Argumentační teorie uvažování🔗

Pole	Hodnota
Identifikátor	AF-09.20
Katalog	Argumentační fauly
Rodina	Principy kritické diskuse a teorie argumentace
Druh	pojem a princip
Anglicky	Argumentative theory of reasoning
Jiné názvy	argumentační funkce uvažování, interakcionistické pojetí rozumu
Užití	výkladový pojem
Riziko zneužití	nízké
Stav textu	text čeká na odbornou recenzi

Definice🔗

Argumentační teorie uvažování je psychologická a evoluční teorie, podle které hlavní funkcí lidského uvažování, tedy vědomého vytváření a posuzování důvodů, není zlepšovat úsudky jednotlivce v osamění, ale umožnit komunikaci mezi lidmi, kteří si nemohou bezvýhradně důvěřovat. Rozum podle ní slouží ke dvěma věcem: k hledání argumentů, které přesvědčí druhé, a k posuzování argumentů, které předkládají druzí (Mercier a Sperber 2011). Z této funkce teorie vyvozuje, proč má lidské uvažování vlastnosti, které se z hlediska hledání pravdy jeví jako vady. Při tvorbě argumentů je jednostranné, protože hledá důvody pro vlastní stanovisko a spokojí se s důvody poměrně slabými. Při posuzování cizích argumentů je naopak náročné a všímá si slabin. Ve skupině, kde se tyto dvě role střídají, pak uvažování dosahuje lepších výsledků než jednotlivec. Pro tento katalog je teorie důležitá tím, že nabízí výklad, proč jsou klamy tak rozšířené a proč je jejich nejlepší opravou dialog, nikoli osamělé sebezpytování.

Původ a souvislosti🔗

Teorii předložili kognitivní vědci Hugo Mercier a Dan Sperber v obsáhlé cílové stati, ke které se v časopise vyjádřila řada komentátorů z různých oborů (Mercier a Sperber 2011). Navázali na dlouhou řadu výzkumu, který dokládal systematické chyby lidského usuzování: sklon k potvrzování dosavadních přesvědčení (Nickerson 1998), motivované hodnocení důkazů (Kunda 1990) a obecně rozdíl mezi rychlým intuitivním a pomalým reflexivním zpracováním, jak ho popisují teorie dvou systémů myšlení (Kahneman 2011; Stanovich a West 2000). Tradiční výklad tyto chyby považoval za selhání rozumu, který by měl ideálně fungovat jako nestranný soudce. Mercier a Sperber obrátili perspektivu: pokud se rozum vyvinul k argumentaci, nejsou tyto rysy selháním, ale projevem jeho skutečné funkce. Teorie souvisí s pojmem epistemické bdělosti, tedy se schopností lidí kontrolovat, zda informaci od druhých mohou přijmout, a zapadá do širšího proudu sociální epistemologie, kterou kompendium probírá v kapitole sociální epistemologie EA. V pozdější knižní podobě autoři teorii rozvinuli jako takzvané interakcionistické pojetí rozumu.

Struktura argumentu🔗

Teorie má tvar argumentu z nejlepšího vysvětlení. Premisy jsou empirická zjištění o tom, jak lidé uvažují. Lidé jsou v osamění při hledání důvodů jednostranní a jejich důvody bývají mělké. Lidé jsou při posuzování cizích argumentů citliví na jejich kvalitu. Skupiny, které diskutují, řeší některé logické úlohy výrazně lépe než jednotlivci, a to i tehdy, když na správné řešení předem přišel jen jeden člen skupiny. Uvažování v osamění naopak někdy vede k horším rozhodnutím, protože člověk volí to, co se dá snadno zdůvodnit, a ne to, co je nejlepší (Mercier a Sperber 2011). Závěrem je, že tyto vlastnosti lépe vysvětluje hypotéza argumentační funkce než hypotéza, že rozum slouží k osamělému hledání pravdy. Z teorie plyne i normativní důsledek, který je pro tento katalog podstatný: kvalitu uvažování nezaručuje jednotlivec, ale uspořádání dialogu. Tím se teorie potkává s normativními modely kritické diskuse, které popisují pravidla, za nichž dialog vede k rozumnému výsledku (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Detekční znaky🔗

