Kritické submodality🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-10.05
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Submodality
Druh	pojem
Anglicky	Critical (driver) submodalities
Jiné názvy	hnací submodality, driver submodality
Obecnější heslo	Submodality
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Kritickými, v anglické literatuře též hnacími submodalitami (driver submodalities), se v neurolingvistickém programování označují ty kvality vnitřní představy, jejichž změna má podle tohoto výkladu „strhnout“ s sebou ostatní kvality a změnit celkový prožitek. Pokud je pro člověka kritickou kvalitou například vzdálenost obrazu, pak se podle NLP s jeho oddálením samovolně zmenší, ztmaví a citově oslabí i celá představa, kdežto změna jasu nebo barvy by neměla podobný účinek (Andreas a Andreas 1987). Pojem je výkladový: nepopisuje novou techniku, ale předpoklad, o který se opírají techniky práce se submodalitami. Slouží k vysvětlení, proč některé změny představy „fungují“ a jiné ne, a k tomu, aby se praktik soustředil na malý počet rozhodujících kvalit. Navazuje na obecný pojem submodalit a jeho nalezení je cílem kontrastní analýzy. Pro kompendium je pojem důležitý tím, že vytváří příslib jedné páky, kterou lze prožitek přeladit, a tento příslib se snadno stává argumentem pro rychlé zásahy do citů druhých.

Původ a souvislosti🔗

Myšlenka, že ne všechny kvality představy jsou si rovny, se objevuje v Bandlerově díle z poloviny osmdesátých let, kde je zdůrazněno, že u různých lidí mají rozhodující účinek různé kvality, a jako příklady se uvádějí velikost, jas a vzdálenost obrazu (Bandler 1985). Systematicky ji rozpracovali Steve a Connirae Andreasovi, kteří s pojmem hnacích submodalit pracovali v souboru pokročilých intervencí (Andreas a Andreas 1987). V literatuře NLP se k tomu připojuje rozlišení mezi kvalitami spojitými a binárními, například mezi postupným oddalováním obrazu a přepnutím z pohledu zevnitř na pohled zvenčí. Úvodní učebnice NLP pak pojem uváděly jako běžnou součást práce se submodalitami (O'Connor a Seymour 1990). Praktici NLP kritickou submodalitu rádi popisují jako „rozdíl, který dělá rozdíl“, a odvolávají se tím na Batesonovo pojetí informace jako rozdílu, který má účinek (Bateson 1972). Jde však o přenesení formulace, ne o převzetí teorie; Bateson o submodalitách nepsal a jeho úvahy se týkaly komunikace a učení v systémech, nikoli kvalit jednotlivých představ.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně stojí pojem na třech tvrzeních. Prvním je, že kvality představy nejsou nezávislé: změna jedné s sebou nese změny dalších. Druhým je, že tato závislost je asymetrická: existují kvality „řídící“ a kvality „řízené“. Třetím je, že řídící kvality jsou individuální, tedy u různých lidí a u různých typů zážitků mohou být různé, a je proto třeba je u každého zjistit (Andreas a Andreas 1987). Z toho plyne pracovní logika celé rodiny: elicitace zjistí kvality, srovnání dvou zážitků ukáže, ve kterých se liší, a ty, u nichž změna vyvolá nejsilnější odezvu, se označí za kritické. Na ně se pak zaměří mapování napříč i swish.

Pozorovatel by měl vidět, jak pojem mění epistemický status tvrzení o změně. Pokud změna prožitku nenastane, nevyvrací to předpoklad o submodalitách; znamená to podle této logiky jen, že kritická kvalita ještě nebyla nalezena. Pojem tedy funguje jako pomocná hypotéza, která chrání celek před neúspěchem. Tento rys kritici NLP uváděli jako jeden z důvodů, proč jsou tvrzení oboru obtížně testovatelná (Sharpley 1987). Z hlediska kompendia jde o podobný mechanismus jako u imunizace proti falzifikaci: každý neúspěch se dá vyložit tak, že potvrzuje teorii.

Detekční znaky🔗

Pojem se v rozhovoru pozná podle jazyka objevu a jedné páky. Mluvčí oznámí, že „našel“ rozhodující kvalitu, často s nadšením: „u vás je to vzdálenost“, „vaše hnací submodalita je jas“. Následuje tvrzení, že stačí změnit tuto jednu kvalitu a „všechno ostatní se změní samo“. Pokud změna nenastane, mluvčí hledá dál a neúspěch připisuje tomu, že správná kvalita ještě nebyla nalezena, nebo tomu, že se dotazovaný „brání“. Varovné znaky jsou tyto. Prvním je, že příslib snadné změny se týká citu, který je pro mluvčího nepohodlný: vazby na rodinu, pochybnosti o skupině, odporu ke koupi. Druhým je úplnost příslibu: cit má zmizet zcela, ne se zmírnit. Třetím je nevyvratitelnost: žádný výsledek nemůže teorii zpochybnit, každý jen posune hledání. Čtvrtým je personalizace: nález „vaší“ kritické submodality se prezentuje jako osobní poznání o člověku, které mluvčí zná lépe než on sám, což posiluje jeho autoritu. Tento posun autority odpovídá vzorci, který kompendium popisuje jako vztah guru a adepta. Na seminářích se k tomu často přidává předvedení: dobrovolník před sálem popíše svou představu a lektor po krátké práci oznámí, že se prožitek změnil. Taková ukázka působí přesvědčivě, ale výsledek je ovlivněn očekáváním, sociálním tlakem a ochotou spolupracovat, tedy činiteli, které výzkum sugesce a hypnózy dlouho popisuje bez potřeby zvláštních mechanismů (Kirsch a Lynn 1995). Pozorovatel by proto neměl jevištní ukázku zaměňovat za doklad o kritické kvalitě.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití pojmu je opatrné a hypotetické. Praktik, který ví, že pojem kritických submodalit je neověřená pracovní hypotéza, může s klientem zkoumat, které stránky představy jsou pro něj citově nejvýraznější, a nechat na něm, zda s tím chce dál pracovat. V takovém užití pojem slouží jako heuristika pro rozhovor a ne jako slib. Podobně ověřené přístupy k dotěrným představám pracují s tím, co je pro klienta na představě nejtíživější, aniž by tvrdily, že nalezly jedinou páku (Beck 1976). Užitečným korektivem je i motivační rozhovor, který zdůrazňuje, že o směru změny rozhoduje klient a že praktik má podporovat jeho vlastní důvody, ne vnucovat své (Miller a Rollnick 2013).

