Přeskočit na obsah

Efekt guru na seminářích

Charismatický lektor, nesrozumitelnost vydávaná za hloubku a odkládání důkazů: jak vzniká efekt guru na seminářích NLP, jak se pozná a jak se mu bránit.

Riziko: high

Efekt guru na seminářích🔗

PoleHodnota
IdentifikátorNLP-21.13
KatalogNLP vzorce
RodinaVliv a zneužití NLP
Druhvzorec
AnglickyGuru effect in seminars
Jiné názvykult lektora, charismatický trenér
Užitípřevážně vlivové
Riziko zneužitívysoké
Vazba na Vaknin 2008odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textutext čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Efektem guru na seminářích kompendium označuje vzorec, při kterém se autorita lektora stane hlavním důvodem, proč účastníci přijímají tvrzení, a při kterém se nesrozumitelnost nebo neověřitelnost výkladu začne vnímat jako znak jeho hloubky. Vzorec se neomezuje na NLP, ale prostředí seminářů NLP mu nabízí příznivé podmínky: předvádění na pódiu, silné zážitky v sále, jazyk, který je záměrně vágní, a výklad, podle něhož se podstatná změna odehrává v nevědomí, kam kritické myšlení nedosáhne. V kognitivní antropologii a ve filozofii vědy se pro jev, kdy obskurní výrok vzbuzuje obdiv právě tím, že mu nelze porozumět, používá podobné označení. Kompendium ho chápe úžeji, jako vztahový vzorec mezi lektorem a skupinou, který postupně přesouvá rozhodování o tom, co je pravda, z účastníků na lektora. Nejde o diagnózu lektora ani o tvrzení, že každý charismatický učitel manipuluje. Jde o soubor pozorovatelných podmínek, za kterých se autorita odpojí od ověřování a začne fungovat sama sebou (Cialdini 2009).

Původ a souvislosti🔗

Rané semináře NLP byly založeny na předvádění: zakladatelé pracovali s dobrovolníky před publikem a výsledek měl být důkazem metody (Bandler a Grinder 1979). Tento formát, převzatý zčásti z ukázek hypnózy, staví do středu osobnost předvádějícího. Pro pochopení efektu jsou užitečné tři linie výzkumu. Studie o autoritě ukazují, že lidé jsou ochotni přijímat tvrzení a pokyny od osob, které nesou vnější znaky odbornosti, často bez ohledu na obsah (Cialdini 2009). Výzkum takzvaných placebových informací ukázal, že pouhá forma zdůvodnění může zvýšit ochotu vyhovět, i když zdůvodnění nic nesděluje (Langer, Blank a Chanowitz 1978). A studie o uzavřených skupinách popisují, jak se doktrína vůdce stává nezpochybnitelnou vědou a jak se jazyk skupiny zahušťuje do formulí, které ukončují přemýšlení (Lifton 1961). Singerová a Lalichová upozornily, že tlakové metody, známé z kultů, se objevují i v komerčních kurzech osobního rozvoje (Singer a Lalich 1995). Efekt guru na seminářích NLP leží na tomto kontinuu, obvykle na jeho mírnějším konci, ale se schopností posunout se dál, jak popisuje heslo NLP v sektách a kultovních skupinách.

