Genetický klam🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-02.04
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy relevance
Druh	neformální klam
Anglicky	Genetic fallacy
Jiné názvy	klam původu, argument z původu
Užití	převážně chyba uvažování
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Genetický klam je úvaha, která o pravdivosti, platnosti nebo hodnotě něčeho rozhoduje podle toho, odkud to pochází, a ne podle toho, jaké to je. Předmětem může být tvrzení, myšlenka, metoda, zvyk, instituce i slovo. Typická podoba říká, že myšlenka je špatná, protože ji poprvé vyslovil nesympatický člověk, že metoda je nevhodná, protože vznikla v nevhodném prostředí, nebo naopak že zvyk je dobrý, protože má úctyhodný původ. Klam spočívá v záměně dvou otázek: jak něco vzniklo a zda to obstojí. Damer řadí genetický klam mezi úvahy, které porušují kritérium relevance, protože původ myšlenky obvykle nepředstavuje důvod pro ani proti její přijatelnosti (Damer 2009). Klam je obecnější než útok na osobu: útok na osobu je jeho zvláštním případem, kdy původem tvrzení je konkrétní mluvčí. Opačným směrem se klam projevuje jako zbožštění původu, kdy se něčemu přisuzuje hodnota jen proto, že pochází od zakladatele, z posvátného textu nebo ze starobylé tradice.

Původ a souvislosti🔗

Označení genetický klam se v anglické logické literatuře rozšířilo ve třicátých letech dvacátého století, kdy ho Morris R. Cohen a Ernest Nagel použili ve své učebnici logiky a vědecké metody. Myšlenka je však starší a souvisí s rozlišením, které filozofie vědy formulovala jako rozdíl mezi kontextem objevu a kontextem zdůvodnění. Hans Reichenbach tento rozdíl pojmenoval a Karl Popper ho vyjádřil tak, že otázka, jak člověka napadne nová myšlenka, může zajímat empirickou psychologii, ale pro logické posouzení vědeckého poznání je bez významu (Popper 1959). Známý příklad, podle něhož chemik August Kekulé podle svého pozdějšího vyprávění dospěl k představě kruhové struktury benzenu ve snu, ilustruje, že původ hypotézy nerozhoduje o její pravdivosti: o té rozhodují zkoušky.

Teorie argumentace zároveň upozorňuje, že původ není vždy irelevantní. U svědectví, citátu, dokumentu nebo informace z doslechu je původ součástí důkazu, protože nic jiného, o co by se důvěra mohla opřít, často k dispozici není (Walton 2008). Govier podobně uvádí, že přijatelnost tvrzení přijatého na základě svědectví závisí na spolehlivosti zdroje a že vyhodnocení zdroje je běžnou a rozumnou součástí úsudku (Govier 2010). Genetický klam proto neleží v tom, že se ptáme na původ, ale v tom, že původ používáme tam, kde rozhodují jiné důvody. V NLP se tento posun objevuje ve vzorci meta-rámce, který místo obsahu přesvědčení posuzuje, jak a proč ho člověk získal.

Struktura argumentu🔗

Rozložený argument má tuto podobu. Předmět P má původ Q. Původ Q je hodnocen záporně, nebo kladně. Proto má P stejnou hodnotu jako Q. Chybí premisa, podle níž se hodnota původu přenáší na to, co z něj vzešlo, a tato premisa je obvykle nepravdivá. Metoda vyvinutá v armádě může být ve škole užitečná, slovo s pohnutou etymologií může mít dnes neutrální význam a vědecký objev učiněný z pochybných pohnutek může být pravdivý (Copi, Cohen a McMahon 2014). Klam se často kombinuje s vysvětlením místo vyvrácení: mluvčí popíše, jak někdo k názoru dospěl, například výchovou, zájmem nebo traumatem, a tím považuje názor za vyvrácený. Takový postup v katalogu odpovídá bulverismu a sdílí s genetickým klamem předpoklad, že kdo zná příčinu přesvědčení, nemusí zkoumat jeho důvody.

