Odvolání na strach🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-02.14
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy relevance
Druh	neformální klam
Anglicky	Appeal to fear
Jiné názvy	argumentum ad metum, strašení
Obecnější heslo	Odvolání na emoce
Užití	převážně záměrná taktika
Riziko zneužití	vysoké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Odvolání na strach je neformální klam relevance, v němž mluvčí vyvolá nebo zesílí obavu z nějakého následku a tuto obavu předloží jako důvod, proč má posluchač přijmout tvrzení nebo jednat určitým způsobem. Je to zvláštní případ širšího hesla odvolání na emoce: emocí, která nahrazuje argument, je zde strach. Od odvolání na sílu se liší tím, že hrozbu nemusí způsobit sám mluvčí. Strach se může týkat nemoci, ekonomického úpadku, cizinců, ztráty dětí nebo věčného zatracení. Teorie argumentačních schémat popisuje argument ze strachového apelu jako samostatné schéma, které spojuje představu hrozivého následku s doporučením jednání a které má své kritické otázky (Walton, Reed a Macagno 2008). Klam nevzniká tím, že se o hrozbě mluví. Vzniká tehdy, když se hrozba přehání, vymýšlí nebo nesouvisí s doporučeným jednáním, nebo když se z obavy vyvozuje pravdivost tvrzení, k němuž obava nemá věcný vztah (Walton 2008). Pro kompendium je heslo zásadní, protože strach je jedním z hlavních nástrojů, jimiž se udržuje kontrola v uzavřených skupinách, v násilných vztazích i v autoritářské propagandě.

Původ a souvislosti🔗

Jeremy Bentham ve svém rozboru parlamentních klamů popsal argument, který nazval strašidlem: odpůrci reformy vykreslují každou změnu jako první krok k rozvratu a anarchii, a tím se vyhýbají věcnému posouzení návrhu (Bentham 1824). Bentham tak zachytil politickou podobu klamu, která se ve veřejné debatě objevuje dodnes. Latinské označení argumentum ad metum patří k pozdějším přírůstkům do seznamů argumentů ad. Současná neformální logika zdůrazňuje, že strachové apely nejsou vždy klamné, protože v praktickém rozhodování je obava z reálného rizika legitimním důvodem k opatrnosti; problémem je jejich užití bez doložené hrozby nebo s hrozbou, která nesouvisí se závěrem (Walton 2008). Kompendium sleduje politickou dimenzi klamu v kapitole o politické a ideologické epistemické anihilaci, kde strach z vnějšího nebo vnitřního nepřítele slouží k ospravedlnění omezení svobod a k umlčení kritiky. V uzavřených skupinách popsal Steven Hassan cílené pěstování fobií z odchodu jako jeden z mechanismů kontroly mysli (Hassan 1988).

Struktura argumentu🔗

Struktura má obvykle tuto podobu: pokud nepřijmeš T nebo neuděláš J, nastane hrozivý následek H; H je tak strašné, že je třeba ho odvrátit za každou cenu; proto přijmi T nebo udělej J. Kritické otázky ke strachovému apelu míří na každý z článků: zda je H skutečně pravděpodobné, zda by mu J skutečně zabránilo, zda neexistují jiné způsoby, jak H odvrátit, a zda mluvčí nemá zájem na tom, aby posluchač zvolil právě J (Walton, Reed a Macagno 2008). Klam se často kombinuje s dalšími chybami. Spojení s kluzkým svahem vykresluje řetěz stále horších následků bez dokladu o jednotlivých krocích. Spojení s falešným dilematem nabízí jen dvě možnosti, katastrofu nebo navržené řešení. Rámování hraje velkou roli: tatáž volba popsaná jako ztráta vede lidi k jinému rozhodnutí než volba popsaná jako zisk (Tversky a Kahneman 1981). Strachový apel tuto asymetrii využívá tím, že popisuje alternativu výhradně jazykem ztráty.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je nepoměr mezi intenzitou hrozby a dokladem její pravděpodobnosti. Mluvčí vykresluje následky živě a podrobně, ale neříká, jak často nastávají a na základě čeho to ví. Druhým znakem je nevyvratitelnost: hrozba je posunuta do budoucnosti nebo do oblasti, kterou nelze ověřit, například do neviditelných sil nebo do osudu lidí, se kterými byl přerušen kontakt. Třetím znakem je spojení hrozby s jediným řešením, které nabízí mluvčí, často s řešením, které mu přináší moc nebo zisk. Čtvrtým znakem je časový nátlak a zesilování obav pokaždé, když posluchač začne pochybovat. V uzavřených skupinách se strach váže na odchod, na kontakt s kritiky nebo na pochybnosti samotné; Lifton tento rys popsal jako přisvojení si práva rozhodovat o tom, kdo má nárok na existenci, kdy se lidé mimo skupinu vykreslují jako ztracení nebo zničení (Lifton 1961). Kompendium sleduje tyto mechanismy u Hassanových kritérií a u implantace budoucího vydírání.

