Čichový a chuťový systém🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-02.05
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Základní pojmy NLP
Druh	pojem
Anglicky	Olfactory and gustatory systems
Jiné názvy	O/G, olfaktorní systém, gustatorní systém
Obecnější heslo	Reprezentační systémy
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Olfaktorní a gustatorní systém jsou v modelu NLP čichový a chuťový kód zkušenosti. Model je značí písmeny O a G a v souhrnné zkratce VAKOG je uvádí na posledních místech, za zrakem, sluchem a tělesným cítěním (Bandler a Grinder 1979; Dilts a kol. 1980). V literatuře NLP jsou ze všech smyslových systémů nejméně rozpracované: často se uvádějí společně, někdy se slučují do jedné kategorie a v řadě popisů se prakticky ztrácejí v kinestetickém systému. Neznamená to, že by čich a chuť byly pro prožívání nevýznamné. Naopak, vůně a chutě patří k nejsilnějším spouštěčům vzpomínek a emocí, a právě proto jsou zajímavé pro kompendium. Na rozdíl od zraku a sluchu se tu méně pracuje s jazykem a více s prostředím: vůně v místnosti, jídlo na setkání, pachuť, která se spojí se vzpomínkou. Pojem tak propojuje model NLP s obecnými mechanismy podmiňování a asociativního učení, které mají vlastní, nezávislou výzkumnou tradici.

Původ a souvislosti🔗

Bandler a Grinder do svého systému zahrnuli všech pět klasických smyslů, ale v přepisech seminářů se čichu a chuti věnují jen okrajově; hlavní pozornost patří zraku, sluchu a pocitům, které podle nich v běžné komunikaci převažují (Bandler a Grinder 1979). V notaci strategií se čich a chuť objevují jako možné prvky sekvencí, například v rozhodování o jídle, ale bez samostatného souboru znaků, podle kterých by se daly rozpoznat (Dilts a kol. 1980). Standardní schéma očních přístupových signálů s nimi obvykle nepočítá. Hlubší kořeny má vazba čichu a chuti na učení: Pavlovovy pokusy s podmíněnými reflexy pracovaly s potravou a se slinnou reakcí, tedy s chuťovým podnětem a jeho spojením s jiným signálem (Pavlov 1927). Tato tradice stojí i za pojmem kotvy v NLP. Kognitivní lingvistika upozorňuje, že čichové a chuťové obrazy prostupují běžnou řeč o myšlenkách a lidech: o myšlenkách se mluví jako o jídle, které je třeba strávit, a o nepříjemném člověku, že ho „nelze cítit“ (Lakoff a Johnson 1980). Tyto obraty jsou jazykovou konvencí, nikoli dokladem, že mluvčí myslí v čichovém nebo chuťovém kódu.

Struktura vzorce🔗

Model popisuje čichový a chuťový systém stejnými rozlišeními jako ostatní smysly, jen méně podrobně. Rozlišuje vnější vnímání vůně nebo chuti od vnitřního vybavení, tedy situace, kdy si člověk „vybaví“, jak voněla určitá místnost nebo jak chutnalo určité jídlo. Pro vnitřní reprezentace uvádí, podobně jako u jiných smyslů (Bandler 1985), vlastnosti intenzity, příjemnosti a ostrosti, které se dají chápat jako čichové a chuťové submodality. Jako jazykové znaky uvádí čichové a chuťové predikáty: „voní mi to“, „má to hořkou pachuť“, „sladká odměna“, „smrdí to podvodem“. Strukturálně je pro tento systém typické, že vnitřní vybavení je u mnoha lidí slabší a méně ovladatelné než u zraku nebo sluchu, ale vnější podnět působí velmi přímo: vůně dokáže okamžitě vyvolat vzpomínku nebo náladu, aniž by si člověk uvědomil, co se stalo. Obecná neurověda tento jev spojuje s tím, že čichové dráhy vedou úzce k oblastem mozku, které se podílejí na emocích a paměti. Proto je čich ve vlivu méně jazykový a více prostorový: působí nastavením prostředí. Pojem tak souvisí s kinestetickým systémem, kam se čichová a chuťová zkušenost často přičleňuje, a s pojmem kotvy, protože vůně a chuť jsou silnými podmíněnými podněty.

Vztah k technikám kompendia🔗

Čich a chuť se v kompendiu objevují hlavně tam, kde se popisuje vliv prostředí a rituálu: společná jídla, půsty, zvláštní vůně při obřadech nebo na seminářích, odměny ve formě pohoštění. Tyto prvky samy nejsou manipulací; patří k běžnému společenskému životu a k mnoha legitimním tradicím. Stávají se součástí vlivového vzorce, když se systematicky spojují s přijetím do skupiny a jejich odepření s nesouhlasem, nebo když se nedostatek jídla a spánku používá k oslabení odolnosti (Singer a Lalich 1995). Pro rozpoznání je užitečné sledovat, zda se dostupnost příjemných smyslových zážitků mění podle toho, jak se člověk chová vůči skupině nebo vůči mluvčímu. Taková podmíněnost je silnějším znakem než samotná přítomnost vůně nebo jídla.

