Auditivní submodality🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.03
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	pojem
Anglicky	Auditory submodalities
Jiné názvy	kvality sluchové představy, kvality vnitřního hlasu
Obecnější heslo	Submodality
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Auditivní submodality jsou v neurolingvistickém programování vlastnosti sluchové představy: hlasitost, výška, tempo, rytmus, barva a tón, směr a vzdálenost zdroje, to, zda zvuk zní uvnitř hlavy, nebo zvenčí, a čí hlas to je. Týkají se jak vybavených zvuků, například hudby nebo hlasu blízkého člověka, tak vnitřní řeči, kterou NLP označuje jako vnitřní dialog. Výkladová teze oboru tvrdí, že citový dopad vnitřního hlasu nezávisí jen na tom, co říká, ale také na tom, jak to říká: kritika pronesená hlasitě, zblízka a ostrým tónem prožívá člověk jinak než tatáž slova pronesená tiše a zdálky (Bandler 1985). Pojem navazuje na auditivní reprezentační systém a spolu se zrakovými a tělesnými kvalitami tvoří katalog, ze kterého vycházejí techniky práce se submodalitami. Pro kompendium je pojem důležitý tím, že vnitřní hlas často nese svědomí, varování a hodnocení, a slovník, který z něj dělá zvukový parametr, lze obrátit proti právě těmto funkcím.

Původ a souvislosti🔗

Sluchové kvality patří k modelu reprezentačních systémů od jeho počátků, kdy Bandler a Grinder upozorňovali na to, že lidé zkušenost popisují i slovy slyšení a že vnitřní řeč je samostatný kanál zpracování (Bandler a Grinder 1979). Rané systematizace pak sluchové reprezentace začlenily do popisu strategií, tedy pořadí vnitřních kroků, jimiž člověk dospívá k rozhodnutí (Dilts a kol. 1980). Zvláštní pozornost vnitřnímu hlasu věnoval Bandler v polovině osmdesátých let; jeho výklad zdůrazňoval, že lidé často trpí ne obsahem svých myšlenek, ale tónem, kterým si je říkají (Bandler 1985). Na tuto linii navázali Andreasovi, kteří sluchové kvality zahrnuli do souboru pokročilých intervencí (Andreas a Andreas 1987). Kořeny myšlenky, že na tónu a tempu záleží, jsou starší než NLP. Rodinná terapie zdůrazňovala, že tón a způsob komunikace nesou sdělení o vztahu, které může obsahu odporovat (Satir 1972), a teorie komunikace rozlišovala obsahovou a vztahovou rovinu sdělení (Watzlawick, Beavin a Jackson 1967). NLP tyto poznatky přeneslo z vnější komunikace dovnitř, na vztah člověka k vlastnímu hlasu.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně pojem rozlišuje tři skupiny kvalit. První jsou fyzikální vlastnosti zvuku: hlasitost, výška, tempo a rytmus. Druhou jsou prostorové vlastnosti: odkud zvuk přichází, jak je daleko, zda zní z jedné strany, nebo obklopuje. Třetí jsou vlastnosti hlasu jako osoby: čí hlas to je, jaký má tón a jaký postoj k posluchači vyjadřuje. Výkladová vrstva přiřazuje kvalitám význam. Hlas, který je hlasitý, blízký a ostrý, nese podle NLP větší autoritu a citový náboj; hlas tichý, vzdálený nebo komický jej ztrácí (Bandler 1985). Na této tezi stavějí techniky, které katalog popisuje samostatně, například změna vnitřního hlasu a auditivní swish.