Vztah k technikám kompendia🔗

Strach je v systémech epistemické anihilace zvlášť účinný proto, že zužuje pozornost a oslabuje ochotu zkoumat alternativy. Člověk, který se bojí, hledá rychlé řešení a hůř snáší nejistotu, kterou poctivé zkoumání přináší. Manipulativní prostředí proto strach nevyvolává jednorázově, ale udržuje ho jako trvalé pozadí, na kterém se každé rozhodnutí odehrává. V partnerském násilí se strach váže na reakce druhého, v uzavřených skupinách na vnější svět a na odchod, v propagandě na nepřítele, jehož hrozba nikdy nekončí. Ve všech třech případech je strach spojen s izolací od zdrojů, které by hrozbu mohly zpochybnit. Pro odborníka je důležité vnímat, že silná obava klienta nemusí být iracionální: může být přesnou reakcí na prostředí, které ji soustavně vytvářelo, a její rozbor vyžaduje bezpečný vztah, ne jen logickou opravu (Herman 1992).

Odlišení od platné argumentace🔗

Oprávněné varování se od strachového apelu liší ve třech ohledech. Hrozba je doložitelná, to znamená, že mluvčí dokáže říct, odkud o ní ví a jak je pravděpodobná. Doporučené jednání s hrozbou věcně souvisí a skutečně ji snižuje. A rozhodnutí zůstává posluchači, který může varování ověřit a zvážit jiné možnosti. Lékař, který upozorní na riziko neléčeného onemocnění, nebo hasič, který nařídí evakuaci, argumentují strachem legitimně, protože obava je přiměřená a souvisí s doporučením (Walton 2008). Bayesovské pojetí argumentace navíc připomíná, že argumenty o budoucích následcích jsou silné nebo slabé podle pravděpodobnosti, kterou lze jednotlivým krokům připsat, a ne podle toho, jak děsivě zní (Hahn a Oaksford 2007). Klam tedy nepoznáme podle toho, že vyvolává strach, ale podle toho, že strach nemá oporu v dokladech nebo nesouvisí se závěrem.

Zvláštní pozornost si zaslouží případy, kdy je hrozba skutečná, ale závěr z ní neplyne. Riziko epidemie je reálné, a přesto z něj nevyplývá, že je správné každé navržené opatření; nebezpečí kriminality existuje, a přesto z něj neplyne vina konkrétní skupiny. Klam zde nespočívá v přehánění hrozby, ale v přeskoku od hrozby k řešení, které s ní nesouvisí nebo jehož účinnost nebyla doložena. Rozbor proto musí posuzovat dvě otázky odděleně: zda hrozba existuje a zda navrhované jednání je vůči ní přiměřené a účinné. Obě otázky patří mezi kritické otázky schématu strachového apelu (Walton, Reed a Macagno 2008).

