Odvolání na tradici🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-02.11
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Klamy relevance
Druh	neformální klam
Anglicky	Appeal to tradition
Jiné názvy	argumentum ad antiquitatem, argument zvykem
Užití	chyba i taktika
Riziko zneužití	střední
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Odvolání na tradici je neformální klam relevance, v němž se z toho, že se něco dlouho dělá nebo dlouho věří, vyvozuje, že je to správné, pravdivé nebo účelné. Premisa „takhle se to dělá odjakživa“ se nabízí jako dostatečný důvod pro závěr, aniž by se ukázalo, proč by samotné trvání praxe mělo vypovídat o její kvalitě. V učebnicích kritického myšlení se klam řadí mezi takzvané irelevantní apely, tedy argumenty, které místo důkazu k věci nabízejí okolnost, jež s pravdivostí závěru nesouvisí (Damer 2009). Klam se nevztahuje jen na zvyky a obřady. Stejnou strukturu mají argumenty v odborných institucích, kde se zavedený klinický postup, úřední praxe nebo výklad předpisu brání jen odkazem na to, že „vždycky fungoval“. Pro kompendium je klam důležitý tím, že se snadno stává nástrojem uzavírání diskuse: kdo zpochybní tradici, ten podle této logiky nezpochybňuje argument, ale celé společenství, které ji nese.

Původ a souvislosti🔗

Kritika argumentace autoritou předků má dlouhou historii. Jeremy Bentham ve své analýze parlamentních klamů popsal argument „moudrosti našich předků“, který zastává reformní návrhy pouhým odkazem na to, že dosavadní uspořádání přijaly předchozí generace, a ukázal, že tento apel nepřináší žádný důvod k samotné věci (Bentham 1824). John Locke v Eseji o lidském rozumu zavedl několik argumentů označovaných latinskou předložkou ad a historický rozbor standardního výkladu klamů ukazuje, že další latinské názvy, mezi nimi i označení pro apel na starobylost, přibývaly až v pozdějších učebnicích (Hamblin 1970). Souvisejícím, ale odlišným heslem je odvolání na starobylost, které se neopírá o trvání praxe v určitém společenství, ale o stáří samotné myšlenky. Zrcadlový klam představuje odvolání na novost, v němž se za doklad kvality naopak vydává to, že je něco nové. Oba klamy sdílejí stejnou chybu: časový údaj zastupuje hodnocení obsahu.

Struktura argumentu🔗

Strukturu lze zapsat jednoduše. Praxe P se ve společenství S provádí po dlouhou dobu, proto je P správná, nebo proto by se P neměla měnit. Rozbor podle modelu argumentu ukazuje, že rozhodující je nevyslovené oprávnění, tedy obecné pravidlo, které vede od údajů k závěru: „co se dlouho praktikuje, je dobré“ (Toulmin 1958). Toto pravidlo se v rozhovoru téměř nikdy neformuluje výslovně, protože by v explicitní podobě neobstálo. Dlouho se praktikovaly i postupy, které se později ukázaly jako škodlivé. Katalog argumentačních schémat zachycuje příbuzné presumptivní schéma argumentu z rozšířené praxe a připojuje k němu kritické otázky, například zda je praxe skutečně rozšířená a zda její rozšíření vypovídá o tom, že je přijatelná (Walton, Reed a Macagno 2008). Klam vzniká tam, kde se presumpce, která by měla otevřít zkoumání, vydává za jeho konec. Varianty se liší tím, co se z tradice vyvozuje: jednou pravdivost tvrzení, jindy morální oprávnění jednání, nejčastěji ale přenesení důkazního břemene na toho, kdo navrhuje změnu.

