Elicitace submodalit🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.01
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	vzorec
Anglicky	Eliciting submodalities
Jiné názvy	zjišťování submodalit, dotazování na kvality představ
Obecnější heslo	Submodality
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Elicitací submodalit se v neurolingvistickém programování rozumí rozhovor, ve kterém praktik zjišťuje, jakými kvalitami je utvořena vnitřní představa druhého člověka. Ptá se na obraz, zvuk nebo tělesný pocit spojený se vzpomínkou, přesvědčením či očekáváním a na jejich vlastnosti: velikost, jas, vzdálenost a polohu obrazu, hlasitost a směr zvuku, umístění a intenzitu pocitu. Elicitace sama nic nemění, je to sběr popisu. V logice NLP je ale nezbytnou předehrou všech technik, které s kvalitami představ pracují, protože podle tohoto výkladu nelze změnit, co nebylo nejprve zmapováno (Bandler 1985). Pojem submodalit popisuje, co se zjišťuje; elicitace popisuje, jak se to zjišťuje a v jakém vztahu mezi tazatelem a dotazovaným. Pro kompendium je důležitá právě tato vztahová stránka. Stejné otázky mohou sloužit porozumění prožitku i přípravě zásahu, o jehož cíli rozhoduje někdo jiný než ten, komu prožitek patří.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že vnitřní zkušenost má strukturu, kterou lze popsat smyslovým jazykem, stojí u počátků NLP. Rané systematizace pracovaly s reprezentačními systémy a s pořadím vnitřních reprezentací ve strategiích a už v nich se objevuje představa jemnějších rozlišení uvnitř modalit (Dilts a kol. 1980). Samostatný důraz na kvality představ přinesl Richard Bandler v polovině osmdesátých let, kdy tvrdil, že na tom, jak si člověk zážitek představuje, záleží pro jeho prožívání stejně jako na obsahu (Bandler 1985). Steve a Connirae Andreasovi z toho vytvořili soubor pokročilých intervencí, jejichž společným základem je pečlivé zjištění kvalit, s nimiž klient zážitek reprezentuje (Andreas a Andreas 1987). Úvodní učebnice NLP pak dotazování na submodality řadily mezi základní dovednosti praktika, spolu s pozorováním neverbálních změn během odpovědí (O'Connor a Seymour 1990). Pozorování reakcí se v NLP nazývá kalibrace a při elicitaci se s ním počítá: tazatel nesleduje jen slova, ale i to, jak se při otázce mění výraz, dech a postoj. Elicitace submodalit je tak příbuzná elicitaci strategií, ve které se zjišťuje pořadí vnitřních kroků, jimiž člověk dospívá k rozhodnutí nebo k pocitu.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má elicitace tři složky. První je ukotvení v konkrétním zážitku: rozhovor se netýká obecných postojů, ale jedné vybavené situace, vzpomínky nebo představy budoucnosti. Druhou je soustava rozlišovacích otázek, které rozkládají představu na kvality, obvykle ve dvojicích protikladů, například blízko a daleko, barevně a černobíle, nahlas a potichu, s pohybem a bez pohybu. Třetí je pozornost tazatele k tomu, které kvality jsou pro dotazovaného nosné, tedy u kterých odpověď provází zřetelná změna prožitku. V literatuře NLP tato třetí složka připravuje hledání takzvaných kritických submodalit, na které pak navazují techniky změny (Andreas a Andreas 1987).

Pozorovatel by měl vidět i to, co elicitace s dotazovaným dělá. Odpovídat na otázky o kvalitě představy vyžaduje obrátit pozornost dovnitř a představu udržet, což u citově nabitých vzpomínek samo o sobě zesiluje prožitek. Otázky navíc nejsou neutrální sondou. Výzkum paměti ukázal, že už volba slov v otázce může změnit, co si člověk vybaví a jak to popíše (Loftus a Palmer 1974). Kdo se ptá, zda je obraz „velký a těžký“, nabízí jiný popis než ten, kdo se ptá, jak obraz vypadá. Elicitace tedy popis nejen zjišťuje, ale zčásti také spoluvytváří, a tazatel, který má předem představu o žádoucím výsledku, může dotazovaného k tomuto popisu nenápadně vést. Odtud plyne, proč je vztah mezi tazatelem a dotazovaným pro posouzení elicitace podstatnější než samotné otázky.

Detekční znaky🔗

Elicitace se v rozhovoru pozná podle typického sledu: mluvčí požádá o vybavení konkrétní situace a pak klade řadu krátkých otázek na kvality, které běžný hovor nezajímají. Ptá se, kde přesně obraz je, jestli má rámeček, zda je to fotografie nebo film, odkud přichází hlas a kde v těle sídlí pocit. Odpovědi si často zapisuje nebo je opakuje. Současně pozorně sleduje tvář a dech, někdy se vrací k téže kvalitě několikrát. Varovné znaky se týkají kontextu a cíle. Prvním je absence kontraktu: dotazování probíhá na semináři, ve skupině, na prodejní schůzce nebo ve vztahu, kde dotazovaný nesouhlasil s tím, že se bude jeho prožívání zkoumat. Druhým je volba tématu tazatelem: zkoumají se představy blízkých lidí, pochybností nebo rozhodnutí, na jejichž výsledku má tazatel zájem. Třetím je veřejnost: intimní představa se popisuje před skupinou, takže odmítnutí má sociální cenu. Čtvrtým je sugestivní formulace otázek, které nabízejí hotové kvality místo otevřeného popisu. Tyto znaky se často kombinují s technikami, které kompendium popisuje jako latentní emocionální modulaci: mapování prožitku je pak přípravou na jeho cílené přeladění (Lifton 1961).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití má podobu zkoumání, které slouží porozumění a jehož výsledky patří dotazovanému. Terapeut, který se klienta s dotěrnou vzpomínkou zeptá, jak se mu scéna vrací, zda je to spíš obraz, nebo zvuk, a zda je blízko, získává informaci o tom, jak klient zážitek prožívá. Podobné otázky kladou i přístupy mimo NLP, například kognitivní terapie, když zjišťuje, jak vypadají automatické představy spojené s úzkostí (Beck 1976). Rozhodující je, že klient může neodpovědět, že ví, k čemu otázky slouží, a že o tom, zda a jak se bude s představou dál pracovat, rozhoduje on. Takové zkoumání odpovídá zásadě, kterou klientsky orientovaná terapie formulovala dávno před NLP: porozumění se buduje z perspektivy klienta a ne z cílů terapeuta (Rogers 1951).

