Zkušenost má strukturu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-01.16
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Předpoklady NLP
Druh	princip
Anglicky	Experience has a structure
Jiné názvy	struktura subjektivní zkušenosti
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Předpoklad „zkušenost má strukturu“ tvrdí, že subjektivní prožitek není beztvarý celek, ale je složen z prvků, které jsou v určitém pořadí a vztahu. Vzpomínka, obava nebo rozhodnutí mají podle NLP svou formu: posloupnost představ, vnitřních hlasů a tělesných pocitů, jejich kvality a jejich uspořádání v čase. Z toho obor vyvozuje dva důsledky. Za prvé, strukturu lze pozorovat a popsat, zvláště pokud se praktik ptá na to, jak člověk něco prožívá, a ne proč. Za druhé, změnou struktury se mění i prožitek, a to bez ohledu na jeho obsah (Dilts a kol. 1980). Předpoklad je teoretickým základem pojmů strategie a submodalit. Pro kompendium je důležitý dvojím způsobem. Jako metodologické východisko je blízký běžnému psychologickému zkoumání pravidelností v prožívání. Jako rétorický nástroj může posloužit k tomu, aby se pozornost přesunula od toho, co se člověku stalo, k tomu, jak to „špatně“ reprezentuje, a aby se autorita nad jeho prožitkem přesunula na toho, kdo strukturu údajně vidí.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka struktury vychází z několika zdrojů. Bandler a Grinder převzali z transformační gramatiky rozlišení hloubkové a povrchové struktury věty a přenesli ho na vztah mezi prožitkem a jeho jazykovým vyjádřením (Bandler a Grinder 1975; Chomsky 1965). Povrchová promluva je podle nich odvozena z úplnější vnitřní reprezentace, ze které se při vyjádření něco vypustí, zkreslí nebo zobecní. Druhým zdrojem byla kognitivní psychologie šedesátých let. Miller, Galanter a Pribram popsali jednání jako hierarchii plánů a testovacích smyček, čímž nabídli jazyk pro popis vnitřní organizace chování (Miller, Galanter a Pribram 1960). Dilts a spolupracovníci na tyto zdroje navázali v knize, jejíž podtitul výslovně ohlašuje studium struktury subjektivní zkušenosti; strukturu v ní popisují jako posloupnost smyslových reprezentací, které tvoří strategie (Dilts a kol. 1980). Bandler později posunul důraz od posloupnosti ke kvalitám jednotlivých reprezentací, tedy k jasu, velikosti, vzdálenosti nebo hlasitosti vnitřních obrazů a zvuků, a tvrdil, že právě tyto kvality určují, jak silně člověk prožitek pociťuje (Bandler 1985). Užší podobou předpokladu je tvrzení, že zkušenost je kódována smysly, kterému se věnuje stránka zkušenost je kódována smysly.

Struktura vzorce🔗

Předpoklad rozlišuje obsah a formu prožitku a dává formě přednost. Obsahem je to, o čem prožitek je: událost, osoba, rozhodnutí. Formou je způsob, jakým je prožitek vnitřně uspořádán. NLP tvrdí, že stejný obsah může být prožíván různě podle formy a že forma je dostupnější změně než obsah, protože minulost změnit nelze, kdežto způsob jejího reprezentování ano (Bandler 1985). V rozhovoru se předpoklad projevuje otázkami po tom, jak člověk ví, že je smutný, co vidí nebo slyší, když si vzpomene, a v jakém pořadí se jeho prožitek skládá.

Pro analýzu je podstatné, jaký status dostává obsah. V metodologickém užití je oddělení formy od obsahu dočasné: zkoumá se forma, ale obsah zůstává důležitý a nikdo ho nezpochybňuje. Ve vlivovém nebo redukcionistickém užití se obsah prohlásí za druhořadý a prožitek se vykládá jako technická chyba v reprezentaci, kterou lze opravit. Člověk, který truchlí, tak „jen špatně uspořádal obrazy“, a člověk, který se bojí partnera, „si to v hlavě dělá velké“. Tento posun je z hlediska kompendia rizikový, protože dovoluje přejít od otázky, zda se něco skutečně stalo a zda je reakce na to přiměřená, k otázce, jak reakci odstranit. U lidí v kontrolujících vztazích nebo uzavřených skupinách může taková redukce sloužit k tomu, aby oprávněné poplachové signály byly přeznačeny na chybné vnitřní kódování, což souvisí s mechanismy, které Lifton popsal jako nadřazení doktríny nad zkušenost jednotlivce (Lifton 1961).

Detekční znaky🔗

Redukcionistické užití předpokladu má několik pozorovatelných znaků. Mluvčí se nezajímá o to, co se stalo, a odklání rozhovor k tomu, jak to druhý prožívá, často s výslovným tvrzením, že obsah není důležitý. Prožitek druhého popisuje jako závadu ve struktuře („špatně poskládaný obraz“, „zaseknutá strategie“), nikoli jako odpověď na situaci. Slibuje rychlé odstranění prožitku, často v řádu minut, a to i u zármutku, traumatu nebo oprávněného strachu. Současně si přisvojuje znalost struktury cizího prožitku: ví, jak druhý reprezentuje, a ví, jak to změnit. Gilovich ukazuje, jak snadno lidé přijímají věrohodně znějící vysvětlení vlastních prožitků, pokud jsou podána s jistotou a odpovídají jejich očekávání (Gilovich 1991). Varovným znakem je i to, že po neúspěchu změny se nevyvozuje nic o metodě, jen to, že struktura nebyla nalezena správně. U člověka, na kterého je vzorec uplatňován, se může objevit nedůvěra k vlastním emocím jako zdroji informací a sklon vnímat vlastní reakce jako chyby, které je třeba opravit.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití stojí na tom, že prožitek skutečně má pravidelnosti a jejich poznání může pomoci. Kognitivní terapie zkoumá posloupnost situace, automatické myšlenky, emoce a chování a pomáhá klientovi vidět, jak se jeho prožitky skládají (Beck 1976). Racionálně emoční terapie podobně rozlišuje událost, přesvědčení o ní a emoční důsledek a ukazuje, že mezi událostí a reakcí stojí výklad (Ellis 1962). V obou přístupech však obsah zůstává platný: událost se nepopírá a reakce se hodnotí také podle toho, zda odpovídá situaci. Klient je při zkoumání zdrojem údajů a spolupracovníkem, nikoli objektem, jehož strukturu zná lépe terapeut. Takové užití předpokladu odpovídá i rozumnému čtení rané NLP, v níž bylo zkoumání formy zamýšleno jako doplněk, nikoli náhrada porozumění obsahu (Dilts a kol. 1980).

