Přeskočit na obsah

7.26 Quine: Síť přesvědčení a holismus

W. V. O. Quine: dvě dogmata empirismu, holismus, Duhemova–Quineova teze, ctnosti hypotéz a neurčitost překladu; kritika a výklad imunizace přesvědčení v EA.

7.26 Quine: Síť přesvědčení a holismus🔗

Willard Van Orman Quine (1908–2000), logik a filozof z Harvardovy univerzity, změnil analytickou filozofii esejí Two Dogmas of Empiricism. Odmítl v ní dva předpoklady logického empirismu a nahradil je obrazem, podle něhož naše přesvědčení tvoří propojenou síť, která se se zkušeností střetává jen jako celek (Quine, 1951). Tento holismus rozvinul v knize Word and Object a spolu s Josephem Ullianem jej převedl do příručky o rozumném přesvědčení nazvané The Web of Belief (Quine, 1960; Quine a Ullian, 1970).

Pro kompendium EA je Quine klíčový, protože vysvětluje, proč lze téměř každé přesvědčení zachránit před nepříjemnou evidencí, pokud jsme ochotni dostatečně upravit zbytek sítě. Tato vlastnost je podmínkou vědeckého pokroku i mechanismem, kterým se uzavřené systémy víry chrání před vyvrácením. Stránka nejprve vykládá Quinovy teze, poté jejich kritiku a nakonec, výslovně jako interpretaci knihy, jejich použití při rozpoznávání imunizace (Quine, 1951).

Výklad teorie🔗

Dvě dogmata empirismu🔗

Prvním dogmatem je rozlišení mezi analytickými a syntetickými výroky, tedy mezi pravdami na základě významu („žádný starý mládenec není ženatý“) a pravdami na základě faktů. Quine ukazuje, že každý pokus vymezit analytičnost – pomocí synonymie, definice, zaměnitelnosti nebo sémantických pravidel – předpokládá pojem, který má vysvětlit, a dochází k závěru, že ostrá hranice mezi oběma druhy výroků nebyla nikdy stanovena (Quine, 1951).

Druhým dogmatem je redukcionismus: představa, že každý smysluplný výrok lze jednotlivě převést na výroky o bezprostřední zkušenosti, a tedy jednotlivě potvrdit nebo vyvrátit. Quine proti tomu staví tezi, že „naše výroky o vnějším světě předstupují před tribunál smyslové zkušenosti nikoli jednotlivě, ale jen jako celek“ (Quine, 1951).

Síť přesvědčení🔗

Celek našeho vědění je podle Quina „výtvor člověka, který se se zkušeností stýká jen na okrajích“. Přesvědčení blízko okraje, například pozorovací výroky, revidujeme snadno; přesvědčení v centru, jako logika a matematika, jen výjimečně. Rozdíl je však stupňový: „kterýkoli výrok lze udržet jako pravdivý, ať se stane cokoli, pokud provedeme dost radikální úpravy jinde“, a naopak žádný výrok není vůči revizi imunní, ani logický zákon (Quine, 1951). Při volbě, co revidovat, se podle Quina řídíme sklonem narušit celek co nejméně a snahou o jednoduchost.

Duhemova–Quineova teze🔗

Francouzský fyzik Pierre Duhem ukázal, že fyzik nemůže experimentem testovat izolovanou hypotézu, ale vždy jen celou skupinu hypotéz včetně předpokladů o přístrojích; pokud předpověď selže, experiment neříká, kterou z nich opustit (Duhem, 1906). Quine tuto tezi rozšířil z fyziky na celé vědění. Spojení obou myšlenek se označuje jako Duhemova–Quineova teze a souvisí s tezí o nedourčenosti teorie daty: více neslučitelných teorií může být v souladu se všemi dostupnými pozorováními (Quine, 1951).

Ctnosti hypotéz🔗

Kniha The Web of Belief převádí holismus do praktické epistemologie. Quine a Ullian rozebírají, jak se vytváří přesvědčení z pozorování, ze svědectví druhých a z úsudku, a rozebírají ctnosti, podle nichž hodnotíme hypotézy; patří k nim konzervativnost (co nejmenší konflikt s dosavadními přesvědčeními), skromnost (co nejméně nápadné tvrzení), jednoduchost, obecnost a vyvratitelnost, tedy to, že hypotéza říká, co by ji vyvrátilo (Quine a Ullian, 1970). Kniha zároveň varuje, že ochota věřit svědectví musí odpovídat spolehlivosti zdroje.