V pozitivní podobě má argument stejnou stavbu s opačným znaménkem. Zvyk, text nebo instituce mají úctyhodný původ, proto jsou správné. Tato varianta se překrývá s odvoláním na tradici a na starobylost; vymezení genetického klamu jako přenosu hodnocení z dřívějšího kontextu na předmět v současnosti zahrnuje kladné hodnocení stejně jako záporné (Damer 2009). Obě podoby spojuje to, že hodnocení se odehrává na začátku příběhu, ne na jeho současném stavu.

Varianty🔗

Lze rozlišit několik podob podle toho, jaký původ argument využívá. Osobní podoba hodnotí myšlenku podle jejího autora a splývá s útokem na osobu. Institucionální podoba hodnotí metodu, poznatek nebo technologii podle prostředí, ve kterém vznikly, například podle toho, že pocházejí z armády, z průmyslu, z cizí země nebo z nepřátelského politického režimu. Psychologická podoba hodnotí přesvědčení podle motivu nebo zkušenosti, ze které vyrostlo, a tvrdí, že názor vzniklý ze strachu, zájmu nebo křivdy je tím samým nepravdivý. Jazyková podoba hodnotí slovo podle jeho původního významu a v katalogu odpovídá etymologickému klamu. Kladná podoba konečně připisuje hodnotu tomu, co má úctyhodný počátek. Všechny podoby mají stejné slabé místo: přeskakují otázku, jaké vlastnosti má předmět dnes, tedy otázku zdůvodnění, kterou filozofie vědy odlišuje od otázky vzniku (Popper 1959).

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je, že se v argumentu objevuje historie místo vlastností. Mluvčí vypráví, kdo myšlenku vymyslel, odkud metoda pochází nebo jak slovo vzniklo, a z vyprávění přechází rovnou k hodnocení. Druhým znakem je, že se o současné podobě předmětu nemluví: o výsledcích metody, o tom, co slovo dnes znamená, nebo o důvodech, které tvrzení podporují. Třetím znakem je selektivita. Původ se zkoumá u myšlenek, které jsou mluvčímu nepohodlné, zatímco původ vlastních myšlenek zůstává stranou. Čtvrtým znakem je diagnostické vysvětlení cizího názoru. Mluvčí neříká, že názor je chybný, ale že je „projevem“ něčeho, například výchovy, ideologie nebo psychického stavu, a tím ho vyřazuje z diskuse. Kunda upozornila, že lidé si pro odmítnutí nepohodlného závěru vybírají kritéria, která se k tomu hodí, a přitom mají pocit, že posuzují nestranně (Kunda 1990). Genetický argument je takovým kritériem zvlášť často, protože působí jako hlubší vhled do věci.

Odlišení od platné argumentace🔗

Původ je relevantní všude tam, kde tvrzení stojí na důvěře ve zdroj. Pokud citát nelze dohledat v žádném primárním zdroji a poprvé se objevil na webu známém vymýšlením výroků, je rozumné ho považovat za neověřený. Pokud dokument pochází od strany, která má důvod ho zfalšovat, je rozumné vyžadovat jeho ověření. V obou případech se z původu neusuzuje na nepravdu, ale na nejistotu, a závěr zůstává otevřený novým důkazům (Walton 2008). Platné je také genealogické zkoumání, které neříká, že myšlenka je kvůli svému původu nepravdivá, ale že důvody, které se pro ni dnes uvádějí, nejsou tytéž, které vedly k jejímu přijetí. Takové zkoumání otevírá otázku, zda dnešní důvody obstojí samy o sobě.

Konečně je třeba odlišit genetický klam od kauzálního vysvětlení. Vědec, který vysvětluje, proč se v určité skupině rozšířila pověra, nedělá klam, protože netvrdí, že vysvětlením pověru vyvrátil. Pověru vyvracejí data, protože o přijatelnosti tvrzení rozhoduje jeho zkouška, ne historie jeho vzniku (Popper 1959). Klamem by bylo, kdyby vysvětlení vzniku považoval za dostatečný důkaz její nepravdivosti.

