7.21 Butler: Performativita a politika identity🔗

Judith Butlerová, americká filozofka působící na Kalifornské univerzitě v Berkeley, formulovala jednu z nejvlivnějších a zároveň nejspornějších teorií identity konce dvacátého století. Podle její teorie performativity není rod (gender) vnitřní podstatou, kterou chování jen vyjadřuje, ale je ustavován opakovaným prováděním společenských norem (Butler, 1990). Teorie se rozvíjela v řadě knih a týká se obecně toho, jak normy, jazyk a moc vytvářejí subjekty. Stránka ji vykládá z primárních děl, shrnuje hlavní kritiky a v samostatném, výslovně označeném oddílu uvádí, jak kniha jejích pojmů užívá pro rozpoznání vnucovaných identit v prostředí manipulace. Butlerová sama teorii manipulace nepsala a výklad zde nečiní žádné stanovisko ke sporům o rod (Salih, 2002).

Východiska: Austin, Derrida a fenomenologie🔗

Pojem performativu pochází od Austina, který rozlišil konstativní výpovědi, jež něco popisují, od performativních výpovědí, jimiž se něco činí, například slib, sázka nebo prohlášení sňatku; performativ podle něj není pravdivý či nepravdivý, ale zdařilý či nezdařilý podle toho, zda jsou splněny konvenční podmínky (Austin, 1962). Derrida tuto teorii kritizoval tím, že každá výpověď funguje jen proto, že je opakovatelná a citovatelná mimo původní kontext; tuto opakovatelnost nazval iterabilitou (Derrida, 1988). Heslo performativní akt obě linie shrnuje.

Butlerová obě východiska spojila s fenomenologickou tradicí. Ve stati o performativních aktech a konstituci rodu popisuje rod jako „stylizované opakování aktů“ v čase, nikoli jako stabilní identitu, z níž by akty vycházely (Butler, 1988). Inspiraci čerpá i z Beauvoirové a z Merleau-Pontyho pojetí těla jako historické situace; s tím souvisí stránka 7.16 Merleau-Ponty: Vtělená percepce a tělesný subjekt.

Performativita v Gender Trouble🔗

V knize Gender Trouble (česky Trampoty s rodem) Butlerová zpochybňuje rozlišení biologického pohlaví a sociálního rodu, na kterém stavěla velká část feminismu. Tvrdí, že i představa přirozeného pohlaví je utvářena diskurzem a že rod je performativní v tom smyslu, že ustavuje identitu, kterou údajně vyjadřuje; za činem podle ní nestojí činitel, který by mu předcházel (Butler, 1990). Normy, které tuto identitu regulují, nazývá heterosexuální maticí.

Známou ilustrací je travestie (drag), která podle knihy parodicky odhaluje napodobovací strukturu rodu samotného. Butlerová zde naznačuje politiku podvratného opakování: pokud identita vzniká opakováním, otevírá každé opakování možnost odchylky, a tím i proměny norem (Butler, 1990).

Opravy a zpřesnění: citačnost a materialita🔗

Mnozí čtenáři první knihu pochopili tak, že rod je volba, kterou si člověk každé ráno obléká jako kostým. Butlerová v knize Bodies That Matter tento výklad odmítla: performativita podle ní není divadelní volba suverénního subjektu, ale citační praxe, v níž subjekt vzniká až opakováním norem, které mu předcházejí a které si nevybral (Butler, 1993). Zároveň zpřesnila, že travestie nemusí být podvratná, protože může normy i posilovat.

Tatáž kniha odpovídá na námitku, že teorie ignoruje tělo. Butlerová netvrdí, že těla neexistují, ale že jejich materialita je nám dostupná jen skrze normy, které určují, která těla se počítají a která jsou vytlačena na okraj (Butler, 1993).

Interpelace a podřízení🔗

V knize The Psychic Life of Power navazuje Butlerová na Althusserův pojem interpelace: ideologie podle něj „volá“ jednotlivce, jako když policista na ulici zavolá „Hej, vy!“, a ten, kdo se otočí, se tím ustavuje jako subjekt (Althusser, 1971). Butlerová se ptá, proč se otáčíme, a odpovídá, že subjekt je k moci, která ho podřizuje, připoután vášnivou vazbou, protože bez ní by neexistoval jako někdo, kdo je uznán (Butler, 1997b). Podřízení (subjection) je tak současně podmínkou vzniku subjektu i jeho omezením.

