Přeskočit na obsah

NLP v komunitě „umění svádění“

Jak komerční komunita „umění svádění“ převzala jazyk a vzorce NLP, podle čeho je poznat, jaké škody působí, co říká výzkum a jak se bránit.

Riziko: high

NLP v komunitě „umění svádění“🔗

PoleHodnota
IdentifikátorNLP-21.06
KatalogNLP vzorce
RodinaVliv a zneužití NLP
Druhvzorec
AnglickyNLP in the seduction community
Jiné názvypickup, speed seduction
Užitípřevážně vlivové
Riziko zneužitívysoké
Vazba na Vaknin 2008odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textutext čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

NLP v komunitě „umění svádění“ označuje převzetí pojmů a vzorců neurolingvistického programování komerční subkulturou, která prodává kurzy, příručky a koučování s příslibem, že naučí své klienty, převážně muže, získávat sexuální nebo romantický zájem žen. Komunita používá vlastní slovník, v němž se druhý člověk často označuje jako „cíl“ a setkání jako hra s pravidly, a z NLP si vzala především tři věci: představu, že blízkost lze vyrobit technikou (raport jako nástroj vlivu), představu, že jazykem lze nevědomě vyvolat stavy a touhy, a představu, že odmítnutí je překážka, kterou lze překonat správnou technikou. Všechny tři představy jsou zkreslením původních pojmů NLP, které raport chápaly jako podmínku spolupráce v terapii a ve výuce (Bandler a Grinder 1979). Kompendium tento vzorec řadí mezi nejrizikovější v celé rodině. Nejde v něm o jeden jazykový prvek, ale o rámec, který mění vztah dvou lidí v asymetrický podnik s předem daným cílem, a který proto přímo naráží na otázku souhlasu. Stránka nepopisuje žádné postupy komunity. Popisuje jen to, podle čeho je lze rozpoznat, jaké škody působí a jak se jim bránit.

Původ a souvislosti🔗

Komerční kurzy svádění, které se výslovně odvolávaly na NLP a na hypnotický jazyk, se objevily koncem osmdesátých a v devadesátých letech a s rozvojem internetových fór se rozšířily do mezinárodní subkultury s vlastními „trenéry“, semináři a terminologií. Jejich nabídka spojovala prvky NLP, jako je zrcadlení, kotvení a Milton-model, s obecnými poznatky sociální psychologie o sympatii a nedostatku a s populárními představami o evoluční psychologii. NLP pro takové užití poskytlo příhodné prostředí: jeho výcvikový trh je roztříštěný, nemá jednotnou instituci, která by mohla určovat, k čemu se jeho postupy používají, a jeho literatura od počátku slibuje nejen porozumění, ale i ovlivňování druhých (Tosey a Mathison 2009; O'Connor a Seymour 1990). Jazykový popis Ericksonových nepřímých sugescí, původně určený klinikům, se tak dostal do rukou lidí bez jakéhokoli terapeutického nebo etického rámce (Bandler a Grinder 1975b). Kritika komunity přichází především z reflexe sexuálního násilí a souhlasu. Z hlediska kompendia je stejně důležité upozornit, že instrumentální pohled na druhé lidi, který kurzy učí, poškozuje i toho, kdo ho přijme: vztah se mu mění ve výkon a odmítnutí v selhání techniky.