Zvláštní místo mají v katalogu kvality, které neoznačují zvuk, ale vztah: komu hlas patří a z jaké pozice mluví. V praktické literatuře NLP se často uvádí, že vnitřní kritik zní hlasem rodiče, učitele nebo jiné autority z minulosti a že člověk tento hlas slyší, jako by k němu stále mluvila tatáž osoba. Tato poznámka je klinicky srozumitelná a odpovídá tomu, co popisují i jiné školy: vnitřní hodnocení se utváří ve vztazích a nese jejich stopu (Rogers 1951; Satir 1972). Z hlediska kompendia je důležité, že stejně tak se může utvořit i nově. Kdo má k člověku dlouhodobý a citově silný přístup, může se stát hlasem, který v něm hodnotí, a to i tehdy, když s ním už není ve styku.

Pro pozorovatele je podstatné, že vnitřní hlas má v psychickém životě různé funkce. Může nést nepřiměřenou sebekritiku, která člověka trápí a kterou má smysl zmírnit (Beck 1976). Může však nést i oprávněné varování, morální úsudek nebo hlas blízkého člověka, jehož pohled je cenný. Slovník auditivních submodalit tyto funkce nerozlišuje: hlas je v něm jen soubor kvalit, které lze měnit. To je zdrojem jeho dvojí povahy. Zmírnění tónu krutého vnitřního kritika může být úlevou; ztlumení hlasu, který varuje před podvodem, je ztrátou ochrany. Kompendium popisuje vnější podobu téhož mechanismu, ovládání posluchače intonací a tempem, jako prozodickou dominanci.

Detekční znaky🔗

Práce s auditivními submodalitami se v rozhovoru pozná podle otázek na to, jak vnitřní hlas zní, odkud přichází a čí je, a podle návrhů ho ztlumit, zpomalit, vzdálit, změnit jeho tón nebo ho nahradit jiným hlasem. Varovné znaky se týkají toho, který hlas se má měnit a kdo o tom rozhoduje. Prvním je, že se oslabuje hlas, který nese varování nebo pochybnost, typicky před finančním závazkem, rozhodnutím zůstat ve skupině nebo přerušením kontaktu s blízkými. Druhým je, že se oslabený hlas má nahradit hlasem mluvčího: člověk má „slyšet“ vůdce, kouče nebo prodejce tam, kde dosud slyšel vlastní úsudek. Třetím je zlehčování: varování se popisuje jako „skřípavý hlásek“ nebo „starý záznam“, aby ztratilo vážnost bez věcné odpovědi. Čtvrtým je opakování: stejná nahrávka hlasu autority se pouští znovu a znovu, na setkáních i v nahrávkách k poslechu doma. Literatura o kultech popisuje podobné nahrazování vnitřního hlasu doktrínou jako součást kontroly myšlení (Hassan 1988).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu se týká především vztahu člověka k vlastní krutosti vůči sobě. Klientka, která sama popisuje, že její sebekritika zní „hodně nahlas a hodně zblízka“, podává informaci o tom, jak sebekritiku prožívá, a terapeut může s tímto popisem pracovat. Ověřené přístupy k sebekritice, například kognitivní terapie, se zaměřují na obsah a funkci automatických myšlenek a na jejich ověřování (Beck 1976); racionálně emoční terapie zase na iracionální požadavky, které vnitřní řeč nese (Ellis 1962). Popis tónu a hlasitosti může tuto práci doplnit, pokud cíl určuje klient a pokud se neztrácí ze zřetele obsah.

Manipulativní užití obrací pozornost od obsahu k formě právě tam, kde obsah je nepohodlný pro mluvčího. Varovný hlas se popíše jako zvuková kvalita, a tím se zbaví nároku na odpověď. Místo otázky, zda je varování oprávněné, se nabízí technika, jak ho ztlumit. Účinnost tohoto tahu nespočívá v doložené síle submodalit, ale v obecnějším mechanismu: kdo přestane věnovat pozornost argumentům a soustředí se na periferní podněty, jako je tón a autorita mluvčího, mění postoj méně promyšleně a méně trvale (Petty a Cacioppo 1986). V uzavřených skupinách tak slovník auditivních kvalit poskytuje jazyk, kterým lze vnitřní kritiku umlčet, aniž by se pojmenovalo, co se umlčuje.

