Nevědomé modelování🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-14.20
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Strategie a modelování
Druh	vzorec
Anglicky	Unconscious uptake modelling
Jiné názvy	unconscious uptake, modelování nevědomým převzetím
Obecnější heslo	Modelování excelence
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Nevědomým modelováním se v NLP označuje způsob, jak převzít dovednost jiného člověka napodobením, aniž by ji modelující během učení vědomě rozebíral. Modelující pozoruje svůj vzor, přebírá jeho postoj, pohyby, tempo, hlas i způsob reagování, a to tak dlouho, dokud nedokáže v obdobných situacích dosahovat obdobných výsledků. Teprve potom přichází na řadu popis, tedy pokus zachytit, co z převzatého chování je podstatné a co je jen osobní zvláštností vzoru. Grinder a Bostic St. Clairová tento postup popsali jako vlastní jádro NLP a odlišili ho od pouhého používání technik, které z modelování vzešly (Grinder a Bostic St. Clair 2001). Klíčovým předpokladem je, že modelující během převzetí nevnáší do pozorovaného své vlastní kategorie, a proto se postup spojuje se stavem nevědění. Kompendium nevědomé modelování zařazuje proto, že se v něm střetávají dvě věci. Na jedné straně jde o variantu dobře známého učení nápodobou, které je přirozenou cestou k mnoha dovednostem. Na druhé straně stejná struktura, přenesená z ohraničené dovednosti na celou osobnost učitele, popisuje mechanismus, jímž se v uzavřených skupinách přebírá identita vůdce.

Původ a souvislosti🔗

Podle vlastního vyprávění zakladatelů NLP vznikly první vzorce oboru tím, že Bandler a Grinder napodobovali vybrané terapeuty, zejména Fritze Perlse, Virginii Satirovou a Miltona Ericksona, a teprve dodatečně popisovali, co dělají. Grinder a Bostic St. Clairová tuto historii uvádějí jako doklad toho, že modelování začíná převzetím a kód přichází až potom (Grinder a Bostic St. Clair 2001). Rané texty NLP přitom působí spíše analyticky: jazykové vzorce terapeutů se v nich rozebírají pomocí transformační gramatiky (Bandler a Grinder 1975). Tento rozpor mezi vyprávěním o napodobení a analytickou podobou publikovaných výsledků je v literatuře o NLP známý a kritici upozorňují, že o skutečném průběhu raného modelování existují hlavně výpovědi jeho účastníků (Tosey a Mathison 2009). V Novém kódu získalo nevědomé převzetí výsadní postavení a spojilo se s požadavkem, aby modelující vstupoval do učení ve stavu bez hotových výkladů (Grinder a DeLozier 1987). Jiné proudy NLP rozvíjely analytičtější modelování, například rekonstrukci myšlenkových postupů významných osobností z jejich textů a životopisů (Dilts 1994). Oba přístupy sdílejí cíl, totiž popsat dovednost tak, aby ji mohli převzít druzí, a liší se tím, zda dávají přednost napodobení, nebo rozboru.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má nevědomé modelování tři fáze, které jsou v literatuře Nového kódu popsány jako po sobě jdoucí. První fází je převzetí. Modelující pozoruje vzor v jeho přirozeném prostředí a napodobuje ho, přičemž se vyhýbá průběžnému vysvětlování a hodnocení; pozornost se má soustředit na celek chování, nikoli na jeho jednotlivé části (Grinder a Bostic St. Clair 2001). Druhou fází je ověření. Kritériem zvládnutí není pocit porozumění, ale schopnost dosahovat v podobných situacích výsledků srovnatelných s výsledky vzoru. Třetí fází je kódování, tedy popis toho, co bylo převzato, a oddělení podstatných prvků od nahodilých, aby šlo dovednost předat dál. Pro analýzu je podstatná první fáze, protože v ní se záměrně odkládá kritický úsudek a otevírá se široký kanál vlivu. Psychologie popsala, že lidé napodobují postoje, gesta a mluvu svých partnerů v rozhovoru i bez úmyslu a bez povědomí o tom a že takové napodobení zvyšuje vzájemnou náklonnost (Chartrand a Bargh 1999). Nevědomé modelování tento přirozený sklon zesiluje a dlouhodobě udržuje. Z toho plyne, že s dovedností se mohou přenášet i hodnoty, postoje a způsob vnímání vzoru, pokud není převzetí ohraničeno na konkrétní dovednost a není následováno ověřením a popisem. Struktura se tak dotýká jevu, který NLP jinde popisuje jako zrcadlení, jen v trvalé a obousměrně nevyrovnané podobě.