Struktura vzorce🔗

Vzorec má několik vzájemně se posilujících složek. První je asymetrie zážitku: lektor předvádí na pódiu výsledky, které účastník nemůže ověřit, protože nezná výběr dobrovolníků, jejich předchozí očekávání ani to, co se s nimi stalo později. Druhá složka je výkladová: tvrzení se formulují tak, aby je nebylo možné vyvrátit, například odkazem na nevědomí, na „zatím nedokončenou integraci“ nebo na odpor. Třetí složkou je jazyk, který se blíží tomu, co NLP samo popisuje jako úmyslnou vágnost: výroky jsou natolik obecné, že každý posluchač do nich vloží vlastní význam, a prožije tak pocit, že mu lektor rozumí (Bandler a Grinder 1975b). Čtvrtou složkou je skupina: reakce sálu, potlesk a svědectví ostatních slouží jako sociální důkaz, který jednotlivci ztěžuje vyslovit pochybnost (Cialdini 2009). Pátou složkou je postupné zúžení zdrojů: lektor doporučuje vlastní knihy a kurzy, kritické zdroje označuje za nepochopení a vytváří dojem, že mimo jeho školu nelze NLP skutečně porozumět. Výsledkem je situace, kterou kompendium u obecnějšího vzorce popisuje jako vztah guru a adepta: pravdivost tvrzení se posuzuje podle toho, kdo je vyslovil.

Detekční znaky🔗

Pozorovatel může sledovat znaky na straně lektora, skupiny i účastníka. Na straně lektora jde o odpovědi na otázky po důkazech, které otázku odkládají, zesměšňují nebo převádějí na osobu tazatele, o tvrzení o vlastních výjimečných schopnostech bez možnosti je ověřit a o hustý odborně znějící jazyk, který při bližším pohledu nic konkrétního netvrdí. Tento poslední znak odpovídá tomu, co kompendium popisuje jako terminologickou mystifikaci a co rozvádí heslo neurožargon. Na straně skupiny se objevují rituály souhlasu, zvláštní slovník, kterým se absolventi odlišují od „nezasvěcených“, a citlivost na kritiku lektora. Na straně účastníka lze pozorovat, že přestává formulovat vlastní námitky, že nesrozumitelné pasáže připisuje vlastnímu nedostatku a že má potřebu lektorovy výroky hájit před okolím. Lifton popisuje podobný jev jako „zatížení jazyka“: výrazy skupiny nahrazují složité uvažování krátkými formulemi (Lifton 1961). Samotné nadšení ze semináře znakem není. Znakem je teprve kombinace, v níž se otázka „je to pravda?“ nahrazuje otázkou „co tím mistr myslel?“.

Odlišení od příbuzných jevů🔗

Efekt guru je třeba odlišit od běžného respektu k zkušenému učiteli a od nadšení, které vyvolá dobře vedený kurz. Respekt k učiteli je slučitelný s otázkami a s pochybnostmi; efekt guru je s nimi v napětí. Je také třeba odlišit ho od plně rozvinuté kultovní skupiny. Seminář s efektem guru obvykle nemá kontrolu nad každodenním životem účastníků, nevyžaduje přerušení vztahů ani odevzdání majetku, a účastníci se po skončení vracejí do svého prostředí. Riziko vzniká tam, kde se seminář mění v trvalé společenství s vlastní hierarchií, s opakovanými pobyty a s rostoucí závislostí na lektorovi; tam se již uplatňují kritéria, která popsal Lifton pro myšlenkovou reformu (Lifton 1961). Odlišit je třeba i klinické stavy. Účastník, který po intenzivním semináři prožívá výrazné výkyvy nálady, nespavost nebo pocit odcizení, nemusí být „v procesu změny“, jak se někdy vykládá, ale může potřebovat odborné posouzení. Velké skupinové akce s vysokým emočním nábojem, jak je popisuje heslo velké motivační semináře, mohou u zranitelných lidí vyvolat akutní potíže, a výklad těchto potíží jako pokroku je sám o sobě varovným znakem (Singer a Lalich 1995).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Charisma a schopnost zaujmout publikum jsou samy o sobě legitimní dovednosti každého učitele. Legitimní užití se pozná podle toho, že lektor odlišuje osobní zkušenost od ověřeného poznatku, sám odkazuje na kritické zdroje, připouští meze své metody a neodvozuje hodnotu tvrzení od své osoby. Účastník odchází s nástroji, které může používat a hodnotit bez lektora. Manipulativní užití se pozná podle opačného směru: autorita se používá jako náhrada důkazu, nesrozumitelnost se prodává jako hloubka, pochybnosti se přisuzují nevyspělosti a účastník je veden k tomu, aby další porozumění hledal jen u téhož zdroje. Takové užití není nutně vědomé, protože lektor může sám věřit, že jeho výsledky dokazují metodu. Na účastníka však působí stejně: oslabuje jeho schopnost posuzovat tvrzení samostatně. Hassan popsal jako jádro destruktivního vlivu skupiny kontrolu nad chováním, informacemi, myšlením a emocemi jejích členů (Hassan 1988). Efekt guru se pozná podle toho, zda se vztah mezi lektorem a skupinou k takové kontrole posouvá, nebo zda autorita zůstává otevřená zkoušce.