Stav poznání🔗

Výzkum rozhodování ukázal, že lidé reagují na tutéž volbu odlišně podle toho, zda je popsána jako ztráta, nebo jako zisk, a že popis ve ztrátách posouvá volbu k riskantnějším možnostem (Tversky a Kahneman 1981). Kahneman shrnuje doklady o averzi ke ztrátě a o heuristice dostupnosti, podle níž lidé odhadují pravděpodobnost události podle toho, jak snadno si ji vybaví, takže živě popsané hrozby se přeceňují (Kahneman 2011; Tversky a Kahneman 1974). Psychologický výzkum strachových apelů v komunikaci o zdraví dlouhodobě řeší, kdy obava vede k ochrannému chování a kdy k popření nebo vyhýbání; obecně se uvádí, že strach bez srozumitelného a proveditelného způsobu, jak hrozbu zvládnout, vede spíš k obranným reakcím. Studie inokulace na sociálních sítích zahrnuly citově manipulativní jazyk, včetně strašení, mezi techniky, které se lidé naučili lépe rozpoznávat (Roozenbeek a kol. 2022). Tyto nálezy vysvětlují, proč strachový apel funguje i na vzdělané posluchače: nepůsobí na znalosti, ale na způsob, jakým se o riziku rozhoduje.

Obrana a odpověď🔗

Obrana začíná oddělením obavy od tvrzení. Je užitečné ptát se, jak pravděpodobná je uváděná hrozba, odkud o ní mluvčí ví, zda navržené jednání hrozbu skutečně snižuje a zda existují jiné možnosti. Tyto otázky odpovídají kritickým otázkám schématu strachového apelu a pomáhají vrátit rozhovor k ověřitelným údajům (Walton, Reed a Macagno 2008). Dalším prvkem obrany je vyhledat nezávislé zdroje informací o hrozbě, zvlášť tam, kde mluvčí přístup k nim omezuje. U lidí, kteří opouštějí uzavřené skupiny, se jako ochranný faktor uvádí kontakt s bývalými členy a s informacemi, které skupina zakazovala, protože právě ty ukazují, že předpovídaná katastrofa nenastala (Hassan 1988). V klinické práci je prvním úkolem obnovit pocit bezpečí, protože bez něj člověk nemůže hrozbu racionálně posoudit (Herman 1992). V médiích a institucích pomáhá preventivní vysvětlení techniky strašení, které posiluje schopnost poznat ji v nové podobě (Roozenbeek a kol. 2022).

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hassan, S. (1988). Combatting Cult Mind Control. Rochester: Park Street Press.
• Herman, J. L. (1992). Trauma and Recovery. New York: Basic Books.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Roozenbeek, J., van der Linden, S., Goldberg, B., Rathje, S., & Lewandowsky, S. (2022). Psychological inoculation improves resilience against misinformation on social media. Science Advances, 8(34), eabo6254.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1974). Judgment under uncertainty: Heuristics and biases. Science, 185(4157), 1124–1131.
• Tversky, A., & Kahneman, D. (1981). The framing of decisions and the psychology of choice. Science, 211(4481), 453–458.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy relevance – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel
• Odvolání na emoce – obecnější heslo, jehož je toto heslo zvláštním případem

Příbuzná hesla

• Rozjetý vlak – příbuzné heslo (Klamy relevance, Bandwagon)
• Odvolání na emoce – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to emotion)
• Odvolání na sílu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to force)
• Odvolání na důsledky – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to consequences)
• Falešné dilema – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, False dilemma)
• Kluzký svah – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Slippery slope)
• Zavádějící živost – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Misleading vividness)
• Záměna relativního a absolutního rizika – příbuzné heslo (Statistické a pravděpodobnostní klamy, Relative versus absolute risk)
• Předstíraná starost – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Concern trolling)
• Palba nepravd – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Firehose of falsehood)

V kompendiu

• 7.8 Politická a ideologická EA — totalitní systémy, propaganda, populismus – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-2.2.10 Implantace budoucího vydírání – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-8.2.4 Hassanova kritéria: autoritářská pyramida a kontinuum vlivu – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Odvolání na emoce – předchozí heslo rodiny
• Odvolání na soucit – další heslo rodiny