Teorie neoznačuje určitý klam, ale pomáhá rozpoznat situace, ve kterých se klamy množí. Prvním znakem je osamělé uvažování o věci, ve které má člověk stanovisko: čím déle o ní přemýšlí bez námitek druhých, tím víc důvodů pro své stanovisko najde a tím jistější se cítí, aniž by se kvalita důvodů zlepšila. Druhým znakem je skupina, ve které všichni sdílejí stejné stanovisko: role posuzovatele chybí, každý přispívá dalšími důvody a skupina se může posunout k ještě vyhraněnějšímu názoru. Třetím znakem je spor, ve kterém se posuzování cizích argumentů změnilo v jejich automatické odmítání, takže náročnost vůči druhým ztratila svou opravnou funkci; to je přechod, který katalog popisuje v hesle dialektika a eristika. Čtvrtým znakem je komunikační prostředí, které odměňuje přesvědčivost před publikem, a ne odolnost vůči námitkám (Mercier a Sperber 2011; Petty a Cacioppo 1986). Ve všech těchto případech nejde o selhání jednotlivce, ale o prostředí, ve kterém argumentační funkce rozumu nemůže fungovat tak, jak by měla.

Odlišení od platné argumentace🔗

Teorie nepopírá, že lidé dokážou uvažovat i v osamění a dospět ke správnému výsledku. Popisuje sklony, ne zákony, a rozdíly mezi lidmi i mezi situacemi jsou značné. Schopnost oddělit hodnocení argumentu od vlastního přesvědčení se liší podle kognitivních schopností a podle sklonu k reflexivnímu myšlení (Stanovich a West 2000). Teorie také neříká, že každá skupinová diskuse vede k lepšímu výsledku. Diskuse pomáhá tehdy, když se v ní setkávají různá stanoviska a když účastníci mají společný zájem dospět ke správnému řešení; skupina stejně smýšlejících nebo skupina, ve které rozhoduje postavení, a ne argument, může jednostrannost naopak zesílit. Odlišit je třeba i normativní a popisnou rovinu. Teorie popisuje, k čemu se rozum vyvinul, a z toho přímo neplyne, jak by se mělo uvažovat; normativní měřítka dobré argumentace dodávají teorie argumentace (van Eemeren a Grootendorst 2004). Zjištění, že lidé hledají hlavně důvody pro své stanovisko, neomlouvá klamy, jen vysvětluje, proč vznikají.

Stav poznání🔗

Teorie vyvolala rozsáhlou diskusi. Opírá se o širokou škálu zjištění z psychologie usuzování, mezi nimi o doklady jednostrannosti při tvorbě argumentů, o motivované hodnocení důkazů a o lepší výkon diskutujících skupin v některých logických úlohách (Mercier a Sperber 2011; Kunda 1990; Nickerson 1998). Komentátoři ocenili, že teorie sjednocuje jevy, které se dříve vysvětlovaly odděleně, ale vznesli i námitky. Někteří upozornili, že uvažování plní i funkce individuální, například při plánování nebo při řešení technických problémů, kde žádný protějšek není. Jiní namítli, že evoluční výklad je těžké přímo testovat a že tatáž zjištění lze vyložit i jinými hypotézami. Teorie dvou systémů nabízí odlišný výklad, podle kterého je reflexivní uvažování nástrojem kontroly intuitivních úsudků, který však často selhává z lenosti nebo přetížení (Kahneman 2011). Obě teorie se v praktických důsledcích shodují více, než se zdá: obě doporučují nespoléhat na sebereflexi jednotlivce a vytvářet prostředí, ve kterém jsou úsudky vystaveny kontrole. Rozsah, v jakém teorie platí mimo laboratoř, například v politických sporech nebo v online diskusi, je stále předmětem výzkumu.

