Stav nevědění🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	NLP-14.14
Katalog	NLP vzorce
Rodina	Strategie a modelování
Druh	vzorec
Anglicky	Know-nothing state
Jiné názvy	know-nothing state, stav nevím nic
Obecnější heslo	Nový kód NLP
Užití	terapeutické i vlivové
Riziko zneužití	střední
Vazba na Vaknin 2008	odvozená: obsah knihy nebyl ověřen
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Stav nevědění je v Novém kódu NLP označení pro rozpoložení, v němž člověk dočasně odkládá to, co o situaci ví nebo si myslí, že ví, a vnímá ji bez hotového výkladu. Popisuje se podobně jako stav vysokého výkonu: pozornost obrácená navenek, široké periferní vidění, ztišený vnitřní komentář, uvolněné tělo. Rozdíl je v důrazu. Zatímco stav vysokého výkonu se vztahuje k jednání, stav nevědění se vztahuje k vnímání a k učení. Grinder a Bostic St. Clairová ho uvádějí jako předpoklad modelování: kdo chce převzít cizí dovednost, nemá ji hned třídit podle vlastních kategorií, protože by tím z ní odfiltroval právě to, co je na ní nové (Grinder a Bostic St. Clair 2001). Myšlenka má dlouhou tradici mimo NLP v podobě „mysli začátečníka“, fenomenologického uzávorkování předpokladů nebo terapeutického postoje, který klienta nechává vyprávět bez předčasného výkladu. Pro kompendium je pojem důležitý tím, že jeho jádro je epistemicky zdravé, a přesto se dá snadno obrátit: z dočasného odkladu výkladu se může stát trvalý požadavek vzdát se vlastního vědění ve prospěch vědění skupiny nebo učitele.

Původ a souvislosti🔗

Pojem patří do slovníku, který Grinder a DeLozierová rozvíjeli od poloviny osmdesátých let, kdy přestavovali NLP do podoby Nového kódu a zdůrazňovali roli stavu, pozornosti a nevědomých procesů (Grinder a DeLozier 1987). Teoretické pozadí opět tvoří Bateson, podle něhož vnímání nikdy není přímé, ale vždy prochází kategoriemi, které organismus vnáší do světa, a každá změna učení vyžaduje, aby se tyto kategorie aspoň dočasně uvolnily (Bateson 1972). Grinder a Bostic St. Clairová pojem později zasadili do metodologie modelování a spojili ho s požadavkem, aby modelující nejprve dovednost nevědomě převzal a teprve potom ji popisoval (Grinder a Bostic St. Clair 2001). V psychoterapii má podobný postoj vlastní linii: Rogers popisoval terapeutovu snahu vnímat svět z vnitřního rámce klienta, aniž by mu vnucoval vlastní hodnocení (Rogers 1951). Na rozdíl od těchto tradic NLP stav nevědění spojuje s konkrétním tělesným a pozornostním nastavením a připisuje mu schopnost zpřístupnit nevědomé učení. To je tvrzení, které jde nad rámec obecné epistemické zásady a které je třeba posuzovat zvlášť.

Struktura vzorce🔗

Strukturálně má stav nevědění dvě vrstvy. První je pozornostní a tělesná: přesun pozornosti z vnitřního zpracování na vnější vjemy, periferní vidění, utlumení vnitřního dialogu a uvolnění, tedy to, co NLP jinde nazývá uptime (Grinder a DeLozier 1987). Druhá vrstva je epistemická: odklad výkladu, srovnávání a hodnocení. Klíčové je, že v legitimní podobě je odklad dočasný a ohraničený účelem. Pozorovatel nejprve sbírá, co vidí a slyší, a potom se ke svým kategoriím vrací, aby pozorované zpracoval. Grinder a Bostic St. Clairová výslovně počítají s tím, že po fázi převzetí následuje fáze popisu a ověření (Grinder a Bostic St. Clair 2001). Manipulativní podoba zachovává pozornostní vrstvu, ale mění epistemickou. Odklad výkladu přestává být dočasný, týká se jen vědění člověka, a ne vědění autority, a jeho cílem není lepší pozorování, ale přijetí nového výkladu bez kontroly. Pro analýzu je proto užitečné ptát se tří věcí: co přesně se má odložit, na jak dlouho a kdo potom rozhoduje o tom, jak se pozorované vyloží. Struktura se tím odlišuje od toho, co kompendium popisuje jako epistemickou vakuaci, tedy cílené vytvoření prázdna, do něhož se vkládá cizí obsah.

