Odvolání na bohatství nebo chudobu🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-02.24
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy relevance
Druh	neformální klam
Anglicky	Appeal to wealth or poverty
Jiné názvy	argumentum ad crumenam, argumentum ad lazarum
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	nízké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Odvolání na bohatství nebo chudobu je usuzování, v němž se pravdivost tvrzení nebo kvalita návrhu posuzuje podle majetkového postavení toho, kdo je předkládá. Má dvě zrcadlové podoby. Argumentum ad crumenam, doslova argument k měšci, považuje tvrzení za pravděpodobnější, protože ho vyslovuje bohatý nebo úspěšný člověk, případně protože se k němu hlásí ti, kdo mají prostředky. Argumentum ad lazarum, pojmenované podle chudého Lazara z evangelního podobenství, naopak připisuje tvrzení zvláštní pravdivost nebo mravní váhu proto, že pochází od chudého, prostého nebo strádajícího člověka. Obě podoby nahrazují posouzení obsahu posouzením společenského postavení zdroje. Patří proto mezi klamy relevance a jsou příbuzné odvolání na nepatřičnou autoritu i útoku na osobu, s nimiž sdílejí přenos hodnocení z osoby na tvrzení (Walton 2008).

Původ a souvislosti🔗

Latinská označení patří k pozdější školské tradici, která po vzoru Lockových „ad“ argumentů vytvářela další pojmenování podle toho, k čemu se argument obrací. Hamblin upozornil, že tento způsob tvorby názvů vedl k rozrůstání seznamů klamů bez jednotného kritéria, a odvolání na majetek je dobrým příkladem: jde spíše o zvláštní případ obecnějšího přenosu důvěryhodnosti ze zdroje na obsah než o samostatný typ chyby (Hamblin 1970). Myšlenka sama je však mnohem starší. Novověká kritika politických argumentů upozorňovala na to, jak se postavení a zájmy mluvčích vydávají za důvody. Bentham ve svém rozboru klamů autority kritizoval argumenty, které místo posouzení návrhu poukazují na postavení a hodnost těch, kdo ho podporují nebo odmítají (Bentham 1824). V sociální psychologii se mechanismus popisuje jako vliv statusových symbolů: Cialdini uvádí oblečení, tituly a nákladné předměty jako vnější znaky, které lidé spojují s autoritou a které zvyšují ochotu vyhovět i tam, kde nesouvisejí s kompetencí (Cialdini 2009). Kompendium se těmto vlivům věnuje v případové studii investorského kultu, kde majetek vůdčí osobnosti slouží jako hlavní doklad správnosti jejích rad.

Struktura argumentu🔗

Podoba ad crumenam má schéma: mluvčí M je bohatý nebo úspěšný; M tvrdí T; tedy T je pravdivé. Podoba ad lazarum má schéma: mluvčí M je chudý nebo strádající; M tvrdí T; tedy T je pravdivé nebo mravně závažnější. V obou případech chybí premisa, která by spojovala majetkové postavení s pravdivostí právě tohoto tvrzení. Taková premisa by mohla být oprávněná jen tehdy, kdyby majetek byl přímým výsledkem kompetence v oblasti, o kterou jde, a i pak by dokládal pouze zkušenost, nikoli pravdivost konkrétního výroku. Walton, Reed a Macagno popisují argument z expertního názoru jako schéma s kritickými otázkami, mezi nimiž je i otázka, zda je zdroj odborníkem právě v té oblasti, k níž se tvrzení vztahuje (Walton, Reed a Macagno 2008). Odvolání na bohatství tímto testem obvykle neprojde: úspěch v podnikání se vydává za odbornost v ekonomické teorii, medicíně nebo politice.

Existuje i negativní varianta obou podob, která se blíží útoku na osobu. Tvrzení se odmítá, protože ho vyslovuje bohatý člověk, který „nemůže vědět, jak žijí obyčejní lidé“, nebo chudý člověk, který „nic nedokázal“. Tvrzení se tak odmítá kvůli vlastnosti mluvčího, a ne kvůli jeho obsahu, což je stavba útoku na osobu (Walton 2008). Tato varianta se uplatňuje i v institucionálním prostředí, kde se hlas lidí bez prostředků systematicky podceňuje. Kompendium tento jev spojuje s pojmem epistemické nespravedlnosti, jak ho rozpracovala Miranda Fricker: snížená důvěryhodnost svědectví, která vychází z předsudku vůči sociální skupině mluvčího, viz epistemická nespravedlnost.