Detekční znaky🔗

Prvním znakem je, že se na otázku „proč“ odpovídá otázkou „odkdy“. Mluvčí uvádí délku trvání, počet generací nebo jména zakladatelů, ale neuvádí výsledky praxe ani její srovnání s alternativou. Druhým znakem je asymetrie břemene: navrhovatel změny musí dokazovat všechno, kdežto zavedená praxe nemusí dokazovat nic. Třetím znakem je přesun z roviny argumentu do roviny loajality, kdy se zpochybnění tradice označuje za neúctu, nevděk nebo zradu. V uzavřených skupinách se tento znak spojuje s tím, co Lifton popsal jako posvátnou vědu: doktrína skupiny platí za konečnou a nezpochybnitelnou a otázky po jejím zdůvodnění se samy stávají proviněním (Lifton 1961). Kompendium tento rys rozebírá u Liftonových kritérií myšlenkové reformy. Čtvrtým znakem je, že se tradice uvádí výběrově. Mluvčí se odvolává na tu část minulé praxe, která podporuje jeho závěr, a mlčí o jejích jiných, dnes nepřijatelných částech.

Vztah k technikám kompendia🔗

V rámci epistemické anihilace se odvolání na tradici objevuje především tam, kde instituce nebo skupina chrání svou interpretační moc. Akademické pracoviště může odmítat nový metodologický přístup ne proto, že by byl vyvrácen, ale proto, že „se u nás nikdy nepoužíval“, a tím mladšímu výzkumníkovi uzavírá cestu k publikaci i ke kvalifikaci. Politická propaganda využívá tradici jako zdroj legitimity, kdy se současné mocenské uspořádání vydává za pokračování národní nebo kulturní kontinuity, a kritika se tak přesouvá z roviny politiky do roviny identity; tomu se podrobněji věnuje kapitola o politické a ideologické epistemické anihilaci. V rodinných a partnerských systémech se klam projevuje jako „u nás se to tak dělá“, kterým se brání zavedené vzorce kontroly před pojmenováním. Ve všech těchto prostředích je společné, že tradice nefunguje jako argument, který by šlo vážit, ale jako hranice, za kterou otázka nesmí. Praktická analýza argumentu proto doporučuje rekonstruovat skrytou premisu a posoudit ji samostatně, protože teprve vyslovená podoba ukáže, jak málo nese (Govier 2010). Rozpoznání klamu přitom neznamená odmítnutí tradice jako takové: znamená vrátit ji do pozice jednoho z důvodů, které se posuzují spolu s ostatními.

Odlišení od platné argumentace🔗

Ne každý odkaz na tradici je klam. Dlouhodobá praxe může nést skutečnou informaci: přežila opakované zkoušky, nahromadila se k ní zkušenost s chybami a známe její vedlejší účinky. Bayesovský rozbor neformálních argumentů ukazuje, že síla argumentu závisí na tom, jak moc premisa mění pravděpodobnost závěru, a že stejné schéma může být v jednom kontextu slabé a v jiném rozumné (Hahn a Oaksford 2007). Odkaz na tradici je proto relevantní, když se o něj opírá doložená zkušenost s výsledky, a irelevantní, když nahrazuje otázku po výsledcích. V praktickém hodnocení argumentu se tento rozdíl dá vyjádřit jako podmínka relevance: premisa musí zvyšovat přijatelnost závěru, ne jen vzbuzovat úctu (Govier 2010). Rozumný je také odkaz na tradici jako na konvenci, kde hodnota pravidla spočívá právě v tom, že ho všichni sdílejí, například u terminologie, právních lhůt nebo jazykových norem. Tam trvání pravidla nedokazuje jeho pravdivost, ale jeho koordinační funkci, a to je jiný, platný typ důvodu.

Stav poznání🔗

Empirický výzkum klam neměří přímo, ale popisuje mechanismy, které ho činí přesvědčivým. Kahneman shrnuje doklady o tom, že lidé vnímají ztrátu silněji než zisk stejné velikosti a že výchozí stav, který se nemusí měnit, proto působí bezpečněji, než by odpovídalo srovnání možností (Kahneman 2011). Stejný autor popisuje kognitivní snadnost: to, co je známé a snadno zpracovatelné, působí důvěryhodněji. Experimenty s opakovanými výroky ukázaly, že opakované tvrzení je hodnoceno jako pravděpodobnější než tvrzení nové, i když se jeho obsah nemění (Hasher, Goldstein a Toppino 1977). Tradice je v tomto smyslu dlouhodobým opakováním. Model pravděpodobnosti propracování navíc předpovídá, že při nízké motivaci nebo kapacitě posuzovat argumenty se postoje řídí spíš periferními vodítky než kvalitou argumentů (Petty a Cacioppo 1986). Odkaz na „osvědčený zvyk“ takovým vodítkem může být. Tyto nálezy nepotvrzují, že tradice je vždy zavádějící, ale vysvětlují, proč ji lidé přijímají i tam, kde chybí doklady o výsledcích.