Detekční znaky🔗

Neškodný stav nevědění se pozná podle toho, že ho člověk volí sám, ví, proč ho volí, a po skončení se vrací ke svému úsudku. Etnografka v terénu, lékař, který nechá pacienta mluvit, nebo mediátor, který odloží vlastní hodnocení sporu, používají tentýž princip. Varovné znaky jsou spojeny s posunem od pozorování k podřízení. Prvním je jednostrannost: nevědění se požaduje od nového člena, od klienta nebo od žáka, kdežto učitel vystupuje jako ten, kdo ví. Druhým je trvalost: odklad úsudku se nevrací do fáze ověření, ale prodlužuje se, a každý pokus o hodnocení se vykládá jako „návrat ega“ nebo „vědomé mysli“. Třetím je obsahová selektivita: má se odložit právě to vědění, které by mohlo skupinu nebo učitele kritizovat, například předchozí vzdělání, rady blízkých nebo vlastní zkušenost s tím, že slíbené účinky nenastaly. Čtvrtým je spojení s pocitem viny nebo méněcennosti: člověk se učí, že jeho vědění je překážkou a že pokora znamená nedůvěřovat sobě. Tento poslední znak kompendium podrobně rozebírá jako internalizaci pseudopokory. Lifton popsal, jak uzavřené systémy staví svou doktrínu nad zkušenost jednotlivce a jak se jazyk zplošťuje do obratů, které ukončují přemýšlení (Lifton 1961); výzva „neanalyzuj, buď v nevědění“ může mít přesně tuto funkci.

Legitimní a manipulativní užití🔗

Legitimní užití stavu nevědění je v mnoha profesích přínosné. Ve výzkumu chrání pozorovatele před potvrzováním vlastních hypotéz, v klinické praxi brání předčasnému uzavření diagnózy a ve výuce dovedností umožňuje žákovi vnímat ukázku bez okamžitého srovnávání s tím, co už umí. Příbuzný postoj zná i kognitivní terapie, když klienta vede k tomu, aby odlišoval pozorovanou událost od automatické myšlenky, kterou k ní přidává (Beck 1976). Ve všech těchto případech odklad úsudku slouží přesnějšímu úsudku a člověk ho kdykoli může ukončit. Manipulativní užití mění tentýž postoj v nástroj kontroly. V prostředí skupin s vysokou mírou kontroly se požadavek „odložit všechno, co víš“ objevuje jako podmínka přijetí, a vědění člena se tak systematicky znevažuje. Singerová a Lalichová popisují, jak se v takových skupinách nový člen učí nedůvěřovat vlastním dřívějším zkušenostem a vztahům, které by mu mohly poskytnout oporu (Singer a Lalich 1995). Na seminářích osobního rozvoje se tentýž obrat používá k odražení otázek po důkazech. Rozdíl mezi oběma užitími nespočívá v pocitu, který stav nevědění přináší, ale v tom, zda je dobrovolný, dočasný a symetrický.

Stav důkazů🔗

Obecná zásada, že předčasné kategorie zkreslují pozorování, má v psychologii dobrou oporu: lidé mají sklon vidět to, co očekávají, a přehlížet, co se jejich očekávání vymyká (Gilovich 1991). Specifická tvrzení NLP o stavu nevědění jsou však nedoložená. Neexistují kontrolované studie, které by ukázaly, že tělesné a pozornostní nastavení popisované Novým kódem zlepšuje učení nebo modelování ve srovnání s běžnými postupy. Výzkum hypnózy navíc vede k opatrnosti vůči tvrzením o zvláštních stavech: velkou část jevů, které se jim připisují, lze vysvětlit očekáváním, motivací a kontextem (Kirsch a Lynn 1995). Obecné hodnocení NLP je nepříznivé; Witkowski shrnuje, že kontrolované studie většinu tvrzení oboru nepodporují (Witkowski 2010). Tosey a Mathison připomínají, že modelování jako ústřední postup NLP je akademicky téměř neprozkoumané a opírá se hlavně o výpovědi praktiků (Tosey a Mathison 2009). Pro čtenáře kompendia z toho plyne, že zásadu odkladu výkladu lze přijmout jako rozumnou, ale tvrzení o zvláštním stavu a jeho účincích zůstávají hypotézou.