Neurčitost překladu a naturalizovaná epistemologie🔗

V knize Word and Object Quine formuluje tezi o neurčitosti překladu. Lingvista, který bez tlumočníka překládá neznámý jazyk, nemůže na základě chování mluvčích rozhodnout, zda výraz „gavagai“ znamená králíka, část králíka, nebo časový úsek králíka; různé překladové manuály mohou být se všemi daty v souladu, a přesto si navzájem odporovat (Quine, 1960). V eseji Epistemology Naturalized pak navrhuje chápat epistemologii jako součást empirické psychologie, která zkoumá, jak z omezeného vstupu smyslů vzniká bohatý výstup teorie (Quine, 1969).

Kritika a meze teorie🔗

Paul Grice a Peter Strawson odpověděli na první dogma tím, že rozlišení analytického a syntetického lidé běžně a shodně používají a lze je naučit; to, že pro ně nemáme nekruhovou definici, neprokazuje, že je iluzorní (Grice a Strawson, 1956). Řada pozdějších autorů tuto obhajobu rozvinula a analytičnost se do filozofie jazyka v omezené podobě vrátila.

Jaegwon Kim namítl proti naturalizované epistemologii, že popis toho, jak přesvědčení vznikají, nenahradí otázku, kdy jsou oprávněná. Epistemologie bez normativity podle něj přestává být epistemologií (Kim, 1988). Noam Chomsky tvrdil, že neurčitost překladu je jen obecná nedourčenost teorie daty, která platí pro každou vědu, a nezakládá žádný zvláštní problém významu (Chomsky, 1969). Donald Davidson pak označil za „třetí dogma empirismu“ samotné rozlišení pojmového schématu a obsahu, s nímž Quine stále pracoval (Davidson, 1974).

Nejdůležitější námitka pro tuto knihu přichází z filozofie vědy. Holismus sám neříká, kdy je úprava sítě legitimní a kdy jde o pouhé zachraňování teorie. Imre Lakatos proto rozlišil progresivní výzkumné programy, jejichž úpravy předpovídají nové fakty, a degenerující programy, jejichž úpravy jen dodatečně vysvětlují selhání (Lakatos, 1970). Popper (1959) obdobně požadoval, aby pomocné hypotézy nesnižovaly vyvratitelnost teorie.

Interpretace pro kompendium🔗

Následující oddíl je interpretací knihy, nikoli Quinovým tvrzením.

Imunizace jako zneužití holismu🔗

Quinova věta, že kterýkoli výrok lze udržet, ať se stane cokoli, popisuje logickou možnost, kterou uzavřené systémy víry využívají soustavně. Festinger, Riecken a Schachter (1956) popsali skupinu, která po nesplnění proroctví nepřiznala omyl, ale proroctví reinterpretovala a horlivost zvýšila. Kompendium tento vzorec popisuje jako imunizaci proti falsifikaci a odlišuje ji od legitimní vědecké úpravy Lakatosovým kritériem: legitimní úprava riskuje novou předpověď, imunizační úprava chrání jádro a nic nového neriskuje (Lakatos, 1970).

Útok na centrum sítě🔗

Z obrazu sítě plyne, že nejhlubší účinek nemá změna okrajového přesvědčení, ale změna toho, co stojí v centru – pravidel, podle nichž člověk rozhoduje, co je evidence (Quine, 1951). Pokud se v prostředí manipulace změní přesvědčení „moje vnímání je spolehlivé“, přestává zkušenost na okrajích sítě cokoli opravovat. Kompendium tento vzorec popisuje jako modifikaci evidenčních kritérií; v osobních vztazích se projevuje jako gaslighting, který podle Stern (2007) postupně oslabuje důvěru oběti ve vlastní úsudek.