Detekční znaky🔗

Neškodné nevědomé modelování se pozná podle toho, že se týká ohraničené dovednosti, má zřetelné kritérium úspěchu a vede k pozdějšímu porozumění a vlastnímu stylu. Student hudby, který napodobuje držení nástroje učitele, nebo začínající lékař, který přebírá způsob, jakým zkušený kolega mluví s pacienty, jsou typickými příklady. Varovné znaky se objevují, když se předmět napodobení rozšíří. Prvním znakem je, že se má napodobit celá osoba, nikoli dovednost: jak vzor mluví, obléká se, jí, jaké má názory a jak hodnotí ostatní. Druhým znakem je zákaz porozumění: „nesnaž se tomu rozumět, dělej to jako já“ se neomezuje na dočasnou fázi, ale stává se trvalým pravidlem. Třetím znakem je chybějící kritérium úspěchu, které by bylo nezávislé na vzoru; úspěch se měří tím, nakolik se člověk vzoru podobá a nakolik ho vzor schvaluje. Čtvrtým znakem je postupné mizení vlastních zvyklostí, vztahů a názorů napodobujícího, které okolí popisuje slovy „mluví jako on“ nebo „je to jiný člověk“. Tento posun kompendium popisuje jako identitární substituci a v rovině vztahu jako vzorec guru a adept. Lifton u myšlenkové reformy popsal, jak se v uzavřeném prostředí jazyk skupiny stává normou, které se jednotlivec přizpůsobuje i ve vnitřním prožívání (Lifton 1961).

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití navazuje na staré a dobře fungující formy učení. Řemeslo, hudba, sport, chirurgie i umění se po staletí učí tak, že žák dlouho napodobuje mistra a porozumění přichází později. Nevědomé modelování dává tomuto postupu jméno a zdůrazňuje, že předčasný rozbor může učení brzdit. Rozumné je i varování, že modelující by neměl přizpůsobovat pozorované vlastním předsudkům, protože by tím přehlédl to, co je na dovednosti nové. Legitimní užití má tři ochranné prvky: ohraničení na konkrétní dovednost, nezávislé kritérium úspěchu a následné vědomé zpracování, v němž si žák vytvoří vlastní styl. Manipulativní užití odstraňuje všechny tři. Napodobuje se osoba, nikoli dovednost; kritériem je podobnost a schválení; a vědomé zpracování se odkládá natrvalo, protože „kdo rozumí, ten už to nepotřebuje“. V takovém rámci se z učení stává přenos identity. Objevuje se v uzavřených duchovních a rozvojových skupinách, v komunitách kolem charismatických podnikatelů, kde se napodobuje styl zakladatele, a v online prostředích, kde mladí lidé přebírají řeč, názory a vzorce chování influencera. Singerová a Lalichová popisují, jak členové kultovních skupin přebírají zvláštní slovník skupiny a způsob vystupování, který se od nich očekává, a jak se tím jejich dřívější osobnost postupně překrývá (Singer a Lalich 1995).

