latentní emocionální modulaci: s cíleným vyvoláváním emočních stavů, které pak ovlivňují úsudek.

Struktura vzorce🔗

Asociované prožívání má několik rozpoznatelných složek. Perspektiva je vlastní: člověk v představě nevidí své tělo, vidí to, co by viděl ze svých očí. Smyslová stránka je bohatá a blízká, s detaily, které dávají představě přítomnostní charakter. Emoční odezva je silnější a tělesně zřetelná, například zrychlený dech, napětí nebo naopak uvolnění. A jazyk, kterým člověk o zážitku mluví, často přechází do přítomného času a první osoby. NLP spojuje asociaci s tvrzením, že kdo chce prožít příjemnou vzpomínku naplno, má ji prožívat asociovaně, a kdo chce zmírnit nepříjemnou, má se od ní disociovat (Bandler 1985). Z hlediska komunikace je podstatné, že asociaci lze podpořit i zvenčí. Mluvčí, který popisuje budoucí situaci v přítomném čase, druhé osobě, se smyslovými detaily a s odkazy na tělesné pocity, nabízí posluchači právě tuto perspektivu. Na tom stojí i technika budoucího přehrávání, která vede člověka k tomu, aby si budoucí situaci prožil předem. Mechanismus, kterým asociace působí na rozhodování, lze popsat i bez slovníku NLP. Model pravděpodobnosti elaborace rozlišuje mezi pečlivým zvažováním argumentů a rozhodováním podle periferních podnětů a ukazuje, že když je schopnost nebo motivace zvažovat obsah snížena, roste váha podnětů, které s věcí samotnou nesouvisejí (Petty a Cacioppo 1986). Silný a příjemný prožitek, který se k nabídce přimkne, je takovým podnětem.

Detekční znaky🔗

Pozorovatel může asociaci jako vlivový prostředek rozpoznat podle souběhu několika znaků. Mluvčí přechází z popisu podmínek do vyprávění o budoucí situaci, které je vedeno v přítomném čase a v druhé osobě. Vyprávění je nasycené smyslovými detaily, vůněmi, zvuky, tělesnými pocity, které s rozhodovanou věcí věcně nesouvisejí. Prožitek se vyvolává právě ve chvíli, kdy má druhá strana podepsat, souhlasit nebo zaplatit, a mluvčí výslovně odvádí pozornost od podmínek, například slovy, že teď není čas „řešit papíry“. Dalším znakem je opakované vtahování do bolestné vzpomínky bez zjevného terapeutického důvodu, například když vedoucí skupiny žádá, aby člověk znovu a znovu prožil svou vinu nebo ponížení před ostatními. U člověka, na kterého je asociace takto uplatňována, lze pozorovat rychlé emoční výkyvy, ochotu rozhodnout se bez obvyklého zvažování a zpětně pocit, že rozhodnutí „nebylo úplně jeho“. Herman upozorňuje, že nechtěné, intenzivní znovuprožívání traumatických událostí patří k jádru posttraumatických potíží, a proto je opakované vtahování do takových vzpomínek bez bezpečného rámce samo o sobě škodlivé (Herman 1992).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je především popisné a ochranné. Terapeut, který se ptá, zda klient při vzpomínce „je uvnitř“, nebo ji vidí zpovzdálí, získává informaci o tom, jak velkou zátěž vzpomínka představuje, a podle toho volí tempo práce. Při práci s traumatem je zásadní, aby znovuprožívání bylo dávkované, aby ho klient ovládal a aby probíhalo v bezpečném vztahu (Herman 1992). Asociaci s příjemnými vzpomínkami využívají i běžné relaxační a podpůrné postupy, které člověku pomáhají obnovit pocit klidu nebo kompetence, a v tom NLP nedělá nic, co by bylo vyhrazeno jen jemu (O'Connor a Seymour 1990). Manipulativní užití se od legitimního liší v tom, komu prožitek slouží a kdo o něm rozhoduje. V prodeji, náboru nebo svádění se asociace navozuje proto, aby silný prožitek nahradil zvažování podmínek, a druhá strana o tom, že je do prožitku vtahována, většinou neví. V uzavřených skupinách se řízené znovuprožívání viny nebo strachu stává nástrojem závislosti na skupině, která pak nabízí úlevu. Rozhodujícími otázkami jsou: Je prožitek vyvoláván se souhlasem a s možností ho přerušit? Slouží k porozumění, nebo k tomu, aby se v emočně vypjaté chvíli prosadilo rozhodnutí? A zůstává člověku čas a prostor, aby se k věci vrátil s odstupem?