Detekční znaky🔗

Vlivové využití čichu a chuti je méně nápadné než u jiných smyslů, protože se odehrává v prostředí, nikoli v řeči. Pozorovatel si může všimnout, že náborová nebo prodejní akce je pečlivě provoněná a že se tatáž vůně objevuje opakovaně, například v prostorách organizace, na materiálech nebo při následných setkáních. Jídlo a pití hrají nápadnou roli: setkání začíná pohoštěním, společné jídlo se spojuje s pocitem přijetí a sounáležitosti a nabídka se předkládá v jeho průběhu. Sociální psychologie popsala, že lidé hodnotí příznivěji návrhy a lidi, se kterými se setkali během jídla, a tento poznatek se ve vlivové praxi vědomě využívá (Cialdini 2009). V řeči se čichové a chuťové obrazy objevují jako hodnotící zkratky: konkurence „smrdí“, odchod ze skupiny má „hořkou pachuť“, setrvání je „sladké“. Takové obraty nesou silný emoční náboj a obcházejí věcné hodnocení. Detekčním znakem je tedy kombinace příjemného smyslového prostředí s okamžikem rozhodnutí a s hodnotícími obrazy, které nahrazují argumenty.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní práce s čichem a chutí je v řadě oborů běžná. V terapii traumatu se ví, že vůně může nečekaně vyvolat vtíravé vzpomínky, a pečlivá anamnéza se proto ptá i na čichové spouštěče, aby se jim dalo předcházet nebo je zvládat (Herman 1992). V paliativní a geriatrické péči se známé vůně a chutě používají k navození pocitu bezpečí a k vybavení vzpomínek, vždy s ohledem na přání člověka. Gastronomie a kosmetika pracují s vůní a chutí otevřeně jako se svým předmětem. Manipulativní užití se od legitimního liší tím, že smyslový zážitek má nahradit posouzení nebo vytvořit vazbu, o které člověk neví. Opakované spojení vůně nebo jídla s pocitem přijetí ve skupině vytváří podmíněnou vazbu, která pak působí i tehdy, když člověk o skupině pochybuje; Singerová a Lalichová popisují, že rané fáze náboru do uzavřených skupin bývají plné vřelosti, pozornosti a pohostinnosti, která novým členům ztěžuje kritický odstup (Singer a Lalich 1995). Hranici lze určit otázkou, zda člověk ví, k čemu smyslový zážitek slouží, a zda by se rozhodl stejně i bez něj.

Stav důkazů🔗

O čichu a chuti v pojetí NLP neexistuje téměř žádný specifický výzkum. Obecná tvrzení NLP o reprezentačních systémech, tedy že lze z řeči a chování spolehlivě určit, ve kterém smyslu člověk myslí, a že přizpůsobení smyslovému kódu zlepšuje komunikaci, se v kontrolovaných studiích nepotvrdila (Sharpley 1984; Heap 1988). Souhrnné revize výzkumu NLP konstatují, že většina empirických prací klíčová tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010). To, co je o čichu a chuti doloženo, pochází z jiných oborů: z výzkumu podmiňování, který sahá k Pavlovovi (Pavlov 1927), z výzkumu paměti a emocí a z výzkumu vlivu, který ukazuje, že příjemné okolnosti zvyšují příznivost hodnocení (Cialdini 2009). Tosey a Mathison doporučují číst tvrzení NLP o smyslových systémech spíše jako popisný slovník než jako ověřenou teorii (Tosey a Mathison 2009). Pro čtenáře z toho plyne, že čich a chuť jsou skutečně mocnými spouštěči, ale model NLP k jejich pochopení nic ověřeného nepřidává.

Obrana a zotavení🔗

Obrana proti vlivovému využití čichu a chuti je především otázkou vědomí prostředí. Kdo ví, že vůně a pohoštění mohou zlepšit náladu i hodnocení nabídky, může tento vliv vědomě odečíst: rozhodnout se až mimo provoněný sál, po jídle, s odstupem a ideálně po konzultaci s někým, kdo u setkání nebyl (Cialdini 2009). Hodnotící čichové a chuťové obrazy v řeči, jako „smrdí to“ nebo „hořká pachuť“, je užitečné převést do věcných tvrzení a zeptat se, co konkrétně se jimi tvrdí a čím je to doloženo. U lidí, kteří odešli ze skupiny, kde se určité vůně nebo jídla spojovaly s rituály, se po odchodu mohou objevovat silné emoční reakce na tytéž podněty; je to běžný projev podmíněné vazby, nikoli znamení, že se člověk rozhodl špatně. Zotavení zahrnuje porozumění tomuto mechanismu a postupné vytváření nových asociací v bezpečném prostředí (Herman 1992). Kompendium popisuje tělesnou paměť traumatu na stránce o van der Kolkově rámci, kde se objevují i smyslové spouštěče vzpomínek.

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lakoff, G., & Johnson, M. (1980). Metaphors We Live By. Chicago: University of Chicago Press.
• Pavlov, I. P. (1927). Conditioned Reflexes: An Investigation of the Physiological Activity of the Cerebral Cortex. London: Oxford University Press.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Základní pojmy NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Reprezentační systémy – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Kinestetický reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Kinaesthetic representational system)
• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Kotva – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Anchor (concept))
• Submodality v reklamě a médiích – příbuzné heslo (Submodality, Submodalities in advertising and media)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.9 Rámec van der Kolka: tělo a trauma – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Kinestetický reprezentační systém – předchozí heslo rodiny
• Auditivně digitální systém – další heslo rodiny