Stav důkazů🔗

Nevědomé modelování jako metoda NLP nebylo předmětem kontrolovaného výzkumu, který by ukázal, že vede k rychlejšímu nebo úplnějšímu osvojení dovedností než jiné formy učení. Tosey a Mathison upozorňují, že modelování, ačkoli je považováno za jádro NLP, je akademicky téměř neprozkoumané a opírá se hlavně o výpovědi praktiků (Tosey a Mathison 2009). Obecné hodnocení výzkumu NLP vyznívá nepříznivě (Witkowski 2010). Roderique-Davies použil pro NLP označení kargokultovní psychologie, tedy praxe, která napodobuje vnější podobu vědy bez jejího obsahu (Roderique-Davies 2009); pro nevědomé modelování je tato metafora obzvlášť výstižná, protože napodobení vnější podoby dovednosti nezaručuje převzetí toho, co ji činí účinnou. Na druhé straně obecné poznatky, o které se postup opírá, jsou dobře doložené: lidé se napodobováním učí a nevědomě napodobují své partnery v interakci (Chartrand a Bargh 1999), a odborná dovednost se z velké části stává rychlou a intuitivní, takže experti často nedokážou popsat, jak to dělají (Kahneman 2011). Rozumná je tedy obecná myšlenka, že dovednost lze převzít nápodobou dřív, než ji člověk umí popsat. Nedoloženo zůstává, že specifický postup NLP je k tomu lepší než tradiční učení u mistra.

Obrana a zotavení🔗

První obranou je ohraničit, co se člověk učí. Pokud nabídka zní „buď jako já“, je užitečné se ptát, kterou konkrétní dovednost má převzít a podle čeho se pozná, že ji zvládl, nezávisle na tom, zda ho učitel schválí. Druhou obranou je trvat na fázi porozumění. Napodobení může být dobrým začátkem, ale legitimní učitel počítá s tím, že žák bude jednou rozumět a dělat věci po svém. Třetí obranou je sledovat vlastní změny širší, než je učená dovednost: přebírám i názory, slovník, vkus a hodnocení druhých lidí? Ptají se mě blízcí, co se se mnou děje? Takové signály stojí za pozornost. U lidí, kteří odešli z prostředí, kde dlouhodobě napodobovali vůdce, se po odchodu objevuje nejistota, kdo vlastně jsou, a zjištění, že řada jejich reakcí, výrazů a postojů patří někomu jinému. V péči o ně se pracuje s postupným rozlišováním převzatého a vlastního, s návratem k dřívějším zájmům a vztahům a s budováním identity, kterou si člověk volí sám (Herman 1992). Je důležité zdůraznit, že převzaté prvky nejsou známkou slabosti; vyplývají z přirozeného lidského sklonu k nápodobě, který byl v takovém prostředí cíleně zesilován.

Literatura🔗

• Bandler, R., & Grinder, J. (1975). The Structure of Magic I: A Book about Language and Therapy. Palo Alto: Science and Behavior Books.
• Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
• Dilts, R. (1994). Strategies of Genius, Volume I: Aristotle, Sherlock Holmes, Walt Disney, Wolfgang Amadeus Mozart. Capitola: Meta Publications.
• Grinder, J., & Bostic St. Clair, C. (2001). Whispering in the Wind. Scotts Valley: J & C Enterprises.
• Grinder, J., & DeLozier, J. (1987). Turtles All the Way Down: Prerequisites to Personal Genius. Scotts Valley: Grinder & Associates.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Strategie a modelování – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Modelování excelence – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Modelování – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Modelling (concept))
• Modelování excelence – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Modelling excellence)
• Nový kód NLP – příbuzné heslo (Strategie a modelování, NLP New Code)
• Stav nevědění – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Know-nothing state)
• Zrcadlení – příbuzné heslo (Raport a kalibrace, Mirroring)
• Efekt guru na seminářích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Guru effect in seminars)

V kompendiu

• EA-1.6.1 Vzorec guru a adept – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.21 Character transposition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-5.3.1 Identitární substituce – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Smyčkové strategie – předchozí heslo rodiny