Struktura vzorce🔗

Pro účely rozpoznání lze strukturu popsat jako soubor prvků, které se objevují společně a spojuje je jedna funkce: urychlit vznik pocitu blízkosti a zúžit prostor, ve kterém by druhá osoba mohla v klidu posoudit, co chce. Prvním prvkem je zrychlená intimita: rozhovor velmi brzy přechází k osobním tématům, k deklarované výjimečnosti druhé osoby a k pocitu, že se oba znají odjakživa; k tomu slouží i nápadné zrcadlení. Druhým prvkem je střídání: pozornost a uznání se střídají s odtažitostí nebo s drobnými shazujícími poznámkami; druhá osoba to prožívá jako nejistotu a jako potřebu znovu získat ztracené uznání. Třetím prvkem je řízení prostředí: snaha oddělit druhou osobu od přátel, změnit místo, prodloužit setkání a zkrátit čas na rozmyšlenou. Čtvrtým prvkem je výklad odmítnutí: nesouhlas se nechápe jako rozhodnutí, ale jako „zkouška“ nebo „odpor“, a ten se v logice komunity vykládá jako znak chybějící techniky, nikoli jako hranice. Právě zde se uplatňuje zneužité čtení předpokladu NLP o odporu jako znaku chybějícího raportu. Cialdini popsal, že sympatie, pocit vzácnosti a postupné drobné závazky patří k nejúčinnějším mechanismům získávání souhlasu (Cialdini 2009). Komunita tyto mechanismy přenáší do oblasti, kde je souhlas nejcitlivější.

Detekční znaky🔗

Osoba, na kterou je vzorec namířen, může sledovat několik signálů. Pocit hluboké blízkosti vzniká během minut, bez společné zkušenosti, a druhý ho výslovně pojmenovává a zdůrazňuje. Komplimenty jsou proloženy drobnými urážkami, pochybnostmi o vzhledu nebo o inteligenci, které jsou podány jako žert, a po nich následuje vřelost. Druhý opakuje gesta, polohu těla a slova nápadněji, než je v rozhovoru běžné. Opakovaně navrhuje změnu místa, odchod od přátel nebo další drink a na odmítnutí reaguje novým návrhem, ne přijetím. Rozhovor obsahuje neobvykle mnoho výzev k představám a k popisu pocitů. Odmítnutí se zlehčuje, mění v žert nebo v obvinění z chladu či nedůvěry. Pozorovatel zvenčí, například přítel nebo přítelkyně, může zaznamenat, že se dotyčná osoba v průběhu večera vzdaluje od skupiny a že její rozhodnutí přestávají odpovídat tomu, co předtím říkala. Herman popsala, že u obětí sexuálního násilí je častá sebeobviňující otázka, zda nevyslaly nejasný signál (Herman 1992); znalost těchto znaků pomáhá odpovědnost umístit tam, kam patří, tedy k tomu, kdo tlak vytvářel.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní jádro, ke kterému se komunita odvolává, existuje: řada lidí trpí sociální úzkostí, ostychem a neví, jak navázat rozhovor. Nácvik sociálních dovedností, terapie sociální úzkosti a práce s negativními automatickými myšlenkami o vlastní hodnotě jsou uznávané a užitečné (Beck 1976). Takový nácvik se od komunity svádění liší cílem i prostředky. Jeho cílem je, aby člověk dokázal mluvit sám za sebe a snášet odmítnutí, nikoli aby dosáhl předem daného výsledku u druhé osoby. Jeho prostředky jsou otevřené a druhá osoba o nich nemusí nic vědět, protože nejsou namířeny proti ní. Manipulativní užití se pozná podle tří znaků: druhý člověk je chápán jako cíl, nikoli jako partner; jednání je utajené a záměrně směřuje k obejití jeho úvahy; a odmítnutí není respektováno jako rozhodnutí. Kde k těmto znakům přistoupí opakovaná kontrola, izolace a ponižování v pokračujícím vztahu, přechází vzorec do podoby, kterou Stark popisuje jako coercive control, tedy soustavné omezování svobody partnera (Stark 2007). Kompendium tento rámec rozvádí na stránce o Starkově pojetí coercive control.