Obrana a zotavení🔗

Nejúčinnější obranou je položit si tři otázky, které odlišují legitimní a manipulativní užití: odkládám svůj úsudek sám a dobrovolně, vím, kdy se k němu vrátím, a platí totéž i pro toho, kdo mě k nevědění vybízí? Pokud je odpověď na kteroukoli z nich záporná, jde spíše o podřízení než o otevřenost. Druhou obranou je zachovat si vnější opory vědění: vztahy, zdroje a zkušenosti mimo skupinu nebo kurz, které mohou poskytnout jiný pohled. Třetí obranou je pojmenovat rozdíl mezi pokorou a sebeznevážením. Epistemická pokora znamená připustit, že se mohu mýlit, a ověřovat; neznamená předpokládat, že se mýlím vždy, když nesouhlasím s autoritou. U lidí, kteří odešli z prostředí, kde se jejich vědění soustavně znevažovalo, se v klinické praxi pracuje s obnovou důvěry ve vlastní vnímání a úsudek. Herman zdůrazňuje, že tato obnova probíhá ve vztazích, které respektují autonomii člověka a jeho právo na vlastní popis událostí (Herman 1992). Prakticky to znamená postupné vracení se k vlastním měřítkům, k dřívějším zájmům a vztahům a k ověřování tvrzení, která skupina předkládala jako nezpochybnitelná.

Literatura🔗

• Bateson, G. (1972). Steps to an Ecology of Mind. San Francisco: Chandler.
• Beck, A. T. (1976). Cognitive Therapy and the Emotional Disorders. New York: International Universities Press.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Grinder, J., & Bostic St. Clair, C. (2001). Whispering in the Wind. Scotts Valley: J & C Enterprises.
• Grinder, J., & DeLozier, J. (1987). Turtles All the Way Down: Prerequisites to Personal Genius. Scotts Valley: Grinder & Associates.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kirsch, I., & Lynn, S. J. (1995). The altered state of hypnosis: Changes in the theoretical landscape. American Psychologist, 50(10), 846–858.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Rogers, C. R. (1951). Client-Centered Therapy. Boston: Houghton Mifflin.
• Singer, M. T., & Lalich, J. (1995). Cults in Our Midst. San Francisco: Jossey-Bass.
• Tosey, P., & Mathison, J. (2009). Neuro-Linguistic Programming: A Critical Appreciation for Managers and Developers. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
• Witkowski, T. (2010). Thirty-five years of research on neuro-linguistic programming. NLP research data base. State of the art or pseudoscientific decoration? Polish Psychological Bulletin, 41(2), 58–66.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Strategie a modelování – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Nový kód NLP – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Vnitřní dialog – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Internal dialogue)
• Uptime a downtime – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Uptime and downtime)
• Trans – příbuzné heslo (Základní pojmy NLP, Trance (concept))
• Strategie učení – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Learning strategy)
• Nový kód NLP – příbuzné heslo (Strategie a modelování, NLP New Code)
• Stav vysokého výkonu – příbuzné heslo (Strategie a modelování, High-performance state)
• Periferní vidění – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Peripheral vision)
• Nevědomé modelování – příbuzné heslo (Strategie a modelování, Unconscious uptake modelling)
• Efekt guru na seminářích – příbuzné heslo (Vliv a zneužití NLP, Guru effect in seminars)

V kompendiu

• EA-5.1.24 Epistemická vakuace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.5.1 Internalizace pseudopokory – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Abecední hra – předchozí heslo rodiny
• Periferní vidění – další heslo rodiny