7.24 McDowell: Mind and World a otevřenost vůči realitě🔗

John McDowell (nar. 1942), filozof jihoafrického původu, který po letech v Oxfordu působí na Univerzitě v Pittsburghu, vydal v roce 1994 knihu Mind and World, založenou na jeho Lockeových přednáškách v Oxfordu. Kniha klade otázku, jak může zkušenost racionálně omezovat myšlení, tedy jak může svět poskytovat důvody pro naše přesvědčení, a ne jen jejich příčiny (McDowell, 1994). Odpověď, že pojmové schopnosti jsou činné už ve smyslové vnímavosti, vyvolala jednu z nejživějších debat současné filozofie mysli.

Kapitola nejprve vykládá McDowellovu teorii podle primárních textů, potom shrnuje hlavní kritiky a teprve v oddílu výslovně označeném jako interpretace knihy ukazuje, proč ji kompendium EA považuje za užitečnou: popisuje, co znamená, že člověk může spoléhat na vlastní zkušenost, a tím i to, co je zasaženo, když je mu tato důvěra soustavně podkopávána (McDowell, 1994).

Oscilace mezi dvěma chybami🔗

McDowell popisuje filozofii jako kyvadlo, které se houpe mezi dvěma neuspokojivými polohami. První je „mýtus daného“ (Myth of the Given), jak jej pojmenoval Sellars: představa, že nám smysly dodávají čisté, předpojmové údaje, které teprve dodatečně zpracováváme pojmy, a že tyto údaje mohou přesvědčení ospravedlnit (Sellars, 1956). Podle Sellarse i McDowella je to omyl: ospravedlnění patří do „prostoru důvodů“, a co není pojmově strukturováno, nemůže být důvodem. Dané podle McDowella nabízí jen „omluvy tam, kde jsme chtěli ospravedlnění“ (McDowell, 1994).

Druhou polohou je koherentismus, který McDowell spojuje s Davidsonem: nic nemůže být důvodem pro přesvědčení kromě jiného přesvědčení (Davidson, 1986). Koherentismus se vyhýbá mýtu daného, ale platí za to vysokou cenu: myšlení se v něm podle McDowella „točí bez tření v prázdnu“, protože svět na něj působí jen kauzálně, nikoli racionálně (McDowell, 1994). Viz také kapitolu 7.25 Davidson: Radikální interpretace.

Pojmovost zkušenosti a otevřenost světu🔗

McDowellovo řešení navazuje na Kanta: myšlenky bez obsahu jsou prázdné, názory bez pojmů slepé. Ve zkušenosti podle McDowella nedostáváme předpojmová data, která bychom pak interpretovali; pojmové schopnosti jsou činné už v samotné vnímavosti, pasivně, bez rozhodnutí (McDowell, 1994). Když vidím, že venku prší, je obsah mé zkušenosti „že venku prší“, tedy něco, co může být důvodem pro úsudek.

Z toho plyne teze, kterou McDowell nazývá neomezeností pojmového (unboundedness of the conceptual). Mezi obsahem zkušenosti a světem není propast: když se nemýlím, je to, co vidím, že se věci mají, zároveň tím, jak se věci mají. Zkušenost je tak „otevřeností k uspořádání skutečnosti“ (McDowell, 1994). Nejde o idealismus, protože svět není tvořen myslí; jde o tvrzení, že svět není mimo dosah myšlení.

Druhá příroda🔗

Námitka zní: jak mohou být pojmové schopnosti, patřící do normativního prostoru důvodů, činné v přírodním procesu vnímání, který spadá pod přírodní zákony? McDowell odmítá dvě krajní odpovědi. „Holý naturalismus“ převádí prostor důvodů na přírodní zákonitosti; „bující platonismus“ činí z rozumu něco nadpřirozeného. Třetí cestu nabízí Aristotelés: praktická moudrost je „druhou přirozeností“ (second nature), kterou člověk získává výchovou, tedy Bildung (McDowell, 1994).