Stav důkazů🔗

Rozlišení vlastní a pozorovatelské perspektivy ve vzpomínkách je v psychologii paměti zavedené a jeho souvislost s emoční intenzitou je předmětem výzkumu mimo NLP. To však neznamená, že jsou potvrzena konkrétní tvrzení NLP o asociaci, totiž že změna perspektivy spolehlivě a rychle mění emoční reakci a že na tom lze stavět krátké intervence. Witkowski při rozboru databáze výzkumů NLP konstatoval, že naprostá většina kontrolovaných studií hlavní tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010). Systematický přehled studií účinku NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních důkazů, které by používání těchto postupů ve zdravotnictví opravňovaly (Sturt a kol. 2012). Pro čtenáře z toho plyne dvojí závěr. Pojem asociace popisuje skutečnou a pozorovatelnou vlastnost zkušenosti, kterou má smysl znát. Specifické intervence, které z něj NLP odvozuje, však nemají doklad účinku, který by odpovídal sebejistotě, s jakou se v kurzech prezentují. Dobře doložen je naopak obecný poznatek, že silné emoce a časový tlak oslabují pečlivé zvažování, a ten vysvětluje vlivové užití asociace bez potřeby zvláštní teorie (Petty a Cacioppo 1986; Kahneman 2011).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je oddělit prožitek od rozhodnutí. Pokud se při jednání objeví živé vyprávění o tom, jak dobře se budete cítit, je užitečné si to pojmenovat a požádat o podmínky v písemné podobě, které lze posoudit později a v klidu. Rozhodnutí odložené o den ztrácí vazbu na emoční vrchol, který mluvčí vytvořil, a umožní vrátit se ke zvažování obsahu (Petty a Cacioppo 1986). Druhou obranou je vědomé střídání perspektivy: kdo si situaci představí také zvenčí, jako by ji pozoroval u někoho jiného, snadněji si všimne, co v ní chybí, například cena, rizika nebo alternativy. U lidí, kteří byli v uzavřených skupinách nebo vztazích opakovaně vtahováni do bolestných vzpomínek, je zotavení věcí odborné péče. Klinická literatura o traumatu zdůrazňuje nejprve bezpečí a stabilizaci, teprve potom dávkovanou práci se vzpomínkami a obnovu vztahů mimo prostředí, které zátěž způsobilo (Herman 1992). Odborník, který s pojmem pracuje, by měl asociaci navozovat jen se souhlasem, s možností přerušení a s jasným terapeutickým důvodem; jinak se popisný pojem mění v nástroj emočního zaplavení.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Submodality – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Stav – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, State)
• Meta-pozice – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Meta-position)
• Disociace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Dissociation)
• Kotva – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Anchor (concept))
• Vizuální submodality – příbuzné heslo (Submodality, Visual submodalities)
• Vzorec zpracování zármutku – příbuzné heslo (Disociace, fobie a trauma, Resolving grief pattern)
• „V čase“ a „mimo čas“ – příbuzné heslo (Časová osa, In time and through time)
• Budoucí přehrávání – příbuzné heslo (Časová osa, Future pacing)
• První pozice – příbuzné heslo (Logické úrovně a percepční pozice, First position)
• Generátor nového chování – příbuzné heslo (Strategie a modelování, New behaviour generator)
• Reakce na stres – příbuzné heslo (Metaprogramy, Stress response)
• Emoční zvládání – příbuzné heslo (Metaprogramy, Emotional coping)

V kompendiu

• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Komplexní trauma (complex trauma) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Meta-pozice – předchozí heslo rodiny
• Disociace – další heslo rodiny