Kinestetické submodality🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.04
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	pojem
Anglicky	Kinaesthetic submodalities
Jiné názvy	kvality tělesného prožitku
Obecnější heslo	Submodality
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kinestetické submodality jsou v neurolingvistickém programování vlastnosti tělesného prožitku: kde v těle pocit sídlí, jak je velký a intenzivní, zda je teplý nebo chladný, zda tlačí, svírá, pulzuje nebo se pohybuje, jakým směrem se šíří, jakou má texturu a jak dlouho trvá. NLP pod kinestetický kanál řadí jak hmatové a pohybové vjemy, tak vnitřní pocity, které běžný jazyk nazývá emocemi, například „sevřený žaludek“ nebo „tíhu na hrudi“ (Bandler a Grinder 1979). Pojem navazuje na kinestetický reprezentační systém a doplňuje zrakové a sluchové kvality. Výkladová teze oboru tvrdí, že pocit má strukturu, kterou lze popsat, a že změna jeho popisovaných vlastností, například směru „pohybu“ pocitu nebo jeho teploty, mění i jeho intenzitu a význam (Bandler 1985). Pro kompendium je pojem důležitý ze dvou důvodů. Tělesné pocity bývají první, často ještě nepojmenovanou reakcí na nebezpečí, a slovník, který je převádí na neutrální parametry, lze použít k tomu, aby člověk přestal brát vlastní tělesné varování vážně.

Původ a souvislosti🔗

Tělesný prožitek byl v NLP součástí modelu reprezentačních systémů od počátku a Bandler s Grinderem jej spojovali s pozorováním dechu, svalového napětí a postoje, které má praktik sledovat (Bandler a Grinder 1979). Rané systematizace kinestetické reprezentace začlenily do popisu strategií, ve kterých pocit často tvoří závěrečný krok, například rozhodnutí „cítím, že je to správně“ (Dilts a kol. 1980). Podrobnější práce s kvalitami pocitů se objevila v Bandlerově knize z poloviny osmdesátých let, kde je kladen důraz na to, že pocity mají směr a pohyb, který lze sledovat a měnit (Bandler 1985). Andreasovi pak tělesné kvality zahrnuli do pokročilých intervencí spolu se zrakovými a sluchovými (Andreas a Andreas 1987). Obecným rámcem je předpoklad NLP, že mysl a tělo tvoří jeden systém. Mimo NLP mají tělesné složky emocí dlouhou výzkumnou tradici. Výzkum emocí popisuje, že každá základní emoce má typický tělesný projev a že tělesné změny často předcházejí vědomému pojmenování emoce (Ekman 2003). Kapitola kompendia o kognitivních vědách shrnuje i přístupy ztělesněné kognice, které kladou tělo do středu poznávání.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně pojem obsahuje katalog rozlišení a výklad jejich významu. Katalog se dělí na kvality umístění (kde pocit začíná, kam se šíří, jak velkou oblast zaujímá), kvality síly (intenzita, tlak, napětí), kvality teploty a textury a kvality dynamiky (pohyb, směr, rychlost, rytmus, trvání). NLP zdůrazňuje zejména dynamiku. Pocity podle tohoto výkladu nejsou statické stavy, ale procesy, které „někudy jdou“; změnou směru nebo rychlosti tohoto pohybu se má měnit i prožitek (Bandler 1985). Výkladová vrstva dále tvrdí, že tělesné kvality jsou často výsledkem zrakových a sluchových: kdo si vybaví velký blízký obraz, cítí silný pocit, a kdo obraz změní, změní i pocit. Kinestetické kvality jsou tak v NLP chápány jako měřítko účinku technik i jako jejich samostatný cíl.

Pro pozorovatele je podstatné, co se v této struktuře stává s významem pocitu. Tělesný pocit nese informaci: úzkost může signalizovat nebezpečí, sevření žaludku nesouhlas, tíha na hrudi zármutek; emoce jsou odpovědí na to, co člověk vyhodnotí jako pro sebe důležité (Ekman 2003). Slovník kinestetických submodalit tuto informaci odkládá a pracuje jen s formou. Pokud se pocit „sevření“ přejmenuje na „teplo, které se chce rozlít“, nemění se jen popis; mění se i to, zda ho člověk chápe jako varování. Tento krok je jádrem rizika celého pojmu. Kompendium popisuje cílené ovlivňování citových stavů, které člověk sám nevolí, jako latentní emocionální modulaci.