Stav důkazů🔗

Specificky zaměřený kontrolovaný výzkum auditivních submodalit je velmi vzácný. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že klíčová tvrzení oboru nemají v kontrolovaných studiích oporu a že pozitivní nálezy pocházejí většinou z prací nízké metodologické kvality (Witkowski 2010). Rané přehledy výzkumu reprezentačních systémů a predikátů nenašly podporu pro tvrzení, na kterých celý model smyslových kanálů stojí (Sharpley 1984), a pozdější shrnutí dospělo k otázce, zda jde o nepodpořenou, nebo nevyvratitelnou teorii (Sharpley 1987). Je třeba rozlišit tato zjištění od obecné zkušenosti, že tón a tempo hlasu ovlivňují, jak sdělení působí; ta je dobře doložena ve výzkumu komunikace i emocí (Ekman 2003). Z toho však neplyne, že změna představované hlasitosti nebo směru vnitřního hlasu spolehlivě mění citovou reakci, jak tvrdí NLP. Kritický přehled pro koučink doporučuje u technik postavených na takových tvrzeních opatrnost (Passmore a Rowson 2019).

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je ptát se, co vnitřní hlas říká, dříve než se řeší, jak zní. Pokud někdo navrhuje ztlumit hlas, který varuje, je rozumné varování nejprve vyslovit nahlas a posoudit jeho důvody, nejlépe s někým mimo situaci. Druhou obranou je hlídat nahrazování: když se má místo vlastního úsudku „slyšet“ hlas autority, ztrácí člověk vnitřní korektiv a stává se závislým na vnějším vedení. Třetí obranou je omezit opakovaný poslech nahrávek a projevů, které mají vnitřní hlas přeladit; odstup od nich obnovuje prostor pro vlastní uvažování. Inokulační přístup k přesvědčování ukazuje, že předem pojmenovaný tah ztrácí část své síly (McGuire 1964).

U lidí, kteří vyšli z prostředí, kde byl jejich vnitřní hlas soustavně nahrazován hlasem vůdce, se zotavení často projevuje návratem vlastní vnitřní řeči, někdy zprvu nejisté a tiché. Klinik by měl tento návrat podporovat a nespěchat s dalšími „úpravami“ hlasu. Je také třeba rozlišovat vnitřní řeč od sluchových halucinací, které vyžadují psychiatrické posouzení, a nevykládat je jazykem submodalit. Herman zdůrazňuje, že obnova autonomie zahrnuje i obnovu práva na vlastní úsudek a vlastní slova (Herman 1992).

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• McGuire, W. J. (1964). Inducing resistance to persuasion: Some contemporary approaches. In L. Berkowitz (Ed.), Advances in Experimental Social Psychology (Vol. 1, pp. 191–229). New York: Academic Press.
• Passmore, J., & Rowson, T. S. (2019). Neuro-linguistic programming: A critical review of NLP research and the application of NLP in coaching. International Coaching Psychology Review, 14(1), 57–69.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Satir, V. (1972). Peoplemaking. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Watzlawick, P., Beavin, J. H., & Jackson, D. D. (1967). Pragmatics of Human Communication. New York: W. W. Norton.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Submodality – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Auditivní reprezentační systém – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Auditory representational system)
• Vnitřní dialog – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Internal dialogue)
• Elicitace submodalit – příbuzné heslo (Submodality, Eliciting submodalities)
• Auditivní swish – příbuzné heslo (Submodality, Auditory swish)
• Změna vnitřního hlasu – příbuzné heslo (Submodality, Changing the inner voice)
• Submodality v reklamě a médiích – příbuzné heslo (Submodality, Submodalities in advertising and media)
• Vzorec vnitřního kritika – příbuzné heslo (Submodality, Inner critic pattern)
• Sladění hlasu a tempa – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Voice and tempo matching)

V kompendiu

• EA-1.4.1 Prosodická dominance – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vizuální submodality – předchozí heslo rodiny
• Kinestetické submodality – další heslo rodiny