Člověk se nerodí v prostoru důvodů; je do něj uveden tím, že se naučí jazyk a s ním tradici důvodů, jak se k sobě vztahují. Druhá příroda je tedy skutečně přirozená, ale nikoli redukovatelná na biologii. Tím McDowell vysvětluje, proč zkušenost dospělého člověka může být pojmová, a zároveň otevírá spornou otázku, jak se liší zkušenost zvířat a malých dětí, kterou řeší v šesté přednášce (McDowell, 1994).

Disjunktivismus🔗

S McDowellovým pojetím zkušenosti souvisí jeho starší teze o vnímání. Skeptik argumentuje, že skutečné vnímání a dokonalý klam jsou zevnitř nerozlišitelné, a proto musí mít společné jádro, „nejvyšší společný faktor“, který sám nezaručuje pravdu. McDowell tuto inferenci odmítá: zdání, že se věci mají tak a tak, je buď tím, že se nám skutečnost sama ukazuje, nebo pouhým zdáním; z toho, že tyto případy nedokážeme vždy rozlišit, neplyne, že mají stejnou epistemickou hodnotu (McDowell, 1982). Skutečné vnímání proto může poskytovat důvody, které klam neposkytuje, i když jsme omylní.

Hlavní kritiky🔗

Nejrozsáhlejší debata se týká předpojmového obsahu. Evans (1982) argumentoval, že informační stavy vnímání mají obsah jemnější, než jaký zachycují naše pojmy; vidíme odstíny barev, pro něž nemáme jména. Peacocke (1992) a Heck (2000) rozvinuli teorie předpojmového obsahu a tvrdili, že lze vysvětlit, jak takový obsah může ospravedlňovat, aniž bychom upadli do mýtu daného. McDowell odpovídal, že demonstrativní pojmy typu „tento odstín“ jemnost zkušenosti zachytí (McDowell, 1994).

Druhou linii zahájil Dreyfus (2005), který ve své prezidentské přednášce Americké filozofické asociace namítl, že McDowell „přeintelektualizovává“ zkušenost: zběhlé jednání, například plynulá hra mistra šachu nebo pohyb v prostoru, probíhá bez pojmového zprostředkování a je s ním spíše v rozporu. McDowell (2007) odpověděl, že racionalita je v zběhlém jednání přítomna, i když se neprojevuje jako vědomé uvažování. Debata navazuje na Merleau-Pontyho; viz 7.16 Merleau-Ponty: Vtělená percepce. Rorty (1998) z opačné strany namítl, že McDowell zbytečně trvá na pojmu „odpovědnosti vůči světu“, který podle něj nic nevysvětluje.

McDowell sám své stanovisko později zpřesnil. V eseji o vyhýbání se mýtu daného opustil tezi, že zkušenost má propoziční obsah, a hovoří o obsahu „intuitivním“, který je pojmový v tom smyslu, že je přístupný rozumu, ale není ještě uspořádán do úsudků (McDowell, 2009). Tím vyšel kritikům částečně vstříc.

Interpretace pro kompendium🔗

Následující oddíl je interpretací knihy, nikoli tvrzením McDowella. McDowellova kritika koherentismu dává knize pojmy pro popis uzavřeného systému přesvědčení, v němž jako důvod platí jen jiné přesvědčení systému a vlastní zkušenost člověka nemá žádnou váhu. Takový stav kniha popisuje u epistemické bubliny a u skupin s vysokou mírou kontroly, v nichž je odchylka vnímání vykládána jako chyba vnímajícího, ne jako informace o světě (Lifton, 1961). Myšlení se v nich v McDowellově obraze „točí bez tření“.

Disjunktivismus kniha čte jako filozofický protipól gaslightingu. Vzorec, v němž je člověku opakovaně sdělováno, že jeho vnímání a paměť nejsou spolehlivé, protože „by to klidně mohl jen vidět jinak“, pracuje s toutéž inferencí, kterou McDowell odmítá: z možnosti omylu vyvozuje, že vlastní zkušenost nedává žádné důvody (McDowell, 1982). Filozofie tu nenahrazuje klinickou práci, ale pojmenovává, co je v sázce: oprávnění brát vlastní zkušenost jako otevřenost světu, které nevylučuje omyl, ale nepřipouští, aby se z omylnosti stala bezbrannost. Pojem druhé přírody pak kniha chápe jako upozornění, že toto oprávnění se učí a lze jej i znovu naučit (McDowell, 1994).