Stav důkazů🔗

O tom, že techniky komunity svádění odvozené z NLP fungují tak, jak jejich prodejci tvrdí, neexistují spolehlivé doklady. Tvrzení se opírají o vyprávění „trenérů“ a účastníků, tedy o zdroje s obchodním zájmem a se silným výběrovým zkreslením, kdy se vyprávějí úspěchy a neúspěchy se vysvětlují nedostatečnou technikou. Výzkum základních tvrzení NLP, například o sladění predikátů a reprezentačních systémů, jejich účinek nepotvrdil (Sharpley 1987; Witkowski 2010). Představa, že hypnotickým jazykem lze druhého vést proti jeho vůli, je v rozporu se sociálně-kognitivním pojetím hypnózy, podle něhož hypnotické reakce závisejí na očekávání a ochotě spolupracovat (Kirsch a Lynn 1995). Některé mechanismy, na které se komunita odvolává, jsou přitom skutečné: spontánní napodobování chování v laboratoři zvyšovalo sympatii (Chartrand a Bargh 1999) a sympatie či vzácnost ovlivňují ochotu vyhovět (Cialdini 2009). Škodlivost vzorce proto nezávisí na tom, zda NLP funguje. Nátlak, izolace, alkohol a zlehčování odmítnutí působí bez ohledu na teoretický aparát, a právě ony jsou zdrojem skutečného rizika. Gilovich ukázal, jak snadno lidé považují za potvrzení svého přesvědčení náhodné úspěchy a přehlížejí neúspěchy (Gilovich 1991); to vysvětluje, proč komunita přetrvává i bez dokladů.

Obrana a zotavení🔗

Pro osobu, na kterou je vzorec namířen, je nejdůležitější obranou měřit blízkost časem a činy, nikoli intenzitou pocitu. Náhlý pocit výjimečného souznění s neznámým člověkem je signálem ke zpomalení. Prakticky pomáhá mít vlastní cestu domů, domluvu s přáteli o tom, že se navzájem neopouštějí, a vědomí, že souhlas lze kdykoli odvolat a že odmítnutí nevyžaduje vysvětlení. Drobné shazující poznámky jsou dostatečným důvodem k ukončení kontaktu. Přátelé, kteří zaznamenají, že se někdo vzdaluje od skupiny pod tlakem jiné osoby, mohou nenápadně nabídnout cestu zpět. Pro zotavení po zkušenosti, kdy člověk podlehl tlaku nebo zažil sexuální násilí, je zásadní umístit odpovědnost k tomu, kdo tlak vytvářel, a vyhledat podporu, kde ho nikdo nebude soudit. Herman zdůrazňuje, že první fází zotavení je obnova bezpečí a kontroly nad vlastním tělem a rozhodováním (Herman 1992); na to navazuje stránka o pěstování sebepochybnosti, které je jedním z účinků střídání uznání a ponižování. U mužů, kteří komunitou prošli a vyhledají pomoc, může být součástí práce rozpoznat, jak kurzy proměnily jejich pohled na druhé lidi i na sebe, a nahradit techniku skutečnou dovedností vztahu, včetně schopnosti snášet odmítnutí. Sexuální násilí, včetně jednání bez souhlasu, je trestným činem bez ohledu na to, jakou technikou se k němu dospělo.

Literatura🔗

  • Bandler, R., & Grinder, J. (1975b). Patterns of the Hypnotic Techniques of Milton H. Erickson, M.D., Volume 1. Cupertino: Meta Publications.
  • Bandler, R., & Grinder, J. (1979). Frogs into Princes: Neuro Linguistic Programming. Moab: Real People Press.
  • Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
  • Chartrand, T. L., & Bargh, J. A. (1999). The chameleon effect: The perception–behavior link and social interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 76(6), 893–910.
  • Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
  • Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
  • Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
  • Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
  • O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
  • Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
  • Stark, E. (2007). Coercive Control: How Men Entrap Women in Personal Life. New York: Oxford University Press.
  • Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
  • Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

Příbuzná hesla

V kompendiu

V katalogu

Každé heslo katalogu je hvězda, rodiny jsou souhvězdí. Zvýrazněné jsou heslo NLP-21.06 a jeho obecnější, užší a příbuzná hesla; klepnutím na hvězdu otevřete jiné heslo.

Okolí stránky

Otevřít v Mapě knihy →