Obrana a odpověď🔗

Účinná odpověď nespočívá v útoku na tradici, ale v oddělení dvou otázek: jak dlouho se něco dělá a jak dobře to funguje. Je legitimní uznat, že dlouhá praxe může být cenná, a zároveň požádat o doklad, čím konkrétně je dobrá a ve srovnání s čím. Teorie kritické diskuse připomíná, že kdo předkládá stanovisko, nese povinnost ho na požádání obhájit, a že tuto povinnost nelze přesunout na druhou stranu jen proto, že stanovisko je zavedené (van Eemeren a Grootendorst 1992). V institucích pomáhá trvat na tom, aby se zavedená praxe hodnotila stejnými kritérii jako navrhovaná změna, ideálně souběžným srovnáním nebo auditem výsledků. Kde se zpochybnění tradice trestá jako neloajalita, jde o signál, že spor přestal být věcný; pak je vhodné dokumentovat, že na otázku po výsledcích nezazněla odpověď, a hledat posouzení mimo společenství, které tradici nese (Govier 2010). Pro klinika, vyšetřovatele i právníka je užitečné ptát se, kdo z trvání praxe těží a čí zkušenost s jejími selháními se do tradice nezapsala.

Literatura🔗

• Bentham, J. (1824). The Book of Fallacies. London: John and H. L. Hunt.
• Damer, T. E. (2009). Attacking Faulty Reasoning: A Practical Guide to Fallacy-Free Arguments (6. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Govier, T. (2010). A Practical Study of Argument (7. vyd.). Belmont: Wadsworth.
• Hahn, U., & Oaksford, M. (2007). The rationality of informal argumentation: A Bayesian approach to reasoning fallacies. Psychological Review, 114(3), 704–732.
• Hamblin, C. L. (1970). Fallacies. London: Methuen.
• Hasher, L., Goldstein, D., & Toppino, T. (1977). Frequency and the conference of referential validity. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 16(1), 107–112.
• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism: A Study of „Brainwashing“ in China. New York: W. W. Norton.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Toulmin, S. E. (1958). The Uses of Argument. Cambridge: Cambridge University Press.
• Walton, D., Reed, C., & Macagno, F. (2008). Argumentation Schemes. Cambridge: Cambridge University Press.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (1992). Argumentation, Communication, and Fallacies: A Pragma-Dialectical Perspective. Hillsdale: Lawrence Erlbaum.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Klamy relevance – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Genetický klam – příbuzné heslo (Klamy relevance, Genetic fallacy)
• Odvolání na většinu – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to popularity)
• Odvolání na novost – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to novelty)
• Odvolání na přirozenost – příbuzné heslo (Klamy relevance, Appeal to nature)
• Chronologický snobismus – příbuzné heslo (Klamy relevance, Chronological snobbery)
• Klam nirvány – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Nirvana fallacy)
• Klam utopených nákladů – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Sunk cost fallacy)
• Klamné odvolání na precedent – příbuzné heslo (Klamy předpokladu, Fallacious appeal to precedent)
• Problém „je“ a „má být“ – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Is–ought problem)
• Odvolání na starobylost – příbuzné heslo (Klamy hodnot, přírody a vědy, Appeal to antiquity)

V kompendiu

• EA-8.2.2 Liftonova kritéria myšlenkové reformy – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.8 Politická a ideologická EA — totalitní systémy, propaganda, populismus – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Rozjetý vlak – předchozí heslo rodiny
• Odvolání na novost – další heslo rodiny