Stav poznání🔗

Normativní teorie dnes chápe genetický klam jako kontextový: o jeho chybnosti rozhoduje, zda se původ používá jako náhrada za jiné dostupné důvody, nebo jako jediný dostupný ukazatel spolehlivosti (Walton 1995). Bayesovské pojetí neformálních klamů ukazuje, že informace o zdroji je legitimním vstupem do odhadu pravděpodobnosti tvrzení a že její váha by měla klesat, jakmile jsou k dispozici přímé důkazy (Hahn a Oaksford 2007). Výzkum uvažování o informacích z druhé ruky naopak upozorňuje, že sdělení se při předávání zjednodušují a zesilují a že znalost původu je proto u zpráv z doslechu skutečně důležitá (Gilovich 1991). Výzkum konfirmačního zkreslení dodává, že lidé hledají a hodnotí informace tak, aby potvrzovaly to, čemu už věří, a že původ informace slouží jako pohodlné kritérium, podle něhož lze nepohodlné informace odmítnout bez zkoumání (Nickerson 1998). Přímé experimentální studie zaměřené výslovně na genetický klam jsou vzácné a většina poznatků pochází z obecného výzkumu hodnocení zdrojů.

Obrana a odpověď🔗

Základní obranou je oddělit dvě otázky a položit je postupně: odkud tvrzení nebo metoda pochází a zda obstojí podle současných důkazů. Odpověď na první otázku může být zajímavá a někdy důležitá, ale nenahrazuje odpověď na druhou. Pokud je původ jediným dostupným údajem, je namístě to přiznat a závěr formulovat jako předběžný. Pokud jsou k dispozici data, výsledky nebo důvody, je třeba je posoudit bez ohledu na původ. Tindale připomíná, že hodnocení argumentu se má soustředit na to, co argument skutečně tvrdí a o co se opírá (Tindale 2007). V rozhovoru, kde se cizí názor vysvětluje jeho „skutečnou příčinou“, pomáhá klidně poukázat, že i kdyby vysvětlení bylo správné, důvody pro názor zůstávají neprozkoumané. V terapeutickém nebo skupinovém prostředí, kde se pochybnosti člena soustavně vykládají jako projev jeho minulosti či nezralosti, jde o vzorec, který kompendium popisuje u argumentačního oslabení a který zbavuje člověka možnosti, aby jeho námitky byly posouzeny jako námitky.

Literatura🔗

• Copi, I. M., Cohen, C., & McMahon, K. (2014). Introduction to Logic (14. vyd.). Harlow: Pearson.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Gilovich, T. (1991). How We Know What Isn't So: The Fallibility of Human Reason in Everyday Life. New York: Free Press.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. London: Hutchinson.
• Tindale, C. W. (2007). Fallacies and Argument Appraisal. Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D. N. (1995). A Pragmatic Theory of Fallacy. Tuscaloosa: University of Alabama Press.
• Walton, D. N. (2008). Informal Logic: A Pragmatic Approach (2. vyd.). Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy relevance – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Útok na osobu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Ad hominem)
• Okolnostní útok na osobu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Circumstantial ad hominem)
• Vina asociací – příbuzné heslo (Klamy relevance, Guilt by association)
• Odvolání na tradici – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to tradition)
• Odvolání na bohatství nebo chudobu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to wealth or poverty)
• Chronologický snobismus – příbuzné heslo (Klamy relevance, Chronological snobbery)
• Etymologický klam – příbuzné heslo (Klamy jazyka a dvojznačnosti, Etymological fallacy)
• Bulverismus – příbuzné heslo (Rétorické a dialogické taktiky, Bulverism)
• Meta-rámec – příbuzné heslo (NLP vzorce: Sleight of Mouth, Meta frame)

V kompendiu

• 7.3 Sociální epistemologie EA — Goldman, Fricker, Longino, Anderson – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 2.5 Filosofický rámec: epistemologie, fenomenologie, hermeneutika – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• EA-1.2.1 Argumentační oslabení – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Ty taky – předchozí heslo rodiny
• Otrávení studny – další heslo rodiny