Neurožargon🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-21.18
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Vliv a zneužití NLP
Druh	pojem
Anglicky	Neuro-jargon
Jiné názvy	neurobláboly, neurovědecký nátěr
Užití	převážně vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Neurožargonem kompendium označuje používání pojmů z neurověd, například neuronových drah, amygdaly, neuroplasticity, mozkových hemisfér nebo „přeprogramování mozku“, v textech a projevech, kde tyto pojmy nejsou podloženy měřením ani odkazem na výzkum a kde slouží hlavně k tomu, aby tvrzení dodaly zdání vědeckosti. Jde o pojem, nikoli o techniku: popisuje rys jazyka, který se objevuje v NLP, v koučinku, v marketingu i v osobním rozvoji. Samotný název neurolingvistického programování je dobrým příkladem. Předpona „neuro“ odkazuje na nervovou soustavu, ale úvodní učebnice ji vykládají obecně, jako odkaz na to, že zkušenost je zprostředkována smysly a nervovým systémem, nikoli jako odkaz na neurovědecký výzkum (O'Connor a Seymour 1990). Kritici upozorňují, že NLP si vypůjčuje vědeckou terminologii, aniž by přejalo metodu, která by jeho tvrzení ověřovala (Roderique-Davies 2009). Neurožargon je proto pro kompendium důležitý jako rozpoznatelný signál: nemusí znamenat manipulaci, ale vždy znamená, že tvrzení je třeba prověřit nezávisle na tom, jak vědecky zní.

Původ a souvislosti🔗

Vědecká terminologie se jako zdroj autority používá dlouho. Lilienfeld, Lynn a Lohr řadí mezi varovné znaky pseudovědy v klinické psychologii mimo jiné obskurní jazyk, který budí dojem odbornosti, nadměrné spoléhání na svědectví a absenci vazby na ostatní vědecké poznání (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). V případě NLP se tento rys projevil od počátku: obor se představoval jako model „struktury subjektivní zkušenosti“, který propojuje neurologii a lingvistiku (Dilts a kol. 1980), ale jeho tvrzení o mozku, například o vazbě pohybů očí na smyslové systémy nebo o „kódování“ zkušenosti, nevycházela z neurovědeckého výzkumu a pozdější studie je nepotvrdily (Sharpley 1987; Wiseman a kol. 2012). S rozvojem zobrazovacích metod a s popularitou neurověd od devadesátých let se neurožargon rozšířil i mimo NLP. Pojmy jako neuroplasticita se dostaly do reklam na kurzy, aplikace a doplňky stravy, a předpona „neuro“ se stala obchodní značkou. Kompendium podobný jev obecněji popisuje u terminologické mystifikace a u detekční signatury hustoty žargonu.

Struktura vzorce🔗

Neurožargon má typickou stavbu, kterou lze rozložit na tři složky. První složkou je skutečný obecný fakt, například že učení mění mozek nebo že emoce souvisejí s činností určitých struktur. Druhou složkou je přeskok: z obecného faktu se vyvozuje, že konkrétní kurz, technika nebo produkt tyto změny vyvolává cíleně, rychle a u každého. Třetí složkou je záruka: neurovědecký pojem se nabízí jako důkaz, že metoda funguje, místo aby se uvedla studie, která by to prokázala. Výsledkem je tvrzení, které je v první části pravdivé, ve druhé neověřené a ve třetí logicky chybné. Pro posluchače je obtížné tento přeskok zachytit, protože první složka je skutečně správná a neurovědecký jazyk vzbuzuje respekt. Tento mechanismus je příbuzný jevu, který popsali Langer, Blank a Chanowitz: forma zdůvodnění může zvýšit ochotu vyhovět, i když zdůvodnění nic nového nesděluje (Langer, Blank a Chanowitz 1978). Neurožargon se v tomto smyslu chová jako zdůvodnění, které má podobu vysvětlení, ale funkci pouhé značky. Kompendium jev příbuzné struktury rozebírá i u iluzorní komplexity.

