Odvolání na novost🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-02.12
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy relevance
Druh	neformální klam
Anglicky	Appeal to novelty
Jiné názvy	argumentum ad novitatem
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Odvolání na novost je neformální klam relevance, v němž se z toho, že je něco nové, moderní nebo nejnovější, vyvozuje, že je to lepší, pravdivější nebo účinnější než to, co existovalo dřív. Premisa „jde o nejnovější poznatek“ se nabízí jako dostatečný důvod, aniž by se ukázalo, v čem novinka předchozí stav překonává. Je to zrcadlový obraz odvolání na tradici: tam se za doklad kvality vydává trvání, zde krátké trvání. V obou případech časový údaj zastupuje hodnocení obsahu, a tím porušuje požadavek, aby premisy měly k závěru věcný vztah a zvyšovaly jeho přijatelnost (Govier 2010). Klam je zvlášť rozšířený v marketingu zdravotních a vzdělávacích služeb, v řízení organizací, kde se změna vydává za hodnotu samu o sobě, a v popularizaci vědy, kde se jednotlivý nový výsledek prezentuje jako převrat. Pro kompendium je podstatný tím, že nálepka „průlomu“ často slouží k tomu, aby se nová metoda vyhnula srovnání se zavedenými postupy i nezávislému ověření.

Původ a souvislosti🔗

Latinské označení argumentum ad novitatem patří k pozdějším přírůstkům do seznamů argumentů ad, jejichž rozrůstání v novověkých učebnicích kriticky rozebral historický přehled teorie klamů (Hamblin 1970). Jeremy Bentham se ve svém rozboru parlamentních klamů věnoval spíš opačné chybě, totiž odmítání reformy jen proto, že je novinkou, a označil strašení inovací za jeden z typických úhybů obhájců zavedených pořádků (Bentham 1824). Odvolání na novost je tedy rub téhož problému. Ve filozofii vědy se otázka hodnoty nových teorií řeší jinak než časovým kritériem: teorie se hodnotí podle toho, jak odvážná tvrzení činí a jak obstojí v pokusech o vyvrácení, nikoli podle data vzniku (Popper 1959). Thomas Kuhn popsal vědecké revoluce jako výměnu paradigmat, a právě jeho pojem bývá v popularizaci zneužíván k tomu, aby se každá novinka ohlásila jako „změna paradigmatu“; kompendium tento posun rozebírá na stránce o Kuhnově paradigmatickém posunu.

Struktura argumentu🔗

Struktura je jednoduchá. Postup N je novější než postup S, proto je N lepší než S, nebo proto by se S mělo nahradit. Nevyslovené oprávnění, které vede od údaje k závěru, zní „co je novější, je lepší“ (Toulmin 1958). Toto pravidlo vychází z představy lineárního pokroku, v níž každá další verze nutně překonává předchozí. V některých oblastech, například u technických standardů, které se mění s doloženými problémy předchozí verze, má taková presumpce určitou oporu. V jiných oblastech, například u terapeutických metod, výchovných přístupů nebo organizačních reforem, oporu nemá, protože novinka nemusela projít žádným srovnáním. Pragmatické pojetí klamů upozorňuje, že totéž schéma může být rozumnou presumpcí v jednom typu dialogu a klamem v jiném, a že klam vzniká tehdy, když se presumpce použije k ukončení diskuse místo k jejímu otevření (Walton 1995). Varianty se liší tím, co se z novosti vyvozuje: účinnost, morální převahu, nebo tvrzení, že kritik „nestačí době“.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem jsou slova, která nesou hodnocení bez obsahu: „nejnovější“, „revoluční“, „průlomový“, „moderní“, „na úrovni doby“. Druhým znakem je chybějící srovnání. Mluvčí uvádí, že metoda je nová, ale neuvádí, s čím byla porovnána, na jakém vzorku a s jakým výsledkem. Třetím znakem je diskvalifikace starších postupů jen pro jejich stáří, kdy se zavedená léčba označuje za „přežitek“ bez rozboru jejích výsledků. Čtvrtým znakem je jazyk vypůjčený z moderních oborů, obvykle z neurověd, genetiky nebo kvantové fyziky, který dodává novince zdání vědeckosti; tento rys kompendium popisuje u neurožargonu a u terminologické mystifikace. Kritické přehledy sporných postupů v klinické psychologii upozorňují, že odborně znějící terminologie a tvrzení o převratných účincích bez nezávislého ověření patří k varovným znakům pseudovědy (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Pátým znakem je časový nátlak: kdo se nepřidá hned, ten „zaspí dobu“.

Vztah k technikám kompendia🔗

V prostředích, která kompendium popisuje, slouží odvolání na novost dvěma účelům. Prvním je prodej. Placené výcviky, koučovací programy a alternativní terapie se často prezentují jako nejnovější poznatek, který zastarává vše předchozí, a tím odrazují klienta od srovnání se zavedenou a ověřenou péčí, které by mimořádná tvrzení musela ustát (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Druhým účelem je delegitimizace. Kdo upozorní na chybějící doklady, ten je označen za konzervativce, který „nerozumí novému paradigmatu“, a jeho námitka se tak přesouvá z roviny dat do roviny osobního postoje. Tato varianta se blíží Galileovu gambitu, v němž se odpor odborné komunity vydává za doklad převratnosti. Pro klinika a vyšetřovatele je proto užitečné rozlišovat mezi novostí jako informací o čase a novostí jako nárokem na kvalitu; jen ten druhý nárok vyžaduje doklad a jen u něj má smysl ptát se, kdo ho ověřil a jakým způsobem.

Odlišení od platné argumentace🔗

Novost je relevantní tehdy, když s sebou nese nová data. Novější klinické doporučení je lepší ne proto, že je mladší, ale proto, že se opírá o studie, které dříve neexistovaly, a tento důvod lze ověřit. Bayesovský rozbor ukazuje, že síla neformálního argumentu závisí na tom, nakolik premisa mění pravděpodobnost závěru (Hahn a Oaksford 2007). Údaj „je to nové“ ji mění málo, údaj „bylo to porovnáno s dosavadní léčbou v kontrolované studii a dopadlo to lépe“ ji mění hodně. Platná argumentace proto pojmenovává, co konkrétně se změnilo: nové měření, opravená chyba, širší vzorek, odstraněný vedlejší účinek. Rozumné je také tvrzení, že starší postup byl vyvrácen, pokud se uvede, jak; v takovém případě se hodnotí výsledek testu, ne stáří teorie (Popper 1959). Klam naopak zůstává u obecného hodnocení novosti a otázku po srovnání považuje za nepochopení.

Odlišit je třeba i neutrální informaci o aktuálnosti. Lékař, který upozorní, že pacient čte starou verzi příbalového letáku, netvrdí, že nová verze je lepší proto, že je nová, ale že je platná, protože ji výrobce opravil podle nových hlášení. Stejně tak právník, který upozorní na novelu zákona, neargumentuje novostí, ale tím, co dnes platí. V těchto případech novost určuje, který dokument se má číst, nikoli to, zda je jeho obsah správný. Rozdíl se pozná podle toho, zda mluvčí na požádání dokáže říct, co přesně se změnilo a proč (Govier 2010).

Stav poznání🔗

Přímý experimentální výzkum odvolání na novost jako samostatného klamu je skromný, ale mechanismy, které ho podporují, jsou popsány dobře. Model pravděpodobnosti propracování předpovídá, že při nízké motivaci nebo kapacitě posuzovat argumenty se postoj řídí spíš periferními vodítky, jako je atraktivita zdroje nebo počet argumentů, než jejich kvalitou (Petty a Cacioppo 1986). Nálepka novinky může takovým vodítkem být, což je výklad, nikoli přímo testovaný závěr modelu. Delfský panel odborníků na psychoterapii a psychologickou diagnostiku sestavil seznam postupů, které považuje za zdiskreditované, a tento seznam připomíná, že mnohé intervence se rozšířily dřív, než byly ověřeny (Norcross, Koocher a Garofalo 2006). Kritická literatura o pseudovědě v klinické psychologii dokládá, jak snadno se metody bez důkazů šíří, pokud se prezentují jako převratné (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015). Z toho neplyne, že nové metody jsou podezřelé, ale že novost sama o jejich hodnotě nevypovídá.

Obrana a odpověď🔗

Základní odpovědí je oddělit datum vzniku od dokladu kvality a ptát se na srovnání: s čím byla novinka porovnána, na kom, jakým měřítkem a kdo srovnání provedl. Teorie kritické diskuse připomíná, že kdo předkládá stanovisko, nese povinnost ho obhájit, a novost tuto povinnost neruší (van Eemeren a Grootendorst 1992). Užitečné je také převést obecné hodnocení na falzifikovatelné tvrzení, tedy zeptat se, jaký výsledek by ukázal, že metoda nefunguje (Popper 1959). Pokud mluvčí žádný takový výsledek nepřipustí, nejde o vědecký nárok, ale o marketing. Výzkum inokulace ukazuje, že lidé, kteří se předem seznámí se strukturou zavádějící argumentace, jsou vůči ní odolnější než ti, kterým se jen opravují jednotlivé nepravdy (Cook, Lewandowsky a Ecker 2017). Pro čtenáře kompendia z toho plyne, že znalost vzorce „novější, tedy lepší“ chrání účinněji než spor o každou jednotlivou novinku. V institucích pomáhá trvat na tom, aby nové i zavedené postupy podléhaly stejnému hodnocení.

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Cook, J., Lewandowsky, S., & Ecker, U. K. H. (2017). Neutralizing misinformation through inoculation: Exposing misleading argumentation techniques reduces their influence. PLoS ONE, 12(5), e0175799.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Norcross, J. C., Koocher, G. P., & Garofalo, A. (2006). Discredited psychological treatments and tests: A Delphi poll. Professional Psychology: Research and Practice, 37(5), 515–522.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy relevance – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Rozjetý vlak – příbuzné heslo (Klamy relevance, Bandwagon)
• Odvolání na tradici – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to tradition)
• Chronologický snobismus – příbuzné heslo (Klamy relevance, Chronological snobbery)
• Galileův gambit – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Galileo gambit)
• Odvolání na starobylost – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Appeal to antiquity)
• Vědecký žargon jako argument – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Scientism by jargon)
• Neurožargon – příbuzné heslo (NLP vzorce: Vliv a zneužití NLP, Neuro-jargon)

V kompendiu

• EA-7.2.5 Kuhn: Paradigmatický posun – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.1.3 Terminologická mystifikace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Odvolání na tradici – předchozí heslo rodiny
• Odvolání na emoce – další heslo rodiny