Odlišení, obrana a zotavení🔗

Lidské vnímání a paměť se skutečně mýlí, a zdravá epistemická pokora omylnost uznává. Odlišit pokoru od podkopané důvěry pomáhá otázka, zda je omylnost uplatňována symetricky: zda platí i pro toho, kdo ji druhému připomíná, a zda existují nezávislé způsoby ověření, nebo jen autorita jednoho hlasu (McDowell, 1982). Klinické pojetí testování reality zde pomáhá odlišit podkopanou důvěru od stavů, v nichž je vnímání skutečně narušeno.

Obrana spočívá v obnově „tření“ se světem: v záznamech pořízených v čase, v nezávislých svědcích a ve srovnání více zdrojů; postupy rozvádějí příručky Hodnocení důkazů, Časově odložené hodnocení a Revize přesvědčení. Zotavení lze popsat jako znovuuvedení do prostoru důvodů, v němž člověk zjišťuje, kdy jeho zkušenost obstojí a kdy ne, a buduje kalibrovanou důvěru; navazuje na něj protokol Akutní kognitivní ukotvení a esej Epistemická integrita (McDowell, 1994).

Meze a otevřené otázky🔗

Mind and World je dílem transcendentální filozofie, které se ptá po podmínkách možnosti empirického obsahu; neříká nic o tom, jak konkrétní lidé vnímají a jak se mýlí (McDowell, 1994). Přenos jeho pojmů do klinické a sociální oblasti je proto analogií. Otevřená zůstává otázka, kterou klade Dreyfus (2005): pokud je velká část našeho kontaktu se světem předpojmová dovednost, pak se podkopání důvěry může týkat i tělesné orientace, nejen úsudku, a kniha musí počítat s oběma rovinami.

Literatura🔗

• Davidson, D. (1986). A coherence theory of truth and knowledge. In E. LePore (Ed.), Truth and Interpretation: Perspectives on the Philosophy of Donald Davidson. Blackwell.
• Dreyfus, H. L. (2005). Overcoming the myth of the mental: How philosophers can profit from the phenomenology of everyday expertise. Proceedings and Addresses of the American Philosophical Association, 79(2), 47–65.
• Evans, G. (1982). The Varieties of Reference (J. McDowell, Ed.). Clarendon Press.
• Heck, R. G. (2000). Nonconceptual content and the „space of reasons“. The Philosophical Review, 109(4), 483–523.
• Lifton, R. J. (1961). Thought Reform and the Psychology of Totalism. W. W. Norton.
• McDowell, J. (1982). Criteria, defeasibility, and knowledge. Proceedings of the British Academy, 68, 455–479.
• McDowell, J. (1994). Mind and World. Harvard University Press.
• McDowell, J. (2007). What myth? Inquiry, 50(4), 338–351.
• McDowell, J. (2009). Having the World in View: Essays on Kant, Hegel, and Sellars. Harvard University Press.
• Peacocke, C. (1992). A Study of Concepts. MIT Press.
• Rorty, R. (1998). Truth and Progress: Philosophical Papers, Volume 3. Cambridge University Press.
• Sellars, W. (1956). Empiricism and the philosophy of mind. In H. Feigl & M. Scriven (Eds.), Minnesota Studies in the Philosophy of Science, Vol. 1. University of Minnesota Press.

Související🔗

Teoretické reflexe

• 7.23 Brandom: Inferenciální sémantika – pittsburghský kolega a prostor důvodů.
• 7.25 Davidson: Radikální interpretace – koherentismus, s nímž McDowell polemizuje.
• 7.16 Merleau-Ponty: Vtělená percepce – pozadí debaty s Dreyfusem.

Glosář

• Gaslighting – podkopání důvěry ve vlastní vnímání.
• Epistemic bubble (epistemická bublina) – systém bez tření se světem.
• Testování reality – klinický protějšek otázky po spolehlivosti zkušenosti.

Obrana a zotavení

• Sebe-obrana: Hodnocení důkazů – obnova racionálních důvodů.
• Akutní kognitivní ukotvení – první kroky obnovy důvěry ve zkušenost.
• Epistemická integrita – esej o uchování významu.