Zraňující řeč🔗

V knize Excitable Speech rozebírá Butlerová nenávistné projevy. Uznává, že jazyk může zraňovat a že urážka cituje dějiny ponížení, ale odmítá představu, že slovo působí újmu automaticky jako čin. Mezi výpovědí a jejím účinkem je podle ní mezera, která umožňuje odpověď, přivlastnění a přeznačení (resignification), jak to ukazuje přijetí kdysi urážlivých označení jako sebeoznačení (Butler, 1997a). Z toho vyvozuje skepsi vůči rozšiřování státní regulace řeči, kterou obhajovaly autorky jako MacKinnon (1993) a autoři sborníku Words That Wound (Matsuda a kol., 1993), protože soudní moc by mohla být obrácena i proti menšinám.

Pozdější díla posouvají pozornost od rodu k zranitelnosti obecně. V Precarious Life a Frames of War Butlerová zkoumá rámce, které rozhodují, čí život je považován za život hodný truchlení (grievable) a čí smrt zůstává neviditelná; tyto rámce podle ní předcházejí politickému rozhodnutí a činí je přijatelným (Butler, 2004a; Butler, 2009).

Hlavní kritiky a meze🔗

Nejostřejší kritiku formulovala Nussbaum (1999) v eseji „The Professor of Parody“: vytýkala Butlerové nesrozumitelný styl, který podle ní zakrývá nejasnost myšlenky, a politiku symbolické parodie, která se odvrací od materiálních zlepšení života žen a vede ke kvietismu. Benhabib v debatě shrnuté ve sborníku Feminist Contentions namítla, že radikální kritika subjektu oslabuje pojmy autonomie a odpovědnosti, bez nichž se emancipační politika neobejde (Benhabib a kol., 1995).

Fraser (1997) kritizovala, že důraz na kulturní uznání a přeznačování může zastínit otázky ekonomického přerozdělení. Další námitky vycházejí z biologie a z feministických proudů, které trvají na významu pohlaví jako tělesné skutečnosti; jejich spor s Butlerovou přesahuje rámec této stránky (Salih, 2002). Pro knihu z kritik plyne především opatrnost: ne každá struktura je jen performativní a některé nerovnosti nelze přepsat novým opakováním.

Interpretace pro epistemickou anihilaci🔗

Následující oddíl je interpretací této knihy, nikoli tvrzením Butlerové. Kniha z její teorie přebírá obecnou tezi, že identita se ustavuje opakovaným oslovováním a že jazyk tím může člověka nejen popisovat, ale i vytvářet. V prostředí s vysokou mírou kontroly se tento mechanismus objevuje jako opakované přidělování nového jména, nálepky nebo role, k nimž se člověk má znovu a znovu „otáčet“; kniha jej spojuje s jevem, který popisuje heslo identity destruction, a s Liftonovým pojmem loading the language (Butler, 1997b; Lifton, 1961).

Druhá interpretace navazuje na rámce truchlení. Propaganda, která skupinu lidí opakovaně popisuje jako hrozbu nebo jako méně lidskou, nepřesvědčuje jen argumenty, ale mění rámec, v němž se jejich utrpení vůbec vnímá. Kniha tento posun spojuje s jevem delegitimizace a s politickou rovinou na stránce 7.8 Politická a ideologická EA (Butler, 2009).

Třetí interpretace se týká zotavení. Butlerové pojem přeznačení odpovídá cíli, aby člověk, kterému byla vnucena identita, nebyl jen zbaven staré nálepky, ale mohl své zkušenosti dát vlastní jména. Blízko má k tomu narativní terapie, která pracuje s oddělením člověka od problému a s přepisováním vyprávění (White a Epston, 1990). Kniha zároveň varuje, že i přeznačení vnucené terapeutem by opakovalo strukturu původního působení.

Kniha výslovně odmítá použít Butlerové teorii jako argument, že identita kohokoli je výsledkem manipulace. Performativní je podle Butlerové každá společenská identita; rozlišujícím znakem manipulace není opakování norem samo, ale nátlak, uzavření alternativ a újma, kterou člověk utrpí (Butler, 2004b).