Vztah k technikám kompendia🔗

Argumentační teorie uvažování pomáhá porozumět tomu, proč jsou uzavřené skupiny a vztahy, které kompendium popisuje, tak účinné v udržování přesvědčení. Pokud uvažování funguje dobře hlavně ve výměně mezi lidmi různého názoru (Mercier a Sperber 2011), pak prostředí, které takovou výměnu znemožní, nevypíná jen přísun informací, ale i opravný mechanismus rozumu. Izolace od kritiků, zákaz pochybností a odměňování souhlasu vedou k tomu, že člověk dál uvažuje, ale jen v roli obhájce, nikdy v roli posuzovatele. Kapitola Kahneman: systém 1 a 2 rozebírá doplňující pohled na to, kdy se reflexivní uvažování vůbec zapojí.

Obrana a odpověď🔗

Z teorie plyne obrana, která se neopírá o vůli jednotlivce, ale o uspořádání situace. Kdo chce prověřit vlastní stanovisko, nemá spoléhat jen na vlastní přemýšlení, ale vystavit ho lidem, kteří s ním nesouhlasí, a jejich námitky brát jako službu, ne jako útok (Mercier a Sperber 2011). V týmech a institucích pomáhá zajistit, aby při rozhodování byla zastoupena různá stanoviska a aby někdo měl výslovně za úkol hledat slabiny návrhu; v medicíně, ve forenzní praxi i ve výzkumu plní tuto roli konzilium, oponentura a recenzní řízení. Při sporu s člověkem, který uvažuje jednostranně, je užitečné uvědomit si, že lidé jsou náročnější k argumentům druhých než k vlastním, a proto má větší šanci argument, který protějšek může sám posoudit, než tlak na přiznání chyby. V terapeutické a poradenské práci s lidmi, kteří odešli z uzavřených skupin, teorie nabízí nezraňující výklad: to, že dlouho nacházeli důvody pro přesvědčení skupiny, neznamená, že by byli hloupí, ale že jejich rozum pracoval v prostředí bez oponentů. Obnovení dialogu s lidmi jiného názoru je proto součástí zotavení, jak naznačují i principy kritické diskuse (van Eemeren a Grootendorst 2004).

Literatura🔗

• Kahneman, D. (2011). Thinking, Fast and Slow. New York: Farrar, Straus and Giroux.
• Kunda, Z. (1990). The case for motivated reasoning. Psychological Bulletin, 108(3), 480–498.
• Mercier, H., & Sperber, D. (2011). Why do humans reason? Arguments for an argumentative theory. Behavioral and Brain Sciences, 34(2), 57–74.
• Nickerson, R. S. (1998). Confirmation bias: A ubiquitous phenomenon in many guises. Review of General Psychology, 2(2), 175–220.
• Petty, R. E., & Cacioppo, J. T. (1986). Communication and Persuasion: Central and Peripheral Routes to Attitude Change. New York: Springer.
• Stanovich, K. E., & West, R. F. (2000). Individual differences in reasoning: Implications for the rationality debate? Behavioral and Brain Sciences, 23(5), 645–665.
• van Eemeren, F. H., & Grootendorst, R. (2004). A Systematic Theory of Argumentation: The Pragma-Dialectical Approach. Cambridge: Cambridge University Press.

Související🔗

Rodina a hierarchie

• Principy kritické diskuse a teorie argumentace – rodina, do níž heslo patří, s přehledem všech jejích hesel

Příbuzná hesla

• Princip shovívavosti – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Principle of charity)
• Pragma-dialektika – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Pragma-dialectics)
• Dialektika a eristika – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Dialectic and eristic)
• Bayesovské pojetí klamů – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Bayesian account of fallacies)
• Motivované uvažování – příbuzné heslo (Principy kritické diskuse a teorie argumentace, Motivated reasoning)

V kompendiu

• EA-7.3.1 Kahneman: Systém 1 a 2 – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.3 Sociální epistemologie EA — Goldman, Fricker, Longino, Anderson – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí
• 7.5 Kognitivní vědy a EA — duální systém, predikční zpracování, embodied cognition – stránka knihy, na které se toto heslo projevuje nebo s ní souvisí

V katalogu

• Inokulace proti klamům – předchozí heslo rodiny