Detekční znaky🔗

Pozorovatel pozná neurožargon podle několika znaků. Neurovědecké pojmy se objevují bez odkazu na konkrétní studii, a pokud odkaz existuje, týká se obecného jevu, nikoli účinku nabízené metody. Tvrzení jsou formulována s neobvyklou jistotou a s univerzální platností, například že metoda „funguje u každého“, „přepíše“ vzorce nebo „vymaže“ strach. Popisy mozku jsou zjednodušené na mechanické obrazy: dráhy, které se „vyjedou“, programy, které se „nainstalují“, a centra, která se „vypnou“. Často se objevuje zaměňování metafory a mechanismu: výraz „programování“ se z obrazného přirovnání stává tvrzením o tom, co se v mozku skutečně děje. Dalším znakem je, že tvrzení nelze vyvrátit, protože se neopírají o měřitelné předpovědi. Lilienfeld, Lynn a Lohr upozorňují, že absence okrajových podmínek, tedy tvrzení, že metoda pomáhá téměř na všechno, je sama o sobě varovným znakem (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Konečně je znakem i kontext: neurožargon se hromadí tam, kde se prodává, a ubývá ho tam, kde se tvrzení skutečně testují.

Odlišení od příbuzných jevů🔗

Neurožargon je třeba odlišit od legitimní popularizace neurověd. Popularizátor, který vysvětluje výsledky výzkumu srozumitelným jazykem, odlišuje ověřené od neověřeného, uvádí meze poznání a netvrdí, že z obecného zjištění plyne účinek konkrétního produktu. Odlišit je třeba také odborný jazyk psychologie a psychiatrie, který neurovědecké pojmy používá v souvislosti s výzkumem a s diagnostikou; jeho hustota sama o sobě problémem není. Neurožargon se také liší od obecného žargonu skupiny, který slouží k vymezení společenství a který kompendium popisuje u uzavřených skupin jako „zatížení jazyka“ (Lifton 1961). Oba jevy se však mohou spojit: skupina, která svůj slovník opírá o neurovědecky znějící pojmy, tím získává zdání vědecké autority a zároveň uzavírá komunikaci směrem ven, jak ukazuje heslo efekt guru na seminářích.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití neurovědeckých pojmů je vázáno na výzkum, odpovídá jeho závěrům a připouští nejistotu. Lektorka, která řekne, že učení mění mozek, ale že z toho neplyne účinek jejího kurzu, používá pojem přesně. Také metaforické užití může být legitimní, pokud je zřejmé, že jde o metaforu, a pokud se z ní nevyvozují tvrzení o účinku. Manipulativní užití nastává tam, kde se neurovědecký pojem stává náhradou důkazu, kde se z obecného faktu vyvozuje účinek konkrétní nabídky a kde jazyk slouží k tomu, aby posluchač nekladl otázky. Takové užití nemusí být vědomé; mnozí autoři neurožargonu sami věří, že jejich výrazy jsou vědecké. Účinek na posluchače je však stejný: jeho úsudek se opírá o zdání odbornosti, nikoli o její obsah. Kompendium proto doporučuje číst neurožargon jako výzvu k ověření, nikoli jako důvod k důvěře (Gilovich 1991). Rozlišovací otázky zní: odkazuje pojem na konkrétní zjištění? Plyne z tohoto zjištění to, co se tvrdí? A existuje studie, která tvrzení o účinku testovala?

Zvláštní riziko vzniká tam, kde se neurožargon dostává do oblasti duševního zdraví. Tvrzení, že kurz nebo nahrávka „vymaže“ traumatickou vzpomínku z mozku nebo „vyléčí“ úzkost přepojením drah, může vést lidi s vážnými obtížemi k tomu, že odloží léčbu s doloženým účinkem. Neurovědecký nátěr přitom takovému tvrzení dodává věrohodnost, kterou by v běžném jazyce nemělo. Kliničtí pracovníci se proto s neurožargonem setkávají i u svých pacientů, kteří přicházejí s vysvětlením svých potíží převzatým z kurzů a videí. Užitečné je takové vysvětlení nezesměšňovat, ale převést do jazyka, který odpovídá současnému poznání, a ukázat, v čem se od něj liší (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Stav důkazů🔗

Pro neurovědecká tvrzení NLP neexistuje výzkumná podpora. Předpoklady o vazbě pohybů očí na smyslové systémy a o jejich využití k detekci lži se v experimentech nepotvrdily (Wiseman a kol. 2012) a tvrzení o preferovaných reprezentačních systémech neobstála v přehledech výzkumu (Sharpley 1984). Witkowski uzavírá, že NLP používá vědeckou terminologii jako dekoraci, za níž chybí empirický obsah (Witkowski 2010), a Roderique-Davies přirovnává obor ke kargokultu, který napodobuje vnější podobu vědy (Roderique-Davies 2009). Mimo NLP je situace podobná: kurzy a produkty opírající se o neurožargon zpravidla neuvádějí studie účinku, a pokud ano, týkají se obecných jevů. Kompendium nevyvozuje, že každý neurovědecky znějící výrok je chybný. Vyvozuje, že neurovědecký jazyk sám nic nedokazuje a že důkazní břemeno nese ten, kdo tvrdí účinek (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Obrana a zotavení🔗