Manipulativní užití staví na příslibu jedné páky. Pokud mluvčí přesvědčí druhého, že existuje jediná kvalita, jejíž změnou se jeho vztah k rodině, k pochybnosti nebo k rozhodnutí „automaticky“ změní, nabízí mu zdánlivě technický a nezávazný zásah, který ve skutečnosti mění vztahy a hodnoty. Technický slovník zastírá, co se mění, a nevyvratitelnost pojmu umožňuje neúspěch připsat dotazovanému. V kombinaci s autoritou praktika, který „vidí“ kritickou kvalitu lépe než člověk sám, vzniká závislost na výkladu zvenčí. Lifton popsal podobnou dynamiku jako nárok systému na znalost vnitřního života jednotlivce lepší, než má on sám (Lifton 1961).

Stav důkazů🔗

Pojem kritických submodalit nebyl v kontrolovaném výzkumu systematicky ověřen. Neexistují studie, které by ukázaly, že lze spolehlivě určit kvalitu, jejíž změna mění ostatní kvality i citovou reakci, a že tato kvalita je u téhož člověka stabilní. Přehledy výzkumu NLP konstatují, že klíčová tvrzení oboru nemají v kontrolovaném výzkumu oporu (Witkowski 2010), a starší hodnocení dospělo k závěru, že teorie NLP je formulována tak, že ji lze obtížně testovat (Sharpley 1987). Kritická literatura označuje NLP za obor, který napodobuje vnější podobu vědy bez jejích metod, a pojem nevyvratitelné páky je pro tuto kritiku typickým příkladem (Roderique-Davies 2009). Pro poctivé čtení je třeba dodat, že některé kvality představ, zejména perspektiva zevnitř a zvenčí, mají v nezávislém výzkumu představ zřejmý vztah k citové intenzitě. To však podporuje obecnou souvislost, ne tvrzení o individuálních řídicích kvalitách, jak je formuluje NLP.

Obrana a zotavení🔗

Základní obranou je nedůvěřovat příslibu jediné páky. Kdo slyší, že stačí změnit jednu kvalitu představy a jeho vztah k blízkým nebo k pochybnosti se změní sám, má se ptát, proč by se tento vztah měl měnit a komu to prospěje. Druhou obranou je trvat na falzifikovatelnosti: pokud zásah nezabere, je rozumné to brát jako doklad, že nefunguje, a ne jako výzvu k dalšímu hledání (Popper 1959; Sharpley 1987). Třetí obranou je nepřijímat výklad o sobě, který druhý „objevil“, jako poznání lepší než vlastní. Každý takový výklad je hypotéza, kterou lze odmítnout.

U lidí, kteří prošli opakovanými pokusy o „přeladění“ svých citů a jimž byl neúspěch připisován, se často objevuje sebeobviňování: mají pocit, že selhali, protože „nenašli“ správnou kvalitu. Zotavení zahrnuje pochopení, že neúspěch byl vlastností metody, ne jejich selhání, a obnovu důvěry ve vlastní prožívání. Herman zdůrazňuje, že po zkušenosti kontroly je nezbytné znovu nabýt pocit, že vlastní vnitřní život patří člověku (Herman 1992). Odborník, který s pojmem pracuje, by měl klientovi otevřeně říci, že jde o neověřenou hypotézu, a neúspěch nikdy nepřipisovat klientovi.

Literatura🔗

• Andreas, S., & Andreas, C. (1987). Change Your Mind—and Keep the Change: Advanced NLP Submodalities Interventions. Moab: Real People Press.
• Bandler, R. (1985). Using Your Brain—for a Change. Moab: Real People Press.
• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Miller, W. R., & Rollnick, S. (2013). Motivational Interviewing: Helping People Change (3. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Submodality – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Submodality – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Submodality – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Submodalities (concept))
• Posuvná kotva – příbuzné heslo (Kotvení, Sliding anchor)
• Kontrastní analýza – příbuzné heslo (Submodality, Contrastive analysis)
• Mapování napříč – příbuzné heslo (Submodality, Mapping across)
• Swish – příbuzné heslo (Submodality, Swish pattern)
• Rozbití kompulze – příbuzné heslo (Submodality, Compulsion blowout)
• Vzorec Godiva – příbuzné heslo (Submodality, Godiva chocolate pattern)
• Změna přesvědčení přes submodality – příbuzné heslo (Submodality, Belief change through submodalities)
• Prahový vzorec – příbuzné heslo (Submodality, Threshold pattern)
• Změna vnitřního hlasu – příbuzné heslo (Submodality, Changing the inner voice)

V kompendiu

• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.4.2 Latentní emocionální modulace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Kinestetické submodality – předchozí heslo rodiny
• Kontrastní analýza – další heslo rodiny