Manipulativní užití sdílí formu otázek, ale mění jejich funkci. Elicitace slouží k nalezení páky, kterou lze prožitek přeladit směrem, jenž určil tazatel. Může jít o oslabení stesku po rodině, o zmenšení pochybnosti o skupině nebo o posílení touhy po produktu. Dotazovaný přitom nemusí vědět, že jeho popis je surovinou pro další zásah, a protože otázky působí nevinně a zvídavě, ochotně je zodpoví. Z hlediska kompendia je to forma získávání informací pod falešnou záminkou: zvědavost na prožitek maskuje úmysl ho měnit. V kultovních a nátlakových prostředích se podobné dotazování stává součástí kontroly emocí, kterou literatura o myšlenkové reformě popisuje jako regulaci toho, co člověk smí cítit (Hassan 1988).

Stav důkazů🔗

Pro samotnou elicitaci není co prokazovat v tom smyslu, že lidé zjevně umějí kvality svých představ popsat a jejich popisy se liší. Empirickou otázkou je, zda takto získaný popis zachycuje mechanismus citové reakce a zda je spolehlivý. Kontrolovaný výzkum zaměřený specificky na elicitaci submodalit téměř neexistuje. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že většina kontrolovaných studií klíčová tvrzení oboru nepodporuje a že metodologická kvalita prací, které je podporují, bývá nízká (Witkowski 2010). Systematický přehled účinků NLP na zdravotní výsledky nenašel dostatek kvalitních důkazů pro doporučení jeho intervencí (Sturt a kol. 2012). Hodnocení amerických expertů z konce osmdesátých let dospělo k závěru, že pro teorii NLP ani pro jeho účinky na výkon nejsou dostatečné doklady (Druckman a Swets 1988). K tomu přistupuje problém spolehlivosti introspekce: výzkum paměti ukazuje, že popis vnitřní zkušenosti je náchylný k vlivu otázek (Loftus a Palmer 1974), takže výsledky elicitace mohou odrážet stejně tak tazatele jako dotazovaného. Poctivé shrnutí tedy zní, že elicitace je užitečný způsob, jak o prožitku mluvit, ale ne ověřený diagnostický nástroj.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je vědět, k čemu otázky slouží. Kdo je dotazován na kvality představy, má právo se zeptat, proč to tazatel chce vědět a co s odpověďmi udělá. Pokud odpověď zní vyhýbavě nebo slibuje rychlou změnu citu, který dotazovaný měnit nechce, je rozumné v popisu nepokračovat. Druhou obranou je odmítnout veřejné zkoumání soukromých prožitků. Semináře a skupiny, ve kterých se intimní představy popisují před ostatními, vytvářejí sociální tlak, a odejít z cvičení je legitimní volba. Třetí obranou je hlídat formulace: otevřená otázka „jak to vypadá“ dává prostor vlastnímu popisu, otázka nabízející hotové kvality ho vede; už volba slova v otázce mění, co dotazovaný vypoví (Loftus a Palmer 1974). Kdo si všimne, že přebírá popis tazatele, může se vrátit k vlastním slovům.

U lidí, jejichž prožitky byly v nátlakovém prostředí soustavně mapovány a přelaďovány, se zotavení opírá o obnovu vlastnictví prožitku. Herman zdůrazňuje, že po zkušenosti kontroly je základem uzdravení obnova autonomie a bezpečný vztah, ve kterém člověk sám rozhoduje, co sdělí (Herman 1992). Klinik, který s takovým klientem pracuje, by měl dotazování na kvality představ používat střídmě, vysvětlovat jeho účel a nabízet možnost neodpovědět. Přehled terapeutických přístupů v kompendiu ukazuje, že práce s představami má místo i v ověřených metodách, ale vždy v rámci dohodnutého kontraktu a s respektem k tempu klienta. Odborník, který elicitaci používá, by měl klientovi otevřeně říci, že jde o způsob porozumění, ne o měření mechanismu, a že techniky, které na ni navazují, nemají prokázanou účinnost.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Druckman, D., & Swets, J. A. (Eds.) (1988). Enhancing Human Performance: Issues, Theories, and Techniques. Washington, DC: National Academy Press.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Loftus, E. F., & Palmer, J. C. (1974). Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 13(5), 585–589.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C., & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: A systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), e757–e764.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Submodality – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem
• Kontrastní analýza – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Kalibrace – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Calibration)
• Vizuální submodality – příbuzné heslo (Submodality, Visual submodalities)
• Auditivní submodality – příbuzné heslo (Submodality, Auditory submodalities)
• Kinestetické submodality – příbuzné heslo (Submodality, Kinaesthetic submodalities)
• Kontrastní analýza – příbuzné heslo (Submodality, Contrastive analysis)
• Elicitace časové osy – příbuzné heslo (Časová osa, Eliciting the timeline)
• Elicitace strategie – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Strategy elicitation)

V kompendiu

• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 6.3 Terapeutické přístupy — přehled – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Vizuální submodality – další heslo rodiny