Obranou je převést neurovědecký výrok na ověřitelnou otázku. Na výrok, že kurz „přeprogramuje neuronové dráhy“, se lze ptát, jaká studie to ukázala, na kolika lidech, s jakou kontrolní skupinou a s jakým výsledkem. Pokud odpověď odkazuje jen na obecné poznatky o mozku, tvrzení o účinku zůstává neověřené (Gilovich 1991). Užitečné je také oddělit tři složky tvrzení: obecný fakt, přeskok a záruku, a posoudit každou zvlášť. Organizace, které nakupují vzdělávání, by měly požadovat doklady účinku stejně jako u jiných intervencí a nepřijímat neurovědeckou terminologii jako jejich náhradu. Pro lidi, kteří investovali do kurzu opírajícího se o neurožargon a nyní pochybují, je důležité vědět, že přesvědčivost takového jazyka je dobře vysvětlitelná a nesvědčí o jejich naivitě (Langer, Blank a Chanowitz 1978). Zotavení zde obvykle neznamená terapii, ale návrat k nezávislým zdrojům, například k přehledovým článkům a k odborníkům, kteří nemají na prodeji zájem. Heslo NLP jako pseudověda k tomu nabízí přehled kritické literatury.

Literatura🔗

• Dilts, R., Grinder, J., Bandler, R., & DeLozier, J. (1980). Neuro-Linguistic Programming: Volume I. The Study of the Structure of Subjective Experience. Cupertino: Meta Publications.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Langer, E. J., Blank, A., & Chanowitz, B. (1978). The mindlessness of ostensibly thoughtful action: The role of „placebic“ information in interpersonal interaction. Journal of Personality and Social Psychology, 36(6), 635–642.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• O'Connor, J., & Seymour, J. (1990). Introducing Neuro-Linguistic Programming: Psychological Skills for Understanding and Influencing People. London: Thorsons.
• Roderique-Davies, G. (2009). Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1(2), 58–63.
• Sharpley, C. F. (1984). Predicate matching in NLP: A review of research on the preferred representational system. Journal of Counseling Psychology, 31(2), 238–248.
• Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive data or an untestable theory? Journal of Counseling Psychology, 34(1), 103–107.
• Wiseman, R., Watt, C., ten Brinke, L., Porter, S., Couper, S.-L., & Rankin, C. (2012). The eyes don't have it: Lie detection and neuro-linguistic programming. PLoS ONE, 7(7), e40259.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Vliv a zneužití NLP – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Odvolání na nepatřičnou autoritu – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy relevance, Appeal to authority)
• Anonymní autorita – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy relevance, Appeal to anonymous authority)
• Odvolání na novost – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy relevance, Appeal to novelty)
• Vědecký žargon jako argument – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Klamy hodnot, přírody a vědy, Scientism by jargon)
• Pravidlo užívání jazyka – příbuzné heslo (Argumentační fauly: Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Usage rule)
• Mysl a tělo tvoří jeden systém – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, Mind and body are one system)
• Nejpružnější prvek řídí systém – příbuzné heslo (Předpoklady NLP, The law of requisite variety)
• Kotvení v NLP a efekt ukotvení – příbuzné heslo (Kotvení, NLP anchoring versus the anchoring heuristic)
• Počítač – příbuzné heslo (Jazykové vzorce, Computer (super-reasonable))
• NLP v reklamě – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, NLP in advertising)
• Trh certifikací NLP – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, The NLP certification market)
• Efekt guru na seminářích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Guru effect in seminars)
• NLP jako pseudověda – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP as pseudoscience)
• NLP jako kargokultovní psychologie – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, NLP as cargo-cult psychology)
• Jak číst tvrzení NLP – příbuzné heslo (Kritické hodnocení NLP, How to read NLP claims)

V kompendiu

• Detekční signatura: Hustota žargonu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.2.3 Iluzorní komplexita – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Hypnotický jazyk v online obsahu – předchozí heslo rodiny
• Obrana proti vlivovým vzorcům – další heslo rodiny