Detekční znaky🔗

Práce s kinestetickými submodalitami se pozná podle otázek na umístění a vlastnosti pocitu a podle návrhů pocit „posunout“, „roztočit opačně“, „ochladit“, „zmenšit“ nebo „nechat odplynout“. Mluvčí často doprovází slova gestem, kterým ukazuje směr pohybu. Varovné znaky jsou tyto. Prvním je, že se přepisuje pocit, který souvisí s rozhodnutím důležitým pro mluvčího: úzkost před podpisem smlouvy, nesouhlas s požadavkem skupiny, stesk po domově. Druhým je přejmenování: negativní tělesný signál se vydává za neutrální nebo dokonce pozitivní kvalitu, například za „energii“ nebo „uvolňování bloků“. Třetím je výklad tělesných reakcí jako důkazu odporu, který je třeba překonat. Čtvrtým je spojení s tělesně náročným programem, s nedostatkem spánku, půstem nebo dlouhými cvičeními, v nichž se pocity snadno zaměňují. Literatura o destruktivních skupinách popisuje přejmenovávání tělesných projevů úzkosti a vyčerpání na znaky duchovního pokroku jako typický prostředek kontroly (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití je popisné a slouží porozumění tomu, jak člověk prožívá úzkost, bolest nebo napětí. Terapeut, který se klienta s panickými atakami ptá, kde v těle úzkost cítí a zda je to spíš tlak, nebo chvění, dělá totéž, co běžná klinická práce s tělesnými příznaky. Kognitivní terapie paniky pracuje s tím, jak člověk tělesné vjemy vykládá, a s ověřováním katastrofických výkladů (Beck 1976). Systematická desenzibilizace zase vychází z toho, že tělesné uvolnění je neslučitelné s úzkostí a lze ho s představami spojovat (Wolpe 1958). V těchto rámcích je význam pocitu respektován: úzkost se nepopírá, ale zkoumá, zda odpovídá skutečnému nebezpečí, a o cíli rozhoduje klient. Popis kvalit pocitu může v takové práci pomoci tím, že klient získá k pocitu odstup: místo „jsem úzkost“ může říci „cítím tlak pod hrudní kostí, který sílí a slábne“. Tento posun od splynutí s pocitem k jeho pozorování je klinicky cenný, ale nevyžaduje teorii submodalit a nemá sloužit k tomu, aby se signál pocitu odbyl.

Manipulativní užití význam pocitu nezkoumá, ale nahrazuje. Tělesný signál, který by mohl člověka chránit, se přejmenuje tak, aby podporoval žádoucí jednání. Odpor před podpisem se stane „starým blokem“, úzkost před odchodem „energií, která se chce rozlít“. Takové přejmenování může být účinné, protože tělesné pocity jsou nejednoznačné a jejich výklad silně závisí na kontextu a na tom, co člověku řekne autorita. Tento obecný poznatek nezávisí na platnosti tvrzení NLP; vyplývá z toho, jak lidé hledají vysvětlení pro své vnitřní stavy v okolí. V kontrolujících vztazích a skupinách se přejmenování tělesných varování stává jedním z nástrojů, jimiž se oslabuje schopnost odejít (Herman 1992).

Stav důkazů🔗

Specifický kontrolovaný výzkum kinestetických submodalit prakticky neexistuje. Tvrzení, že změna představovaného směru nebo teploty pocitu spolehlivě mění jeho intenzitu, nebylo v kontrolovaných podmínkách ověřeno. Přehledy výzkumu NLP konstatují obecně slabou oporu tvrzení oboru (Witkowski 2010) a systematický přehled zdravotních výsledků nenašel kvalitní důkazy pro doporučení intervencí NLP (Sturt a kol. 2012). Mezinárodní anketa odborníků zařadila NLP mezi metody, které pokládají za zdiskreditované v léčbě duševních poruch (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Pro vyvážené čtení je třeba uvést, že souvislost tělesných prožitků s emocemi je dobře doložená a že ověřené terapie s tělesnými vjemy pracují. To ale není doklad pro konkrétní katalog NLP ani pro tvrzení, že pocity „se točí“ a že změnou směru jejich točení se dá úzkost spolehlivě odstranit. Popis je užitečný jako jazyk; jako mechanismus zůstává neověřenou hypotézou.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je brát tělesné signály jako informaci, ne jako parametr k úpravě. Pokud se u důležitého rozhodnutí objeví sevření, tíha nebo neklid, je rozumné rozhodnutí odložit a zeptat se, na co pocit reaguje. Kdo slyší, že jeho úzkost je „jen energie“ nebo „blok“, může se vrátit k obsahu: čeho se obává a jsou pro to důvody? Druhou obranou je nedělat závažná rozhodnutí ve stavu vyčerpání, nedostatku spánku nebo po dlouhém intenzivním programu, kdy se tělesné pocity snadno vykládají cizím slovníkem; vyčerpání a nedostatek spánku patří k podmínkám, které popisuje literatura o nátlakových skupinách (Singer a Lalich 1995). Třetí obranou je hledat výklad svých tělesných stavů u lidí mimo situaci, kteří nemají zájem na určitém rozhodnutí.

U lidí, kterým byly tělesné signály dlouhodobě přejmenovávány, bývá narušena důvěra ve vlastní tělo: nevědí, zda jejich úzkost znamená nebezpečí, nebo „slabost“. Zotavení se opírá o postupnou obnovu tohoto spojení, o učení se rozlišovat tělesné stavy a o jejich bezpečné zkoumání v terapeutickém vztahu. Klinik by měl myslet i na to, že tělesné příznaky mohou mít somatickou příčinu, kterou je třeba vyloučit, a že jejich psychologický výklad nemá nahradit lékařské vyšetření. Herman zdůrazňuje, že po traumatu je obnova bezpečí v těle jedním z prvních úkolů zotavení (Herman 1992).

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.
• Wolpe, J. (1958). Psychotherapy by Reciprocal Inhibition. Stanford: Stanford University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Submodality – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Mysl a tělo tvoří jeden systém – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Mind and body are one system)
• Kinestetický reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Kinaesthetic representational system)
• Stav – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, State)
• Kinestetické kotvy – příbuzné heslo (Kotvení, Kinaesthetic anchors)
• Elicitace submodalit – příbuzné heslo (Submodality, Eliciting submodalities)
• Kinestetický swish – příbuzné heslo (Submodality, Kinaesthetic swish)
• Filmová technika – příbuzné heslo (Submodality, Movie theatre technique)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Auditivní submodality – předchozí heslo rodiny
• Kritické submodality – další heslo rodiny