Rozpoznání, obrana a právní rámec🔗

Rozpoznávacími znaky vnucované identity jsou rituální opakování označení, které člověk nezvolil, sankce za jeho odmítnutí, zákaz vlastních slov pro vlastní zkušenost a rámování určitých lidí jako těch, jejichž utrpení se nepočítá. Je třeba je odlišit od běžných společenských rolí, profesních konvencí a dobrovolného přijetí nové identity, například při náboženské konverzi bez nátlaku (Lifton, 1961; Butler, 2004b).

Právní rámec České republiky postihuje nejzávažnější formy zraňující řeči: zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, obsahuje skutkové podstaty hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob (§ 355) a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod (§ 356). Butlerové skepse vůči regulaci připomíná, že trestní právo je krajním prostředkem a že ochranu doplňuje protiřeč, podpora zasažených a pluralitní veřejný prostor (Butler, 1997a). V terapii je obranou bezpečný vztah, v němž může klient svá slova zkoušet bez rizika sankce; postupy uvádí sekce 6. Klinické aplikace (White a Epston, 1990).

Otevřené otázky🔗

Otevřené zůstává, jak se performativní ustavování identity mění v prostředí digitálních platforem, kde oslovování neprovádí jen lidé, ale i doporučovací systémy, a kde se opakování odehrává v nepředstavitelném měřítku. Stejně otevřená je otázka, kde leží hranice mezi legitimní socializací do norem a jejich nátlakovým vnucováním, a zda ji lze stanovit obecně, nebo jen v konkrétním případě (Butler, 2004b; Salih, 2002).

Literatura🔗

• Althusser, L. (1971). Ideology and ideological state apparatuses. In Lenin and Philosophy and Other Essays. New Left Books.
• Austin, J. L. (1962). How to Do Things with Words. Clarendon Press.
• Benhabib, S., Butler, J., Cornell, D., a Fraser, N. (1995). Feminist Contentions: A Philosophical Exchange. Routledge.
• Butler, J. (1988). Performative acts and gender constitution: An essay in phenomenology and feminist theory. Theatre Journal, 40(4).
• Butler, J. (1990). Gender Trouble: Feminism and the Subversion of Identity. Routledge.
• Butler, J. (1993). Bodies That Matter: On the Discursive Limits of „Sex“. Routledge.
• Butler, J. (1997a). Excitable Speech: A Politics of the Performative. Routledge.
• Butler, J. (1997b). The Psychic Life of Power: Theories in Subjection. Stanford University Press.
• Butler, J. (2004a). Precarious Life: The Powers of Mourning and Violence. Verso.
• Butler, J. (2004b). Undoing Gender. Routledge.
• Butler, J. (2009). Frames of War: When Is Life Grievable? Verso.
• Derrida, J. (1988). Limited Inc. Northwestern University Press.
• Fraser, N. (1997). Heterosexism, misrecognition, and capitalism: A response to Judith Butler. Social Text, 52/53.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
• MacKinnon, C. A. (1993). Only Words. Harvard University Press.
• Matsuda, M. J., Lawrence, C. R., Delgado, R., a Crenshaw, K. W. (1993). Words That Wound: Critical Race Theory, Assaultive Speech, and the First Amendment. Westview Press.
• Nussbaum, M. C. (1999). The professor of parody. The New Republic.
• Salih, S. (2002). Judith Butler. Routledge.
• White, M., a Epston, D. (1990). Narrative Means to Therapeutic Ends. W. W. Norton.

Související🔗

Teoretické reflexe

• 7.22 Honneth: Rozpoznání a boj o uznání – uznání jako podmínka identity.
• 7.10 Wittgenstein: Jazykové hry a forma života – význam jako praxe.
• 7.20 Levinas: Jiný a etika tváře – zranitelnost druhého.
• 7.17 Ricoeur: Trojí mimésis a narativní identita – identita jako vyprávění.
• 7.1 Filosofický rámec EA – Foucault a moc-vědění.

Glosář

• Performativní akt – Austinův a Butlerové pojem.
• Identity destruction – rozklad identity pod nátlakem.
• Delegitimizace – vyloučení z okruhu uznaných.
• Narativní terapie – přepisování vyprávění v terapii.

Praxe

• Filozofie: Intellectual Sovereignty – autonomie vlastního poznávání.