Stav důkazů🔗

Specifický výzkum efektu guru na seminářích NLP neexistuje. Lze však opřít jeho popis o obecné poznatky sociální psychologie o autoritě a sociálním důkazu (Cialdini 2009) a o výzkum, který ukazuje, jak málo stačí k tomu, aby forma zdůvodnění nahradila jeho obsah (Langer, Blank a Chanowitz 1978). Pro samotné NLP je podstatné, že jeho výsledky předváděné na pódiu nejsou kontrolovanými experimenty. Kritické přehledy opakovaně konstatují, že kontrolované studie tvrzení NLP nepodporují (Witkowski 2010; Sharpley 1987). Roderique-Davies přirovnal NLP ke kargokultu: navenek napodobuje podobu vědy, její terminologii a jistotu, ale bez metody, která by tvrzení podrobila zkoušce (Roderique-Davies 2009). Z toho neplyne, že každý seminář škodí. Plyne z toho, že přesvědčivost předvedení a nadšení sálu nejsou důkazem účinnosti a že jejich síla je dobře vysvětlitelná mechanismy, které s NLP nesouvisejí.

Obrana a zotavení🔗

Obranou na úrovni jednotlivce je udržet odstup mezi prožitkem a hodnocením. Zážitek ze semináře může být silný a skutečný, a přesto nic neříká o tom, zda tvrzení lektora platí. Užitečné je zapisovat si konkrétní tvrzení a později je porovnat s nezávislými zdroji, klást otázky po důkazech a sledovat, jak na ně lektor odpovídá (Cialdini 2009). Pokud odpověď místo vysvětlení zpochybňuje tazatele, je to informace o vztahu, nikoli o tazateli. Další obranou je ponechat si zdroje mimo školu: přátele, kolegy a literaturu, kterou lektor nedoporučil. Pro organizace, které semináře objednávají, platí, že přesvědčivé vystoupení není podkladem pro rozhodnutí o vzdělávání, a že by se měly ptát na důkazy účinnosti stejně jako u jiných intervencí. U lidí, kteří se z prostředí silného guru vymanili, je typický stud, pocit naivity a ztráta komunity. Zotavení proto stojí na obnově vlastního úsudku a na přijetí, že vliv působil na základě obecných lidských mechanismů, nikoli osobní slabosti (Singer a Lalich 1995). Pomáhá také postupné přezkoumání pojmů, které skupina používala, a jejich převedení do běžného jazyka, protože tím ztrácejí svou uzavírající sílu (Lifton 1961).

Literatura🔗

  • Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
  • Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
  • Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
  • Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
  • Langer, E. J., Blank, A., & Chanowitz, B. (1978). The mindlessness of ostensibly thoughtful action: The role of „placebic“ information in interpersonal interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 36(6), 635–642.
  • Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
  • Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
  • Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
  • Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
  • Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

Příbuzná hesla

V kompendiu

V katalogu

Každé heslo katalogu je hvězda, rodiny jsou souhvězdí. Zvýrazněné jsou heslo NLP-21.13 a jeho obecnější, užší a příbuzná hesla; klepnutím na hvězdu otevřete jiné heslo.

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →