Odvolání na přirozenost🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-02.17
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy relevance
Druh	neformální klam
Anglicky	Appeal to nature
Jiné názvy	argumentum ad naturam, co je přírodní, je dobré
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Odvolání na přirozenost je neformální klam relevance, v němž se z toho, že je něco přírodní, přirozené nebo „v souladu s přírodou“, vyvozuje, že je to dobré, zdravé, bezpečné nebo morálně správné. Opačná podoba z toho, že je něco nepřirozené nebo umělé, vyvozuje, že je to špatné či nebezpečné. Klam spojuje dvě odlišné otázky: popisnou otázku, zda něco vzniká bez lidského zásahu nebo odpovídá obvyklému průběhu věcí, a hodnotící otázku, zda je to žádoucí. Je třeba ho odlišit od naturalistického klamu v přesném filozofickém smyslu. Ten se týká pokusu definovat dobro pomocí nějaké přirozené vlastnosti, a tedy otázky definice, ne každodenního argumentu (Moore 1903). Odvolání na přirozenost je praktičtější a rozšířenější: objevuje se v reklamě na doplňky stravy, v odmítání očkování nebo léků, v morálních soudech o sexualitě a rodině i v politických argumentech o „přirozeném řádu“. Pro kompendium je heslo důležité, protože nálepka přirozenosti dokáže umlčet otázku po dokladech tím, že ji předem vykreslí jako útok na samu přírodu.

Původ a souvislosti🔗

Filozofická kritika vyvozování hodnot z přírody má dlouhou historii. David Hume v Pojednání o lidské přirozenosti upozornil, že autoři morálních úvah často nepozorovaně přecházejí od tvrzení o tom, co je, k tvrzení o tom, co má být, aniž by tento přechod zdůvodnili; z toho vychází problém „je“ a „má být“. John Stuart Mill v eseji o přírodě ukázal, že slovo „přirozený“ má dva významy: buď označuje vše, co se děje podle přírodních zákonů, a pak je přirozené i neštěstí, nemoc a smrt, nebo označuje to, co se děje bez lidského zásahu, a pak by každá lidská činnost včetně medicíny byla „proti přírodě“. Ani jeden význam podle něj neposkytuje měřítko dobra. George Edward Moore pak formuloval argument otevřené otázky: o čemkoli přirozeném lze smysluplně ptát, zda je to dobré, a už samotná smysluplnost této otázky ukazuje, že přirozenost a dobro nejsou totéž (Moore 1903). Odvolání na přirozenost je tedy každodenní podobou chyby, kterou filozofie popsala už dávno.

Struktura argumentu🔗

Struktura má obvykle tuto podobu: X je přírodní nebo přirozené; co je přírodní nebo přirozené, je dobré; proto je X dobré. Rozbor podle modelu argumentu ukazuje, že váha spočívá na nevysloveném oprávnění, které vede od údaje k závěru, a právě toto oprávnění je nepravdivé (Toulmin 1958). Přírodní jsou i jedy, patogeny a přírodní katastrofy; nepřirozené jsou i brýle, chirurgie a pitná voda z vodovodu. Klam proto funguje jen tehdy, když posluchač oprávnění nepostřehne. Druhá podoba klamu spočívá v posunu významu slova „přirozený“. Mluvčí jednou míní „vzniklý bez lidského zásahu“, jindy „obvyklý“, jindy „odpovídající údajnému účelu přírody“, a mezi významy přechází podle potřeby. Pragmatické pojetí klamů upozorňuje, že klam často vzniká nenápadným posunem v průběhu dialogu, kdy se výraz použije jinak, než v jakém smyslu ho druhá strana přijala (Walton 1995). Třetí podoba staví přírodní a umělé do protikladu „čisté – chemické“, jako by chemie byla vlastností jen průmyslových produktů.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem jsou slova s hodnotícím nábojem bez obsahu: „přírodní“, „čistý“, „bez chemie“, „tak, jak to příroda zamýšlela“. Druhým znakem je chybějící údaj o účinku a riziku. Mluvčí uvádí původ látky nebo postupu, ale neuvádí dávku, účinnost, vedlejší účinky ani interakce. Třetím znakem je přisuzování záměru přírodě, kdy se o přírodě mluví jako o bytosti, která něco „chce“ nebo „zamýšlí“, a z jejího údajného záměru se odvozují normy. Čtvrtým znakem je výběrovost. Mluvčí se odvolává na přirozenost tam, kde podporuje jeho závěr, a přehlíží ji tam, kde by ho zpochybnila; ten, kdo odmítá léky jako nepřirozené, obvykle neodmítá brýle ani automobil. Gilovich ve svém rozboru chybných každodenních přesvědčení věnuje zvláštní pozornost víře v neúčinné alternativní zdravotní postupy a ukazuje, jak se udržuje mimo jiné díky přirozenému průběhu nemocí a výběrové paměti (Gilovich 1991). K tomu se přidává rozšířený dojem, že co je přírodní, nemůže škodit. Pátým znakem je moralizace, kdy se nesouhlas s „přirozeným řádem“ vykládá jako zvrácenost.

Vztah k technikám kompendia🔗

V oblastech, které kompendium sleduje, slouží odvolání na přirozenost třem účelům. V oblasti zdraví odvádí pacienty od ověřené léčby k produktům a postupům bez dokladů, často spolu s nedůvěrou k lékařům, kteří jsou vykresleni jako služebníci „chemického“ průmyslu. Gilovich rozebírá, proč lidé věří neověřeným alternativním zdravotním postupům a jak je taková víra může odvést od účinné léčby (Gilovich 1991). Populační dopady takových přesvědčení na veřejné zdraví rozebírá sekce Populační zdraví a prevence. V oblasti morálky a politiky se odvolání na přirozenost používá k ospravedlnění hierarchií a k vyloučení skupin, jejichž život se označí za „nepřirozený“; tím se morální spor mění ve spor o přírodu, který se zdá být mimo diskusi. V uzavřených skupinách se „přirozený“ způsob života, stravy nebo léčby může stát nástrojem izolace od vnější medicíny a vnějších informací. Pro odborníka je užitečné sledovat, kdy nálepka přirozenosti přestává být popisem a stává se hranicí, za kterou se nesmí ptát. Meze samotného rámce epistemické anihilace, včetně rizika přehnaného podezírání, rozebírá sekce Kritické perspektivy.

Odlišení od platné argumentace🔗

Odkaz na přirozenost není klam, pokud slouží jako zkratka pro doložené tvrzení. Lékař, který doporučí pravidelný spánek s odkazem na biologický rytmus, neargumentuje tím, že je spánek přirozený, ale tím, že narušení rytmu má doložené zdravotní důsledky. Podobně je rozumný argument, že dlouhodobé evoluční přizpůsobení může vysvětlovat, proč jsou některé podmínky pro organismus snesitelnější než jiné; i tento argument však potřebuje empirické ověření, ne jen odkaz na přírodu. Bayesovský rozbor neformálních argumentů připomíná, že síla argumentu závisí na tom, nakolik premisa mění pravděpodobnost závěru (Hahn a Oaksford 2007). Údaj o přírodním původu mění pravděpodobnost bezpečnosti velmi málo, protože přírodní látky zahrnují léčiva i jedy. Platná argumentace proto přechází od původu k účinku a předkládá doklady o účinku. Praktická analýza argumentu tento požadavek vyjadřuje jako podmínku dostatečných důvodů: premisa musí nést závěr, ne jen vzbuzovat příjemný dojem (Govier 2010).

Stav poznání🔗

Odvolání na přirozenost je v empirickém výzkumu sledováno hlavně nepřímo, přes postoje k léčbě, potravinám a riziku. Gilovich popisuje mechanismy, které udržují víru v neúčinné alternativní zdravotní postupy, mimo jiné přirozené zlepšení stavu, které se připíše užitému prostředku, a výběrové zapamatování úspěchů (Gilovich 1991). Kahneman shrnuje výzkum heuristiky afektu, podle níž lidé posuzují rizika a přínosy podle celkového citového dojmu, takže věc s kladným dojmem se jeví zároveň jako prospěšnější i méně riziková (Kahneman 2011); nálepka přirozenosti je jedním ze způsobů, jak kladný dojem vyvolat, což je výklad, ne přímý závěr citovaného díla. Výzkum konfirmačního zkreslení ukazuje, že lidé hledají a vybírají informace, které potvrzují jejich výchozí přesvědčení, a tím si přesvědčení o bezpečnosti přírodních prostředků udržují (Nickerson 1998). Kritická literatura o pseudovědě v klinické psychologii dokládá, jak se nedoložené postupy šíří, pokud jsou prezentovány s přitažlivým výkladem a bez nezávislého ověření (Lilienfeld, Lynn a Lohr 2015).

Obrana a odpověď🔗

Nejúčinnější odpovědí je Mooreova otevřená otázka v praktické podobě: připustit, že něco je přírodní, a zeptat se, zda je to tím pádem dobré (Moore 1903). Otázka obvykle sama ukáže, že mezi přírodním původem a hodnotou chybí spojení. V rozhovoru o zdraví pomáhá přesunout pozornost od původu k účinku: jaké je složení, jaká dávka, jaké jsou doklady o účinku, jaké vedlejší účinky a interakce. Tyto otázky nejsou útokem na přírodu ani na mluvčího, ale požadavkem na tytéž doklady, které se žádají u každé léčby. U morálních a politických argumentů pomáhá rozlišit významy slova „přirozený“ a ptát se, který z nich mluvčí míní a proč by z něj měla plynout norma; tak se zviditelní přechod od „je“ k „má být“, o kterém psal Hume. Při práci s klienty, kteří se pod vlivem tohoto klamu vzdali účinné léčby, je důležité nezesměšňovat jejich důvody, protože touha po „přirozeném“ často vyjadřuje oprávněnou nedůvěru nebo předchozí špatnou zkušenost (Gilovich 1991).

Literatura🔗

• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lilienfeld, S. O., Lynn, S. J., & Lohr, J. M. (Eds.) (2015). Science and Pseudoscience in Clinical Psychology (2. vyd.). New York: Guilford Press.
• Moore, G. E. (1903). Principia Ethica. Cambridge: Cambridge University Press.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy relevance – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Odvolání na tradici – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to tradition)
• Naturalistický klam – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Naturalistic fallacy)
• Problém „je“ a „má být“ – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Is–ought problem)
• Moralistický klam – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Moralistic fallacy)
• Odvolání na starobylost – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Appeal to antiquity)

V kompendiu

• Populační zdraví a prevence – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• Kritické perspektivy – meze rámce epistemické anihilace – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Odvolání na sílu – předchozí heslo rodiny
• Odvolání na důsledky – další heslo rodiny