Vztah k technikám kompendia🔗

V kontextu epistemické anihilace má odvolání na majetek dvě typické funkce. První funkcí je budování nedotknutelné autority. Vůdčí osobnost skupiny, kouč nebo „mentor“ prezentuje svůj majetek jako hmatatelný důkaz, že jeho učení funguje, a pochybnosti členů se vykládají jako projev jejich vlastního neúspěchu, podobně jako v uzavřených skupinách, kde se rozpor mezi zkušeností člena a učením vykládá jako selhání člena (Lifton 1961). Majetek tak plní roli, kterou by jinak musely plnit ověřitelné výsledky, a kritika se mění v otázku osobního selhání kritika. Druhou funkcí je umlčování. Hlas člověka bez prostředků, vzdělání nebo postavení se odmítá dřív, než je vyslechnut, a jeho svědectví se v institucích nezaznamenává nebo se mu nevěří. Tato funkce se překrývá s tím, co kompendium popisuje jako útok na kvalifikaci: místo obsahu výpovědi se posuzuje, zda má mluvčí „právo“ mluvit. Obě funkce mají společné to, že přemisťují otázku pravdivosti z obsahu na postavení osoby, a obě proto vyžadují stejnou obranu: vrátit hodnocení k obsahu a k dokladům, které by obstály bez ohledu na to, kdo je předkládá.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je, že se v argumentaci objevuje údaj o majetku, příjmu, úspěchu nebo naopak o nouzi a skromných poměrech, aniž by se vysvětlilo, jak souvisí s projednávaným tvrzením. Druhým znakem je přenos kompetence napříč obory: úspěšný podnikatel se cituje jako odborník na zdraví, výchovu nebo vědu. Třetím znakem je výzva k následování, která se opírá o výsledky mluvčího: „kdybyste měli pravdu, byli byste bohatí jako on“. Čtvrtým znakem je romantizace chudoby, kdy se prostota mluvčího vydává za záruku upřímnosti a jeho tvrzení se tím chrání před kritikou. Pátým znakem je vynechání nezávislých dokladů: když se zeptáte, na čem tvrzení stojí, odpověď se vrací k postavení mluvčího. Kahneman popisuje haló efekt jako sklon přenášet celkový dojem z osoby na posouzení jejích jednotlivých vlastností; úspěch v jedné oblasti tak vytváří dojem kompetence v oblastech, kde ho nic nedokládá (Kahneman 2011).

Odlišení od platné argumentace🔗

Odkaz na úspěch nebo zkušenost je legitimní tehdy, když se týká přesně té činnosti, o kterou jde, a když se z něj vyvozuje jen to, co skutečně dokládá. Firma, která léta úspěšně provozuje podobné zařízení, přináší relevantní údaj o své schopnosti; neplyne z toho, že její nový plán je správný, ale je to rozumný důvod věnovat mu pozornost. Legitimní je také poukaz na majetkové poměry tam, kde je otázka sama majetková: kdo hodnotí dopad daňové změny, oprávněně rozlišuje mezi domácnostmi s různými příjmy. A konečně je legitimní brát vážně svědectví lidí v nouzi jako svědectví o nouzi, protože právě oni k ní mají přímý přístup; klamem by bylo jen přenášet tuto váhu na tvrzení, která s jejich zkušeností nesouvisejí. Govier zdůrazňuje, že relevance premisy se posuzuje vzhledem ke konkrétnímu závěru, a nikoli obecně (Govier 2010). Majetek mluvčího je tak relevantní k některým otázkám a k jiným vůbec ne.

Stav poznání🔗

Samostatný empirický výzkum zaměřený právě na argument z bohatství nebo chudoby je řídký a jeho poznatky vycházejí převážně z obecnějšího výzkumu přesvědčování a vnímání statusu. Model pravděpodobnosti elaborace ukazuje, že vlastnosti zdroje, mezi nimi jeho postavení, působí jako periferní vodítko, které ovlivňuje postoje hlavně tehdy, když posluchač nemá motivaci nebo schopnost posoudit argumenty věcně (Petty a Cacioppo 1986). Výzkum haló efektu dokládá, že lidé přenášejí celkový dojem z osoby na posuzování jejích jednotlivých vlastností a výroků (Kahneman 2011). Cialdini shrnuje pokusy, v nichž vnější znaky postavení zvyšovaly ochotu lidí vyhovět žádosti cizího člověka (Cialdini 2009). Z hlediska teorie argumentace se odvolání na majetek obvykle nepovažuje za samostatný druh klamu, ale za zvláštní případ chybného použití argumentu z autority nebo argumentu z charakteru zdroje (Walton 2008). Tato klasifikace má praktický důsledek: pro posouzení stačí kritické otázky, které teorie pro tato obecnější schémata už vypracovala.

Obrana a odpověď🔗

Základní obranou je položit kritickou otázku, kterou argument obchází: v čem přesně je majetek nebo chudoba mluvčího dokladem pro toto konkrétní tvrzení? Pokud odpověď neexistuje, lze tvrzení posoudit tak, jako by ho vyslovil kdokoli jiný, a žádat doklady, které by obstály nezávisle na osobě mluvčího. Druhou obranou je oddělit zkušenost od závěru: úspěšný podnikatel může mít cennou zkušenost s řízením firmy, ale jeho prognóza makroekonomického vývoje vyžaduje vlastní zdůvodnění a lze ji porovnat s jeho dřívějšími předpověďmi. Třetí obranou je hlídat zrcadlovou chybu. Odmítnout tvrzení proto, že ho vyslovuje bohatý nebo chudý člověk, je stejný klam s opačným znaménkem, a v klinické i právní praxi může vést k přehlédnutí svědectví lidí, jejichž hlas je už tak slabší. Pragma-dialektika z toho vyvozuje obecné pravidlo: stanovisko se považuje za obhájené jen tehdy, když je obhájeno vhodným argumentačním schématem, které je správně použito, a společenské postavení mluvčího takovým schématem samo o sobě není (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Cialdini, R. B. (2009). Influence: Science and Practice (5. vyd.). Boston: Pearson.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy relevance – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Útok na osobu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Ad hominem)
• Okolnostní útok na osobu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Circumstantial ad hominem)
• Genetický klam – příbuzné heslo (Klamy relevance, Genetic fallacy)
• Odvolání na nepatřičnou autoritu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to authority)
• Odvolání na soucit – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to pity)
• Efekt guru na seminářích – příbuzné heslo (NLP vzorce: Vliv a zneužití NLP, Guru effect in seminars)

V kompendiu

• Případ 63: Investorský kult kolem obchodního „guru“ – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.1.3 Útok na kvalifikaci (credentialing attack) – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-7.2.1 Fricker: Epistemická nespravedlnost – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Lichotka – předchozí heslo rodiny
• Chronologický snobismus – další heslo rodiny