Manipulativní užití dělá z formy způsob, jak obsah odstavit. Prožitek se prohlásí za chybu kódování a jeho odstranění za cíl, aniž by se zkoumalo, na co prožitek upozorňuje. Kdo má moc určovat, co je „správná struktura“, získává moc nad tím, které prožitky druhého jsou oprávněné. V populárních kurzech se k tomu přidává slib rychlých změn, který může vést k tomu, že lidé odkládají odbornou péči o vážné potíže, což literatura o pseudovědě v klinické psychologii řadí k hlavním rizikům nedoložených metod (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Stav důkazů🔗

Obecné tvrzení, že prožívání má pravidelnosti a že mentální reprezentace jsou organizované, je v kognitivní psychologii samozřejmé a podporuje ho obrovské množství výzkumu, například o rozdílu mezi rychlými intuitivními a pomalými reflektovanými procesy usuzování (Kahneman 2011). Specifické modely struktury, které NLP navrhlo, však empiricky obstály špatně. Přehledy výzkumu z osmdesátých let nenašly podporu pro tvrzení o preferovaných reprezentačních systémech a jejich zjistitelnosti, na nichž strategie v pojetí NLP stojí (Sharpley 1984; Sharpley 1987). Heap v průběžném hodnocení oboru dospěl k závěru, že výzkum základní tvrzení NLP o reprezentačních systémech nepotvrdil (Heap 1988). Tvrzení o submodalitách a jejich mechanismu nebyla systematicky testována; obecné přehledy výzkumu NLP konstatují, že naprostá většina kontrolovaných studií tvrzení oboru nepodporuje (Witkowski 2010). Z toho plyne rozlišení: přijmout, že zkušenost má strukturu, je rozumné, ale neplyne z toho, že struktura je taková, jak ji popisuje NLP, ani že ji lze změnit tak, jak NLP slibuje.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je trvat na tom, že obsah prožitku je důležitý. Pokud mluvčí odvádí rozhovor od toho, co se stalo, k tomu, jak to člověk „reprezentuje“, je legitimní vrátit se k událostem a zeptat se, zda je reakce vzhledem k nim přiměřená. Emoce jsou mimo jiné informace o situaci, protože vznikají jako rychlé vyhodnocení toho, co je pro člověka důležité (Ekman 2003), a jejich odstranění bez porozumění může člověka připravit o varovný signál. Další obranou je zachovat si autoritu nad vlastním prožitkem: o tom, jak se cítím a proč, mám první slovo já, a výklad druhého je nabídka, ne diagnóza. U slibů rychlého odstranění zármutku, traumatu nebo úzkosti pomáhá vyžádat si doklad, že metoda byla nezávisle ověřena, a v případě vážných potíží vyhledat odborníka s ověřenými postupy.

Pro lidi, kterým byly reakce na zneužívání dlouho vykládány jako chybné vnitřní kódování, je součástí zotavení obnova důvěry ve vlastní emoce jako zdroj poznání. Herman zdůrazňuje, že zotavení z traumatu vyžaduje, aby příběh toho, co se stalo, mohl být vyprávěn a uznán a aby se vzpomínka stala součástí životního příběhu (Herman 1992). Klinická práce proto u těchto lidí obvykle nezačíná přestavbou struktury prožitku, ale uznáním jeho obsahu a zajištěním bezpečí, v němž lze o prožitku mluvit. Kompendium rozvádí kognitivní souvislosti v kapitole o kognitivních vědách.

Literatura🔗

• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Chomsky, N. (1965). Aspects of the Theory of Syntax. Cambridge, MA: MIT Press.
• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Ekman, P. (2003). Emotions Revealed: Recognizing Faces and Feelings to Improve Communication and Emotional Life. New York: Times Books.
• Ellis, A. (1962). Reason and Emotion in Psychotherapy. New York: Lyle Stuart.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Heap, M. (1988). Neurolinguistic programming: An interim verdict. In M. Heap (Ed.), Hypnosis: Current Clinical, Experimental and Forensic Practices (pp. 268–280). London: Croom Helm.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Miller, G. A., Galanter, E., & Pribram, K. H. (1960). Plans and the Structure of Behavior. New York: Holt, Rinehart and Winston.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Předpoklady NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Zkušenost je kódována smysly – zvláštní případ tohoto hesla

Příbuzná hesla

• Co dokáže jeden, lze se naučit – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Excellence can be modelled)
• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Strategie – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Strategy (concept))
• Model TOTE – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, TOTE model)
• Hluboká a povrchová struktura – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Deep and surface structure)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.3.1 Kahneman: Systém 1 a 2 – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Mít volbu je lepší než ji nemít – předchozí heslo rodiny
• Zkušenost je kódována smysly – další heslo rodiny