Postupnost a konzervativnost🔗

Quine a Ullian (1970) považují konzervativnost za ctnost: rozumný člověk mění co nejméně. Tato ctnost má odvrácenou stranu. Pokud je každá jednotlivá změna malá, síť se může během měsíců proměnit od základů, aniž by člověk někdy zažil okamžik zásadního rozhodnutí. Lifton (1961) popisuje u myšlenkové reformy právě takovou postupnou proměnu. Kompendium za detekční znak považuje situaci, kdy člověk při ohlédnutí nedokáže určit, kdy a proč změnil přesvědčení, která dříve považoval za základní.

Neurčitost a reinterpretace🔗

Neurčitost překladu má protějšek v manipulativní reinterpretaci: slova a činy postiženého jsou soustavně překládána do jiného významu („když říkáš ne, myslíš ano“, „tvoje pochybnost je důkazem odporu“), který je s jeho chováním formálně v souladu (Quine, 1960). Kompendium tento vzorec popisuje jako strategickou reinterpretaci. Davidsonův princip vstřícnosti, podle něhož interpretujeme druhé tak, aby jejich výroky byly co nejvíce pravdivé a soudržné, poskytuje měřítko: soustavně nevstřícný výklad je varovným znakem (Davidson, 1974).

Obrana🔗

Ctnosti hypotéz z The Web of Belief lze použít jako obranný postup: ptát se, co by tvrzení vyvrátilo, zda je skromné, nebo nápadné, a zda zdroj svědectví zaslouží důvěru (Quine a Ullian, 1970). Systém víry, který na otázku „co by tě přesvědčilo, že se mýlíš?“ nemá žádnou odpověď, porušuje ctnost vyvratitelnosti a kompendium jej v tomto bodě hodnotí jako imunizovaný (Popper, 1959).

Otevřené otázky🔗

Otevřené zůstává, zda lze z holismu odvodit obecné kritérium, které by předem oddělilo legitimní úpravu sítě od imunizace, nebo zda rozhoduje až dlouhodobý vývoj programu, jak navrhoval Lakatos (1970). Sporné je i to, nakolik naturalizovaná epistemologie dokáže uchopit normativní otázku, kdy je změna přesvědčení oprávněná (Kim, 1988).

Literatura🔗

  • Chomsky, N. (1969). Quine's empirical assumptions. In D. Davidson a J. Hintikka (ed.), Words and Objections: Essays on the Work of W. V. Quine. Reidel.
  • Davidson, D. (1974). On the very idea of a conceptual scheme. Proceedings and Addresses of the American Philosophical Association, 47.
  • Duhem, P. (1906). La théorie physique: son objet, sa structure. Chevalier et Rivière.
  • Festinger, L., Riecken, H. W. a Schachter, S. (1956). When Prophecy Fails. University of Minnesota Press.
  • Grice, H. P. a Strawson, P. F. (1956). In defense of a dogma. The Philosophical Review, 65(2).
  • Kim, J. (1988). What is „naturalized epistemology“? Philosophical Perspectives, 2.
  • Lakatos, I. (1970). Falsification and the methodology of scientific research programmes. In I. Lakatos a A. Musgrave (ed.), Criticism and the Growth of Knowledge. Cambridge University Press.
  • Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
  • Popper, K. R. (1959). The Logic of Scientific Discovery. Hutchinson.
  • Quine, W. V. O. (1951). Two dogmas of empiricism. The Philosophical Review, 60(1).
  • Quine, W. V. O. (1960). Word and Object. MIT Press.
  • Quine, W. V. O. (1969). Epistemology naturalized. In Ontological Relativity and Other Essays. Columbia University Press.
  • Quine, W. V. O. a Ullian, J. S. (1970). The Web of Belief. Random House.
  • Stern, R. (2007). The Gaslight Effect: How to Spot and Survive the Hidden Manipulation Others Use to Control Your Life. Morgan Road Books.

Související🔗

Teoretické reflexe

Glosář a techniky

Filozofie knihy

Pojmy a vazby této stránky

Uprostřed je tato stránka, v prvním kruhu související pojmy z její hlavičky, ve druhém stránky, na které odkazuje v textu. Čáry mezi nimi jsou odkazy z grafu knihy. Klepnutím nebo klávesou Enter stránku otevřete; z klávesnice graf vyberte tabulátorem a procházejte šipkami.

Textová podoba grafu

    Související pojmy

    Okolí stránky

    Otevřít v Mapě knihy →